Tereza Říčanová vzkazuje svým čtenářům: „Neberte mé texty vážně. Jsou to srandičky“

Jejím nejnovějším počinem jsou Obrazy světa. Je to 14 mapových listů, které zobrazují prostředí lidské existence: vesmír, město, lesy či hrady.

„Měla jsem problém to uzavřít, protože tak by to mohlo pokračovat donekonečna až do nějakého mikrokosmu a to by bylo šílenství,“ říká s povzdechem a tvrdí, že ne všechno, co je v knize, je třeba brát vážně. „Jsou tam i blbosti. Je to taková srandička, ale svět a život je přece zábava.“

Psaní je taky zábava?

„Bojovala jsem dlouho s tím, že moje texty bere někdo vážně. Já je brala jako dodatek k tomu, co kreslím.“ Přesto u psaní dlouho přemýšlí, vyhazuje a třídí. Už proto, že psát pro děti je zodpovědná věc. Kus pragmatismu ale zůstává. „Jestli si z toho něco vezmou nebo jestli se to někoho dotkne, tak by to bylo skvělé.“

Barvy miluje

Když usedá k malování, těžko ovládá vzrušení. „To kladení barev vedle sebe a jejich kombinace! Když se mi podaří něco nového, jsem nadšená.“ Přesto žije s obavou, která asi straší všechny umělce: neustrnout a být pořád originální. „Musí to být pořád překvapivé, dobré a vystihovat podstatu.“

Obrázkové sny

Narodila na pražských Vinohradech, ale už 20 let žije na Vysočině. Tvoří ve chvílích mezi domácností a svými pěti dětmi. Není to legrace. „Když mě během práce na zahradě něco napadne, tak to jdu ve volné chvilce nakreslit.“ Nejvíc nápadů má ale večer, když padne do postele. „Když zavřu oči, vidím před sebou pořád obrázky. Jsem z toho ve stresu, že to všechno nestačím namalovat. Když nestíhám, tak ty obrazy zmizí. Ale snažím se je chytat.“

Na co má teď spadeno? „Už jsem udělala návrh na stvoření světa. Ale nevím, jestli se mi to podaří do té knížky vtěsnat.“

Tereza Říčanová Velikonoční knížka|foto: Adam Kebrt