Rádi jezdíme do srubu na Sázavu. Jiří Vondráček a Hana Sorrosová u Jana Čenského

„Asi po čtyřech letech mě stát pustil za tatínkem do Ekvádoru. Během odbavení jsem Jiřímu řekla, že čekám miminko a odletěla. Ekvádor je velmi bigotní. Moje babička plakala, tatínkovi se to nelíbilo. Řekl, že se o mě postarají, a že budu studovat v Oxfordu. Já byla zamilovaná a chtěla se vrátit. Svatba byla v říjnu 1980. Naše dcera Lucka má nadání na jazyky po mojí mamince, která má státnice z 11 jazyků.

Na DAMU jsem zjistil, že mě divadlo nebaví

„Na DAMU jsem zjistil, že mě divadlo neuspokojuje, ale baví mě muzika. Přihlásil jsem se na konzervatoř, obor dirigování a skladba. Začínal jsem hrát v klubech s Lenkou Filipovou a Zdeňkem Mertou,“ zavzpomínal JIří Vondráček. Oba také rádi čtou, hlavně beletrii o středověku.

„U Sázavy máme srub. Jezdíme tam, hrajeme na kytaru. Jsem ráda, že ho máme. Když jsem tam projížděla jako mladá na vandrech na pramici, tak jsem si říkala, co to je za lidi, že tady mají ve stráni ty chaty a teď ji tam máme taky.“

V závěrečném kvízu Jiří Vondráček prozradil, že by se rád podíval do země, kde může obdivovat zeleň a zahrady. „Dostat ho do jakékoliv země je těžké. Kam jsem mohla, tam jsem ho dostala, byli jsme na zahradách v Itálii,“ připomněla Hana.

Jak vypadá jejich společná tvorba? Které písně Jiřího Vondráčka vyhrály Bratislavskou lyru? Jak se mu líbilo být v porotě Porty?