Přepis pořadu Jak to vidí - 8.4.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeji vám dobrý den. Je Škaredá středa, u mikrofonu škaredý moderátor. Tady je Pavel Kudrna, ale věřím, že vysílání bude dobré a pro vás příjemné. Nechci říct krásné, ale mělo by vás poučit, mělo by vás i pobavit. A pevně věřím, že to poučení přijde v první půlhodině pravidelného pořadu Jak to vidí, protože naším hostem bude v brněnském studiu, vlastně už je, místopředsedkyně Ústavního soudu, paní doktorka Eliška Wagnerová. Dobrý den přeji.

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
Dobrý den. Budu se snažit.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Držíte tradice, velikonoční tradice?

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
Tak v zásadě se dá říct, že ano.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak pojďme od toho klasického velikonočního k výjimečnému a tím byla bezesporu návštěva nového amerického prezidenta Baracka Obamy. Pojďme se chvilinku u této návštěvy zastavit.

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
Tak Barack Obama v Praze. No, byl to divadelní terminologií řečeno success, success dne, měsíce, roku, možná, že i desetiletí. A byl to úspěch samozřejmě pro Českou republiku, ale myslím si, že i pro Evropskou unii a konec konců i pro politiku Spojených států amerických. Já si myslím, že s Barackem Obamou se vlastně jakoby lámou epochy. S ním ... s jeho příchodem odchází ten starý "dobrý", ale spíš zlý svět, který kategorizoval tedy podle barvy pleti, a to tedy ať už negativně nebo pozitivně. A odchází ale i americká kultura, kterou vytvořil bílý muž, protestant, který viděl ctnosti v pracovitosti, spořivosti a prostě v konzervativních hodnotách. Zatím o Barackovi Obamovi v tomto směru mnoho nevíme a také mnoho nevíme o jeho manželce Michelle, která zdá se, že je velmi silnou osobností s vlivem tedy na svého manžela. Někde jsem ovšem četla, samozřejmě nevím, zda ta informace byla pravdivá, že právě ona nemá ráda svět bílého muže. Celkem to dokážu dost dobře pochopit. A že právě ona se snaží bořit různá tabu a ty, řekněme, kulturní příkazy právě tohoto světa. No, v každém případě ale bez zbytečného sýčkování dochází ke změně, ke kulturní změně. A jak ta změna bude hluboká, to se tedy samozřejmě uvidí. Ono je potřeba říct, že celkem lze vypozorovat, a člověk čím je starší, tím to lépe vidí, že změny, které sám vlastně zažíval za svůj život a zpočátku velmi podporoval, protože se mu jevily jako velmi potřebné a prostě adekvátní, dobré, tak ale nakonec když se přehnaly, tak vyústily v něco, co bylo tedy vlastně velmi zlé, ve svůj opak. Avšak říkám, to nebudeme sýčkovat. V každém případě jistý americký politolog kdysi v jedné své studii varoval před změnami americké civilizace, americké kultury, avšak on narážel na vliv Hispánců, kteří samozřejmě ve vysokých počtech imigrují do Spojených států a kteří s sebou přinášejí krom dominujícího katolictví i jistou, řekněme, kulturu hedonismu. Pravda ovšem je, že Afroameričané jsou přece jenom víc napojeni na ty tradiční kulturní představy americké společnosti, takže uvidíme. V každém případě druhá oblast, která ovšem bude velmi důležitá, ji sledovat, budou postoje amerického prezidenta ve vztahu k zahraniční politice a ve vztahu k řešení otázek bezpečnosti, ve vztahu k NATO. A tam bude třeba upírat zrak právě na Obamovu politiku nejvíc. V toto bodu lze už dnes pozorovat změny, jistou ochotu, řekněme, k pacifismu, který je nadřazen, řekněme, řešení jiných problémů a tak dále a tak dále, což může být někdy problém. Ale viděli jsme, že Barack Obama neváhal patrně změnit svůj projev, který měl připraven pro vystoupení na pražském Hradčanském náměstí, díky tomu pokusu Severní Koreje s těmi raketami dlouhého doletu. No, takže uvidíme. On jistě bude flexibilní a bude reagovat na situaci tak, jak se bude vyvíjet. V každém případě v tomto ohledu musí být Evropská unie a samozřejmě Česká republika velmi bdělí.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Vy jste říkala - veliká očekávání. Jak se říká, lámou se epochy. Ono samozřejmě svět upírá svůj zrak na to, co bude dělat, jaké to všechno bude. Ale jeden z vašich kolegů tady, komentátor Jefim Fištejn, už po několika dnech jeho nové vlády ukázal jistá rozčarování, jisté neplnění volebních slibů. Myslíte si, že o to by mohlo být třeba horší, kdyby ta očekávání nebyla naplněna?

