Titulky, nebo dabing? „Obraz často nevidím. Anebo překládám jinou verzi, než která jde v kinech.“ Čeká nás teď po krizi dabingu i krize titulků?
„Když se koukám na film, chci ho vidět a slyšet tak, jako ho natočil můj oblíbený režisér s mými oblíbenými herci,“ říká filmový kritik a překladatel filmových titulků František Fuka. „Tak to ale má jen asi 10 % lidí,“ kontruje dabér Jiří Hromada.
Dabing vychází z titulků. Úpravce jejich text „jenom“ připraví hercům do pusy. Dabér Jiří Hromada vzpomíná, jak se dříve při dabování scény sešli všichni zúčastnění herci, měli čas na zkoušení, scéna se udělala několikrát a režisér si vybral tu nejlepší. „Dokonce jsme dostávali domů na víkend kazetu.“
Na dabování filmu bylo 4–5 dnů. „Dnes herec točí sám jen svou roli a někoho slyší jen anglicky a někoho už česky.“ Na práci má jeden den. „Úmyslně jsme to i kazili, abychom se k tomu mohli vrátit,“ popisuje Hromada situaci, která vedla k tzv. krizi dabingu a odchodu 185 kvalitních dabérů. Zachrání nás teď titulky?
U titulků nevyžehlíte!
Hromada připomíná, že většina lidí má film jako kulisu k další činnosti. A tam je pak dabing nutnost. Odmítá taky, že by se koukáním na filmy s titulky většina lidí naučila anglicky. „Kolik těch filmů do měsíce vidíte?“ ptá se. „Základ vám musí dát škola.“
Podle něj titulky navíc odvádí od vychutnání filmu: od vnímání scény, výkonu herců nebo pohybu kamery. „Jenže pak je někdy dost těžké vidět film legálně v originále. Například animované filmy jdou do kin jen v dabingu,“ oponuje mu překladatel a kritik František Fuka, který se sám anglicky naučil prý právě z filmů.
Legálně originální film neuvidíte
Fukovi je ale jasný postup distribučních firem: „Na dabovaný film přijde do kina asi o 30 % víc diváků. Současně je ale dabing dražší. Takže si spočítají, kolik by na film mohlo přijít lidí a jestli to navýšení o 30 % jim stojí za to. Rozhodně se nebere v úvahu, jaký herec tam je nebo jestli se ve filmu mluví rychle.“
A u diváků pak zase podle Fuky hraje prim úplně jiný faktor: to, jak se s nějakou rolí poprvé setkáte. „Když znáte Louise de Funèse z dabingu, tak se vám to líbí, protože František Filipovský předvádí fantastický výkon. A když pak uvidíte Funèse s titulky, tak si říkáte: Proboha, co to má bejt?!“
Jak titulky vznikají?
„Když překládáte titulky, stejně důležitá jako znalost jazyka je i schopnost překlad zkrátit. Titulky můžou mít maximálně 10 znaků na sekundu filmu. Včetně mezer a interpunkce. Často tak musíte větu zkrátit až na čtvrtinu, a přitom by tam měl zůstat původní význam,“ popisuje Fuka.
Další nevýhodou je, že dialogová listina, kterou má překladatel k dispozici, popisuje to, kdo mluví, ale ne na koho. „A když scénu nevidíte jasně, Američanům nevysvětlíte, že třeba z hlediska rodů je to pak nepřeložitelné.“ V poslední době ještě navíc studia víc a víc spěchají a brání se pirátství.
Krize titulků?
„Takže je už pravidlem, že překládáte film, který ještě není hotový, anebo na překlad mám méně než 24 hodin,“ popisuje Fuka. „Když pak vidíte nesmysly v titulcích, je to buď tím, že jsem neviděl obraz, anebo mi k překladu dali jinou verzi, než šla do kin,“ brání se překladatel.
„Občas se nás snaží dotlačit k tomu, abysme překládali jen z papíru a neslyšeli vůbec původní zvuk. Ale to je samozřejmě naprosto nutné.“ Podle Fuky je to dáno tím, že se film víc a víc bere jako průmysl než umění. Kam až to ale povede?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.