Tomáš Kraus: Osmičkové roky byly (skoro) vždy tragédií. Bude rok 2018 výjimečný?

3. leden 2018
Prezidentská standarta na Pražském hradě

Máme se bát nového a osmičkového roku 2018? Když se totiž podíváte do naší stoleté historie, všechny přelomové roky osmičkou končily. 1918, 1938, 1948, 1968…

„Doufejme, že rok 2018 bude pro tuto zemi pozitivní. S výjimkou roku 1918 ale osmičkové roky dopadly dost tragicky,“ říká tajemník Federace židovských obcí ČR Tomáš Kraus.

„Vezměte si roky 1938 a Mnichovskou dohodu, komunistický puč 1948 nebo třeba okupaci vojsky Varšavské smlouvy v 68. To všechno jsou tragické momenty, které na svém začátku přinesly naději. Dnes můžeme jen doufat, že to tady nedopadne jako v minulosti.“

Na katastrofu to nevypadá

Zatím prý ale nějaká nová katastrofa není ani na obzoru. „Nemyslím, že by ten uplynulý sedmičkový byl nějak přelomový. Jen vrcholily už dřív nastartované procesy.“ Mění se prý i politické vyprofilování, které už není jen napravo nebo nalevo, ale spíš tady máme společnost tekutou.

Změnil se i svět. Po 90. letech se bipolární soupeření dvou mocností změnilo na četné boje, ale lokální. Z bipolarity se tady (s trochou nadsázky) stala soupeřící multipolarita. Která z osmiček byla ale podle Krause ta nejdůležitější?

Rok 1918 byl jiný

„Klíčový a přelomový byl určitě rok 1918 a konec 1. světové války.“ Válka přitom byla opravdovou katastrofou nevídaných rozměrů. „Nikdy dřív nezahynulo tolik lidí najednou. Svou roli v tom sehrála i industrializace, která bohužel zasáhla i válečnou techniku.“ Když pak skončila, vznikla zcela nová mapa Evropy a nové samostatné Československo.

Poslední zvolení T. G. Masaryka prezidentem (Velká síň Rudolfina 24. května 1934)

Jako jisté memento pak Tomáš Kraus vnímá z pohledu historie opravdu krátká období svobody a demokracie. „Za první republiky to bylo jen kraťoučkých 20 let. Přesto jsme se stali ekonomicky i společensky významnou zemí. Taky tehdy vznikla občanská společnost, po které dodnes voláme.“ Na co bychom neměli zapomínat?

Nikdy více…

„V něčem jsme se z historie poučili, je to ale bohužel jen velmi málo. Heslem těch, co přežili holokaust a kteří se vrátili z Terezína, bylo Nikdy víc. Obávám se, že jejich slova zcela vyslyšena nebyla,“ dodává.