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
Tak samozřejmě veškerá nenaplněná očekávání přináší s sebou negativní reakce. A to v případě Baracka Obamy, který je určitým symbolem, by patrně bylo o to hlubší ta reakce, že tady ... přece on je symbol pro ty Afroameričany zejména, kterých je prostě početná skupina, žije ve Spojených státech. A kdyby on neměl uspět, tak by to mohlo právě se ten předsudek, který panoval, vrátit a možná ještě o to intenzivněji.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. Dnes s místopředsedkyní Ústavního soudu, doktorkou Eliškou Wagnerovou. V premiéře vždy po půl 9 dopoledne, ve všední dny pochopitelně, a v repríze po 23. hodině.
Český rozhlas 2 Praha. Připomínám, posloucháte pořad Jak to vidí, komentujeme aktuální události těchto dnů. Eliška Wagnerová, místopředsedkyně Ústavního soudu, dnes v našem vysílání. Pojďme se teď, paní doktorko, zastavit v situaci, která nastala po vyslovení nedůvěry naší vládě. Je tu řada věcí, které je potřeba řešit, které nesnesou odkladu, a přesto jistě v tuto chvíli to není až tak úplně jednoduché. Z vašeho pohledu, z vašeho, řekněme, i právního pohledu nastává něco netypického, netradičního?

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
Podívejte se, ústava nejenom že popisuje, co se má dít po vyslovení nedůvěry vládě ze strany Poslanecké sněmovny, ale ona přesně řečeno předepisuje další postup. To znamená, normativně stanoví, co se musí dít. Tedy ústava především stanoví, že vláda musí podat demisi, kterou prezident republiky musí přijmout. Pokud vláda demisi po vyslovení důvěry nepodá, prezident republiky dokonce vládu musí odvolat. Ústava ovšem nezná lhůty, ve kterých se tyto kroky mají odehrávat, ale z účelu institutu vyslovení nedůvěry vládě a ze souhry právě těch úkonů prezidenta republiky a premiéra při těchto úkonech je jasné, že je třeba konat ihned. A soudím, že v tomto případě, kdy například premiér podával demisi do rukou prezidenta až s odstupem byť jednoho dne, byl ve Štrasburku, já všemu rozumím, byl zaneprázdněn, ale přesto si myslím, že vlastně ústava vyžaduje, aby se toto stalo neprodleně, okamžitě, tedy hned jak tedy parlament vysloví nedůvěru, tak by se mělo utíkat na Hrad a tam tu demisi prostě dát. Protože vlastně byť byla vyslovena nedůvěra, tak vláda nepřestává být vládou, dokud teda demisi neprodá, respektive dokud by ji prezident neodvolal, pokud by demisi nepodala. No a teď tedy co dál. V tomto okamžiku by dle mého názoru měl v podstatě působit další automatismus, totiž že by prezident republiky měl jmenovat nového premiéra a na jeho návrh ostatní členy vlády. Avšak tady se situace zadrhává, protože ústava v tomto případě neobsahuje pravidla, podle kterých by měl prezident republiky vybírat premiéra. A bohužel je nutno říci, že za téměř 20 let, není to ještě 20 let, ale 17 let jejího fungování se nevytvořily žádné ústavní zvyklosti, které by opravdu, řekněme, ctily ústavou založený parlamentní systém vlády. Osobně jsem přesvědčena o tom, že ovšem takové zvyklosti, respektive určité principy plynou přímo z ústavy samotné, respektive z koncepce ústavy, z té její ... z toho, jak je prostě koncipována, z toho, že koncipuje parlamentní systém vlády, byť ho opět neoznačuje expresis verbis, že jde o parlamentní způsob formy vlády, parlamentní systém, ale každý ústavní právník ví, že prostě podle určitých vazeb a zejména z toho, že vláda je odpovědná právě parlamentu, respektive Poslanecké sněmovně, jde tedy o parlamentní systém. A já jsem přesvědčena o tom, že z tohoto systému plynou určité principy, které je potřeba dodržovat a které někde jsou přímo obsaženy v ústavě, kupříkladu v řecké ústavě, a někde jsou respektovány díky právě zvyklostem. A to kupříkladu Rakousko. A podle těchto ... když bychom respektovali tyto principy imanentní formě vlády, tak prezident nemá úplně volnou úvahu o tom, koho premiérem jmenuje, a zároveň není ani vytvořeno úplně volné pole pro dohody politických stran, respektive těch politických frakcí, ad hoc vždycky v té které situaci, kdo se premiérem stane. Prostě první pokus má náležet relativnímu volebnímu vítězi. Druhý pokus by měl náležet druhé nejsilnější straně vzešlé z voleb, respektive té frakci vzešlé z voleb. A z jejich řad by tedy měl být nový premiér jmenován. Samozřejmě může přijít námitka, že by mohla zvítězit strana, která bude extrémní nebo dokonce extremistická. Pro ten případ jistě by bylo možné najít prostor pro uplatnění výjimky. Kupříkladu podívejte se v Turecku příklad, kdy byla strana, která byla nejpočetnější v parlamentu, prohlášena za protiústavní. A v takové situaci pochopitelně, i když by to incidovalo, tak by asi prezident nebyl pochopitelně jaksi nucen ani zvyklostmi, aby jmenoval z řad tedy takové strany už vlastně někdejší premiéra. Druhá otázka je, zda to musí být nutně předseda té politické strany, koho má prezident jmenovat. A zde je to opět tedy otázka zvyklostí, které se musí nějakým způsobem zformovat. Protože kupříkladu zase v Řecku tam to musí být tedy ... musí být předseda strany, pokud ovšem byl zvolen do parlamentu. Protože v Řecku nemůže být členem vlády nikdo, kdo není zároveň členem parlamentu. To ovšem u nás tedy není, tudíž je to opravdu otázka zvyklostí, které by se měly ale konzistentně vytvářet. No a potom tedy ten třetí pokus. Třetí pokus tam ovšem prezidentovi republiky závazně navrhuje osobu premiéra předseda Poslanecké sněmovny. A zde tedy vidím prostor právě pro ty dohody politických stran o tom, koho navrhnou. Půjde tam samozřejmě o jejich úvahu zároveň, zda chtějí tedy v tom volebním období, nebo ten mandát dokončit v tom řádném volebním období, nebo zda směřují z jakýchkoliv důvodů, které pro ně jsou prostě výhodné, k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Protože není-li vyslovena důvěra ani tomuto třetímu jmenovanému premiérovi, pak musí dojít k rozpuštění, nebo musí, prezident může rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Ale neumím si představit, co jiného by dělal. No, pokud tedy se nebudou naznačená pravidla, nebo nějak modifikovaná naznačená pravidla vždy tedy dodržovat v důsledku, jak už jsem řekla, jistých zvyklostí, půjde vždy o nepředvídatelný jakýsi adhocismus, velmi neefektivní, dlouhé a různými postranními úmysly, ať už budou pravdivé nebo nepravdivě zatěžovat tedy ta jednání politických stran. A rozhodně ovšem nepodpoří potom důvěryhodnost ani toho jednání, ani takto vzniklé vlády v očích veřejnosti. A jde vlastně o to, aby veřejnost měla důvěru prostě v ten ústavní systém a v politiky, kteří vykonávají moc ve státě. Samozřejmě, že nedodržení těchto pravidel vede také v určitých konstelacích k systémově neodůvodněnému ... já se omlouvám, posílení prezidenta republiky, neboť samozřejmě pod jeho kontrolu by se mohlo nekontrolovatelným výběrem premiéra dostávat sestavení vlastně celé a samotné vlády. A také samozřejmě takovýto adhocismus potom vede k tomu, že jde o vládu lidí, kteří rozhodují ad hoc, sami bez pravidel, a nikoliv o vládu práva, jak předepisuje princip rule of law, který je samozřejmě ústavním principem. Je samozřejmě pravda, že ústava nezná lhůty pro všechny ty úkony, ale opět z podstaty principu dobré legitimní správy země vládou, by prezident republiky měl jednat neprodleně a poskytovat těm jednotlivě jmenovaným premiérům lhůty v řádu dní, respektive maximálně týdnů. Ale rozhodně lhůty kratší než je 1 měsíc. Konec konců každá politická strana, která se ve volbách ucházela o mandát, má své stínové ministry nebo by je měla, a nemělo by být pro ní problém sestavit tým ministrů. Problém by byla samozřejmě důvěra ze strany Poslanecké sněmovny. Ale nakonec vlastně i nad tou Poslaneckou sněmovnou visí sankce, možnosti rozpuštění, pokud by nevyslovila důvěru ani tomu třetímu ... vládě toho třetího v pořadí jmenovaného premiéra. A zde je vlastně zakopán pes. Já jsem se doslechla, samozřejmě nevím, zda moje informace je pravdivá, že poslanci sami nemají zájem na vyčerpání té ústavou předepsané normované procedury proto, že po rozpuštění Poslanecké sněmovny by ztratily jejich politické strany možnost financovat svou volební kampaň pro následující volby i z prostředků, které by čerpaly přes rozpočet Poslanecké sněmovny, ať už jsou to ta různá auta, další ty různé možnosti zpracovávat si peníze Poslanecké sněmovny různé odborné studie a tak dál a tak dál. Museli by vlastně v tom mezidobí financovat si tedy politické strany tu svou volební kampaň samy. Poslanci by pochopitelně přicházeli o svůj příjem. A v neposlední řadě by konec konců jaksi legislativně vládl "Senát", celkem neoblíbený v Poslanecké sněmovně, skrze ústavou předvídaná zákonná opatření. No a tak právě proto, že toto vše údajně není chtěno, přichází ona idea o, a teď musím podtrhnout, neústavním takzvaném ústavním zákonu o zkrácení volebního období, který ony zmíněné politickými stranami nazírané jako nepříjemnosti vlastně eliminuje. No, má to ale ten háček, že zákon je přes svou formu ústavního zákona neústavní co do obsahu. Neboť prakticky eliminuje právě pravidla daná ústavou, onou legitimní ústavou, z té v podstatě dělá jakýsi nezávazný dokument, obírá ji o její vlastní funkci, o její účel, kterou každá ústava má, totiž že spoutává ... každá ústava musí spoutávat moc pravidly. Prostě ta není proto, aby se lépe vládlo, ale naopak aby se svízelněji vládlo a aby z toho profitoval jednotlivec. No, a to, co by mělo být vlastně biblí veřejného života, tedy ústava, a jako takové by mělo být ctěno, se nahrazuje vlastně dohodami mezi jednotlivými politickými stranami, finále tedy v tom přijetí ústavního neústavního zákona, tedy dohodami jako technikou, která mně silně připomíná mílie z románu Kmotr, který právě zfilmovaný běží v České televizi a kde aktéři, tedy skupiny nectí sice zákon, ale zato ctí dohody, které mezi sebou uzavírají. To prostě v ústavním státu, v právním státu je naprosto vyloučené a je třeba to velmi, ale velmi hlasitě a stále kritizovat. A já bohužel musím říct, že tu silnou kritiku z úst médií, a to i velmi seriózních médií, neslyším. Neslyším. Média, zdá se mi, projevují poměrně pro mě podivuhodné porozumění pro ten popsaný postup a pro takové chování. A tím vlastně jakoby zpětně, zase musíme říct, ty aktéry oné politiky vlastně podporují. Tak jsou i média samozřejmě spoluzodpovědná za vytváření ústavní kultury či spíše tedy "kultury". No, na závěr bych chtěla říct, že srovnám-li jakousi hloubavou kritičnost médií v 90. letech právě jako vytváření ústavních zvyklostí k postupům tehdejších prostě politických aktérů a tak dál s dnešním přitakáváním čemukoliv, pokud to činí spřátelený politik, tak tedy musím říct, že z takového postupu tedy na mě opravdu jde smutek.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já jsem velice bedlivě poslouchat, procházel jsem titulky, které jsou na Internetu - strany předloží zákon o zkrácení funkčního období, lidovci se na klubu pohádali, Čunek odcházel, Kalousek urážel, lidovci i zelení požadují nové jednání o vládě, no, rozhodně to potvrzuje to, co říkáte, že asi ... ne asi, ale zcela jistě je veselo. Ale k té vaší poslední větě, nebo k tomu vašemu poslednímu povídání, nemůže za to třeba i to, že politici si vytvářejí jakýsi prostor pro to, aby novináři nemohli nebo nesměli, teď mluvím o takzvaném, a politici to velmi neradi slyší, náhubkovém zákoně.

