Přepis pořadu Jak to vidí - 3.2.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Host do domu skutečně začíná přes v půl deváté ráno a už zná také jméno prvního hosta, je jím Ivan Hoffman, náš spolupracovník a komentátor deníků. Dobré ráno.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Přeji vám i samozřejmě posluchačům dobré ráno.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak, pane Hoffmane, já jsem rád, že se vzdálenost mezi námi zmenšila pouze na Prahu a Zlín, ovšem témat samozřejmě neubylo. Chceme se věnovat jednak tenisu, jednak radaru, jednak také poplatkové válce v lékárnách a samozřejmě tématu dne Českého rozhlasu 2 Praha opět se věnujeme něčemu, čemu říkáme finanční nebo hospodářská krize a zaměstnanosti. Tentokrát ovšem prizmatem nebo pohledem rodinných financí, rodinných výdajů. Vám se nějak změnilo, pane Hoffmane, rodinné hospodaření nebo pozorujete kolem sebe, že se lidem mění plánování rodinných výdajů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak u nás ani ne, protože ta naše strategie byla, kdybych to měl říct řečí ekonomů, velice konzervativní. My jsme si nikdy nepůjčovali, to znamená, nikdy jsme nežili na dluh a koupili jsme si to, na co jsme měli, to znamená taková ta obecná filozofie, která převládla, že vlastně dobré věci, které člověk může potřebovat pro život a můžou mu ho zpestřit, anebo umožnit mu některé věci, si koupit na půjčku nebo prostě si na ně vzít nějaký úvěr, užívat je a mezitím je splácet, to znamená, jako kdyby si tím zvýšil kvalitu života, tomu já jsem nikdy příliš nevěřil, měli jsme jedině auto na leasing, co si vzpomínám, ale jinak nějakou spotřebitelskou půjčku jsme si nikdy nevzali. A mám dojem, že dnešní doba tomu i vlastně nahrává, aby se tento styl, tento přístup vlastně stal docela obecným, kdybych to měl říct velmi jednoduše, tak ta krize je jakýmsi alibi. Žít na dluh jednoduše v dnešní době nejistot už není sexy, jo, dokonce bych řekl, že když si někdo půjčuje na věci, které nepotřebuje nutně, tak je vůl.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nežít na dluh, myslím, že to není úplně snadné rozhodnutí, protože přeci jenom jsme masírováni reklamou a výzvami, abychom naopak žili na dluh, abychom si umožnili, abychom si splnili všechna přání, která máme zrovna, a právě teď u vás doma kolem toho třeba probíhala nějaká diskuse, bylo to složitější rozhodování pro vás?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Ani ne, protože, protože ve chvíli, kdy, kdy prostě člověk si na to doopravdy dává pozor, tak se možná naučí i odolávat právě tomu silnému reklamnímu tlaku. Já, když se dívám na reklamy, tak se spíše směju, jo, reklamy u nás vždy, prostě když běží v televizi, tak je z toho takové veselí, rádi se na ně díváme, velmi se jako jimi bavíme, já nepamatuju, že bych viděl reklamu, u které bych myslel, že je, že říká pravdu, jo, já to beru a priori rovnou jako, jako takový podfuk, jako nějakou lež a přitom se směju všem, kteří tomu věří, jo, to znamená, když člověk takhle vnitřně je nastaven, tak se mu prakticky nemůže stát, že by ho někdo oklamal.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Stále posloucháte pořad Jak to vidí, naším hostem je komentátor deníku Ivan Hoffman. Včerejší deníky psaly opět o krajích a o poplatcích, tentokrát bylo hlavním tématem, byly hlavním tématem poplatky v lékárnách. Je pravda, že některé kraje nové vlády, noví hejtmani tak, jak slíbili, se snaží rušit některé poplatky jak u lékaře, tak v lékárnách, zároveň ovšem novináři psali o tom, že to rušení poplatků, nebo respektive to, že kraj dává lékárnám ty poplatky, které jsou stanoveny zákonem z našich společných peněz, takzvané eráru, tak nevede ke snižování cen léků, ale naopak, lékárny zvyšují doplatky, takže kdo ví, jestli na to vlastně pacient ještě navíc nedoplatí. Jak vy to sledujete, pane Hoffmane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak je kolem toho velmi velký zmatek a dobré to rozhodně není, protože vlastně měly by platit nějaké pravidla, nějaké zákony, nějaké, nějaké domluvy, ve chvíli, když prostě všechno je takto rozkolísané, jak je to nyní, tak to doopravdy nezvyšuje takový pocit důvěry ve společnost, ve stát, ve věci veřejné a tak dále, nicméně ten, ten důvod, proč to všechno vzniklo, je v tom, alespoň já to tak vidím, že vládní koalice, která neměla příliš velkou sílu ve sněmovně, se rozhodla prosadit silou v nějaký jeden hlas a ještě navíc na základě kompromisu, který je, který byl elegantní asi jako koňský handl, v rámci teda té koalice, věc tak citlivou, tak, tak, řekl bych třaskavou, jako je zavedení poplatků. Kdyby na to měli dostatečnou sílu, tak bych to ještě pochopil, protože my jsme už o tom mluvili, to bych jenom opakoval ten starý bonmot, že ten dobrý skutek by občané odpustili do konce volebního období, ale teď to na to nevypadá, teď to vypadá tak, že doopravdy ten čas, aby si na to lidé zvykli, ta vládní koalice nedostala, opozice prostě jasně deklarovala předem, že s nima do toho nepůjde, to znamená, to bylo vynucené, vynucené, řekl bych, docela nevhodně. A pokud jde o ty příznivé dopady toho opatření, my teď hovoříme třeba hlavně o těch lékárnách, tak připomeňme si, že tomu není dávno, co ústav, Státní ústav pro kontrolu léčiv oznámil, že se za loňský rok vydalo méně léků, ale dražších, oni z toho hned k tomu přičinili takový svůj vlastní komentář, že vlastně to je dobrá zpráva, že vlastně se přesouvají peníze do léčby náročnějších, vážnějších nemocí, jinými slovy, že nejíme zbytečně levné prášky, anebo je vyhazujeme, současně řekli, že to je vlastně dobrý důsledek zavedení toho systému poplatků, ale existuje i úplně opačné, opačný výklad, a to totiž, že i přesto, že se zavedly poplatky, že méně lidí začalo chodit k lékaři, méně lidí chodilo do lékáren, protože těch třicet korun za položku na receptu pro některé lidi mohlo být hodně, i když jsou liberálům pro smích, protože mají pocit, že třicet korun není žádná hodnota, ale to oni taky budou jednou důchodci a taky budou počítat, tak já bych řekl, že navzdory tomu se za léky vyplatilo víc a vzpomeňme si, taky to není tak dávno, co stejný ústav přišel s informací, že mnoho léků u nás je ve srovnání se zahraničím předražených, jinými slovy, ty poplatky se zavedly, ale efekt to nepřineslo, to zdravotnictví je ještě náročnější, ještě dražší, to znamená, a to, do třetice ještě bych k tomu připomněl další takovou zprávu, že lékaři znechuceně konstatují, jak zdravotní pojišťovny sedí na penězích a odmítají je vložit zpátky do systému, což teda, což teda také jer věc diskutabilní a můžeme říct, že teda, ano, máme šetrné zdravotní pojišťovny, ale současně máme zdravotní sestry, které odcházejí do zahraničí a za chvíli se kvůli nim budou zavírat různá oddělení nemocnic.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Poplatky se neosvědčily, říkáte, máte tím namysli poplatky v lékárnách nebo poplatky u lékaře?