Tobiáš, „vampýr“ z Hrádku

Lidská kostra byla otočena obličejem do země, což je způsob pohřbívání, který je kromobyčejně výjimečný. Záhy se ukázalo, že ležela několik metrů za hřbitovní zdí tehdy užívaného pohřebiště. Podobným způsobem bývají do země ukládáni lidé, kteří si nezasloužili být na svatých místech: sebevrazi, zločinci nebo lidé, kterých se jejich současníci báli. Třeba proto, že je považovali za vampýry. Takoví lidé mohli být i dlouho po pohřbu vykopáni a zohaveni, aby tak jejich duch nemohl bloudit ve světě živých a škodit.

Vampýrismus

Výmluvné svědectví o strachu z vampýrů opakovaně popisují dobové dokumenty. V jednom z nich zmiňuje na svou dobu velmi vzdělaný opat Neplach z Opatovického kláštera událost, k níž mělo dojít roku 1336 ve vsi Blov:

Zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. A když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo.

Co skrývala pěst?

Vampýrům se často utínala hlava, která byla někdy dávána do jejich nohou. Kostra z Hrádku ale známky takových praktik nenesla. Jen její pravá ruka je v ramenním kloubu mírně vytočená, v lokti pokrčená a se sevřenou pěstí. Jakoby ji tak někdo naaranžoval. Mohlo jít rovněž o vliv spálení končetiny (kostra však stopu většího vlivu tepla nenese) nebo následek nervového vlivu ještě před smrtí jedince. Zemřelý mohl v dlani svírat nějaký organický materiál, který se během sedmi staletí dávno rozpadl. Každopádně nedaleko ruky ležely čtyři mince – pražské groše z doby vlády Jana Lucemburského. To hrob velmi přesně datuje do období mezi léty 1311 (kdy začal Jan Lucemburský mince razit) a 1346. V této době ale nebylo obvyklé, aby s sebou měli mrtví v hrobě mincovní výbavu. Způsob uložení mrtvého a existence tohoto (na svou dobu velmi vysokého) obnosu ukazuje buď na pohřeb zámožného člověka (potom je však s podivem jeho nepietní uložení) anebo vyvstává otázka, jestli nemáme co do činění s padělatelem, který byl za trest pohřben potupným způsobem s předmětem své nekalé činnosti jako důkazem.

Vypreparovaný hrob Tobiáše z března 2010 odhaluje hlavu stočenou k levé straně, pravou ruku v ramenním kloubu mírně vytočenou, v lokti pokrčenou a se sevřenou pěstí. |foto: Petr Brestovanský

Žena nebo muž?

Z počátku se zdálo, že v hrobě je pohřbena žena. Následný antropologický průzkum, který provedla Hana Brzobohatá z Archeologického ústavu AV v Kutné Hoře, ale ukázal, že kostra patřila robustnímu a dobře osvalenému muži, který podle odečtených rozměrů dlouhých kostí končetin měřil 170 cm a zemřel mezi 40. až 60. rokem svého života. Z patologických změn byly nalezeny jen stopy mírné artrózy v pravém kyčelním kloubu a vleklé potíže se zuby. Muž už během života přišel o 11 zubů, další byly zkažené a zánět pod prvním levým dolním řezákem dokonce proděravěl přední stěnu dolní čelisti.

Výbrus pravého dolního špičáku pomohl odhadnout dožitý biologický věk na 51 rok plus minus pět let. |foto: Miluše Dobisíková

Aby vědci přesněji odhadli věk zemřelého, odebrali pravý dolní špičák. Ten zkoumala antropoložka Národního Muzea Miluše Dobisíková. Zub příčně rozřízla a ve výbrusu nalezla znaky, které podle Gustaffsonovy metody ukazovaly, že zkoumaná osoba zemřela v biologickém věku 51 let s možnou odchylkou 5 let na obě strany. V této toleranci byl také odhad věku podle změn vnitřní struktury kloubních konců dlouhých kostí, opírající se o rentgenový snímek horní části levé stehenní kosti.

