Přepis pořadu Jak to vidí - 5.12.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné dobré ráno. Začíná pořad Jak to vidí s datem 5. prosince. A naším milým hostem je geolog, klimatolog, spisovatel a filozof Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes, pane Cílku, se představíte našim posluchačům také v dalších dvou rolích nebo v dalších vašich aktivitách.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Vy mě děsíte, doufám jako čert a Mikuláš, nebo jak to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jo, troufnul byste si, třeba nějakou říkanku. Já jsem měla spíš namysli jako cestovatel Václav Cílek a také jako překladatel. My, když jsme se viděli, je to, myslím, přesně měsíc, tak jste přišel do studia, měl jste i batoh a byl jste plný energie, to teda vždycky, ale vy jste odjížděl právě na jednu úžasnou vědeckou expedici na Saharu.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Ano, bylo to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátil jste se, právě vás vítám.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Ano, já se, ještě jsem jednou nohou v poušti. Oč se jednalo. Egyptolog Miroslav Bárta vlastně možná mnoho let plánoval expedici na Gilf Kebir, to je pískovcové plato, které leží blízko súdánské a libyjské hranice v takovém jako úplném jako cípu Egypta a zároveň v takovém přirozeném centru východní Sahary. A cílem téhle té expedice z toho egyptologického hlediska bylo projít kavaranními cestami, tam já se ještě musím zmínit o člověku, které se jmenuje Carlo Bergmann, což je takovej jako velkej podivín, který původně měl jet s náma, je to Němec, který původně byl ředitelem nějaké fabriky, že jo, pak jak ti bohatí lidi jezdí taky na poušť před těmi patnácti nebo dvaceti lety, tak ta poušť ho chytla takovým způsobem, že si pronajímá nebo dokonce pěstuje velbloudy u oázy Dáchla, dělá to už patnáct let nebo kolik, a s těmi velbloudy vyráží na takové dlouhé cesty osamělého muže hluboko do písečného moře a tam sleduje ty karavanní cesty a zároveň obchází skaliska, jsou tam stovky a tisíce a hledá, že jo, střepy, hledá doklady, hledá zápisy, takže dokonce prostě na té jedné velmi významné skále on našel takový jako velký nápis krále Chufua, což je ten Cheops, který má tu Cheopsovu pyramidu a jeho syna, které právě pojednávají o jako vítězství nad místními kmeny, jako podrobení krajiny a zřejmě se jednalo o součást staré karavanní cesty, tedy staré čtyři a půl tisíce let, která vedla až hluboko do Súdánu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To muselo být úžasné dobrodružství, vás bylo devět Čechů, provázelo vás sedm beduínů, byli jste v šesti terénních vozech.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Já nevím, jako já bych se nerad cítil jako dobrodruh, jo, protože nám se stalo v takové té vlastně nejzazší, nejzazší lokalitě, kde jsme jako už tradičně měli pocit, že jsme prostě v jeskyni a najednou slyšíme pod jeskyní ve svahu, že jo, nějaké hlasy, tak se vykoukneme, vidíme prostě nějaké místní domorodce, tak jsme se nejdřív zaměřili na to, jestli mají zbraně nebo ne, protože je to oblast, kde dochází k únosům. A pak se ukázalo, že to je zájezd francouzských penzistů, který se vyškrábali do tý jeskyni a volali manifik, manifik, jo. A rozdíl je, že tam chodí Češi se spřátelenými beduíny, prostě usilují půl roku o nějaké povolení, aby se někam dostali, že jo, pak nemají moc peněz, takže se jede staršími automobily, jo, a je to takové jako klimatizace nic a tihle ti bohatí lidé zaplatí o hodně víc, povolení dostanou mnohem rychleji, vozy mají klimatizované, jo, nespí v písečné poušti, ale spí na skládacích lůžkách a najednou vidíte, jak ten svět je doopravdy jakoby malej, plochej, jak ty věci, který byly dřív jako doopravdy dostupný těm dobrodruhům, těm jako šílencům, tak s touhle tou technikou se dají prostě zorganizovat poměrně dobře a najednou z toho máte takovej jako v podstatě špatnej pocit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je docela smutný, že, ty rozdíly. Vy jste se podívali mimo jiné třeba do jeskyně Plavců známé z filmu Anglický pacient.