První gilotinu sestrojil výrobce hudebních nástrojů

Gilotina byla popravčím nástrojem, který zažil své vrcholné období za Velké francouzské revoluce na konci 18. století. Do té doby, než 11. dubna roku 1792 vstoupila na scénu, sekali kati hlavy zejména mečem nebo sekerou. Ne vždy se jim však povedlo useknout odsouzenci hlavu na první pokus. Nový smrtící nástroj dostal jméno podle svého propagátora doktora Guillotina, který paradoxně patřil k odpůrcům trestu smrti. Duchovním otcem gilotiny byl ale lékař Antoine Louis.

Doktor Louis dostal státní úkol vyvinout nový prostředek k provádění poprav. Proto se gilotině zpočátku říkalo louiseta. Zajímavé je, že první prototyp smrtícího nástroje vyrobil Němec Tobias Schmidt, který se jinak živil výrobou cembal, tedy předchůdců dnešního klavíru.

Gilotinou se popravovalo za války i u nás

Ostří gilotiny se bohužel zalesklo i u nás. Nejvíc se činilo v takzvané Pankrácké sekyrárně – celách pankrácké věznice, kde za druhé světové války nacisté popravovali skutečné i domnělé nepřátele Říše. Pankrácká gilotina, obsluhovaná katem Aloisem Weissem, byla poprvé spuštěna v únoru 1943 a naposledy v dubnu 1945. Za dva roky ukončila život více než tisícovky lidí.

K popravám se ve Francii gilotina používala až do roku 1977 a dnes už její exempláře naštěstí odpočívají v muzeích či depozitářích. Pokud chcete znát její historii a třeba i nejslavnější oběti, poslechněte si dnešní Příběhy z kalendáře.

Další Příběhy z kalendáře poslouchejte online na webu Dvojky nebo v aplikaci mujRozhlas

autoři: Jan Kovařík , Tereza Stýblová , Filip Lukeš
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    mujRozhlas

    –  audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.