Ševče, drž se svého kopyta! Tuhle radu využil dokonale. Příběhy slavných: Tomáš Baťa
Seká to jak Baťa cvičky. Taky znáte tuhle hlášku? Tomáš Baťa se vypracoval od píky. Díky strojům vyráběl na konci války 9000 párů bot za den. Účinkují: Saša Rašilov a Hanuš Bor.
Když mu bylo šest, začal z kožených odřezků, co zbyly otci, vyrábět boty pro panenky. Jedny mu trvaly celý den. Za pár krejcarů je pak prodával na trhu. Ve 24 měl jednu z deseti největších obuvnických firem v Česku.
S bratrem Antonínem a sestrou Annou začal podnikat ještě za Rakouska (všichni tři na fotografii níže). Sám přiznal, že jim stoupl úspěch do hlavy. Ševcovská práce jim přestala vonět a málem zkrachovali. Antonín musel na vojnu a Tomáš pracoval přes den s dělníky v dílně.
Baťovky – místo kůže plátno
„Suroviny jsem nosil na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál. Dělníci pracovali, až bylo dílo hotovo. Pak vyspávali, a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu, i peníze na výplatu,“ popisoval později.
Tomáš Baťa to nevzdal. Snažil se najít způsob, jak práci zjednodušit a zlevnit. A tak začal vyrábět baťovky. Drahou kůži nahradil levným plátnem. Když s nimi v roce 1897 přišel, lidi mu málem utrhali ruce. Baťovky si mohli koupit i ti, kteří si koženou botu nemohli dovolit.
Průmyslová špionáž
Už v roce 1900 měl přes 100 zaměstnanců. Ale hlavně dovezl nejmodernější obuvnické stroje. Podnikatelský vzor viděl v Americe. Nechal se tam několik měsíců zaměstnat jako dělník ve výrobě. A to už byl v Česku nějaký pán.
Američtí dělníci dosahovali u některých strojů desetkrát lepších výsledků než naši. Ani Baťa jim nestačil. V největší obuvnické firmě na světě Endicott-Johnson Shoe Company ho zaujala péče o zaměstnance.
Válečná zakázka na 50 tisíc vojenských bot
Za války všichni krachovali. A Baťa? Jakmile vyhlásili v roce 1914 mobilizaci, vyrazil do Vídně. Bylo mu jasné, že armáda bude potřebovat boty. Palce mu drželi i dělníci. Pracovníků z válečné výroby se totiž mobilizace netýkala. Získal tehdy zakázku na 50 000 vojenských bot. Horší to bylo po válce. Nedostal všechno zaplaceno a výroba mu klesla na 20 %.
I z téhle krize se dostal. Dočasně snížil zaměstnancům mzdy o 40 %. Zároveň jim ale začal zajišťovat potraviny, oděvy a další potřebné věci za poloviční ceny. Díky tomu mohl zlevnit zboží o 50 %. Výroba se začala zvedat. Pásovou výrobu zavedl v roce 1927. Inspiroval se opět v Americe u Forda.
Baťova škola práce
V roce 1925 zavedl Baťovu školu práce. Měl pocit, že školy neumí připravit lidi pro moderní průmysl. Mladí si platili za vyučování, učebnice, ubytování i jídlo. A museli povinně spořit z toho, co si vydělali v továrně.
Učili se hlavně obchodní dovednosti a cizí jazyky. Baťův syn Tomáš měl za sebou nóbl školu v Lausanne, ale pak ho otec vzal do fabriky do učení. Jezdili spolu i na pobočky, které vznikaly po celém světě.
V baťovských domcích se bydlí dodnes
Baťa se zajímal se o výrobu obráběcích a obuvnických strojů, letecký průmysl, výrobu pneumatik, punčoch, gumových hraček a o pojišťovnictví. Obrat firmy dosahoval skoro dvou miliard. Ze Zlína chtěl udělat město slunce, vody, zeleně a čistoty.
Vystavěl domky, které navrhl architekt Jan Kotěra. Zasloužil se o nemocnici i připojení na železnici. Jeho letadlo se zřítilo krátce po startu. 12. července 1932 Tomáš Baťa v 56 letech umírá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
