Proč se oči operují i nohama?

Představte si, že spáry mezi kachličkami ve vaší koupelně se zničehonic začnou vlnit, zkřiví se. Zdá se to ale jen vám. Pokud to není jednorázová záležitost ovlivněná popíjením alkoholu, budou nejspíše na vině vaše oči.

Zejména ve věku po čtyřicítce se zrak postupně zhoršuje a jedno z postižení se projevuje právě tím, že namísto rovných čar vidíme pokřivené. Jakoby nám na oku vyrostla blanka podobná kousku igelitu, která deformuje náš pohled.

Děje se to asi u čtyř procent lidí, operativně je tuto vadu schopno vyřešit 25 center v republice. Jedno z nich – Ústřední vojenskou nemocnici v Praze Střešovicích, jsme navštívili, abychom vám operaci přiblížili. O detailech jsme hovořili s očním lékařem z ÚVN Pavlem Němcem.

Oko jako rosol na dortu

Předně nás zajímalo, co je vlastně v pokaženém oku potřeba opravit, tedy o jakou oční vadu se jedná. „Jde o změnu na hranici sklivec-sítnice. Sklivec si můžete představit jako rosolovitou průhlednou hmotu vyplňující oční kouli. Konzistenci bych přirovnal k polevě na dort,“ uvádí dr. Pavel Němec.

Rosolovitá hmota je v přímém kontaktu se sítnicí. S přibývajícím věkem se začíná hmota od stěny oka oddělovat. Bortí se podobně, jako když se dortová poleva nepovede. Zkapalněná hmota se pohybuje, nedrží a následně se úplně od stěny oka odloučí.

„Na vnitřní stěně sítnice se pak objeví drobné trhlinky, jimiž začnou prorůstat gliální buňky, tedy buňky tvořící kostru sítnice. Vyplazí se otvůrky ven a vytvoří membránu, ta se začne stahovat a postupně tkáň deformovat,“ popisuje Pavel Němec.

Čtěte také

Stříkačku, vysavač a svítilnu

Abychom mohli nitro oka zoperovat, potřebujeme se do něj dostat. Je tedy nutno do oka „provrtat“ tři miniaturní dírky, tím vytvořit drobné branky, kterými prostrčíme malinké bužírky – duté otvůrky, jimiž dovnitř vsuneme potřebné operační pomůcky.

Jednou dírkou lékaři do oka pouštějí vodu, druhou odsávají oční obsah a třetí si dovnitř svítí. „Takže v jedné ruce máme vysavač a v druhé baterku, třetí dírkou dodáváme do oka vodu, aby zůstala koule tekutá, abychom ji úplně nevysáli,“ dodává Pavel Němec.

Dostat se do oka přitom není nic snadného. Jde o orgán docela odolný, chirurg musí vyvinout sílu, aby ho propíchl. Jakmile se to podaří, je nutné poradit si se sklivcem, který sice obsahuje 98 procent vody, nicméně vody vázané na kolagenní vlákna. Spíše než tekutou vodu tak hmota připomíná lepivou pryskyřici stromů.

Aby tedy odsávání fungovalo, je zároveň nutné hmotu odsekávat. Proto vysavač obsahuje miniaturní nožík, který seká frekvencí zhruba 5000 seků za minutu. Nasávání, odsekávání a odlučování sklivce je tak plynulé.

Jak sejmout hadr z oka? Kleštičkami

Nejprve operatér vyčistí prostor za čočkou, kterému se říká přední sklivec. Pak pokračuje do hloubky, odloučí sklivec od zadní části oka a povrch oka si obarví, aby znázornil membránu. „Jakmile tam pustíme barvičku, tak se membrána nádherně obarví a projeví se jako modrý hadr zakrývající sítnici. Tento hadr pak sloupneme speciálními kleštičkami,“ vysvětluje Pavel Němec.

Jde to snadno, podobně jako otočení stránky v knize. Ostatně právě tak to popisují někteří pacienti, kteří jsou pouze pod lokální anestezií, to znamená, že celý průběh operace vnímají. Vidí, jak se k nim blíží kleštičky, cítí, jak něco chytnou a jak se blána loupe pryč.

Čtěte také

Celá operace, pokud nedojde ke komplikacím, trvá přibližně 15 až 20 minut. Namísto původního sklivce lékař do oka vpustí tekutinu a speciální plyn. Zejména v případech, kdy jsou v sítnici díry či nerovnosti příliš velké. Plyn je mírně expanzivní a stabilizuje místa trhlinek. Vlivem plynu v oku pacient po operaci několik dní (maximálně tři týdny) hůř vidí, to se ale postupně spraví a zrak se zlepší.

Jako řídit auto

Oftalmolog Pavel Němec přirovnává operaci očí k řízení auta. Ve vozidle řidič jednou rukou drží volant a druhou řadí, nohy přitom postupně sešlapávají plyn, spojku a brzdu. Operatér to má trochu podobné. Jednou nohou ovládá mikroskop, druhou přepojuje přístroje, rukama ovládá jednotlivé pomůcky mířící do oka a vlastní oči má přilepené na mikroskopu a nespouští je z místa, které operuje.

Nejtěžší je zkoordinovat všechny pohyby, naučit se to ale podle Pavla Němce samozřejmě dá. Operace očí se pak dají dělat stejně automaticky, jako když řidič přesně ví, kdy sáhnout na převodovku a sešlápnout plyn či brzdu.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.