„Ty máš jenom základní školu?“ František Ringo Čech zpovídá Michala Davida
O jazzových a rockových začátcích stálice české populární hudby. O rodinném cirkusu Kludský. Anebo o hudbě, kterou Michal David sám poslouchá a která ho formovala.
František Ringo Čech: Michale, ty jsi naprostou výjimkou pořadu Hvězdy vinylu. Ty vlastně nejsi klasický zpěvák. Jsi jeden z tý silný skladatelský čtyřky Svoboda, Hapka, Janda a David. Lidé, kteří se tady zapsali jako výjimeční skladatelé. A jen tak vám to prvenství, Michale, nikdo nevyrve. Jaký máš vlastně vzdělání? Všeobecný?
Michal David: Správně si řekl všeobecný neboli obecný.
František Ringo Čech: Čili základní škola?
Michal David: Ne, je to jednoduchý. Já po devítce nastoupil na konzervatoř. A působil jsem tam tři roky. Obor skladba a klavír. Působil jsem tam tři roky a už jsem ale jezdil s Krokama a s Frantou Janečkem, Janou Kratochvílovou... A měl jsem strašně moc neomluvenejch hodin. Ve třetím ročníku mi dali nůž na krk, že buď škola nebo Kroky. Já si vybral Kroky. Takže jsem opustil konzervatoř a tím pádem nemám maturitu.
František Ringo Čech: Já nepodceňuju úřednickou maturitu, ale asi bych taky zvolil tvojí cestu. Jakou muziku jste doma poslouchali s maminkou a s tatínkem? Co znělo z rádia, Michale?
Michal David: Budeš se divit, ale já jsem už ve svejch sedmi letech poslouchal Armstronga, Fitzgeraldku, Franka Sinatru, Sarah Vaughan a tak dále. Prostě tyhle ty americký, hlavně černošský zpěvačky a zpěváky. Strašně mě bavili a brali. Poslouchal jsem i jazzovou muziku. A ve svejch 10 letech, kdy už jsem začal hrát na piano, tak jsem začal samozřejmě poslouchat ty slavný americký jazzový pianisty, jako byl Oscar Peterson nebo Erroll Garner, Keith Jarrett. Trošku jsem je začínal jakoby kopírovat a tím se vlastně dostal do jazzu. Ve svých 14 letech jsem založil vlastní jazzovou kapelu.
Jmenovala se Čtyřka. Protože jsem bydlel na Budějárně a tam byl známej skleník, kde se zkoušelo a hrálo. A víš, s kým jsem tam hrával, kdo zpíval v tý naší kapele? Jakub Smolík, Aleš Brychta a takováhle partička z tý Čtyřky. Tam jsme se scházeli a hráli bigbít jako Purply, Slady, Sweety, Black Sabbathy, Zeppeliny a tak dále.
František Ringo Čech: Ty jsi Michale velmi brzy projevil hudební talent. V jaký třídě si to rodiče všimli? Chodil jsi do houslí, do klavíru?
Michal David: Já začínal na různý nástroje. Máti pořád nevěděla co by mi sedělo. Takže jsem začínal třeba na trubku, taky na saxofon. Pak mně dali do ruky akordeon, kterému jsme říkali držky. Potom se zjistilo, že to není úplně ono. Inklinoval jsem ke klávesám. Potom jsme odjeli do Itálie, kde jsme celá rodina byli dva roky. Tam jsem začal chodit do klášterní školy a bylo tam i harmonium. V takový kapličce.
Rodiče se rozvedli. Táta emigroval s mojí sestrou do Švýcarska v 68. My jsme v 68 s rodinou Kludský odjeli na dvouleté turné, jak bych to nazval. Turné po varieté, kdy měli takzvanou Kludský show. Moje máti s tetami Dagmarou a Alicí měly vlastní program, kterej se uváděl po různých varieté a divadlech. Máti byla mimochodem mimka a dělala pantomimu. Měla výborně zmáknutýho Charlieho Chaplina. Takže já jezdil s nima první rok, druhej rok už jsem nastoupil do klášterní školy v Itálii.
František Ringo Čech: Michale, jsem rád, že o tom mluvíš. Zrovna dnes jsem si cestou na natáčení vzpomněl, jak jako mladý blbci jsme si z tebe dělali legraci, že jsi komediant Kludský. Já si teď uvědomil, jak slavná rodina to je. Jakej to je pojem. Takže se ti dodatečně omlouvám, jak jsme byli blbí. Každej špičkový artista by si měl před nimi kleknout.
Michal David: Karel Kludský byl můj přímej pradědeček. Byl zakladatelem slavného cirkusu Kludský o třech manéžích s 24 slony, obrovským zvěřincem a s artisty z celýho světa. Třeba tam Číňani dělali artistický kousky, kdy se za cop drželi někde za lana. Dělali tam nějaký piruety ve vzduchu a tak dále. Prostě šílený věci, opravdu velký kumštýři, obrovský umění.
Rodina Kludských funguje pořád. Ale cirkus už nemají. Ten cirkus se ve 32. roce bohužel potopil. Karel Kludský už neměl na to ho vést dál. Nebyla dobrá doba, byla krize, celoevropská. Chtěl ten obrovskéj zvěřinec poslat po moři do rezervace v Africe. Ta loď se bohužel potopila. Takže to neskončilo úplně valně. Ale samozřejmě, že ta tradice tam je.
