Šuta
U příjmení Šuta nacházíte v odborné literatuře mnoho možných výkladů. Apelativum šuta označuje ve valašském nářečí „šišku“ nebo „svazek lnu“, příjmení Šuta by tedy mohlo souviset s povoláním. Mohlo by pocházet i z moravského přídavného jména šutý, tj. „komolý“, „kusý“ nebo také „starý“, „sešlý“, jako pojmenování podle vzhledu. V evidenci obyvatelstva je uvedeno 364 nositelů příjmení Šuta, nejvíce jich žije ve Vsetíně, snad bychom tedy mohli přihlédnout i k polštině, kde je příjmí Szuta doloženo již z roku 1441, vykládá se ze szuty, tj. „člověk bez rukou“, popř. z přídavného jména suty, tj. „bohatý“, „hojný“, „štědrý“.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 193; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 43, s. 101; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 72; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl II, L–Ż, Kraków 2001, s. 561
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
