Rus, který vystudoval ve Francii a nezaložil Osvobozené divadlo. Příběhy slavných: Jiří Voskovec
Proč se nevrátil z USA s Werichem? Anebo proč byl skoro rok v USA ve vězení? V 5 samostatných audiích uvnitř článku.
Účinkují: Pavel Batěk a Jana Stryková
Napsal: Ivan Němec
Režie: Bela Schenková
Natočeno v roce 2016
Jiřího Wachsmanna počali v Rusku. Maminka sice byla česko-francouzského původu, ale tatínek tam dělal kapelníka u carského pluku a později legionáře. (Po absurdnostech první světové raději rodině jméno počeštil na Voskovec). Malému Jirkovi tak ve škole říkali Rus. Nic na tom nezměnil fakt, že odmaturoval v Dijonu.
Mladí smradi V+W
S Janem Werichem se potkali na gymnáziu. Dělali spolu i kulturní rubriku časopisu Přerod, ale po pár číslech je vyhodili. „Takovou práci přece nemůžou dělat takoví mladí smradi,“ řekli jim v roce 1926. A tak napsali Vest pocket revue. Diváci byli nadšeni. Od 30. let se hry W+V změnily na politickou satiru.
První emigrace
Když kvůli Pěsti na oko (1938) přišel první oficiální zákaz hrát, divadlo prodali a trojice W+V+J emigrovala do Ameriky. Protlouct se nebylo lehké. Později dělali pro Americký úřad pro válečné informace české vysílání BBC. Nakonec (v roce 1945) se dostali i na Broadway v Shakespearově Bouři.
Vězeň USA
Domů se vrátili každý zvlášť. Voskovec kvůli rozvodu s první ženou až o celý rok později. A nevydržel dlouho. K rozhodnutí znovu opustit zemi dospěl Voskovec ale ještě před únorovým pučem 1948. Jenže v USA ho dostihla jeho („ruská“) minulost. Skoro rok byl internován na Ellis Islandu kvůli podezření ze špionáže.
Vratké štěstí americké star
Po propuštění se konečně stal občanem USA. Pracoval v televizi, divadle, filmoval, režíroval. Byl „star“. Jeho druhá žena Annie nemohla mít děti, a tak adoptovali dvě holčičky. Když byly té menší dva roky, Annie zemřela. Voskovec se oženil potřetí. Ze všeho se vypsal v obsáhlé korespondenci s Janem Werichem. Přežil ho nakonec o pouhých osm měsíců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová