Přišel listopad a s ním i noví "Hosté do domu"

Jaroslav Uhlíř

I v tomto podzimním a nevlídném počasí panovala ve studiu Českého rozhlasu 2 - Praha usměvavá a příjemná nálada. Přinesli jí s sebou naši milí hosté: skladatel Jaroslav Uhlíř, lektorka němčiny Veronika Körner-Benešová, rozhlasový a divadelní režisér Petr Mančal, odborník na kosmonautiku Antonín Vítek a ornitolog Karel Pecl. Více se dozvíte uvnitř článku (audio záznamy pořadů najdete: ZDE).

"Nejzábavnější hodina na světě". Takový přívlastek si vysloužil oblíbený pořad textaře Zdeňka Svěráka a skladatele Jaroslava Uhlíře "Hodina zpěvu". Nedávno vyšlo již 10. album jejich písní. Jaroslav Uhlíř, který přišel do "Setkání" v pondělí, je také populární interpret, který "válcuje" i rockové amfiteátry. Podle svého vlastního odhadu složil skoro 500 písní. Na otázku Vladimíra Kroce kterou z nich má nejraději nechtěl odpovědět s tím, že všechno to jsou jeho "děti". Připustil ale, že skladba "Holubí dům", v podání Jiřího Schelingera, je velice povedená a svým způsobem i výjimečná. To proto, že obvykle skládá hudbu na předem napsaný text. U "Holubího domu" to prý bylo naopak. Napadla ho melodie, která se mu líbila, problém by ale s refrénem, který se dostavil až po měsíci. Velké kouzlo písni dodává, podle jeho názoru, i neopakovatelný hlas J. Schelingera, který nazpíval i píseň "René, já a Rudolf". Ta se na počátku sedmdesátých let 20. století stala hitem a z dosud neznámého autora J. Uhlíře udělala žádaného skladatele. Tehdejší stranické orgány jí ale neměly v lásce, protože propagovala golf, který byl považován za "buržoazní" sport. Problémy měl i se skladbou "Inženýrská", která domněle povyšovala inženýry nad dělnickou třídu. Jaroslav Uhlíř se hudbě věnoval od dětství, kdy zpíval v rozhlasovém sboru Bohumila Kulínského. Komponovat začal v období dospívání, ale jak sám říká, většina těchto skladeb se naštěstí nedochovala. Zajímavostí je fakt, že úředně potvrzené hudební vzdělání získal až po mnoha letech profesionální tvorby, a to ve svých 36 letech (r. 1981), kdy dostudoval na Lidové konzervatoři. Součástí filmového světa se jeho práce stala poprvé v roce 1976, kdy složil hudbu k filmu pro děti "Ať žijí duchové". Mnoho dalších se právem řadí mezi českou filmovou klasiku, jako např. "Severní vítr" z filmu "Vrchní, prchni". Ve výčtu by se dalo dlouho pokračovat.

Jaroslav Uhlíř

Veronika Körner-Benešová, rodačka z východního Berlína, je lektorkou německého jazyka. Se Zitou Senkovou hovořila v úterý o životě v bývalé NDR, nostalgii, pádu Berlínské zdi a pohnutých událostech podzimu 1989 i vzájemných vztazích mezi Němci a Čechy, o vývoji němčiny, německé kultuře i literatuře. Do Prahy, kde žije, učí a překládá, přijela před 18 lety. Zvyknout si ale pro ní ze začátku nebylo jednoduché. Žila totiž v přesvědčení, že rozdíly mezi dvěma sousedícími státy nebudou veliké. Ale mýlila se, jak sama přiznala. Nemohla si např. ze začátku zvyknout na to, že na ní přátelé v létě nemají čas, protože odjíždějí na chalupy. Na druhé straně kvitovala dodržování "akademické čtvrthodinky" a to, že Češi nežijí ve stresu. V Německu je člověk, který "nemá stres", považován za neúspěšného. Důležité pro ní bylo také postupné boření jazykové bariéry. Znalost cizích jazyků považuje Veronika Körner-Benešová za důležité. Pomáhá k pochopení života, kultury a vzájemnému porozumění mezi národy. Proto jí dělá v poslední době radost nebývalý zájem o jazykové kurzy němčiny, které pořádá Goethe- Institut v Praze. Přičítá to ekonomické krizi a snaze lidí zvýšit si vzdělání. Výuky se prý účastní různé věkové kategorie, včetně dětí. Velký zájem je i ze strany seniorů. Podle lektorky není nikdy není pozdě na to, aby se člověk začal učit cizí jazyk.

Veronika Körner-Beneš

Od právničiny ke kumštu. Tak by se krátce dala nazvat životní dráha rozhlasového a divadelního režiséra Petra Mančala, který usedl před mikrofon ČRo 2 - Praha ve středu. Jak přiznal Pavlu Kudrnovi, z Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze zběhl proto, že se v budově školy necítil dobře a působila na něj odcizeně. Kromě toho, od dětství ho bavilo něco vytvářet. Už na základní škole organizoval pro spolužáky různé večírky a zábavy a snažil se přitom uplatňovat vlastní invenci. Po roce tedy odešel z právnické fakulty a byl přijat na Akademii múzických umění, obor dramaturgie a divadelní režie. Studium ukončil v roce 2002, absolvoval roční stáž na krakovské divadelní škole PWST a půlroční studijní pobyt v Londýně. Od té doby se věnuje režii a má rád, když herci přijdou na jeviště se svojí vlastní představou role. Divadlo miluje, i když každé představení je pouze záležitostí prchavého okamžiku. "Je jako růže, která rychle rozkvete a rychle zvadne", řekl ve středečním rozhovoru s Pavlem Kudrnou. Rozhlasová režie je v tomto ohledu "jiná káva". Její výsledek zůstává zaznamenán, stejně jako u filmu. Rozhlasové hry si, podle jeho názoru, budou i v budoucnu nacházet své stálé posluchače. Poslech má totiž jednu velkou výhodu: "každý si k němu může pustit v hlavě svůj vlastní film". P. Mančal inscenoval řadu divadelních představení a sám účinkoval v několika divadelních, rozhlasových a filmových rolích. V současné době pracuje jako slovesný režisér Českého rozhlasu.

Petr Mančal

Ve čtvrtek jsme se vydali na vesmírný průzkum s Antonínem Vítkem, odborníkem na kosmonautiku z AV ČR, který je mj. autorem nové publikace "Stopy na Měsíci" z edice ČRo Leonardo. Tu podepisoval tentýž den v prodejně Českého rozhlasu, která sídlí na Vinohradské ulici. Podle samotného autora nabízí kniha dramatické reportáže z letu na Měsíc na základě tehdejších dialogů kosmonautů s řídím střediskem. Jak řekl v rozhovoru s Robertem Tamchynou, čerpal z doslovných přepisů rozhovorů, které tehdy vydávalo tiskové středisko. A. Vítek byl koncem 60. let členem týmu, který v tehdejší Československé televizi komentoval přistání prvních lidí na Měsíci v rámci programu Apollo. Mohli jsme se tak vydat po stopách největšího vesmírného dobrodružství 20. století, zeptali se na současnou roli ČR v evropském kosmickém programu a aktuality z vesmírného výzkumu. A. Vítek zpracoval celou řadu hesel z oblasti kosmonautiky a je autorem specializované internetové encyklopedie SPACE-40. Mezi jeho koníčky patří obecně přírodní vědy, astronomie, fyzika a také chemie. Ze všech těchto oblastí připravuje hesla pro českou mutaci otevřené internetové encyklopedie Wikipedia. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor organická chemie. V rámci své vědecké aspirantury se začal zabývat programováním a informačními technologiemi. Přesto je dnes známý jako přední český odborník v otázkách kosmonautiky.

Antonín Vítek

Celý pátek jsme vysílali z Písku. Našimi průvodkyněmi Daniela Brůhová a kolegyně z Písku Pavla Kuchtová, které si k mikrofonu pozvaly zoologa a ornitologa Karla Pecla, znalce fauny jižních Čech a spolupracovníka napž. pořadu ČRo 2 - Praha Periskop. Zúčastnil se mnoha expedicí do exotických zemí, jako je Jáva, Sumatra, Mexiko nebo Srí Lanka. Přesto rád brouzdá po jihočeské krajině, která dokáže člověka okouzlit, zvláště v době, kdy se v zrcadlech rybníků odrážejí stromy a keře v barvách podzimu. Poslechli si vyprávění o vzácných ptácích, kteří se v těchto dnech objevují kolem, a zážitcích z jeho cest po světě.

Karel Pecl


Napište nám, jestli se vám naše celotýdenní vysílání líbilo. Určitě nás zajímají vaše názory ... můžete použít internetovou diskusi hned pod tímto článkem nebo náš e-mail: praha@rozhlas.cz.
Děkujeme.