Příběhy slavných: Karel Kramář
Za Rakouska velezrádce odsouzený k smrti, který tragickému osudu unikl jen náhodou. Pak spolupracovník TGM, který se ale s masarykovskou linií rozešel. A nakonec ultrapravičák, který dodnes vzbuzuje emoce a různé výklady. První československý premiér v dokudramatu.
V letech 1915–1916 se Karel Kramář stal nepřítelem tehdejšího státu. Odsouzený byl pro velezradu a vyzvědačství, a to třeba s Aloisem Rašínem. Dostal trest smrti. A důvod? Třeba organizace všeslovanských sjezdů. Trest mu byl ale později odpuštěn kvůli amnestii císaře Karla I.
Ještě před první republikou patřil k výrazným osobnostem. Spolupracoval s T. G. Masarykem, ale ke konci (i politického) života se z něj jako z předsedy rajně pravicové národně demokratické strany stal tvrdý kritik „hradní“ (v té době tedy masarykovské) politiky.
Vystudovaný právník s kariérou učitele
Karel Kramář vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení studií se připravoval na kariéru vysokoškolského pedagoga. Studoval vývoj rakouského státního práva ve Vídni, národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži.
Začátek politické kariéry
V roce 1889 se spolupodílel na založení České strany lidové – realistické, které pak i předsedal. V roce 1891 byl za mladočechy zvolený do vídeňské Říšské rady. Obhajoval „pozitivní politiku“, která odmítala český státoprávní radikalismus.
Slavjanofil
Spoluorganizoval všeslovanské sjezdy v Praze (1908) a v Sofii (1910). Usiloval totiž o rovnoprávnou spolupráci všech Slovanů, o smíření rozporů mezi Rusy a Poláky, Srby a Bulhary i o zahraničně politické sblížení Ruska a Rakousko-Uherska. A proto byl také odsouzený k trestu smrti.
Velký zlom
Do politiky se vrátil v roce 1918 jako předseda Národního výboru. A stal se i premiérem první československé vlády. Na pařížské mírové konferenci v roce 1919 naléhal, aby vítězné mocnosti mobilizovaly všechny síly k obnově demokracie v Rusku. Pochopil totiž skutečný význam ruské revoluce. Jeho myšlenka, že bez svobodného Ruska nelze zajistit trvalejší mír v Evropě, se ukázala prorockou.
Atentát na premiéra a konec kariéry
V době konference se vyostřily ideové i osobní rozpory s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Ve vnitřní politice totiž Kramář obhajoval koncepci ČSR jako národního státu československého národa. Masaryk prosazoval národnostní koncepci státu.
Ještě jako ministerský předseda, 8. ledna 19191, přežil pokus o atentát. Pak jeho národní demokraté neuspěli ve volbách a Kramář opustil premiérské křeslo. Zemřel 26. května1937.
Související
-
Šťastný střelec. Případ neúspěšného atentátníka první republiky
Třikrát zmáčkl spoušť, a ani jednou to nevyšlo. Od několikaletého trestu ho zachránila Masarykova milost. Po letech vzal tentýž střelec do rukou revolver znovu.
-
Příběhy slavných: Antonín Švehla
„Mistr kompromisu“ první republiky. Stál u zrodu státu, třikrát vedl vládu a stačilo málo a byl i druhým československým prezidentem. Jeho jménem se dodnes ohánějí ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.