Přepis pořadu Jak to vidí - 5.6.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný začátek pátečního dopoledne. Startuje další z Hostů do a jeho první půlhodinka Jak to vidí, naše pravidelné zamyšlení nad děním a událostmi, které nás zajímají, trápí či těší. A v této půlhodince srdečně vítám katolického biskupa, pana Václava Malého. Dobrý den.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane biskupe, my začneme naše povídání dnešní tím, co je vám nejbližší, a to je víra. Vy byste rád pohovořil v dnešním Jak to vidí o smyslu náboženství v tom dnešním globalizovaném světě?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já tuto otázku vidím jako důležitou, letos slavíme sto padesáté výročí od úmrtí jednoho z významných francouzských myslitelů Alexis de Tocqueville, který se zabýval v devatenáctém století americkou demokracií a také vztahem demokracie a náboženství. Já tady nebudu mluvit o jednotlivých náboženských tradicích. To samozřejmě by si vyžádalo úplně jiný čas, a to by bylo téma samo pro sebe, ale vůbec, jestli má náboženství jako takové hrát nějakou roli v demokratické společnosti. A já jsem přesvědčen, že ano. A z jakých důvodů. Samozřejmě nemám namysli fundamentalismus, nemám namysli náboženské skupiny, které hlásají netoleranci, ale podstatu náboženství jako takového. Dnes žijeme v situaci, kdy se velmi prohloubila privatizace víry, to je jenom jako soukromá záležitost a na veřejnost to v podstatě jako nepatří. Potom žijeme jako v době takového vypjatého individualismu. Důležité je, čeho dosáhnu já. Důležité je, kam až dospěju já a to ostatní, to je až na druhém místě. A zároveň jako žijeme v době ekonomismu. Kdy se přeceňují ekonomické zájmy. Já vůbec jako nepodceňují ekonomický rozvoj, zvyšování životní úrovně, ale to není jediná složka života člověka. Samozřejmě žijeme v určité ideologickém prostředí. Víte, před rokem 89 to byla ideologie třídního boje, dnes žijeme v ideologii růstu. To nejdůležitější je, aby rostla životní úroveň, abychom měli jako více. A právě na vyrovnání tohoto velmi jednostranného vnímání života jako takového, zužování smyslu života jako takového, náboženství hraje významnou roli. Protože náboženství jednak dává jistou mravní orientaci a ukazuje, že nejen ty materiální hodnoty, které jsou také důležité, ale mají své místo, by měly být korigovány mravními hodnotami, mravní orientací. A zároveň každé náboženství také má na zřeteli budoucnost, protože každé náboženství načrtává nějaký cíl, dokonce posmrtný život a já tady o tom mluvím velmi všeobecně, nemluvím jenom tedy o křesťanství, ale to má zase jako hluboký význam, protože my často plánujeme jenom několik týdnů, měsíců, nanejvýš roků dopředu, ale my tady nejsme sami jako žijící generace, my děláme zodpovědnost vůči těm budoucím. Takže právě náboženství také pomáhá k tomu, abychom viděli i tu budoucnost vzdálenější a uvědomili si, že tady připravujeme duchovní i materiální půdu pro ty, kteří přijdou pro nás. Není to tedy jenom starost teď a tady. To je další přínos tedy náboženství pro obohacení pohledu a života společnosti jako takového. A samozřejmě náboženství vyvádí ze /nesrozumitelné/, jak jsem mluvil o tom individualismu, je přílišné poměřování všeho, čeho dosáhnu já jako jedinec, tak náboženství předpokládá určitou komunitu, určitou vztahovost vůči svým souměrcům. Znova říkám, že tady nemluvím jenom o křesťanství, že mluvím o podstatě náboženství jako takové. Takže náboženství v tom správném smyslu a správném vnímání vede také ke vztahovosti, nejsem tady sám, ale jsem tady tedy s druhými, s nimiž sdílím společné prostředí, s nimiž mám společnou zodpovědnost za prostředí tak, jak vypadá a jak funguje. A v tomto smyslu si myslím, že je to nedoceněné a ten myslitel Alexis de Tocqueville z devatenáctého století je velmi aktuální, protože on právě zdůrazňuje tyto momenty. A dnes to chápou i ve Francii, kde je takzvaná laicita dovedena až k absurdum, že člověk by na veřejnosti v podstatě neměl ani projevovat svoje náboženské smýšlení, protože tím už