Sestra Angelika: Rumunům nevadilo, že mají blátivé cesty. Hlavně že mají dva satelity

Sestra Angelika strávila nějaký čas na severu Rumunska. Kousek od hranic s Moldávií. Rumunsko samotné vidí jako chudou zemi s nesmírně bohatou přírodou. V něčem jí ale přišlo zvláštní.

Rumunsko

„Měli tam dojem, že co je zadarmo, je lepší. A co funguje hned, je lepší,“ vzpomíná. „Naopak za co si musím připravit, už není tak dobré.“

Spíše úsměvně působí historky o blátivých neupravených cestách, které stojí podél nádherně opravených domů. „Nevadí jim, že mají bláto až ke dveřím. Hlavně že mají dva satelity.“

Francie

Ve Francii sestru Angeliku příjemně překvapilo dobrovolnictví. „Každý student i důchodce považuje za samozřejmé, že každý týden věnuje pár hodin dobrovolnictví. Považovali by za divné, kdyby to nedělali. Protože jsou relativně dobře zajištění,“ myslí si.

Ve Francii byla před 10 lety. Lidé ze sociálního dna nebo nezaměstnaní se tam tehdy podivovali, že u nás by za ně sociální a zdravotní platil stát. Nebo že máme zdarma zdravotnictví. Ptali se: „Vy musíte mít bohatou ekonomiku. Vy nejste jako stát zadlužení?“

Rusko

Opačný případ je Rusko. Tam v nemocnici zaplatíte vždycky. I ve státní. „A když je třeba dostat injekci, zaplatíte se stříkačku a jehlu navíc,“ popisuje sestra Angelika.

Rusko poznala v Irkutsku u Bajkalu. „V Rusku je vsjo bolšoje. Člověk jako jedinec tam mnoho neznamená, takže lidé musejí být houževnatější. Samo tam nic nevyroste.“

Právě zkušenost z Ruska vidí sestra Angelika v kontrastu ze zážitky z Rumunska. „V Rumunsku se ani nepleje. Já když jsem potřebovala kopřivy, tak jsem šla vždycky do vinohradu. Nebo když jsme na podzim vyndavali zeleninu, tak se to zaoralo i s plevelem. ,To stejně vyroste příští rok, to nemá cenu,‘ říkali Rumuni.“