Ševče, drž se svého kopyta! Tuhle radu využil dokonale. Příběhy slavných: Tomáš Baťa

18. květen 2018

Seká to jak Baťa cvičky. Taky znáte tuhle hlášku? Tomáš Baťa se vypracoval od píky. Díky strojům vyráběl na konci války 9000 párů bot za den. Účinkují: Saša Rašilov a Hanuš Bor.

Když mu bylo šest, začal z kožených odřezků, co zbyly otci, vyrábět boty pro panenky. Jedny mu trvaly celý den. Za pár krejcarů je pak prodával na trhu. Ve 24 měl jednu z deseti největších obuvnických firem v Česku.

S bratrem Antonínem a sestrou Annou začal podnikat ještě za Rakouska (všichni tři na fotografii níže). Sám přiznal, že jim stoupl úspěch do hlavy. Ševcovská práce jim přestala vonět a málem zkrachovali. Antonín musel na vojnu a Tomáš pracoval přes den s dělníky v dílně.

Baťovky – místo kůže plátno

„Suroviny jsem nosil na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál. Dělníci pracovali, až bylo dílo hotovo. Pak vyspávali, a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu, i peníze na výplatu,“ popisoval později.

Tomáš Baťa to nevzdal. Snažil se najít způsob, jak práci zjednodušit a zlevnit. A tak začal vyrábět baťovky. Drahou kůži nahradil levným plátnem. Když s nimi v roce 1897 přišel, lidi mu málem utrhali ruce. Baťovky si mohli koupit i ti, kteří si koženou botu nemohli dovolit.

Tomáš Baťa, Antonín Baťa a jejich sestra Anna Baťová

Průmyslová špionáž

Už v roce 1900 měl přes 100 zaměstnanců. Ale hlavně dovezl nejmodernější obuvnické stroje. Podnikatelský vzor viděl v Americe. Nechal se tam několik měsíců zaměstnat jako dělník ve výrobě. A to už byl v Česku nějaký pán.

Američtí dělníci dosahovali u některých strojů desetkrát lepších výsledků než naši. Ani Baťa jim nestačil. V největší obuvnické firmě na světě Endicott-Johnson Shoe Company ho zaujala péče o zaměstnance.

Válečná zakázka na 50 tisíc vojenských bot

Za války všichni krachovali. A Baťa? Jakmile vyhlásili v roce 1914 mobilizaci, vyrazil do Vídně. Bylo mu jasné, že armáda bude potřebovat boty. Palce mu drželi i dělníci. Pracovníků z válečné výroby se totiž mobilizace netýkala. Získal tehdy zakázku na 50 000 vojenských bot. Horší to bylo po válce. Nedostal všechno zaplaceno a výroba mu klesla na 20 %.

Tomáš Baťa s chotí u letadla Junkers, pilot Brouček na křídle (Pestrý týden, 30. 7. 1932)

I z téhle krize se dostal. Dočasně snížil zaměstnancům mzdy o 40 %. Zároveň jim ale začal zajišťovat potraviny, oděvy a další potřebné věci za poloviční ceny. Díky tomu mohl zlevnit zboží o 50 %. Výroba se začala zvedat. Pásovou výrobu zavedl v roce 1927. Inspiroval se opět v Americe u Forda.

Baťova škola práce

V roce 1925 zavedl Baťovu školu práce. Měl pocit, že školy neumí připravit lidi pro moderní průmysl. Mladí si platili za vyučování, učebnice, ubytování i jídlo. A museli povinně spořit z toho, co si vydělali v továrně.

Učili se hlavně obchodní dovednosti a cizí jazyky. Baťův syn Tomáš měl za sebou nóbl školu v Lausanne, ale pak ho otec vzal do fabriky do učení. Jezdili spolu i na pobočky, které vznikaly po celém světě.

Baťova čtvrť ve Zlíně (pohlednice z roku 1930)

V baťovských domcích se bydlí dodnes

Baťa se zajímal se o výrobu obráběcích a obuvnických strojů, letecký průmysl, výrobu pneumatik, punčoch, gumových hraček a o pojišťovnictví. Obrat firmy dosahoval skoro dvou miliard. Ze Zlína chtěl udělat město slunce, vody, zeleně a čistoty.

Vystavěl domky, které navrhl architekt Jan Kotěra. Zasloužil se o nemocnici i připojení na železnici. Jeho letadlo se zřítilo krátce po startu. 12. července 1932 Tomáš Baťa v 56 letech umírá.

Pohřeb Tomáše Bati (Zlín 1932)
autoři: zk , Bronislav Hrnčíř
Spustit audio