Titulky, nebo dabing? „Obraz často nevidím. Anebo překládám jinou verzi, než která jde v kinech.“ Čeká nás teď po krizi dabingu i krize titulků?

Dabing vychází z titulků. Úpravce jejich text „jenom“ připraví hercům do pusy. Dabér Jiří Hromada vzpomíná, jak se dříve při dabování scény sešli všichni zúčastnění herci, měli čas na zkoušení, scéna se udělala několikrát a režisér si vybral tu nejlepší. „Dokonce jsme dostávali domů na víkend kazetu.“

Na dabování filmu bylo 4–5 dnů. „Dnes herec točí sám jen svou roli a někoho slyší jen anglicky a někoho už česky.“ Na práci má jeden den. „Úmyslně jsme to i kazili, abychom se k tomu mohli vrátit,“ popisuje Hromada situaci, která vedla k tzv. krizi dabingu a odchodu 185 kvalitních dabérů. Zachrání nás teď titulky?

U titulků nevyžehlíte!

Hromada připomíná, že většina lidí má film jako kulisu k další činnosti. A tam je pak dabing nutnost. Odmítá taky, že by se koukáním na filmy s titulky většina lidí naučila anglicky. „Kolik těch filmů do měsíce vidíte?“ ptá se. „Základ vám musí dát škola.“

Podle něj titulky navíc odvádí od vychutnání filmu: od vnímání scény, výkonu herců nebo pohybu kamery. „Jenže pak je někdy dost těžké vidět film legálně v originále. Například animované filmy jdou do kin jen v dabingu,“ oponuje mu překladatel a kritik František Fuka, který se sám anglicky naučil prý právě z filmů.

„V dnešní technické době by měla být možnost duálu: vybrat si titulky nebo dabing přímo během vysílání,“ myslí si prezident Herecké asociace Jiří Hromada|foto: Šárka Ševčíková

Legálně originální film neuvidíte

Fukovi je ale jasný postup distribučních firem: „Na dabovaný film přijde do kina asi o 30 % víc diváků. Současně je ale dabing dražší. Takže si spočítají, kolik by na film mohlo přijít lidí a jestli to navýšení o 30 % jim stojí za to. Rozhodně se nebere v úvahu, jaký herec tam je nebo jestli se ve filmu mluví rychle.“

A u diváků pak zase podle Fuky hraje prim úplně jiný faktor: to, jak se s nějakou rolí poprvé setkáte. „Když znáte Louise de Funèse z dabingu, tak se vám to líbí, protože František Filipovský předvádí fantastický výkon. A když pak uvidíte Funèse s titulky, tak si říkáte: Proboha, co to má bejt?!“

Jak titulky vznikají?

„Když překládáte titulky, stejně důležitá jako znalost jazyka je i schopnost překlad zkrátit. Titulky můžou mít maximálně 10 znaků na sekundu filmu. Včetně mezer a interpunkce. Často tak musíte větu zkrátit až na čtvrtinu, a přitom by tam měl zůstat původní význam,“ popisuje Fuka.

Další nevýhodou je, že dialogová listina, kterou má překladatel k dispozici, popisuje to, kdo mluví, ale ne na koho. „A když scénu nevidíte jasně, Američanům nevysvětlíte, že třeba z hlediska rodů je to pak nepřeložitelné.“ V poslední době ještě navíc studia víc a víc spěchají a brání se pirátství.

Krize titulků?

„Takže je už pravidlem, že překládáte film, který ještě není hotový, anebo na překlad mám méně než 24 hodin,“ popisuje Fuka. „Když pak vidíte nesmysly v titulcích, je to buď tím, že jsem neviděl obraz, anebo mi k překladu dali jinou verzi, než šla do kin,“ brání se překladatel.

„Občas se nás snaží dotlačit k tomu, abysme překládali jen z papíru a neslyšeli vůbec původní zvuk. Ale to je samozřejmě naprosto nutné.“ Podle Fuky je to dáno tím, že se film víc a víc bere jako průmysl než umění. Kam až to ale povede?