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Ano, byli jsme tam a konkrétně tahle ta jeskyně byla velké zklamání, protože je hodně zničena, ale ta historie, která je zatím, je v podstatě velkolepá. Ti diváci, kteří viděli Anglického pacienta, že jo, tak si pamatují na vyprávění toho starého nemocného muže o cestách Afrikou. A to celé je založeno na reálné postavě maďarského dobrodružného grófa, pravděpodobně jako vůbec grófem nebyl, jenom si tak jako říkal Almáši. A to byl původně lékař, že jo, který se dostavil do Káhiry, oblíbil si létání, oblíbil si anglickou společnost a začal právě objevovat tuhle tu část té egyptské západní pouště. My jsme byli v místech, tam jako vidět, že to muselo bejt jako velký romantik, kterému se říká Almášiho garáž, asi takové, to je jako z Májovky nebo z války světů, skalnaté údolí, kam se jako zajede z pouště, tam se to jako najednou prudce rozšíří, je tam jeskyně, uprostřed je vysoká pískovcová skála, takže to vypadá vlastně úplně nádherně, jenže bohužel tenhle ten Almáši, jak to bylo ukázáno v tom filmu, on nejenom byl posedlý pouští a létáním, ale tím, jak Maďarsko vstoupilo do druhé světové války po boku Německa, tak on využíval svých znalostí, ta historie celá do dneška je sporná, musím říct, a tím, jak nečteme maďarsky, tak jako pro Nemaďara je nerozluštitelná. Ale to, co se ví úplně určitě, je, že naložil dva německé špiony a teďka provedl naprosto grandiózní v jednom automobilu cestu pouští z Libye do Nilského údolí, tam ty špiony prostě vyložil, ale zase britská kontrašpionáž v Libyi o tomhle tom věděla, takže špioni němečtí dojeli do Káhiry a byli teda záhy chyceni. A ten Almáši sám nějakým způsobem prožil druhou světovou válku, skončil pravděpodobně jako velice oprávněně v sovětském vlastně lágru, jako takovým koncem války teda, s naprosto podlomeným zdravým, s vypadanými zuby, že jo, byl propuštěnej a už jako velmi nemocný člověk se vrací do Afriky, kde záhy na to umírá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste také během vaší vědecké expedice pozorovali samozřejmě krajinu a také libyjské sklo.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
To je zase jiná hodně jako zvláštní záležitost. Já se ještě vrátím k tomu Almášimu a k jeskyni Plavců. Ve filmu byla ukázána jeskyně Plavců, která existuje, vypadá jinak teda, je to takový široký převis, asi tak osmnáct metrů dlouhý a sedm metrů hluboký. Ty stěny byly původně pokryty mnoha figurkama, ale částečně Arabové, že jo, kteří nemají rádi to zobrazování, se otloukli a částečně ti návštěvníci, kterých sice nebylo mnoho, ale za ty roky přece jenom se nashromáždili, to navlhčovali, aby to mohli lépe fotit, takže dneska z té jeskyně zbyla třetina nebo čtvrtina, což je jako naprosto šílený, protože jste doopravdy na úplným konci světa a už je to tam zničený teda jako rovnou. A je to, je to neurotická jeskyně, to znamená, stáří těch kreseb je, dejme tomu, šest až osm tisíc let, dá se těžko stanovit a jsou to desítky a stovky figurek zvířat a lidí a to neurotické umění tam obsahuje jednak ty prvky té krutosti, to znamená, těch mezikmenových válek o ty malé zdroje, já si to vždycky představuju jako genocidu v Dárfúru, v současném Dárfúru, Súdánu a jednak jsou tam zvířata, velmi krásný vztah ke zvířatům a bohové nebo prostě velké figury. A právě jeden z velkých výsledků expedice pro egyptology je to, že na tomto místě a na řadě dalších míst se dají dohledat paralely ke starému Egyptu. Takže pokud se vždycky říkalo, že egyptská civilizace je darem Nilu, tak to jako vypadá, že to je teda halp und halp, jo, že to je výsledek pouště a nilského údolí jako takového. Takže letos si ještě žádá další studio, nicméně Mirek Bárta by měl, jak říkal v lednu nebo v únoru odjíždět s italskými archeology a dokonce s italskou televizí znovu do této oblasti vlastně udělat, prohlídnout to, zdokumentovat a udělat dokumentární film o počátcích starého faraónského Egypta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ten výzkum bude pokračovat.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Tohle to, víte, my nikdy nevíme, protože egyptská vláda tuto oblast chvílema otevírá a chvílema zavírá. A ten Carlo Bergmann, který prostě měl jet s námi, byl sám unesen v této oblasti, že jo, bylo jako velmi nepříjemný vyjednávání, tady snadno člověk může jako zahynout, jo, a pro Egypťany je jednodušší tohle to zakázat, protože pokud by jim začal klesat turistický ruch, tak to je jedna z takových těch hlavních příjmových příjmů celýho, že jo, celýho Egypta jako takovýho, takže pokud to zakážete, je to jednodušší a schůdnější řešení, než když to povolíte, jako tahle ta věc je doopravdy nevyzpytatelná, anebo naopak může dojít ke konsolidaci a může se stát Gilf Kebir, jo, se stát ikonou romantika pouště a můžou tam jezdit jedna výprava za druhou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatím je to teda nebezpečná oblast, je zapotřebí speciálního povolení i doprovodu. Jak jsem říkala, že člověk se nemůže bohužel sám pohybovat, ale pro to vás provázeli také beduíni.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Beduíni jsou skvělí, byli to naši spřátelení beduíni z oázy Bahraj a se kterými čeští egyptologové spolupracují už asi sedm let, takže se navzájem známe. Byli to lidé mírní, uvážliví. Jo, na autech jezdili tak jakoby řídili koně nebo velblouda, dodržovali odstupy, neustále kontrolovali jeden druhého, zbytečně neriskovali, jo, protože prostě tam si to nemůžete dovolit, protože prostě je ten člověk odkázán jenom na sebe teda, jeli vlastními automobily, to znamená, snažili se ty automobily nějakým způsobem jako šetřit, jak to šlo. Teďka byli jako hrozně takoví jako opatrní v tý poušti, bylo vidět, jak je těší, že jedou krajinou, jo, jak mají to nomádství v krvi, tak to si jako doslova, doslova jako si to užívali, se těšili, co bude dál. Brali jsme veškerý odpadky s sebou, něco málo se pálilo na místě, ale většinou ne, v té poušti jsou právě ty stopy vidět někdy hrozně dlouhou dobu. A vlastně součást kouzla té pouště, ta neporušenost, jo, jakmile máte někde pár odpadků, tak to celý tak jako je taky nepříjemný vlastně, jo, ti beduíni si toho byli vědomi, takže i třeba, když jsme dojížděli do té oblasti toho libyjského skla, jak jsme o tom začali mluvit, tak v té centrální oblasti oni nám dali zastávku deset nebo patnáct minut, abychom si nemohli, abychom to nemohli vysbírat, je to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To zakázané, že.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Jednak je to zakázané, celkem asi jako jedno, ale jednak, abychom to jako moc tu poušť neochudili, jo, oni jsou si vědomi toho, že když tu poušť si zničí, prostě doopravdy mají ekologický cítění, řekl bych, lepší než průměrný český zemědělec teda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je co říct.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Když to takhle teda ošklivě řeknu. No, ale pak jsme byli jako v těch okrajových partiích, kde si můžete libyjské sklo nasbírat, ale je zase zakázáno libyjského sklo vyvážet. Je zakázáno libyjské sklo vyvážet, údajně se to trestá až dvěma lety odnětí svobody po nájezdu českých sběratelů před několika lety, teď už se do této oblasti nějakým způsobem dostali, že jo, odebrali velké množství, pašovali to nějak v pneumatice, byli odchyceni, Egypťané vůbec netušili, proč někdo v pneumatice vozí takový jako divný kamení, jo, načež následovala prostě jako, řekl bych, tvrdá sankce s Egyptem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká stopa.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
A to je to, to jsou ty orchideje na Novým Zélandě, brouci v Indii, jo, nebo prostě libyjský sklo. Všechny tyhle ty národy z důvodu racionálních nebo neracionálních, prostě už mají dost evropskýho kolonialismu, už mají, přesto to vůbec nemá zakotvení jako v reálu, je to jenom pocit, že ti Evropani zase sem přišli, aby nám něco ukradli, jo, tak reagujou tímhle tím často jako až jako přehnaným způsobem na všelijaký sběratelský aktivity, ale fakt je ten, to já zase musím říct, hlavně do Alžíru a do Maroka donedávna vyrážely celé autobusy českých sběratelů, nejenom kamenů, to tak jako moc nevadí, jo, ale taky hmyzu a obojživelníků, doopravdy prostě, oni to dělají Italové a Němci taky, že, dokonce k nám jezdí na zkameleniny zase autobusy německých jako sběratelů teda a všichni to vnímáme jako hodně negativně. Libyjské sklo, já jsem to nedořekl, libyjské sklo jsou kousky, tak jako světlezelené, které jsou většinou velké od několika centimetrů až jako pěst, i když byly nalezeny větší, je to něco jako vltavín, a tohle to libyjské sklo vzniklo dopadem velkého meteoritu, ono ten původ je trošičku jako kontroverzní, ono to místama dokonce vypadá, že část toho skla by mohla vzniknout v prostředí takových alkalických jezer se sodou, které tam existovala, ta soda rozpouští, že jo, ten křemen, ale protože v tom skle byly nalezeny vysokotlaké minerály, jako je stišovit, teda skla doopravdy za obrovských tlaků a teplot, tak se dneska předpokládá, že to je důkaz dopadu meteoritu. V okolí je několik kráterů, z nichž některé jsou vulkanické a jiné vypadají, že můžou bejt zbytky toho původního kráteru, ale protože mezi dopadem a dneškem ubylo tak tři sta metrů povrchu, tak ty stopy nejsou čitelné moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O svých zážitcích se vědecké expedice na Saharu nám dnes v Jak to vidí povídá Václav Cílek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha v pořadu Jak to vidí a dnes ve společnosti geologa, filozofa a vědce Václava Cílka. My zůstáváme na Sahaře, pomyslně hovoříme o české vědecké expedici, ze které jste se právě vrátil. Vy jste nám přiblížil libyjské sklo, jako důsledek dopadu meteoritu, jestli to říkám správně. Pokračujme, podívejme se teď trošku na Saharu, jak víme, ta je dědičkou takových dvou zcela odlišných klimatických historií. Známe Saharu zelenou, Saharu krásných jezer a savana, Saharu hnědou, Saharu pouštní, já bych si dovolila jeden citát. Staří arabští spisovatelé říkají, že kdysi bylo možné putovat z jednoho konce severní Afriky na druhý ve stínu stromů, to už ale dneska není tak docela pravda.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
