Přepis pořadu Jak to vidí - 26.11.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den vám dnes přeje Zita Senková. Začíná náš pravidelný pořad Jak to vidí, a protože je středa, jak to vidí Jana Lorencová a reportéři. Dobrý den, paní Lorencová.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam se dnes vypravíme?

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Dnes se vypravíme do jedné soukromé léčebny dlouhodobě nemocných. Prostředí asi ne právě radostné. A budeme se zabývat osudem jedné manželské dvojice. Manželé Choděrovi, původně oba lékaři, se někdy před čtyřiceti lety rozhodli emigrovat a velkou část života prožili v zahraničí. Před časem se vrátili domů a tady je potkalo něco, co se nedá označit jinak než skutečně tragická událost. Začala původně docela banálně. Pan doktor Choděra uklouzl a zlomil si krček. A ocitl se v péči jedné soukromé léčebny dlouhodobě nemocných.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My si teď můžeme ten příběh poslechnout. Reportáž s názvem Bezmoc připravil kolega Tomáš Camforek.

-------------------------------------------------------------------------------
paní Choděrová
--------------------
Prosím vás, on potřebuje pomoct při jídle. Tak si ho nakrmte sama. No, vy ho nebudete krmit. Tak jděte odtud.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Podobných otřesných scén ze své zkušenosti s hospitalizací jejího manžela mi doktorka Choděrová vyprávěla desítky. Všechny mají pár společných rysů, jako jsou arogance, nekompetentnost, neochota a absolutní pohrdání utrpením starých lidí. Copak se skutečně můžete smířit s životem ve společnosti, která se nedokáže postarat o své nejstarší spoluobčany?

paní Choděrová
-------------------
Já jsem tam zůstala, protože bylo dohovořeno, že jsem tam první den, a tak tedy s velkým vztekem šel, dal mu do úst tři lžíce studené polívky a tím to skončilo.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Manželé Choděrovi se na stáří vrátili zpět do republiky, kterou museli kvůli persekuci ze strany tehdejšího režimu opustit. Doktoru Choděrovi, uznávanému odborníku na rehabilitaci a pooperační péči, totiž bylo v Československu znemožněno svoji profesi vykonávat. Po letech se tak mohl opět přesvědčit, na jaké úrovni je u nás pooperační péče, neboť si zlomil pažní kost a byl operován. V důsledku péče na traumatologickém oddělení v Motole a především v léčebně dlouhodobě nemocných Interna Company v Chitussiho ulici se začal jeho zdravotní stav prudce zhoršovat.

paní Choděrová
--------------------
Po jednání s paní Apltovou, která, jak jsem se pak dozvěděla, byla druhou nebo viceprezidentkou Asociace sester, mě dovedla k mému manželovi do pokoje, byl v polovědomí, v polospánku, pololežící a první, co udělala, že mu nalila do krku čaj, který on samozřejmě vdechl, a buďto tedy tehdy, ale já už bych řekla, že předtím začal jeho zápal plic. Nikdo se o to nestaral.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Bohužel stále více přibývá lidí, kteří se v léčebnách setkávají s podobným neprofesionálním přístupem a nezájmem personálu. Podle doktorky Hoplíčkové, zakladatelky Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, pomáhá udržovat tento otřesný stav především strach pacientů jakkoli si stěžovat.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Já ten strach považuju za naprosto oprávněný, protože lůžek, seniorských lůžek buď tedy v zařízeních LDN nebo v domovech důchodců nebo v penzionech se zoufale v Česku nedostává.

paní Choděrová
--------------------
Protože se dusil, přišli dva zdravotníci, kteří ho polohovali na pravou stranu, to jest na tu operovanou zlomenou paži, která nebyla fixována, protože zjevně tedy v tomto ústavě v tomhle nepodezřívám Motol, mu tu fixaci uvolnili. V tom jsem zjistila, že prostě ta pravá ruka, která měla být v takové kapse, je volně, ale zato ta zdravá měla tuto kapsu nasunutou až k rameni, takže to nebylo vůbec funkční. A já jsem tedy odešla dolů za službu mající lékařkou, protože si s tím nevěděla rady, tak řekla, že tedy tu kapsu, která byla nasunuta na druhou ruku, že ji přišpendlí zavíracím špendlíkem.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Samozřejmě nás zajímalo, co si o tomto případu myslí vedení nemocnice. Jak je vůbec možné, že k tomu v jejich ústavu dochází? Jedná se jen o pochybení jednotlivců, anebo je taková to úroveň personálu v tomto ústavu obvyklá. Celé dva týdny však nebylo možné nikoho z vedení zastihnout a nikdo kompetentní se nám nepřišel vyjádřit.