jakoby se stává netolerantní vůči ostatním. Samozřejmě, že stát musí být ideově neutrální, že má podporovat všechny, kdo usilují o dobré soužití a zároveň samozřejmě respektovat jednotlivé náboženské tradice. Ale současný prezident Sarkozy, který u nás nemá dobrý zvuk z jiných důvodů, tak zdůrazňuje takzvanou pozitivní laicitu, to znamená, ano, začít brát vážně náboženské tradice, které mohou v tom smyslu, jak jsem o tom mluvil, obohatit život společnosti a dokonce pomoci, aby ta společnost byla hlouběji zakotvena, než jenom na ekonomických zájmech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte, pane biskupe, o tom, že to náboženství bychom mohli vnímat, nebo měli vnímat jako určitou mravní orientaci. Já jsem si v poslední době právě u psychologů a psychoanalytiků setkala s tím názorem, že lidé právě v těch dnešních dobách, v současné době často skloňujeme finanční krizi, její dopady, tak právě lidé nalézají nějaký záchytný bod a tím je často víra, buď jí objeví nebo se k ní vracejí?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, to je zajímavý jev, nicméně někdy to může být vnímáno jako útěk, únik ze skutečnosti, ale víra naopak otevírá člověku naději i v situaci krizové, i v situaci, kdy třeba si úplně neví rady nebo kdy dokonce pochybuje o smyslu svého života, kdy se nachází v určité nouzi, ať už jsou to mezní situaci umírání nebo nemoc nebo přijde o někoho blízkého. Takže to je pravda, že tato situace vede k většímu zamyšlení, ale může být v tom také nebezpečí, aby ten člověk si nemyslel, já teď uvěřím a všecko se vyřeší, protože vstoupím úplně do jiného prostředí, naopak víra člověka vede k větší zodpovědnosti za svůj život, takovému ostřejšímu pohledu na sebe sama právě, když má jako kritérium určité hodnoty, určité ideály, kdy ví, že tomu nedostojí, ale přesto tedy se snaží, aby se alespoň k těmto ideálům přiblížil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká katolický biskup Václav Malý, host dnešního Jak to vidí, pořadu, který vysíláme od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině jeho reprízu. Přepis pořadu i zvukovou podobu najdete na webu Českého rozhlasu 2 Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha.
Hostem dnešního Jak to vidí na Praze je katolický biskup, pan Václav Malý. My ještě zůstaneme u náboženství, budeme hovořit o nové škole, která vznikne od září v Brně, bude to soukromá základní škola, ve které chtějí vyučovat podle metod zakladatele takzvané scientologické církve Rona Hubbarda. Zatím se bude jednat, tuším, o tři třídy, asi s počtem patnácti dětí. Nicméně je to velmi diskutabilní, celý tento projekt. Diskutuje se hodně zejména v zahraničí, jestli je církev nebo sekta?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já si myslím, že scientologové jsou sekta, i když se nazývají církví. V podstatě tato sekta slibuje vyvrcholení všeho lidského vědění už teď a tady. A už to tak jako naznačuje obrovskou pýchu, protože dobře víme, že každý z nás má práci sám se sebou, se svými slabostmi, se svými limity a tato sekta slibuje, že člověk může dospět do takového stavu, kdy ho nebudou ohrožovat ani nemoce a dokonce, kdy už nebude podléhat chybnému chování, že už dosáhne dokonalosti zde a tady na této pozemské pouti, a to je tedy velmi nebezpečné, protože dobře víme, že člověk musí pracovat na sobě celý život a i když na sobě pracuje, že nikdy nedosáhne toho ideálního stavu, v dobrém stavu vůči sobě i vůči druhým i vůči prostředí, jehož je součástí. A zároveň, že nemůže dosáhnout stavu naprostého tedy zdraví. Tato sekta slibuje takový kult zdraví, neustálé síly, obrovské spokojenosti, dokonce štěstí a naprosté vyrovnanosti. Samozřejmě bylo by krásné, kdybychom takto mohli žít, ale dobře víme, že i když se snažíme, takže často tedy máme hodně daleko od těchto cílů, to neznamená, že bychom o ně neměli tedy usilovat, ale čím je tato sekta nebezpečná, je, že provozuje takzvané kurzy, ona se stává dosti populární také tím, že slavní herci, jako Tom Cruise nebo Travolta, jsou propagátory tohoto