To už dávno není pravda. Heleďte se, oč se jedná, na Sahaře velice jako zjednodušeně, první faktorem je klima, které je jako velice objektivní, velice právě někdy kruté a nemilosrdné, které se právě pohybuje na hranici mezi pouští a polopouští, takže někdy stačí malé změny a Sahara se přesouvá do oblastí pouští a někdy stačí, aby monzun africký zasahoval víc na sever a z té Sahary se stává taková jako rozptýlená travnatá plocha, kde teda jako hodně ještě stále je písečných ploch nebo kamenitých ploch a mezi tím jsou mělká vysychavá jezera. Tak to jsou tyhle ta dva módy. A pak je člověk. A já si často vzpomenu na líčení Douglase Normana, který popisuje v jedenáctém století invazi Arabů po islámské kultury, vlastně po severním okraji Afriky, teda podél Středozemního moře. A tam pro mě teda ten skutečně hodně zvláštní motiv je ten, jak ti Arabové, jako nomádi jsou takoví jako hrdý, jo, ty knížata tý pouště, jako svobodomyslný a nikomu nepodléhají, tak jedna z prvních věcí, kterou dělali, byla ta, že káceli olivové háje a někdy i palmové, datlové palmy a to proto, že se z každého stromu platila daň, oni přece nebudou platit daň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je radikální řešení.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Jo, je to radikální řešení, ale jako, jako rozumíte, takovej ten hezkej nebo zvláštní motiv, že si doopravdy představíte toho ušlechtilýho prostě hrdýho jako patriarchálního Araba, jo, na tom koni, že to bylo, že jo, na severu, takže tam měli koně, víc na jihu měli ty velbloudy. A prostě on se rozhodne, že prostě o je ten pán, že, jo, šup, stromy dolů. Takže tím pádem došlo k odlesnění takových těch kulturních hájů na obrovských plochách Severní Afriky, zejména teda to Alžírsko, Maroko, méně Libye. A tyhle ty oblasti byly využívané jako pastviny, ale na Sahaře vždycky dochází k nějakým delším obdobím sucha, třeba k pětiletým suchům, nebo k třicetiletým suchům. A co se stane? Těch stád je hodně, že jo, takže vyžadujou trávu, rozšlapou tu půdu, která je tenká, která je písčitá, přijdou větry, začnou tu půdu ... jako odvanou, a zároveň ty saharské ovce a kozy jsou adaptované na to, že buďto trávu okusují a když už jako dojde skutečně do tuhýho, tak ji vytrhávají s kořínky a žerou kořínky. Takže působení člověka v tomto případě je takové, že z polopouště, která je nějak jako zavlažovaná, že jo, jsou tam ty rozptýlené prostě háje těch olivovníků zejména teda, tak vzniká taková jako chudá pastvina a posléze poušť a to zhruba během dvou set let a už se někdy původní stav nevrátí. Tak tohle je naprosto běžný způsob, jak tam jako působil jako člověk vždycky. A když už ty stromy nepokácel, že jo, kvůli vlastní hrdosti, tak je pokácel proto, aby lidi měli čím topit, anebo proto, že ty pouštní stromy rostou hodně pomalu, tak dřevěné pouštní uhlí byl vždycky hrozně ceněno v těch afrických městech, takže celý průmysl spočíval v tom, že doopravdy vykácely tisíce a tisíce a kácí, to je jako lidský vliv. A ten přírodní je takový, že zhruba před jedenácti až dvanácti tisíci lety nastala takzvaná africká vlhká fáze, kdy se hladiny jezer v tropické východní Africe zvedly o několik desítek možná až o sto padesát metrů, ta jezera přetekla a teprve tehdy vytvořila Nil, jak ho známe, jako Nil je starý jedenáct tisíc let, jo, v té dnešní podobě teda, před tím byli předchůdcové nebo bylo jich několik, byli většinou kratší, že jo, zhruba po dobu šesti tisíc let trvala ta fáze toho saharského neolitu, který je podobný na celé Sahaře, protože těch lidí bylo poměrně málo, možná, že jich bylo jenom několik tisíc, maximálně několik desítek tisíc a byli to velcí nomádi, takže na obrovských plochách de facto sjednotili kulturu a tyhle ty neolitici, na rozdíl od našich neolitiků, což byli zejména farmář, jako doopravdy zemědělci, tak tihle ti saharští neolitici tím, jak žili na březích těch jezer a těch močálů, tak pravděpodobně byli víc sběrači, než zemědělci, to znamená, jejich styl života se aspoň z počátku víc blížil k tomu, čemu mi říkáme dneska mezolitický, jeho způsob života. A