Josef Dobrovský: První světový Čech nové doby. Tomáš Jirman a Renáta Klemensová v dokudramatu ze série Příběhy slavných
Kněz, jezuita i racionální učenec, jazykovědec, historik a zakladatel slavistiky. Největší postava českého osvícenství a počátků národního obrození. Byl to ale opravdu Čech? Josef Dobrovský (17. 8. 1753–6. 1. 1829) se narodil v části Slovenska, která je dnes součástí Maďarska. Vyrůstal v německém prostředí Horšovského Týna. Je autorem první moderní mluvnice češtiny (Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache, 1809), česky se ale naučil až na gymnázium.
V Praze vystudoval filosofii a teologii. Jako soukromý učitel pak vzdělával i třeba syny hraběte F. A. Nostice. Známým se stal hlavně díky vydavatelské činnosti. V letech 1779–1887 vydával totiž časopisy (v němčině), ve kterých informoval o vědeckém a kulturním dění u nás. Často byl velmi kritický.
Vědecká pravda především
Vystupoval proti předsudkům, náboženským dogmatům a legendám. Vždy ale zůstal hluboce věřícím člověkem. Stejně kritický byl i jako jazykovědec. V roce 1818 veřejně vystoupil proti pravosti Rukopisu zelenohorského, čímž proti sobě poštval české vlastence. Byl pro ně „slavizujícím Němcem“.
Přitom to byl právě on, kdo vybudil české vlastence. V roce 1791 na slavnostním zasedání České společnosti nauk vystoupil s referátem o oddanosti a náklonnosti slovanských národů arcidómu rakouskému. Dobrovského řeč vyšla tiskem.
Základy slavistiky
Prohlásil, že Slované tvoří většinu říše a že jsou silou, která může v budoucnu ochránit „rakouské panování“ před nepřátelskými útoky. V letech 1791 až 1822 řadou vědeckých prací rozhodujícím způsobem ovlivnil vývoj české historiografie, dějin české literatury, české jazykovědy a slavistiky.
Nejvýznamnějším dílem Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris (Základy jazyka staroslověnského, 1822). Na jeho základě pak byla založena vědecká slavistika.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