smýšlení a samozřejmě to potom probouzí zvědavost u dalších. A je nebezpečná tím, že tam jde o veliké peníze, protože kurzy, jejichž pomocí člověk postupně má dosáhnout osobní dokonalosti a bezchybného chování a jednání se hodně platí. A není to jako jednorázový kurz, ale je to celá řada kurzů, takže v podstatě tato sekta je především, řekl bych, továrnou na veliké peníze, jejichž užití je poměrně dost jako neznámé a cílová záležitost těchto peněz zůstává jako mlhavá. Jde o obohacování jednotlivců, kteří stojí jako v čele této sekty, ale samozřejmě zdaleka se jako neví, do čeho všeho tyto peníze se investují. A samozřejmě my jsme mluvili před tím tedy o náboženství, náboženských skupinách, společenství, není dobré, když je to spojeno s přílišnými takovými ekonomickými zájmy, jakoby cílem bylo více peněz. A tato sekta dokonce jako říká, štěstí je také v tom mít více peněz, tedy více pohodlí a více možností si užít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste to, pane biskupe, řekl, tato církev nebo tato scientologická škola, ta vznikla vlastně nebo vznikne od září. Podle České školní inspekce je vlastně u nás snadné školu založit, vůbec školu, pak je samozřejmě mnohem problematičtější zjistit, koho vychovává, to bude pro inspektory obtížné, já bych jenom připomenula, že ve Spojených státech, kde má scientologie nejvíce příznivců a stoupenců, tam Spojené státy uznaly scientologie církev v roce 1973, Evropa, zejména Francie a Německo má na to zcela odlišný pohled, tam vlastně jsou dokonce scientologové v hledáčku tajné služby. Překvapilo vás, překvapil vás vznik této školy v České republice?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Mě vznik této školy ani nepřekvapil, právě naopak jsem si říkal, teprve teď vyšly na světlo boží a veřejně nějak jako chtějí působit, protože ono je to také zastřeno určitou tajuplností, určitými takovými metodami zasvěcení, že jo, do těchto praktik, o nichž mohou vědět jenom ti, kteří absolvují tyto kurzy. Takže svým způsobem je dobře, že alespoň je tady to znaménko, že se ví, ano, oni jsou tady, ale teď je opravdu důležité, aby inspektoři velmi důsledně sledovali, co se na této škole vyučuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To si myslí katolický biskup Václav Malý, host dnešního vydání Jak to vidí. A my budeme pokračovat hned v dalším tématu.
Pravidelní posluchači zamyšlení katolického biskupa, pana Václava Malého v dnešním a vůbec v Jak to vidí, kdy k nám přicházíte jako host, tak vědí, že vy rád připomínáte, anebo naopak seznamujete s nějakou záslužnou prací, angažovaností vesměs nadšenců, troufám si říct, kterým opravdu není lhostejná naše společnost, spolužití. Dnes jste také vybral jedno téma, jedno sdružení, které chce mít, řekla bych, život ve svých rukou, to je také motto tohoto sdružení, sdružení Český západ.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, práce tohoto sdružení mě velmi zaujala, minule jsem mluvil o sdružení Lorn, které se stará o hluchoslepé, tentokrát bych se zmínil o tom sdružení, jak už bylo řečeno, které má název Český západ na pomoc Romům. Dobře víme, že v poslední době vztahy mezi Romy a většinovou společností jsou složité, to tady nebudeme řešit, ale toto sdružení patří mezi velmi úspěšné komunitní projekty, působí v Dobré Vodě u Toužimi v Karlovarském kraji. A práce tohoto sdružení je také podporována komunitou trapistů, to je velmi přísný katolický řád, které mají svůj klášter nedaleko Dobré Vody u Toužimi v Nových Dvorech. A jaká je náplň práce tohoto sdružení? Především toto sdružení koupilo a prodalo panelový dům. A tento dům spravuje romský samosprávný výbor. Takže je vidět, že je to možné, když tito lidé dostanou šanci a jsou podporováni těmi, kteří s nimi jednají jako s rovnoprávnými lidmi. Zároveň toto sdružení pomohlo založit krejčovskou dílnu, kde pracují romské ženy a je to pro ně tedy živobytí, protože dobře víme, že velikým problémem pro Romy vzhledem k jejich k nekvalifikovanosti je, že často tedy nenajdou zaměstnání nebo dělají taková ta podřadná zaměstnání. A tady se jim tedy dává možnost, aby také tedy uplatnili svoji zručnost. Toto sdružení pomohlo založit taneční kroužek pro děti, ale co je důležité, také provozuje klub, kde ty děti romské jsou doučovány a mimochodem také v tom, aby dovedly hospodařit s penězi, protože, jak známo, romská mentalita je tak ustrojená, že oni neplánují, pro ně budoucnost jakoby neexistovala, to, prosím vás, neříkám z nějaké nadřazenosti, ale to mám informace od těch, kdo se touto problematikou opravdu zabývají, kdo tu mentalitu znají a kdo romistiku studovali a v tom prostředí se pohybují. Takže oni opravdu jenom vnímají tu přítomnost a ta přítomnost se musí co nejvíce využít. A samozřejmě umět hospodařit s penězi znamená také naučit se plánovat, naučit se jako rozdělit ten peněžní obnos na určité období, aby jim vystačil a měl na obživu. Takže tohle vidím jako velmi důležité a zároveň tohle to sdružení nějak tak pomáhá k tomu, aby vůbec Romové nebyli závislí jenom na pomoci zvenčí, aby si postupně dovedli pomoci sami, protože často oprávněně ta většinová společnost kritizuje dávky a není jim za to odváděna ani snaha, dejme tomu, zařadit se do nějakého pracovního procesu, nebo si usilovně hledat práci. Kdežto tady oni jsou vedeni k tomu, ano, budeme vám pomoženo, ale je třeba, abyste se postavili na vlastní nohy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je přesně, promiňte, ten princip vlastně tohoto sdružení, nedělat práci za jiné, ale umět vlastně to udělat sám pro sebe.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Přesně tak. Tak já bych chtěl poděkovat, jak bratřím trapistům z kláštera Nových Dvorů na Karlovarsku, tak dobrovolníkům tohoto sdružení, že se snaží takto přistupovat k Romům. A je to takové světélko v té současné, řekl bych, až tmě nebo polotmě nedobrých vztahů mezi Romy a většinovou společností. A chci si zdůrazni, že v tomto sdružení pracuje většina dobrovolníků, to znamená, lidé, kteří mají své zaměstnání, své profese a dělají to navíc bez jakékoliv odměny, a to je třeba si uvědomit, protože dneska často se dělají určité projekty, ale okamžitě otázka je, co za to. Jistě tito lidé se neptají, co za to, to je moc pěkné, a toho si velmi vážím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také občanské sdružení, ještě vás doplním, Český západ z Dobré Vody u Toužimi dostalo krásné ocenění, poděkování výboru Dobré vůle Olgy Havlové za vynikající realizaci projektu a vlastně každoročně se toto ocenění dává pouze pěti projektům z celé republiky. Václav Malý, katolický biskup, host dnešního Jak to vidí.
My pokračujeme v našem povídání v Jak to vidí, na Praze hostem je katolický biskup, pan Václav Malý. Než se dostaneme k dalšímu tématu, jenom drobná perlička, kterou jsem si připravila, Polsko dnes v těchto dnech slaví dvacáté výročí prvních svobodných nebo polosvobodných voleb, které skončily i tím jasným vítězstvím hnutí Solidarita, na to vy určitě vzpomínáte, před dvaceti lety, a neobvyklý nápad, jak uctít to dvacáté výročí vítězství, kandidát opozičního hnutí přišel jeden umělec Martin Polak, ten vyzval muže, aby si nechali narůst knírek nebo vousy a tím způsobem chce vzdát hold legendárnímu vůdci Solidarity a prvnímu postkomunistickému prezidentovi Polska Lechu Walesovi, pro kterého je ten knír neodmyslitelný. Tak teď jsme se trošičku posunuli v čase do roku 1989 a s tím souvisí naše další téma, a to je vlastně výuka o komunismu v bývalém režimu na českých školách a moravských školách, je to diskuse, která probíhá mnoho měsíců a nejspíš taky ještě nějakou chvíli nám toto téma vydrží, jak učit o komunismu. Co vy na to, pane biskupe?