před zhruba před šesti tisíci lety dochází jako k velkému vysychání, některá jezera přežívají další tisíce let, malá jezera končí skoro okamžitě a tehdy ti lidé se stěhují, oni vždycky chodili do nilského údolí jednou za rok, minimálně, když bylo nejhůř, ale teďka už se nevrací do té pouště, zůstávají v Nilském údolím, tam dochází k populační explozi, najednou je tam půl milionu Egypťanů a dochází k založení vlastně těch prvních egyptských dynastií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je, pane Cílku, budoucnost, klimatická budoucnost, řekněme, saharské civilizační pumpy?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Je to spíše skeptická záležitost, koncem devatenáctého století začali Francouzi vrtat hluboké vrty, takže objevili pod pouští obrovský zásobník podzemních vod. Nicméně zhruba od té doby se objevují neustálé stížnosti na to, že je nutné studny prohlubovat, že se ztrácí voda. Na té poušti, kde dneska žije, na celé Sahaře žije možná dva a půl milionu lidí vlastně je soustředěno v oázách a v některých údolích, tak se očekává, že během šedesáti až sto lety, někdy dřív a jindy později, dochází k přečerpání vod, vlastně k velkému vyčerpání těhle těch zásobníků, těch podzemních vod, to znamená, je možné, že většina oáz má před sebou perspektivu něco mezi padesáti až sto lety. To je jako velmi jako nepříjemná záležitost. Mezi tím jako je nutné říct, že z toho enviromentálního hlediska se Egypťané rozhodli spáchat vlastně sebevraždu tím, jakých je pravděpodobně sto milionů, jak žijí v jednom údolí, které je široké od pěti do deseti kilometrů a v jedné říční deltě už dávno potraviny z Egypta, což byla obilnice, že jo, z Říma, jeden čas jako nestačí pro Egypt samotný, teďka tím, jak jich přibejvá, tak oni potřebují někde stavět, takže staví na úrodné půdě, protože jako proč stavět v poušti, že jo, tam nic doopravdy jako není. A zároveň zpracovávají tu úrodnou půdu na cihly. To znamená, doopravdy tam jako vidíte civilizaci, která je ve stavu potenciálního kolapsu. A já bych šel ještě dál, jo, my jsme si, my jsme se hodně dívali na staré fotografie jak z oáz, tak z Káhiry, v devatenáctém století to město vypadalo podstatně nebo téměř vypadalo lépe, byla udržovaná, je tam málo odpadků na ulicích, máte pocit fungující společnosti. Dneska procházíte jak těmi oázami, tak třeba starou Káhirou, baráky se rozpadají, domy jako je velké množství prostě zřícených domů uprostřed města a kdybychom se na to dívali z takového jako archeologického hlediska, tak je to doopravdy společnost v poslední fázi svého rozvoje před kolapsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je teda opravdu smutné.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Je to šílený, jo, k tomu kolapsu nemusí dlouhou dobu dojít, pokud k němu dojde, tak těm Egypťanům nikdo nepomůže, protože zatím je tahají z bryndy, mají špatnou ekonomiku, jo, a zatím je tahají z bryndy bohaté státy OPEC, kterým ale ta ropa taky nevystačí na věčně dlouhou dobu. Takže máte v Egyptě pocit, naprosto ten historický, že ta historie se opakuje, že ta přechodová období toho chaosu, ten Egypt jako znovu čekají, ale že ten Egypt, který je věčný, se zase jednou povznese, ale že to bude něco stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak optimistická naděje, děkuji za ní. Děkuji také za naše dnešní povídání, určitě se vrátíme k dalším zážitkům Václava Cílka, klimatologa, geologa a spisovatel i překladatel, na trhu je vaše knížka dýchat s ptáky a také překlad zajímavé knihy Edwarda Goreye Kuriózní lenoška. O tom ale někdy příště. Přeji vám příjemný den a na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof
--------------------
Na slyšenou.