Rouš / Rouša
Příjmení Rouš odvozuje Josef Beneš ze středohornoněmeckého rusch, tj. „rákosí“, „sítina“, nebo také z označení pro „hlučný pohyb“ či „nával“. Ve slovníku Dobravy Moldanové nalezneme příjmení Rouša, které tu vykládá z nářečního slovesa rúšať, tj. „brouzdat se v mokru“. Podle Antonína Kotíka byl Rouša někdo, „kdo se rád podrouší, podnapije“.
Možných výkladů je tedy více, některé spojují pojmenování s vlastnostmi původního nositele, jiné jsou motivovány bydlištěm na vlhkém místě. V ČR dnes žije 116 mužů s příjmením Rouš, 14 s formou Rouša a 127 žen s přechýleným jménem Roušová, nejvíce jich najdeme ve Valašském Meziříčí.
Použitá literatura:
J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 308, s. 329; D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 159; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 71; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 64, s. 286
