Učitelé nejsou stroje

Konečně se začalo v široké společnosti diskutovat téma velkého tlaku, kterému jsou učitelé dnes a denně vystaveni. Na to reagují lektoři a koučové. Přicházejí s podpůrnými programy, které mohou pedagogy naučit pracovat s emocemi, jež pochopitelně nemohou být vždycky pozitivní.

„V tuto chvíli jsou to jednotliví učitelé, kteří se chtějí osobnostně rozvíjet. Ale výhledově očekáváme, že to budou i vedení škol, která si budou tento typ vzdělávání objednávat třeba pro celý pedagogický sbor,“ říká kouč, terapeut a lektor Lukáš Radostný, který se svým kolegou Martinem Sedláčkem vede workshop Emoční sebeobrana pro učitele.

Třída není růžový sad

Na kurzech se ukazuje, že se učitelé setkávají se stejnými pocity, emocemi a dostávají se do podobných situací, ať už se jedná o pedagogy vysokoškolské, lektory jazykových kurzů, nebo učitele základních či mateřských škol.

Zklamání, vztek, bezmoc, frustrace, zmatek, smutek, strach, úzkost, pocit tlaku. To jsou emoce, se kterými se kantoři na kurzech nejčastěji svěřují. Sebereflexe je přitom jednou z nejtěžších disciplín.

„Když už jsme delší dobu pod větším tlakem a nepříjemné emoce vstřebáváme, je obtížné z toho vystoupit a nahlédnout. Reflexe bývá komplikovaná, většinou už zbývá jen nějaká zpětná vazba z okolí, pokud jsme ještě vůbec schopni ji číst,“ říká Lukáš Radostný.

Učitelé si často závažnost své situace uvědomí až ve chvíli, kdy si potlačené a nezpracované emoce najdou cestu v podobě somatického onemocnění. Typické bývá astma, žaludeční vředy, úzkosti, neurózy…

Učitel až na druhém místě

„Obecně se v naší společnosti domníváme, že učitel si s emocemi nějak poradí,“ popisuje situaci lektor. Pokud už se studenti nějak psychologicky připravují, tak spíše na to, jak porozumět dětem z hlediska vývojové psychologie. „Opečovávání sebe sama, abychom se nezničili během výkonu své profese, žádným způsobem ve studiu zakotveno není a není to ani součástí běžného dalšího vzdělávání,“ dodává.