sekretářka
--------------------
Paní ředitelka tu není.

sekretářka
--------------------
Já tady nemám paní ředitelku, ta tady bude až příští týden.

sekretářka
--------------------
Ředitelka není, ta bude zítra.

sekretářka
--------------------
Tam jedině, že bych vám sehnala pana primáře, protože paní ředitelka má dovolenou.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Ale paní ředitelka se měla z dovolené vrátit dnes, ne?
sekretářka
--------------------
No, měla, ale jaksi, nevím, to jako nemůžu, nemůžu sloužit, nevím o ní vůbec nic.

sekretářka
--------------------
Generální ředitelka tady není.

sekretářka
--------------------
Bohužel paní ředitelka není a pan primář říkal, že bez jejího svolení prostě žádný informace poskytovat nebude.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Nakonec nám paní ředitelka Morávková nechala vzkázat, že s médii bavit nebude a že celou situaci již vyřešila s paní doktorkou Choděrovou.

sekretářka
--------------------
Tak mám vyřídit, že paní ředitelka už nemá čas a že vám řekla všechno, co vám chtěla říct.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Takže paní ředitelka se k tomu nebude vyjadřovat.

sekretářka
--------------------
Ne, ještě něco, prosím?

paní Choděrová
--------------------
Druhý den už měl ruku v ortéze, ale, a teď, abych popsala ten stav. Když jsme tam přišli, ležel tam nahý, jenom v plence, která obyčejně byla mokrá. On, který nás prosil, dokud ještě mohl mluvit, říkal: "Prosím vás, já chci láhev, já chci na záchod," on nebyl inkontinentní. No, to samozřejmě nešlo, protože to by jim dalo více práce. A přišla jsem třeba některý den a první, co mě zarazilo, když jsem vešla, byl ten penetrantní zápach moči a výkalů. Když jsem tedy šla upozornit sestru, tak řekla: "Teď jsem to měnila." Byli strašní.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Paní doktorka se nespojila s úrovní poskytované péče a jako lékařka se pokusila situaci řešit přímo s ošetřujícími lékaři.

paní Choděrová
-------------------
Když jsem o něm mluvila s jedním lékařem tam, tak první, co mi řekl: "No, když jsem ho viděl, tak chtěl jenom pít." Víte, co to znamená, vodu, vodu. To bylo totiž jediné, co jsme od něho nakonec slyšeli, vždycky vodu, pít, vodu, pít. A já jsem říkala, no, je dehydratovaný. On říkal: "Ne, sestry tady mají pověru a já ji musím potvrdit, že tohle se stává, když už ten člověk umírá." Tohle to slyšet z úst lékaře, kde jde o dehydrataci, bylo naprosto, naprosto neuvěřitelný. Jakmile jsem toto zjistila, tak jsem okamžitě začala shánět pomoc někde jinde, až jsem ji sehnala v léčebně, v rehabilitačním ústavu ve Chvalech v Horní Počernici, se kterýma jsem byla ve styku už předtím, nikoli kvůli tomu úrazu, ale protože potřeboval rehabilitaci kvůli nohám a kvůli chůzi. Ti byli tak nesmírně hodní, neuvěřitelně, to bylo čilý milosrdenství, že mně řekli: "Tak podívejte, devátého vám ho můžeme vzít." Já jsem ovšem si nebyla vůbec jistá, jestli do toho devátého přežije v této takzvané péči.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Převoz pana Choděry se zdál být jediným možným řešením. Získáním lůžka v jiné léčebně však paní doktorka Choděrová ještě neměla zdaleka vyhráno. Primář Hejný totiž o převozu pacienta nechtěl ani slyšet.

paní Choděrová
--------------------
Tedy museli jsme dočkat do toho devátého a den předtím já jsem si znova ověřovala, aby byla pro něj zajištěna sanitka na odvoz do Chval a pak odpoledne najednou před odvozem dalšího dne jsem se dozvěděla, že primář Hajný sanitku zrušil a že ho nehodlá propustit. Tak jsem s ním chtěla mluvit a on řekl: "Já ho nepustím, já jsem mluvil s primářem ve Chvalech a ty ho odmítli vzít." A já jsem říkala: "To není pravda, protože před pěti minutami jsem mluvila s primářem ze Chval a jsou připraveni ho vzít". S primářem Hajným jsem tedy měla dost pohnutý pohovor, protože řekl: "Já ho nepropustím." A já jsem říkala: "Tedy mi to dáte písemně a já vyvodím důsledky." Tak po dlouhým, dlouhým hovoru nakonec roztrhal to potvrzení, kterým mně měl vysvětlit, proč ho nepustí. A můj muž byl převezen.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Názor doktorky Choděrové o absolutní nutnosti převozu jejího manžela potvrzuje i profesor Fiala, primář léčebny ve Chvalech, kam byl doktor Choděra následně převezen.

profesor FIALA, primář, Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly
--------------------
My jsme ho přijímali poměrně v nedobrém stavu a protože jsme usoudili, že to není na léčení na následném lůžku, tak jsme ho přeložili za dva nebo za tři dny na akutní lůžka, kde bylo potřeba, aby se dovyšetřil, aby se stabilizoval jeho stav. Na lůžka následné péče mají pacienti ve stabilizovaném stavu, pokud nejsou, tak musí být okamžitě přeloženy zase zpátky na akutní lůžka, kde se o ně postarají, kde mají diagnostické možnosti úplně jiné, kde mají ARO, JIP a kde mohou toho pacienta velmi dobře monitorovat, sledovat a nasadit léčbu, která je adekvátní jeho zdravotnímu stavu.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Pokud zdravotní stav pana Choděry neodpovídal péči na následném lůžku a i podle primáře Fialy nebyl jeho stav stabilizovaný, jak je tedy možné, že primář Hejný odmítal pana Choděru propustit? Proč se v LDN v Chitussiho báli převést pacienta do jiného ústavu? Bylo to snad proto, že trvalý nezájem a zanedbávání péče bylo natolik evidentní? V každém případě však doktor Choděra opouštěl ústav s pokročilým zápalem plic.

paní Choděrová
--------------------
Druhého dne ráno mi volali z Chval, že ho museli přeložit na ARO, protože byl v tak těžkém stavu, tam už byla hnisavá pneumonie, tedy zánět plic s ložiskem vyhnisaným, čtyři a půl krát pět a půl centimetru, od té chvíle na tom ARO byl na řízené ventilaci, na sondě do plic na odsávání hnisu, což se odsávalo do jeho úmrtí. To bylo deset týdnů utrpení, úžasný péče na tom ARO, rovněž nestátní nezisková organizace, trpělivost, a to jak se chovaly sestry, tam byly jednak řádové, jednak normální sestry, lékaři, skutečně musím vyslovit jenom obdiv a poděkování. A tam můj muž zemřel.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
A co si o tomto příběhu myslí paní doktorka Hoplíčková? Je výjimečný, anebo je lidí s podobnými zážitky více?

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Kéž by byl výjimečný, ale je naprosto běžný, protože za těch jedenáct let, co funguje nadace, tak to jsou pravidelné příběhy seniorů, kteří k nám přichází, a tyto zcela obdobné zkušenosti sdělují, ale v okamžiku, jak se zeptám na jméno, jestli by tyhle ty trýznivé skutečnosti, které je stále zatěžují, jestli by je sdělili veřejně, tak zásadně odmítají.

Tomáš CAMFOUREK, redaktor
--------------------
Pro paní doktorku Choděrovou však tento případ smrtí jejího manžela neskončil. Teď se snaží pomoci ostatním seniorům, kteří se setkávají s podobným zacházením ze strany zdravotnického personálu a zlepšit tak otřesnou úroveň péče o dlouhodobě nemocné pacienty. Tím, že se bude medializovat příběh jejího manžela, doufá, že se v české společnosti změní celkový přístup k seniorům, jejichž problémy jakoby dnes nikoho nezajímaly.

paní Choděrová
-------------------
Musím říct a říkám to s plným vědomím dosahu toho, co tvrdím, ať už to má jakékoli následky pro mě, že společnou rukou traumatologické oddělení plus v Chitussiho takzvaná Interna Company připravily mému manželovi strastiplné, zdlouhavé umírání.

-------------------------------------------------------------------------------
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slyšeli jsme reportáž Bezmoc, kterou připravil Tomáš Camfourek. Já teda musím říct, že na mě také dýchla bezmoc. Je to úplně neuvěřitelné, jak se něco takového může stát, paní Lorencová.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Já, mně se taky nechtělo věřit, když jsem to všechno kolem toho, když jsme se to všechno průběžně dozvídali. Taky se mi nechtělo věřit, nechtělo se mi věřit, že se toto může stát vlastně v srdci Evropy, v civilizované zemi. Ale informace o tom, že právě v této léčebně to není právě všechno ideální, se objevily v médiích už před časem. My jsme se vlastně vypravili hlavně z toho důvodu, jestli existuje, abychom zjistili, jestli existuje nějaká šance, něco, co by bylo nadějí pro seniory, že nebudou umírat, anebo že se nebudou pohybovat v prostředí, které se k nim zachová tak, jako se zachovali právě v této, v této léčebně.

---------------------------------------------------------------------------
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten případ bohužel není ojedinělý. Jana Lorencová, která s reportéry každou středu připravuje pořad Jak to vidí, který také nyní slyšíme, přivedla také hosta. My už jsme hosta slyšeli kousíček v té reportáži a je to doktorka Jitka Hoplíčková. Vítejte.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Děkuji.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Paní doktorko, vy jste zakladatelkou a zřizovatelkou nadace, která je právě tou nadějí, že péče o staré, nemocné a mnohdy osamělé a bezmocné lidi nebude závislá jen na soukromých zařízeních, nebude závislá, ono to, že jsou soukromá ta zařízení, samozřejmě neznamená, že jsou všechna stejná jako to, o kterém byla ta předchozí reportáž, ale přece jenom stát by se asi neměl zříkat té odpovědnosti za, za to, v čem ti lidé, kteří nemají už vybavení a už nemají tu šanci se sami o sebe starat, neměl by se zříkat té odpovědnosti za to, jak, v jakém prostředí ti lidé budou žít. Vaše nadace asi k něčemu takovému směřuje.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Tak cílem naší nadace je vytvořit takové podmínky pro život seniorů, aby prožili aktivní stáří, které jim zajistí soběstačnost. A proto je zajímavé to, jaká intenzita zájmu se ze strany seniorů o tento typ výstavby projevila. Protože senioři jsou připravení vytvořit nejen tedy fyzicky podmínky pro kvalitní dožití a důstojný život, ale jsou na to ochotni i finančně přispět. A právě setkávání všech těchto zdrojů, včetně státních dotací vytváří předpoklady, že se bude rychleji stavět seniorská výstavba, a bohužel zájem na to, aby do této kategorie výstavby vstupovaly kraje a obce, je velmi mizivý.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Já, když dovolíte, bych přečetla pár řádků z toho, jaký je účel vaší nadace. Je to vytvoření ve společnosti podmínek, který rozvinou spolupráci státních orgánů a nestátní, s nestáními neziskovými organizacemi v zájmu zlepšení kvality života seniorů v České republice, organizační a konzultační činnosti, zajistit seniorům využití státních dotací ve shodě s účelem požadovaným zákony. To je určitě, to asi všichni tomu zatleskáme tomu záměru. Jak se vám ho daří naplňovat? Jak se k tomu staví státní orgány právě?