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já mám pocit, že celý ten systém je prostě potřeba znovu přehodnotit. Ve chvíli, kdy my všichni platíme všeobecné zdravotní pojištění, to znamená, kdy vlastně jsou ty příjmy zdravotnictví, řekl bych, především z privátních zdrojů a když vezmeme, že se něco platí ze státního rozpočtu, tak to je znovu jenom, jenom z peněz občanů, tak tehdy se nedá říct, že zavedení poplatků se dostáváme do standardní situace ve většině západních zemí, kde je velký podíl těch, řekl bych, privátních prostředků a někteří ekonomové říkají, že je vyšší, než u nás, já bych řekl, že u nás je stoprocentní, že my jenom prostě ty peníze dáváme z jedné kapsy do druhé, ale, ale podstatné je se naučit s nimi hospodařit, nikoliv je začít vybírat ještě jiným způsobem, než jakým se vybíraly ty peníze pro zdravotnictví dosud.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Co vám, pane Hoffmane, říká ta logika nového krajského, nových krajských vedení, že poplatky, které jsou v tuto chvíli protlačeny, pravda, velmi těsnou většinou, ale jsou v pozici zákona České republiky, že tyto poplatky jsou hrazeny pacientům z krajského rozpočtu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak samozřejmě budou někde jinde chybět, takže z jedné strany můžou samozřejmě tvrdit, že to mají konzultované s právníky a že, že prostě to není obcházení zákona, ale pochopitelně to takhle můžeme každý zákon vykládat různě, systémově to jednoduše není, od toho je potřeba dospět k nějaké dohodě, aby prostě to platilo podle možnosti všude stejně, aby se ten občan v tom nějakým způsobem normálně orientoval, protože když se podíváme na ty lékárny, tak tím, že jsou vlastně privilegovány jedny, tak ty druhé krachují, to vůbec není dobrá situace, s tím se do společnosti zavádí jedině, jedině neklid, mnoho lidí je prostě z toho vzteklých, to prostě nemůže být dobré, mně se to nelíbí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě o půl dvanácté dnes v noci přineslo Aktuálně.cz, server Aktuálně.cz zprávu, že v některých krajích, kde se mohou vydávat ty osvobozené od poplatků léky pouze jaksi té konkrétní osobě, která na ně má předpis, nebo pokud tato osoba má plnou moc od někoho ze svých příbuzných, že prostě lékárny jsou zavaleny lidmi, kteří nakupují tyto zvýhodněné léky jakoby pro svou rodinu bez plné moci, to znamená, je to i takové, možná že vzniklo i takové zajímavé prostředí, jako když se neokrádali rodiny za socialismu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já vám rozumím. Ono je to, my jsme vůbec se nechali nachytat na takový ten, na takovou tu psychologii těch všech akcí, jo, to je prostě, když je někde něco o pět korun levnější, tak to lidi koupí, i kdyby to byla naprostá, naprostá hloupost, jo. A tak teď se to prostě projeví i ve věci tak vážné, jako je lidské zdraví, no, je to celé teda, je to celé špatné, říkám, je potřeba se znovu vrátit k tomu, aby politici činili svá rozhodnutí v zájmu občanů a u tak citlivých věcí byli schopni najít napříč politickými stranami nějakou shodu. A pokud ji nenajdou, tak pak nemá smysl nic měnit, protože pak je každá změna jenom k horšímu a tohle to je přesně teda ten případ, kde se nedomluvili. Já je z toho viním všechny.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Host do domu, Český rozhlas 2 Praha, náš spolupracovník a komentátor deníků Ivan Hoffman. Máme před sebou jedno zahraničněpolitické téma, před pár dny skončilo v Bruselu setkání mezi Evropou a Čínou, vyústilo oboustranně v přátelská a vstřícná vyjádření, podpis řady dohod a memorand, ve kterých se mluví o dalším sbližování obou kontinentů. Na druhou stranu je pravda, že Čína je jiná, že jaksi porušuje to, co my vnímáme jako základ naší společnosti, takže, pane Hoffmane, jak vlastně bychom měli číst vztahy mezi Evropou a Čínou, je to pustý pragmatismus západu nebo je to ještě celé složitější podle vás?