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Děkuju za tu připomínku Solidarity. Já bych chtěl jenom říci, že jsem patřil mezi ty signatáře Charty 77, kteří se scházeli s těmi dnes už velmi slavnými polskými jednotlivci, jako je Adam Michnik, Jacek Kuroň a další, kteří měli lví podíl na tom, že došlo k té události, kterou jste před tím zmínila a chci jenom poznamenat, že svobodu nám vydobyli především Poláci, na to bychom neměli zapomínat, protože byli ochotni v sedmdesátých, osmdesátých letech za svobodu pokládat životy a rozbili tehdy ten monolit toho takzvaného východního bloku, od toho se potom odvíjely také ty další události, na to bychom neměli zapomínat. Probíhá občas v tisku takový nářek, že je veliká nevědomost u mladé generace ve školách o komunismu. Já myslím, že dobrou instruktáží je teď vysílání seriál, záznam procesu s Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou a dalšími. Tam, myslím, že se ukazuje na prosto podstata bezprávního vztahu a stavu, který tehdy tedy existoval, že to je takový konkrétní příklad, jak se dá tedy manipulovat jednotlivci, jak se dají falšovat dějiny, jak se dají překroutit poctivě myšlené postoje, jak jsou likvidováni ti, kteří nesouhlasí s těmi, kdo jsou u moci, jak právo dostává na frak. A já bych chtěl tohle to nějak tak znázornit na životním příběhu jednoho muže, který nedávno zemřel, byl to pan Václav Vaško. Československý diplomat, který působil po druhé světové válce v Moskvě jako atašé na našem velvyslanectví, ale protože to byl katolík a člověk, který tedy se nehlásil k ideologii komunismu, tak už před rokem 48 byl povolán zpět do Prahy a v padesátých letech si odseděl sedm let, jak to bylo tehdy obvyklé, ti, kteří nesouhlasili, tak často skončili v kriminálech. Ale co je na životě tohoto člověka zajímavé, že prokázal obrovskou statečnost a věrnost, on si tehdy při pobytu v tehdejším Sovětském svazu vzal za ženu Rusku a ta nedostala povolení, aby se s ním přestěhovala do tehdejšího Československa a on na ní čekal více než čtyřicet let. A teprve po roce 1990 ona se mohla ubytovat v Československu, oni se vzali a ta žena ještě dneska žije. A na tom se, myslím, ukazuje, na tomto konkrétním případě, co je podstata tedy komunismu, kolika lidem ublížil, nejenom těm, kteří byli vrženi do vězení, ale právě, že se často také rozvíjely i rodinné svazky, přátelské svazky. Takže bych chtěl vzdát tady hold tomuto muži, který byl pochován minulý týden a je takovým symbolem věrnosti svému přesvědčení, ale také věrnosti vztahu vůči své partnerce. Je škoda, že právě ve školách tohle to ne vždycky je dobře prezentováno, nemá cenu to ideologizovat, ale pouze na konkrétních faktech ukazovat podstatu toho, v čem jsme čtyřicet let tady také žili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak a blíží se závěr dnešního Jak to vidí a pravidelní posluchači vědí, že nás vždy pozvete někam za kulturou. Bude to tak i dnes?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, v rámci Pražského jara jsem navštívil koncert Pražské komorní filharmonie, kterou řídil pan dirigent Bělohlávek, který v podstatě v devadesátých letech věnoval život. Je to soubor mladých hudebníků, výborný soubor a po dlouhé době jsem viděl, jak hudebníci reagují přesně na gesta dirigenta. Jiří Bělohlávek je klasa sama pro sebe, ale byl jsem nadšen výkonem těchto mladých hudebníků, kteří už patří tedy ke špičce naší hudební produkce klasické hudby. Potom jsem navštívil výstavu Praha Španělska v Konírně v areálu Pražského hradu, vynikající výstava, která ukazuje vazby španělské kultury a náboženské tradice v době renesance a baroka. A pak jsem také navštívil představení Mumraj židovského ukrajinského dramatika Lea Birinského ve Vinohradském divadle, hraje vynikající ..., k režii bych měl jako výhrady, ale já nejsem divadelní kritik, ale ta hra stojí za to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byla i pozvánka od katolického biskupa, pana Václava Malého, pozvánka třeba na víkend. Děkuji, že jste byl opět hostem Jak to vidí. Připomínám pro posluchače, pokud byste se chtěli k dnešnímu či jiným pořadům vrátit, stačí kliknout na naše webové stránky www.rozhlas.cz/jaktovidi nebo prostě lomeno Praha. Děkuji za návštěvu a přeji příjemný den.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Rád jsem přišel a přeji příjemný den, ale nejen tento den, ale celý víkend i všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou.