Stále hůř se odhodlávám k nové práci, přiznává Michal Prokop

29. květen 2021

Po deseti letech od posledního alba, vydává známý zpěvák a skladatel nové s názvem Mohlo by to bejt nebe. Vzniklo po dlouhé pauze.

„Po roce 2006 jsem se už k hudbě vracet neplánoval. Pak jsem natočil desku Poprvé a naposledy a v roce 2012 vyšla deska Sto roků na cestě. Stále hůř se odhodlávám k nové práci. Petr Skoumal i Pavel Šrut mezitím bohužel zemřeli a já nevěděl, jak dál,“ přiznává hudebník a bývalý politik.

„Impulsem byl text Tomáše Rorečka. Písničku jsem měl hotovou během dvou hodin. Oslovil jsem Jiřího Žáčka a postupně jsem napsal sedm nových věcí, je tam i jedna starší. A najednou se objevilo dvanáct písní. Album obsahuje také píseň Svět naruby Ježka, Voskovce a Wericha,“ vypočítává Michal Prokop a dodává: „Ještě bych se chtěl vrátit na jeviště před živé lidi a zahrát jim. To je jasná vize. Mj. i z nové desky Mohlo by to bejt nebe.“

Jak to všechno začalo

K hudbě ho přivedl v mládí spolužák. „Nikdy mě nenapadlo, že se to stane mojí profesí. Kapela Framus byla nazvána podle strun, které mi táta dovezl z Německa. Jazz jsem poslouchal už na gymnáziu. K blues, americké hudbě a soulu jsem se dostal až v roce 1967, kdy jsme jako studenti ve Francii na výměnném pobytu nakoupili pár takových výběrů, které mě zaujaly.“

Michal Prokop zavzpomínal i na Semafor: „V Semaforu jsem byl asi tři a půl roku od roku 1972, byl jsem členem souboru, který hrál Kytici. Dostal jsem se tam tehdy přes Hanku Zagorovou. Vzpomínám na to strašně rád.“

Spustit audio

Související