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak pragmatismus to je nepochybně, obchodní výměna Evropy s Čínou je obrovitá, je potřeba si uvědomit, že, že velmi často je to v zájmu obchodníků, v zájmu spotřebitelů a že ta výměna je také v zájmu výrobců, protože mnoho evropských firem přesouvá své, své výroby za levnější pracovní silou, do Číny směřuje doopravdy hodně evropské výroby, to znamená, pochopitelně pokud svět je založen na volném obchodě, tak se velmi těžko se potom dělají nějaké, nějaké bariéry, velmi těžko se jedno od druhého odděluje. Na druhé straně ten, ten velký obchod s Čínou a ten nepoměr v ceně pracovní síly vede k tomu, že už dnes Čína doopravdy kontroluje výrobu některých, některých předmětů, některých součástek do té míry, že je otázka, jestli vůbec by Evropa byla schopná se bez Číny ze dne na den obejít. Pro mě jako není schopná se obejít bez ruského plynu. Ale když se na ten kontinent dívám, tak si stále myslím, že máme být ostražití, protože takovým měřítkem důvěryhodnosti každého systému, každého státu režimu je jeho zacházení s vlastními občany. Když se člověk podívá na to, jak vlastně ten prudký rozvoj průmyslový v Číně dramaticky zhoršil životní prostředí, jak se tam rodí obrovské množství dětí s vrozenými vadami, protože vyrůstají v toxickém prostředí. Když se podíváme, jakým způsobem ten stát přistupuje k protestům, které u nás bychom brali jako, jako legitimní, když se podíváme na, na tresty smrti, za co jsou a kolik jich je, tak prostě to je země, které prostě se podle mě příliš věřit nedá, já jim teda nevěřím nic.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Zajímavé je, když tu byli naposledy vysocí čínští představitelé, mám tím namysli Českou republiku, Prahu, tak novináři nesměli klást vůbec žádné otázky, jen, myslím, že dvě, které byly dopředu domluvené, to také svědčí o tom, že Čína vnímá jinak určité věci, na kterých my naopak si zakládáme.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak pro mě tisková konference, na které by se nemohla dávat otázka, je tisková konference, o které bych ani nereferoval, prostě jestliže vůbec ty naše média prostě přistoupí na takovou hru, tak mně to přijde trapné, ale z druhé strany pochopitelně oni mají svoje, svoje vlastní, já nevím, zvyky, svoje vlastní tradice, Číňané prostě byli civilizovaní, když my jsme tady ještě nebyli, a to je ta druhá věc, kterou musíme brát v úvahu a navíc je to, je to velmoc, která teda velmi cílevědomě zbrojí a připravuje se na to, že pokud by se uvolnil nějaký, nějaký prostor, tak oni budou diktovat světu, jak to všechno bude, tak je to otázka, jestli můžeme přehlížet, jestli můžeme prostě v takové chvíli, když na té tiskovce nedají člověku prostor je ignorovat, z principu by se to tak udělat mělo, ale zase z druhé strany velmi dobře chápu, že všichni je budou pozorovat velice ostražitě, protože Čína je silná a bude jenom silnější.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je velice pravděpodobné, že summit, čili schůzka na nejvyšší úrovni mezi Evropou a Čínou se ještě během našeho předsednictví odehraje v Praze, to znamená, že hlavní postavou bude opět český premiér Mirek Topolánek, muž, který s poměrně velkou oblibou nosí nebo nosíval na klopě tibetskou vlaječku, člověk, který odmítl jet na zahajovací ceremoniál na čínskou olympiádu, pravděpodobně bude muset všechny tyto pozice odložit a chovat se velmi evropsky a nestranně, je to podle vás, pane Hoffmane, tak, jak říkám, čili evropské nestranně, nebo je to trochu nepříjemné páteřní cvičení.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
