Už ve 30 hrál dědky. Diváci ho milují dodnes. Syn mu neodpustil nikdy. Příběhy slavných: Jiří Sovák

14. březen 2016

Proč si změnil jméno? Proč to museli být zrovna dva „písaři“? A proč tak brzo přestal hrát v divadle? V 5 samostatných audiích uvnitř článku.

Už od narození měl Jiří Sovák čerta v těle. Ukecaný neposeda vymýšlel samé lotroviny. Otec doufal, že se Jiří aspoň na hotelové škole zklidní a převezme rodinnou restauraci. Marně. Jiří na škole dlouho nevydržel. Brzo si přivydělával jako úředník a taky u ochotníků, což se líbilo hlavně mamince.

Jak se ze Schmitzera stal Sovák

V 19. letech si na protest proti německé okupaci změnil občanské příjmení Schmitzer. Jeho ochotničení ve spolku D-tvář málem překazilo v roce 1941 předvolání k totálnímu nasazení. Měl ale štěstí: zůstal v továrně v Jinonicích a účinkoval pak v poloamatérském kabaretu Živé jeviště (spolu s Martinem Růžkem nebo Jaroslavem Šterclem).

Byli jednou dva písaři

Z dřiny v továrně ho osvobodilo až angažmá v Divadle práce a v Horáckém divadle Třebíči. Po válce dostal Sovák povolávací rozkaz. A zase měl štěstí: potkal se s vojenským písařem Armádního uměleckého souboru Miroslavem Horníčkem. Po vojně to vzal přes Jihlavu do Prahy.

Otec i „dědek“ zároveň

Angažmá mu nabídl sám E. F. Burian. Byla to drsná škola... Sovák ale tehdy začal dostávat i velké role jako třeba ve hře Otec Goriot. Bylo mu 30 a už hrál hlavně „dědky nad hrobem“. Oženil se a narodil se mu syn Jirka. Klukovi byly jen dva, když otec rodinu v tichosti opustil. Jiří Schmitzer mu to prý nikdy neodpustil.

Vrchol kariéry po roce 1960

V roce 1955 se Sovák dostal do Divadla Na Vinohradech a taky začal mít úspěch u filmu (např. jako Kuba v pohádce Dařbuján a Pandrhola). V 60. letech byl na vrcholu. Pomohla spolupráce s Janem Werichem (třeba TV film Uspořená libra). Za svůj život natočil přes 120 filmů a televizních inscenací.

Hloupá autonehoda

S celoživotním kamarádem Vladimírem Menšíkem vystupoval na různých estrádách a objížděl republiku. Přišla i nabídka do Národního divadla. Hrál tam pak 17 let. Jenže v roce 1983 ho nedaleko Národního srazilo auto. Zotavil se sice, ale ne úplně, kulhal. Z divadla odešel do penze. Až do své smrti (6. září 2000) ale dál filmoval a hrál v rozhlase.


Účinkují: Veronika Kubařová a Lubor Šplíchal
Napsala: Dominika Hvorecká
Režie: Bela Schenková
Natočeno v roce 2016. Premiéra

Poslouchejte od pondělí 14. do pátku 18. března. Jednotlivé díly najdete po jejich odvysílání zde. Ostatní Příběhy slavných najdete v Archivu pořadů.

autoři: lup , Dominika Hvorecká
Spustit audio