Smrt si pro Smrťáka přišla přímo na plac. Příběhy slavných: Václav Lohniský

Narodil se jako syn rady v Holicích u Pardubic a jeho druhé ženy. Na přání maminky studoval v bohosloveckém semináři v Králově Hradci. V obrovské církevní knihovně tam objevil, co všechno musí přečíst, aby mohl být vzdělaný. Četl všechno. Molièra, ktreý mu učaroval na celý život, i Marxe s Leninem. A tak ho vyhodili.

Manželství a jeho rozpad

Protože miloval taky film, skončil na konzervatoři, kde potkal Zoru Jirákovou. Vzali se v roce 1945 a oba dostali první angažmá v ostravském divadle. Po narození dcery Michaely se přestěhovali do Plzně. Brzy dostal i první filmovou roli. Smrťák v pohádce Martina Friče Dařbuján a Pandrhola mu tak nějak patřil.

Nikdy ale nebyl hercem hlavních rolí. Hlavní u něj byla jeho profese režiséra. I když vystudoval herectví. V 50. letech vzal ředitelování pražského Divadla S. K. Neumanna. Do Prahy se už ale stěhoval bez rodiny. Později se manželství rozpadlo úplně.

Čuch na herce i dramaturgii

Lohniský měl čuch na herce i dramaturgii. Začátkem 60. let si troufli hrát hodně kontroverzní hry. Ale po srpnu 68 začala krutá cenzura. Dostal se do hledáčku „soudruhů“ a ten tlak se podepsal i na jeho zdraví. Místo ředitele vyměnil zase za místo režiséra. Chtěl dělat poctivé divadlo, ale schvalovali mu jen ty prorežimní.

Po druhém infarktu zkoušel žít zdravěji, ale taky prý říkával: „Vím, že umřu. Ale to mám být do té doby jen smutný?“ Na natáčení filmu Krakonoš a lyžníci se hodně těšil. Přímo na place ale dostal třetí infarkt. Lyžování miloval, tak si kopec Zlaté návrší chtěl sjet sám. Bez kamer a lidí…