To je, to neznám, to jste řekl hezky, páteřní cvičení, řekněme, k Mirkovi Topolánkovi za prvé, že za poslední měsíc mu o deset procentních bodů vzrostla popularita, jo, on měl, jemu důvěřovalo devatenáct procent občanů podle nějakého průzkumu, myslím CVVM, ale teď si nejsem jist, ale teď je to dvacet devět procent, to je nebývalý prostě skok, jo, to je skokan roku bychom řekli, je to proto, protože je v médiích, je to proto, protože ho lidé vnímají ve společnosti z důležitých zahraničních politiků, státníků, je u toho, když se řeší různé krize, jinými slovy, on ať udělá cokoliv, tak mu to zase o nějak procento zvedne, zvedne zřejmě důvěryhodnost, ať bude mít to tričko s tím Tibetem, anebo ne, ale já si myslím, že ho mít nebude a že bude respektovat takový obecný názor Evropské unie, že je potřeba, byť se skřípěním zubů, ale s tou Čínou kooperovat, protože je to pro nás ekonomicky výhodné.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Další téma Českého rozhlasu 2 Praha v Jak to vidí pro Ivana Hoffmana, zdá se, že americká, nová americká administrativa prezidenta Baracka Obamy začíná přehodnocovat radar, koneckonců vyjádřil se tak i Zbigniew Brzezinski v nedělních Otázkách Václava Moravce, čili zdá se, že radar nebude nebo bude, je to opět téma každopádně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, pro stoupence toho radaru to musela být studená sprcha, když oni pochopitelně se z toho, co řekl Zbigniew Brzezinski, vzali hlavně to, že nevyloučil, že ta, že ta hrozba existuje, byť řekl, že bude za deset let aktuální. Nevyloučil, že by ten radar mohl fungovat, byť řekl, že je postaven na technologii, která zatím se prokázala jako ne příliš úspěšná, no, ale když bychom to vzali teda doopravdy z té, z té strany, jaký je rozdíl mezi tou administrativou George Bushe a tou, tou, tím postojem, který se dá asi zřejmě očekávat dnes, tak to podstatné je, že vlastně neslyšíme to, co říkali kritici radaru v Americe už v minulosti a ten základní argument proti němu byl, že to prostě je systém, který je nespolehlivý, který jednou funguje, jednou ne, navíc v takových velmi akademických podmínkách, když se ví odkud co vyletí, tak se to prostě někdy podaří spočítat, aby se ten objekt trefil. Jinými slovy, asi platí to, co říká Jiří Dienstbier, že jsou to takové deriváty hvězdných válek a věc, na kterou se vlastně lidé usmívají. My si samozřejmě bychom měli stále připomínat, proč se ten projekt vlastně vyvíjí tak strašně dlouho, on se vyvíjí tak dlouho proto, protože už stál šíleně moc peněz. Američané do toho utopili vlastně takové, takové obrovské peníze, že kdokoliv by řekl, víte co, to byla prostě slepá cesta ve vývoji, vykašleme se na to, půjdeme na to z nějaké jiné strany, tak tomu by se mohlo potom klást za vinu, že vlastně, co když by se třeba během roka našlo technologické řešení a celé by to fungovalo a on je ten, který zavinil, že se miliardy dolarů vyhodily, spláchly někam do kanálu, ale je to, je to prostě zatím podle toho, jak se člověk na to dívá, je to takový klasický tunel, prostě kde se narvaly peníze do něčeho, co prostě je, je naprostá fantasmagory. Tohle to ale nikdo samozřejmě nechce slyšet, kolem toho se podepisují smlouvy, všichni dělají ramena, předvádějí se, nechají se fotit, je to, je to prostě divadlo tak, jak politika velmi často je, není to, není to nic, co by nám zvýšilo bezpečnost, je to věc, která akorát může, dejme tomu, v Rusku někoho napálit, naštvat a podobně, našim euroskeptikům se hrozně líbí, že můžou něco udělat navzdory evropským partnerům, jediné, co na tom radaru prostě jako pro ně stojí za to je, že někomu, někomu to osladí, to je vlastně asi tak jediné. A mám pocit, že to končí, že ten radar se doopravdy nepostaví a že ho ani není žádná škoda.