Proč Prahu nepřijeli osvobodit Američani? Legenda o dohodě se Sověty padla

27. květen 2015
Archivní snímek z osvobození Plzně americkou armádou v roce 1945

Stalinovi do hlavy nikdo nevidí. Britové hrají druhé housle, a tak Churchill zoufale tlačí na USA: „Osvoboďte Prahu!“ Snad aby odčinil Mnichov. Ale 6 dní před vstupem prvních amerických vojáků na naše území umírá prezident Roosevelt. A pro generála Eisenhovera jsme jen figurky na šachovnici války.

Porážka nacistů je na spadnutí. Jsou jen dvě možnosti, kterými se po skončení vál­ky můžou jednotlivé evropské země vydat. Nastolit parlamentní demokratický systém s tržní eko­nomikou, nebo sovětský model komunistické totality se zestátněným a centrálně pláno­vaným hospodářstvím. Začínají politické hry.

Legenda o dohodě

Dosud se u nás tradovalo, že o všem se rozhodlo už v lednu 1945 v Jaltě na konferenci tzv. velké trojky (Stalin, Roosevelt, Churchill). Československo tam mělo být „vydáno“ Stalinovi. Tato legenda má dodnes bohužel velmi tuhý kořínek. A přitom se tam o nás vůbec nemluvilo.

Čtěte také

Nebylo proč: všech­ny tři velmoci uznávaly Benešovu londýn­skou vládu a udržovaly s ní dobré styky. Schůzka navíc paradoxně garantovala všem osvo­bozeným zemím stejné právo: „Zvolit si samy vládní for­mu, v níž chtějí žít.“

Churchill proti všem

Tomu mohli věřit možná jen někteří naivní Američani. Churchill věděl své. Politika So­větů na obsazených územích ve východní a jižní Evropě dávala jasně najevo, že na jaltské deklara­ce o demokracii a právu národů rozhodo­vat o své budoucnosti má Stalin svůj názor.

sir Winston Churchill

Situaci ještě zkomplikuje 12. dubna 1945 smrt amerického prezidenta F. D. Roosevelta. Jeho nástupce Harry S. Tru­man se v nové funkci orientuje ztěžka a Churchill ho jen marně vyzývá k obsazení Vídně, Berlína a Prahy Američany.

Berlín osvobodit nejde

Co Truman může, přehodí dál. A osudy střední Evropy nechává na generálovi Eisenhowerovi. Ten obsazení Vídně vidí realisticky. Tedy jako nereálný požadavek. Obsadit Ber­lín zase odmítá jak z vojen­ských důvodů, tak i z džentl­menského respektu k východním spojen­cům.

Potřebuje s nimi společně bojovat ještě proti Japonsku. Ale taky ví, že Berlín je pro milióny sovětských vojáků symbolem vítězství. Vyvrcholením dlouhé a krvavé cesty od břehů Volhy. Pomstou za tisíce mrtvých ruských vojáků i civilistů, na nichž Němci napáchali nepředstavitelné množství hrůzných zločinů.

Generál Dwight D. Eisenhower v roce 1943

Vyfouknout Sovětům Prahu

„Vyfouknout“ Sovětům Prahu si ale Eisen­hower mohl dovolit. Zvlášť po vypuknutí pražského po­vstání a po zoufalých rozhlasových výzvách o pomoc. Stalin by sice skřípal zuby, ale určitě by to nevyvolalo žádný ozbroje­ný konflikt. Britové tak v dubnu 1945 tlak na Eisenhowera ještě zesílí.

Už 13. dubna britský ministr zahra­ničí doporučuje americkému velvyslanci, aby USA osvobodily Prahu. Na Američany se ob­rátí i sám Churchill s tím, že nic nestojí v cestě spojeneckému zásahu v Praze, ani žádná ujednání se Sověty. Dopisuje si přímo s Trumanem. Jejich vzájemná korespondence je zdokumentována v Trumanových pamětech Rok rozhodnutí (Year of Decision, New York, 1955).


telegram W. Chruchilla H. Trumanovi z 30. dubna 1945Není pochyb, že osvobození Prahy americ­kými vojsky by vytvořilo změněnou po­válečnou situaci a silně by ovlivnilo i situaci v sousedních zemích. Pokud by ale naproti tomu Spojenci hráli jen nevýznamnou roli v osvobo­zování, půjde tato země cestou jako na­příklad Jugoslávie. Za nanejvýš důleži­té pokládám, aby se toto velmi pod­statné politické hledisko vysvětlilo Eisenhowerovi...


telegram H. Trumana W. Churchillovi z 1. května 1945Sovětský generální štáb připravuje ope­race do údolí Vltavy. Můj zámysl je, jak­mile to stávající vojenské akce umožní, po­stupovat a ničit zbývající německé vojen­ské síly. Bude-li proto žádoucím vstoupit do Československa a podmínky zde to do­volí, náš logický postup bude směřovat na Plzeň a Karlovy Vary...

Praha příliš riskantní na záchranu

Bohužel Američani nejsou schopní se nad osu­dem Československa zamýšlet se stejnou prozíravostí jako starý lišák Churchill. Podle Eisenhowera je Československo jako celek součástí so­větské operační zóny. Americký generál se taky domnívá, že v západním výběžku Čech jsou dvě až tři dobře vyzbrojené německé divize. Tažení do Čech by tedy představovalo obtíž­nou operaci.

S tím souhlasí další ame­rický generál Omar Bradley, velitel 12. skupiny armád, v jejímž operačním pásmu Čes­koslovensko leželo. Ani podle něj není účelné, aby Američani umírali v bojích na českém území, když by po­dle dohod o budoucí demarkační čáře o sty­ku spojeneckých vojsk mohlo být předáno Rudé armádě...

A tak má Eisenhower už 1. května 1945 po předběžné dohodě se sovětským velením stanovenou východní li­nii amerického postupu: Saská Ka­menice–Karlovy Vary–Plzeň–České Bu­dějovice–Linec. Na dodržení linie Sověti striktně trvají i ve dnech krvavých bojů na pražských barikádách. I když zrovna tady by rychlá americká pomoc z osvobozené Plzně zachránila stovky životů.


Ame­rické vrchní velení naopak nakonec samo ctižádostivému a ostře antikomunisticky naladěnému veliteli 3. americké armády generálovi Pattonovi neumožní ani plné osvoboze­ní Karlových Varů nebo Českých Bu­dějovic. A Sovětům po 9. květnu 1945 předá i další osvobozená území za zmíně­nou linií.

Američani proti sobě

Všichni Američani ale nebyli k osudům Československa tak ležérní jako Truman, Eisenhower nebo Bradley. Jejich pravým opakem byl právě dnes již legendární generál George S. Patton s mnoha svými vojáky. Ke škodě Československa byl svými nadřízenými zastaven, aniž by mohl pomoct Praze.

A tak bohužel údajné vyhrůžky Pattona (na snímku níže) na adresu svých nadřízených, že na pár hodin s nimi „ztratí“ spojení a ozve se jim až z telefonní budky na Václavském náměstí, zůstávají jen milými historkami z života slavného válečníka. Pro Čechy coby oběť velké politické hry mohou být jen slabou náplastí.

Generál George S. Patton během přehlídky po návratu domů (Los Angeles, 9. června 1945)

Zvukové záznamy Hrdinů z barikád najdete také v audioarchivu iRadio.

Spustit audio
autoři: Martin Čáp, Jindřich Marek