Smějeme se, že víc než hudební skupina jsme hudební hnutí, říká Jindra Polák o kapele Jelen
Kapela Jelen slaví desáté narozeniny. „Motto, že ať se děje cokoli, na konci tunelu je vždycky světlo, platí po těch letech ještě víc,“ uvádí Jindra Polák v Radiocafé. Prosincový koncert a nové album budou hlavními body oslav. Jak se na ně těší a připravuje? Kde se vzal folkový nádech a specifický rukopis kapely? O čem je nejnovější singl Touha a pláč? Existuje klíč k textům písní? Která skupina byla jeho první inspirací? Co pro něj znamená podpora jeho ženy?
Nové album je ve stadiu příprav. „Teď trávíme spoustu času ve studiu, což je příjemné, protože je to druhá strana muziky. Všechno se to rodí, vzniká a nové písničky – to je nový příval adrenalinu.“
Začínali ve třech. „My se vždycky smějeme, že nejsme hudební kapela, ale hudební hnutí, takže je nás stále víc a víc. Teď je nás už solidní stádo Jelenů, které momentálně čítá stálých osm kusů.“
„Je tam nově i pár kolouchů a většinou s námi jezdí i jedna laň. Je to Kateřina Marie Tichá, ale protože má spoustu koncertů, tak se nám to občas kříží, takže s námi účinkují i jiné zpěvačky,“ popisuje současný stav zpěvák a frontman.
„My jsme škatulky od začátku neřešili. Hlavně jsme cítili, že chceme dělat muziku tak, jak ji vnímáme my. To zásadní je, že to jsou písničky, které si lidi mohou zazpívat u táboráků, a jsou to texty, které jsou o něčem,“ uzavírá Jindra Polák v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
