Příběhy slavných: Karel Kramář. Za Rakouska velezrádce odsouzený k smrti, za Masaryka oběť atentátu

V letech 1915–1916 se Karel Kramář stal nepřítelem tehdejšího státu. Odsouzený byl pro velezradu a vyzvědačství, a to třeba s Aloisem Rašínem. Dostal trest smrti. A důvod? Třeba organizace všeslovanských sjezdů. Trest mu byl ale později odpuštěn kvůli amnestii císaře Karla I.

Ještě před první republikou patřil k výrazným osobnostem. Spolupracoval s T. G. Masarykem, ale ke konci (i politického) života se z něj jako z předsedy rajně pravicové národně demokratické strany stal tvrdý kritik „hradní“ (v té době tedy masarykovské) politiky.

Vystudovaný právník s kariérou učitele

Karel Kramář vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení studií se připravoval na kariéru vysokoškolského pedagoga. Studoval vývoj rakouského státního práva ve Vídni, národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži.

Začátek politické kariéry

V roce 1889 se spolupodílel na založení České strany lidové – realistické, které pak i předsedal. V roce 1891 byl za mladočechy zvolený do vídeňské Říšské rady. Obhajoval „pozitivní politiku“, která odmítala český státoprávní radikalismus.

Slavjanofil

Spoluorganizoval všeslovanské sjezdy v Praze (1908) a v Sofii (1910). Usiloval totiž o rovnoprávnou spolupráci všech Slovanů, o smíření rozporů mezi Rusy a Poláky, Srby a Bulhary i o zahraničně politické sblížení Ruska a Rakousko-Uherska. A proto byl také odsouzený k trestu smrti.

Čtěte také

12. Rivalové aneb Kramář versus Masaryk a Beneš

Velký zlom

Do politiky se vrátil v roce 1918 jako předseda Národního výboru. A stal se i premiérem první československé vlády. Na pařížské mírové konferenci v roce 1919 naléhal, aby vítězné mocnosti mobilizovaly všechny síly k obnově demokracie v Rusku. Pochopil totiž skutečný význam ruské revoluce. Jeho myšlenka, že bez svobodného Ruska nelze zajistit trvalejší mír v Evropě, se ukázala prorockou.

Atentát na premiéra a konec kariéry

V době konference se vyostřily ideové i osobní rozpory s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Ve vnitřní politice totiž Kramář obhajoval koncepci ČSR jako národního státu československého národa. Masaryk prosazoval národnostní koncepci státu.

Ještě jako ministerský předseda, 8. ledna 1919, přežil pokus o atentát. Pak jeho národní demokraté neuspěli ve volbách a Kramář opustil premiérské křeslo. Zemřel 26. května1937.