Svou rodinu nenáviděl. Málem uškrtil vlastní sestru! Příběhy slavných: Ingmar Bergman

3. březen 2017

Hrají Lucie Trmíková a Jan Novotný.

Filmy Ingmara Bergmana jsou plné hledání smyslu života a smrti, osamění, ale také tajů ženské duše. Skoro všechny jsou pochmurné. Hrdinové hledají Boha, který ale mlčí. Režisér divákům nabízel pohled do vlastního nitra poznamenaného prudérní výchovou despotického otce, protestantského pastora.

Nenáviděl ho. A spory měl i se sourozenci. Vlastní sestru se v návalu zlosti pokusil uškrtit. Kvůli rodinné mravní upjatosti, pokrytectví a „pánbičkaření“ se celý život bouřil a vymezoval. Byť jen návštěvu kina považovala jeho rodina za ohrožení mravnosti. O sexualitě nemluvě.

Reakce na potlačovanou sexualitu

Přísně mravní výchova ale u Bergmana vzbudila opačný přístup k ženám: nezávazných milostných flirtů s půvabnými herečkami jako Liv Ullmannová měl nepočítaně. Nikdy to ale nebyly milenky na jednu noc. Takové vztahy trvaly několik let. Manželek měl pět. Přiznaných dětí osm.

Jako otec ale selhal na plné čáře. Víc než vlastní rodina ho zajímalo filmování. A to si k filmu nejdřív jen odbíhal od divadla. Proto taky na začátku točil jen o divadelních prázdninách (jako režisér prošel několika stockholmskými divadly a ve 26 byl nejmladším ředitelem divadla v Evropě).

Světová režisérská hvězda

V 50. letech už točil filmy, které si sám napsal. Specializoval se v nich na ženské myšlení. Kromě ponurých témat se občas pustil i do jiskřivých komedií (Úsměvy letní noci). Už ve druhé půlce 50. let se o něm mluvilo jako o světovém režisérovi první kategorie. V 60. letech měl sklony k mysticismu.


Bergmanovy libůstky (podle fanoušků)
- zmateně posedlí hrdinové
- detaily tváří a tikajících hodin
- zlověstné stíny plížící se po zdech

Přestěhoval se do Německa. Aby mohl točit, ale hlavně aby nemusel platit obrovské daně z příjmů. Vydržel to krátce. Akorát na natočení jednoho z nejpůsobivějších snímků Hadí vejce. Mapuje volání německé společnosti mezi světovými válkami po nějakém vůdci.

Dohromady natočil 67 filmů. Hodně jich patří do zlatého fondu světové kinematografie. Dostal i tři sošky Oscara. Poslední za snímek Fanny a Alexandr, ve kterém popisuje vlastní dětství. Sám ho i označil za své životní dílo, se kterým se chce s diváky rozloučit. Bylo mu teprve 65, ale svůj slib splnil. Zemřel pak až skoro v 90 letech.

autoři: Jan Jaroš , lup
Spustit audio