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Pane Hoffmane, pojďme si na chviličku v Jak to vidí odpočinout od těch velkých mezinárodních témat k tenisu, ono nás to sice také zavede až na druhý konec zeměkoule, protože právě tam v Austrálii skončilo další velké tenisové utkání, všechny deníky otiskly slzy muže, který prohrál. Vy jste také tleskal a sledoval, co se dělo v Melbourne?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak já ten tenis jsem kdysi jako amatérsky malinko hrál, ale nikdy jsem se ho pořádně nenaučil, ale vím, jak je to těžké, prostě ten míček dobře trefit a netrefit ho rámem rakety a dostat ho na tu druhou stranu tak, aby to k něčemu bylo. Tak já ten sport mám rád, ale musíme si stále uvědomovat. To, na co my se díváme v televizi, to je show, to je, to je představení, to je zábava, sport je, když někdo něco člověk dělá sám, když se na to dívá, tak bych řekl, že to je spíš jakési show, jakási zábava, ale pochopitelně, když to ti tenisté umějí, tak tu jejich dovednost člověk jako oceňuje a žasne, žasne nad tím, co předvádějí, já mám toho Federera rád, ale prostě on si za to mohl sám, dělal chyby.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Nikol Vaidišová nám nějak poklesla?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tam je, tam je to složitější, to je, když se podíváme na ten ženský tenis a ten je dílem, řekl bych, sportovní podívaná, je to show, ale dílem je to taky módní přehlídka, mám pocit, že ty tenistky, to jsou ještě daleko víc, než tenisti, takové, řekl bych, sportovní celebrity, které jsou obdivovány, fotografovány a oni vlastně se dostanou navrch a začnou vydělávat pohádkové peníze ve srovnání se svými vrstevníky ve velmi mladém věku. Já mám pocit, je velmi těžké, aby propluly prostě tím zájmem, kdy prostě jsou sledováni na každém kroku, bez toho, že by to na nich zanechalo nějaké stopy, já mám pocit, že ta Nikol Vaidišová, která hraje takový ten tenis, myslím, že Martina Hingisová, to někdy se říká, že patří mezi ty hráčky, co to hrajou tak nějak na přímo, že prostě ze všech pozic do toho míčku perou ze všech sil, že v tom velmi často chybí nějaká, nějaká filozofie, nějaká kreativita, prostě jenom, jenom do toho míčku perou tak silně, že se to nedá chytit, jo. No, ona přesně, ona vlastně od okamžiku, je to zvláštní, kdy oznámila, že nechce reprezentovat, že se soustředí sama na sebe, od té doby už vlastně nic podstatné nevyhrála, jako kdyby to zaměření na sebe sama jí neprospělo, jako kdyby jí nějak vrátilo zpátky a poškodilo. Ona už vyměnila, já nevím, trenéry, maséry, kadeřníky a nejhorší je, že vlastně, aby se něco změnilo, tak by si musela zřejmě změnit hlavu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To jsou věci. Ivan Hoffman byl hostem pořadu Jak to vidí. Já ještě jenom připomenu, že tento pořad má svůj vlastní internetový příbytek, najdete ho na adrese www.rozhlas.cz/jaktovidí, anebo se k nám dostane přes naše internetové stránky Českého rozhlasu 2 Praha www.rozhlas.cz/praha. Jak to vidí vysíláme také každý den v repríze po jedenácté hodině. Pane Hoffmane, moc vám děkuji, že jste s námi byl, přeji vám hezký a úspěšný den. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Podobně, já vám taky i posluchačům hezký den.