Předkové z daleka

Následný genetický průzkum provedl Daniel Vaněk z laboratoře Forenzní DNA Servis. Po několikaměsíčním náročném procesu získal 16 (z 26 možných) znaků DNA. Ukázalo se, že jde skutečně o mužského jedince, jehož Y chromozom patří do haploskupiny E1b1b. Lidé s toutéž skupinou dnes žijí na Balkánu, Blízkém Východě a v severní Africe. Je patrné, že i předkové muže přišli z těchto končin. Genetičtí příbuzní muže z Hrádku nad Nisou žijí i dnes. Příjmení jednoho z nich, které se objevilo při porovnání DNA kostry s databází Ysearch.org, dalo záhadnému muži ze severu Čech i jméno: Toviah = Tobiáš.

Pražan, který nejedl vepřové

Nejdéle trvalo čekání na geochemické analýzy izotopů prvků, jako je kyslík, dusík, uhlík a stroncium. Jejich vzájemnými poměry, dochovanými v kosterních pozůstatcích, lze i tisíce let po smrti určit stravu i místo narození nebo života deset let před smrtí. Tuto část studie měla na starosti Miriam Nývltová Fišáková z Archeologického ústavu Akademie věd v Brně, podle které z analýz vyplývá, že muž patřil k bohatším vrstvám společnosti a rozhodně netrpěl hlady. Byl velmi dobře živený potravou, skládající se z obilovin jako ječmen, žito, jablka, hrušky, rybíz a živil se masem živočichů tyto rostliny pojídajících, mezi nimiž převažovali menší přežvýkavci jako jsou ovce, kozy skot a jejich mléčné produkty. Z rostlin nikdy nejedl proso, které už se v té době na našem území pěstovalo, z živočichů se nikdy nedotkl vepřového. To naznačuje jeho příslušnost buď k muslimskému nebo židovskému etniku.

Analýza izotopů stroncia (Sr) v kostech ukázala, že muž se pravděpodobně narodil a minimálně deset let před smrtí žil v oblastech, v jejichž podloží jsou velmi staré horniny. (S použitím Geologické mapy české republiky 1: 500 000, Česká geologická služba)|foto: Marek Janáč, Miriam Nývltová Fišáková, Česká geologická služba

Izotopy stroncia přinesly zajímavý výsledek v tom, že muž na místo, kde byl pohřben přijel relativně krátce před smrtí. Na tomto místě nikdy během života déle nepobýval. Narodil se v lokalitě se starými horninami. Ta je nejblíže cca 78 km od Hrádku - v Praze a dál na jihozápad. Dalším možným místem - ze kterého mohl Tobiáš pocházet - je oblast Vysočiny, v jejímž přibližném středu leží Jihlava.

Smrt nastala na jaře

V zubovině kostry se podařilo najít důkaz, který hovoří pro fakt, že muž zemřel na jaře, pravděpodobně v dubnu až květnu. Smrt totiž muže zastihla ve chvíli, kdy ještě nezačal vznikat letní sezónní přírůstek zubu. Spolu se všemi dalšími výsledky to z kostry Tobiáše, jak vědci začali tomuto zvláštním způsobem pohřbenému muži přezdívat, dělá nejlépe prozkoumaný skelet v České republice, i přesto, že se výsledky některých analýz nepodařilo získat. Krachem například skončil pokus histologicky odhadnout věk zemřelého z výbrusu žebra, stejně jako nepřinesl žádný výsledek parazitologický rozbor zeminy odebrané z oblasti pánve, prováděný Katedrou parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. V tuto chvíli zbývá už jen počkat na výsledek zkoumání pravosti mincí, které měl Tobiáš uloženy v hrobě a doufat, že interpretaci životního příběhu tohoto člověka se někdy podaří zpřesnit. I tak ale zůstane mnoho neznámého. Archeolog Petr Brestovanský totiž odhaduje, že v současnosti známe jen cca 40% toho, co bychom o příběhu Tobiáše mohli znát. Záhad tedy zůstává pro budoucí badatele ještě více než dost.

Všechny vědecké výsledky prezentuje expozice v Muzeu Brána Trojzemí v Hrádku nad Nisou, otevřená v lednu 2012. |foto: Petr Brestovanský