Sociolog Kostelecký: Vizitka české vlády? Dobré to není. V těžkých dobách jsou ale vlády nepopulární vždy

„Demonstrace, které jsou zaměřeny proti vládě, se tu pravidelně opakují. První z června loňského roku byla možná překvapením, na druhé straně se zase nic tak zvláštního neděje za předpokladu, že to nepřeroste v podporu nějaké silné extremistické platformy,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... sociolog Tomáš Kostelecký.

Nespokojenost a frustrace

O to se sice organizátoři demonstrací možná snaží, podle Kosteleckého tomu ale nenahrává fakt, že jich je mnoho a ne na všem se sami shodnou. Těžko se podle něj hledají i témata protestů. „Samozřejmě inflace a zahraniční politika řadě lidí vadí a pohání je k tomu, aby šli demonstrovat. Silně ale pochybuji o tom, že by někdo přijel do Prahy demonstrovat kvůli zrušení letiště u Plzně. Přesto se takové názory objevily, což svědčí o tom, že se argumenty hledají a jsou vytvářeny v nějakém marketingovém týmu.“

Čtěte také

iROZHLAS

Divadlo frustrace

Těžko definovatelná je i struktura demonstrujících. „Velmi opatrný bych byl na to, co se objevuje v médiích. Často jde o rozhovory s lidmi, kteří jsou mediálně zajímaví, nemusejí to ale zrovna být typičtí demonstranti. Všechny ovšem spojuje velká nespokojenost a frustrace.“

Proto není nijak zvlášť překvapivé, že má Česko podle aktuálního průzkumu nejhůře hodnocenou vládu za posledních 10 let. „Dobrá vizitka to není, ale vždycky to souvisí s ekonomickou situací země. Špatně byla hodnocena i Topolánkova, Nečasova nebo ke konci Babišova vláda. Jakmile se lidem daří dobře, bývají tolerantnější. Jakmile se jim ale nedaří, vždycky to vládě připíšou. Úzce to spolu souvisí. V těžkých dobách zkrátka vlády populární nejsou.“

Pojďme spolu mluvit

Jak toto všechno vnímají ti, kteří se protestů neúčastní? Podle Kosteleckého je i toto problematické, protože existuje několik pohledů. „Jedni mluví o menšině, demonstrace ignorují a bagatelizují. Druzí to naopak neberou na lehkou váhu. Uvědomují si, že to něco o naší společnosti říká. Vědí, že i nespokojení mají právo vyjádřit svůj názor. Proti argumentu bavme se spolu, neodsuzujme se, snažme se pochopit, ale stojí protiargument, že jestliže se budeme bavit s někým, kdo má extremistické názory, legitimizujeme je a pomáháme s jejich šířením.“

Čtěte také

Pavel Kosatík: Jako společnost jsme přestali držet pohromadě

Přesto je Kostelecký spíše příznivcem společných debat. „I sociologické metody ukazují, že se názory veřejného mínění mění. Když lidé dostanou informace, jejich postoj se může radikálně změnit nebo posunout. Když se zkrátka hledá něco, co mají tábory ve společnosti společného, pomáhá to vytvářet mosty a nevypadá to tak fatálně, jako když jedna skupina nenávidí druhou. Ve skutečnosti to totiž takto ve společnosti není. I ti, kteří na demonstrace nechodí, by s některými věcmi souhlasili, a naopak.“

Výhodou podle Kosteleckého je, že ani teď nejde o dva znepřátelené tábory, ale o různorodou skupinu lidí. „Dva zabetonované, vzájemně naprosto oddělené tábory nevedou nikam. Nezjednoduší to debatu. Naopak názorová různorodost umožňuje vést všeobecnou debatu. A výhodné je to i v případě koaliční vlády. Někteří lidé mluví o slepenci, ale koaliční partneři jsou vlastně výhoda. Už uvnitř vlády se totiž vede první debata o prioritách a otupují se extrémy. Výsledkem je pak umírněnější politika.“