Stopy ve sněhu. Případ, který vstoupil do kriminalistických příruček

Vyšetřování vraždy ze 30. let, kterou komplikoval tuhý mráz a sněhová pokrývka, popisuje několik kriminalistických učebnic jako vzorový. Dočtete se tu ale taky, jak by se řešil dnes.

Účinkují: Ivan Řezáč, Jiří Knot, Václav Knop, Jaroslav Plesl a Helga Čočková
Scénář: Bronislava Janečková a Petr Švec
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal

Šofér autobusu nahlásil 28. ledna 1931 ve 20.32 nález mrtvého ženského těla na silnici Planá–Černošín. Do 30 minut přijeli k serpentýně u Kosího potoka (tehdy Amselbach) četníci z Černošína. Ve 3 hodiny ráno (po 60kilometrové cestě mrazem na motorovém kole) přijela i výjezdovka z Chebu se služebním psem.

Všichni se dali okamžitě do práce. Výsledkem byl perfektně vypracovaný protokol o ohledání místa činu s plánkem a fotodokumentací a zajištění důležitých stop. Zajímavostí zde také bylo umělé rozehřívání sněhu na silnici při hledání balistických stop.

Vražda střelnou zbraní

Anna Maierová byla totiž 2x střelena do hlavy z bezprostřední blízkosti. Jeden projektil pronikl zblízka mezi levým okem a kořenem nosu, druhá střela šla zezadu do šíje a vyšla ven pravou tváří. Vyšetřování komplikovaly zmatené výpovědi svědka vraždy, manžela Anny Maierové.

Podle doktora Maiera jeho vůz na silnici zastavil neznámý pachatel, který ho pod záminkou vylákal z vozu, omráčil, zastřelil Annu a pak několikrát vystřelil i po unikajícím Maierovi. Jenže na sněhu nebyly žádné stopy. Jen kapky krve u mostku, kde se Maier setkal s šoférem autobusu, který případ nahlásil.

První podezřelý: manžel

Sníh na místě činu ležel dva dny. Střed silnice byl uježděný, ale na obou stranách byla asi 10cm vrstva sněhu. Neporušená. Úplně beze stop. Pachatel by musel jít kilometry středem silnice až do města. Chyběly i stopy po údajném zápasu, navíc doktorovo zranění nohy neodpovídalo tomu, že byl napaden.

Doktor Maier se snažil kličkovat a neustále měnil své výpovědi. I při výslechu se choval podivně. Někdy vypovídal, jako by memoroval naučený text. Jindy se zadrhával a mluvil pomalu. Policisté zjistili, že byl zadlužený a že Anně uzavřel vysokou životní pojistku. Všechno mluvilo proti němu.

Rozhodl to Walter

Všechny důkazy však byly nepřímé. Dokud se v potoce kousek od místa činu nenašel revolver Walter, kalibr 7.65 z roku 1917 a střely ukryté ve sněhu kousek od levého kola auta. Služebná Maireových potvrdila, že jde o zbraň doktora. Totéž potvrdil puškař, který zbraň v minulosti opravoval.

Hodinářská práce se zajištěním všech (byť nepřímých) důkazů pomohla s uzavřením případu a vstoupila do kriminalistických příruček. I když dnes by se případ řešil jinak. A i když rozhodující byl nakonec nález vražedné zbraně. Proč ale policisté nenašli zbraň hned při ohledání místa činu?

Jak by se případ řešil dnes?

I dnes by byl prvním podezřelým manžel. Okamžitě by u něho byly provedeny stěry povýstřelových zplodin, hlavně rukou, a odebrány otisky prstů a vzorky DNA. Také kalhoty by v laboratoři prozkoumali a zjistili vzdálenost střelby. Po vyhodnocení stop by se například dalo zjistit, že DNA podezřelého je shodné s DNA na nalezeném náboji na místě činu. Že rozptylový obrazec povýstřelových zplodin neodpovídá vzdálenosti udávané podezřelým. A že zplodiny na jeho rukou svědčí o tom, že střílel. Tyto důkazy by pak byly přímé a pro soud dostatečné.

Mráz (doby)

Večer byl led na potoce tenký. Když do něj doktor revolver hodil, probořil se. Do rána ale voda zase zamrzla, a zbraň tak nemohla být vidět. Objevila se až později, když se oteplilo a led na potoce roztál. Stejný problém byl s nalezením projektilu, kdy policisté museli sníh uměle roztavit.

Doktor Maier byl odsouzen na doživotí. Po roce 1938 se dostal do německých věznic a pak jako pomocný lékař na marodce do koncentračního tábora. Válku nepřežil. Jeho skoro 90letí rodiče a rodiče Anny byli i s vnukem Erwinem odsunuti do Německa…

autoři: Bronislava Janečková , rota , Petr Švec
Spustit audio

Související