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
No, pane redaktore, to je samozřejmě otázka do pranice. Ale já bohužel vám na ni nemohu odpovídat, protože také jste se již dočetl, že senátoři pod vedením, tuším, Petra Pitharta hodlají onen takzvaný náhubkový zákon napadnout u Ústavního soudu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Čili nemůžete.

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
A já bych se nerada vylučovala z jeho projednání.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pochopitelně. Český rozhlas 2 Praha. Eliška Wagnerová hostem pořadu Jak to vidí.
Poslední 2 minuty věnujme dnešnímu Tématu dne Českého rozhlasu 2 Praha. My se vydáváme od rodin. Mladým se nechce z hnízda, a tak se ptáme, kdy je podle vás pro všechny ideální postavit se na vlastní nohy? Paní doktorko, kdy podle vás?

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
No, tak to tedy ... to je opravdu velmi svízelná otázka, kdy, to opravdu nevím. Ale v každém případě můžu říct, že samozřejmě ano, ten trend, že děti opouštějí rodiny původní později, je patrný, je zaznamenatelný. Ale teď se musíme ptát, jde vlastně vůbec o opouštění rodiny v tom, bych řekla, doslovném slova smyslu, to znamená nalezení vlastního bytu a tak dál? No, já si myslím, že v tom to asi nebude. Protože vcelku myslím si, že by nemělo být zavrženíhodné a naopak skoro bych řekla, že by se mělo podporovat znovuobnovení jakéhosi generačního soužití, 3generačního soužití, které dříve bylo zcela obvyklé, kde žili spolu prostě ta babička s dědečkem, rodiče a děti dospělé, eventuálně právě už i dokonce možná i někdy i se svými dětmi. A tak se to tam obměňovalo tedy ty generace. Jde spíše o převzetí odpovědnosti tedy, řekněme, těch dětí, o převzetí odpovědnosti. Ono dokonce děti by měly převzít odpovědnost za své rodiče v určitém ... když se rodiče dostanou do určitého věku, kdy už sami opravdu fyzicky třeba nemohou. Pozoruhodné ovšem pro mě je, a to je české specifikum a česká opravdu kultura, že rodiče se starají o své děti až do vysokého, vysokého stáří, finančně je podporují ze svých nízkých důchodů. A prostě který rodič to nedělá, tak bych řekla, že obecně platí za špatného rodiče. Čili teda ona je to otázka, bych řekla, nastavení etických pravidel pro ty rodiče.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A to asi nezměníme ze dne na den.

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
To nezměníme. To rozhodně ne.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Paní Wagnerová, děkuji za informace, děkuji za účast v pořadu Jak to vidí. Připomínám posluchačům, premiéra dopoledne po půl 9, repríza po 23. hodině. O den později v tištěné podobě na našich webových stránkách. Moc se těším napříště, za dnešní povídání děkuji. Na shledanou.

Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně Ústavního soudu
--------------------
Děkuji za pozvání. Na shledanou.