František Ringo Čech: To je krásná historie. Smutná, ale pěkná. Po kom teda jsou ty geny, který máš? Po tatínkovi?
Michal David: Po tátovi i po mámě, z obou stran. Táta byl pianista, hrával dokonce jazz. Sice amatérsky, ale hrával s Karlem Velebným, s Luďkem Hulanem. Táta byl takovej jejich kamarád a občas si s nima amatérsky zahrál. Nebylo to vyloženě pravidelně. Ale jsem ten talent na to piano zdědil po něm. A po mámě jsem zdědil to komediantství. Takže, když se to skloubí, tak to pak udělá tohle to.
František Ringo Čech: Co byl tvůj první hit?
Michal David: Můj první hit byla písnička, kterou jsem přinesl Frantovi Janečkovi jen tak jako. S Jardou Machem jsme jí napsali a jmenovala se Chtěl bych žít tak, jak se má... Franta to slyšel a řekl: „Hele, zkusíme to dát do rádia a uvidíme.“ Dalo se to sem, do tehdy Československého rozhlasu Radiožurnál a za 14 dní z toho byl megahit. A vlastně byl to můj startér pěveckej.
František Ringo Čech: Já můžu říct že jsem velký znalec tvého díla, protože moje dcera, když byla malá, tak tě mydlila z magnetofonu furt. U nás nejelo nic jinýho než Michal David. Zpívala s tebou tvoje písničky a milující tatínek, ač zapřísáhlej rocker, to poslouchal. Říká se, že si zvykneš i na šibenici. A po půlročním nalejvání do hlavy Michala Davida se mně to začalo líbit. A zůstalo mi to do dneška... Michale, máš pořád jednu manželku nebo jsi rozvedenej, mnohonásobně ženatej?
Michal David: Mám pořád jednu manželku, a to je Marcela se kterou jsem už 31 let. Vzatý jsme teda 27 let, takže jsme pořád spolu a myslím si, že už to asi měnit nebudu, člověče. Už to nemá smysl, viď.
František Ringo Čech: Už se na to vykašli. Dej na mojí radu. Michale, tvá žena je ale zajímavá bytost. Je mi velmi sympatická. A zažil jsem i ty vaše začátky, kdy se seznámil špičkovej hudebník a vynikající tenistka. Kolikátá byla na žebříčku? Ona byla hodně vysoko.
Michal DavidMimochodem, Ringo, ty jseš taky vlastně můj odchovanec, jestli to nevíš. V době svých 13, 14 let jsem chodil na vás, na Jirku Šelingera. A můj první nejlepší koncert, co jsem kdy viděl, byl v kulturáku na Novodvorský. Tam jste hráli. Klásek hrál na kytaru a ty na bonga.
Michal David: V době, kdy jsem jí poznal, tak byla 42. místě v singlu a osmej pár v doublu s Ivou Budařovou na světě. To už hrála Flushing Meadows a Australian Open a French Open. Potkali jsme se v hospodě, teda v restauraci. Seděla tam sama, nikde nikdo. Tak jsem si přisedl. A bylo to zajímavý, protože řekla: „Tak jo, pojď si sednout teda.“ Pak se na mě dívala a povídá: „A můžu vědět, co děláš?“
No, já na ní koukal jak zjara. Bylo to v roce 84, už v době éry Nonstopu a písničky Vítr v kapse. Já na ni koukal jak zjara a říkal jsem si, že je nějaká divná, že mě nezná. Tak jsem ji řekl, že jsem zpěvák Michal David. A ona povídá: „Neznám.“ Já povídám: „Co děláš ty?“ Ona říká: „No, já jsem Skuherská, tenistka.“ Já na to: „Neznám.“ Tak jsme se seznámili.
František Ringo Čech: Začali jste na zelené louce, jak se říká. Michale, co miluje tvoje žena za muziku? Má samozřejmě ráda Davida, ale co upřednostňuje?
Michal David: Je takový ten ryzí laickej konzument, je i dobrý měřítko pro mě, když něco novýho napíšu, tak jdu první za ní. Co jako ona na to. A buď mi řekne, že jí to moc nebere nebo že je to je dobrý. To se mi líbí. A to je celý. Ale jinak absolutně nemá vůbec hudební sluch, nemá s muzikou nic. společnýho. Jen se jí to buď líbí, nebo ne. Má ráda takovej ten střední proud, typicky americkej.
František Ringo Čech: Michale, co bys vzkázal mladejm Michalům Davidům? Nebo lidem, který tě milujou, který tě obdivujou, který začínají hrát?
Michal David: Jako ty máš nějaký životní motto, tak mám i já. Je poskládaný z mejch největších hitů a je to: Žijte nonstop, prožijte si svůj diskopříběh, svojí lásku z pasáže a mějte svých pár přátel.
František Ringo Čech: Nádhera. Ty jsi básník, Michale. To tady ještě nepadlo. Takže já ti děkuju, jsem moc rád, že jsi můj program ozdobil. Na shledanou.
Michal David: I já moc děkuju za pozvání do tvýho pořadu a zdravím všechny posluchače Českého rozhlasu.
Audiozáznamy dalších rozhovorů s Hvězdami vinylu najdete v našem Archivu pořadů.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
