Úžasné životy: Advokát Otakar Motejl podle kolegy Pavla Rychetského

„Ota Motejl působil v advokátní kanceláři v Ječné ulici. Tehdy byla jen státní advokacie a já jsem za ním přicházel vždy dlouho po skončení pracovní doby, kdy už tam nikdo jiný nebyl, a probírali jsme spolu případy pronásledovaných přátel z disentu,“ vzpomíná JUDr. Pavel Rychetský, dnes předseda Ústavního soudu České republiky.

Advokát pronásledovaných

Otakar Motejl pocházel z rodiny s dlouhou rodinnou tradicí právnického povolání. Právníkem byl jeho otec i děd. Působil jako advokát mnoha disidentů jako Jiřina Šiklová nebo členové skupiny The Plastic People of the Universe.

Podle slov svého přítele Rychetského „se mu většinou povedlo tresty snížit a fungoval také jako spojka mezi zadrženými a jejich rodinami“. STB Motejla sledovala více než deset let.

Po listopadu 1989 se Otakar Motejl stal poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum. Byl členem Komise pro dohled nad vyšetřováním revolučních událostí 17. listopadu.

Kolegové

Rychetský byl jmenován generálním prokurátorem a s nadšením přivítal jmenování Motejla předsedou Nejvyššího soudu. Vzpomíná na jejich úzkou spolupráci dodnes.

„Byl jsem hrozně rád, že Ota Motejl byl najednou mým kolegou a sousedem v práci. Mohli jsme velmi úzce spolupracovat. Naším cílem bylo především napravit křivdy způsobené režimem a nastolit zpět právní a spravedlivý systém.“

Třetí kolegyní a přítelkyní z předchozích let byla Dagmar Burešová, která se stala ministryní spravedlnosti. „Velmi úzce jsme všichni tři spolupracovali a všechny změny jsme spolu probírali. Byly to krásné časy,“ vzpomíná Rychetský.

Vrchol kariéry

V roce 1998 byl Motejl jmenován ministrem spravedlnosti a v roce 2000 se stal prvním veřejným ochráncem práv – ombudsmanem. „Pro Otu to byl jakýsi návrat k advokacii, což ho vždy z celé právnické profese bavilo nejvíc. Byl advokátem duší. Vždy hájil práva těch slabších, opomíjených a funkce ombudsmana mu velice vyhovovala.“

Pavel Rychetský také vzpomíná na Motejlův specifický anglický humor a přímočarost, se kterou řešil věci pracovní i osobní. „Nechtěl už nic hrát a říkal věci tak, jak si to myslel. Naučil jsem se od něj nadhledu, což je v naší profesi velmi důležité.“