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Tak nový zákon o krajích a obcích, který založil samosprávné celky, vlastně v zákonech vytváří podmínky pro to, aby příslušné územní celky zejména zajišťovaly sociální problémy na svém území. Takže je správný právní předpoklad pro to, aby konečně ten živelný vývoj v péči o seniory se zastavil a změnil. Bohužel ta připravenost jmenovaných územních celků na to, aby tento sociální problém přijímaly jako výzvu, tak bohužel ji přijímají jako zátěž. A tato zátěž se přenáší vlastně z doby předcházejícího režimu a vyplatí se ještě dlouhodobě o této zátěži nehovořit a přijímat ji jako sociální zátěž, na kterou nejsou finanční prostředky. Já tvrdím, že ekologická zátěž je předmětem zájmu celé společnosti, protože média se tohoto problému uchopily a pravidelné seznamování přes televizi o tom, které skladiště ekologický zatěžuje kterou oblast, se dozvídáme takřka denně. Ale o tom, že je Mezinárodní den seniorů 1. 10., jsme se v tento den nedozvěděli z jediného televizního vysílání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je teda velmi nízká informovanost o této problematice. Podle vás tam je třeba i ten klíč k tomu řešení. Nemluví se o tom, víme o tom málo, těch případů je skutečně celá řada.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
No, to je právě důvod, proč nadace od roku 2003 začala organizovat jednou, někdy dvakrát do roka tiskové konference na téma porušování lidských práv seniorů v daném roce. A v letošním roce jsme pozvali paní doktorku Choděrovou, která svou osobní informací vytvořila atmosféru, která vypadala příznivě pro to, aby se s tímto příběhem přes televizi seznámil divák, ale bohužel, i když tam přišla Česká televize, příběh vyslechla a z nefunkční kamerou ve vztahu k příběhu také odešla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní doktorko, jestli dovolíte, Jano, já bych se ještě paní doktorky Hoplíčkové zeptala, určitě to zajímá i posluchače, jak vlastně dopadla ta léčebna soukromá, o které jsme slyšeli v reportáži, je to přece podle mě kriminální čin nebo trestný čin.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Samozřejmě paní doktorka Choděrová má výhodu svého odborného vzdělání, má zkušenost, čtyřicet let žila v Anglii, to znamená, do toho příběhu netransformuje svůj strach, který mi prožíváme v Česku, nebojí se. A to je první předpoklad pro to, aby policie, kriminální oddělení na Bartolomějské tímto případem vstoupila do řešení, které podle mého se dosud v Česku jako problém nikdy neřešilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je ten případ předmětem vyšetřování.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Ano.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Paní doktorko, mě to pořád vrací ale k té odpovědnosti státu za svoje staré občany. Jak často se stává, že se převádí ty, ta zařízení do soukromých rukou? A vůbec tím, že se do těch soukromých rukou převádí, zbavuje se tím stát odpovědnosti za to, jak to tam potom je provozováno?

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Tak to převádění do těch soukromých rukou těchto zařízení má svou logiku, která je vyvolaná obrovskou zátěží, obrovským procentem neřešených problémů, a vlastně to, že ten sociální problém není politizován, není zveřejňován, senioři nemají žádná organizační seskupení, která by jejich situaci řešila, tak vlastně se vytváří prostředí pro to, že za ně nikdo nelobbuje. A lobbing je předpokladem toho, aby se stavěly dálnice, všichni mají rychlá auta, aby se stavěly jiná centra, zejména obchodní, ale nadace, která má zájem jedenáct let aktivizovat politiky k tomu, aby se tento problém začal řešit, tak má zkušenost pouze s třemi politiky, kteří mají politický zájem, aby problémy seniorů se v Česku otevřely. Nebýt europoslankyně Jany Bobošíkové, zájmu senátora Štětiny a prvního místopředsedy vlády pana Čunka nevěřím, že by tento problém nebyl na komunální úrovni uchopen ani po roce 2008.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Paní doktorko, vy máte určitě zkušenosti, máte určitě spoustu informací o tom, jak to chodí jinde ve světě. Jak to vypadá jinde v Evropě?

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Tak díky vysílání České televize, program 24, jsem se setkala s ředitelkou podobných sociálních zařízení ve Vídni. A při tomhle vysílání se vlastně vytvořilo konfrontační prostředí, kde paní doktorka vyprávěla o tom, jak se Vídeň stará o své starší občany a já jsem užasla, že hlavní město Rakouska, s kterým jsme se v podstatě rozdělili v roce 1918, urazilo tak obrovský díl zájmu o kvalitní dožití své seniorské populace.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Chcete říct, že ve Vídni a v Rakousku vůbec, že tyto starosti, které, kterých jsme svědky tady, nemají?

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Tak, Praha je bohužel velkoměsto s nejstarší populací ve světě, což se také zatím nevyprezentovalo, tady je čekací doba na umístění na seniorské lůžko, buď teda v DPS nebo v domově důchodců, deset, pokud chcete jednolůžkový pokoj, dvanáct let. Ve Vídni je čekací doba na umístění tři týdny a pokud si chce vybrat konkrétní zařízení, tak pět týdnů.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Paní doktorko, ještě se znovu vrátím k té odpovědnosti státu. Protože, jestliže stát umožní, aby byla provozovaná, provozováno zařízení tohoto typu a bylo v soukromých rukách, nemůže přece dopustit, aby se ohraničilo jakousi pomyslnou hradbou a za tu hradbu, aby nebyl nikdo pouštěn. Přece ti lidé tam jsou svéprávní, ti, kteří se svěřili do rukou toho zařízení, tím, že tam přichází, neztrácí svoji svéprávnost. Jak je možné, že třeba vedení takového zařízení odmítá s kýmkoli komunikovat, odmítá vlastně poskytnout informace o tom, jak se chovají, o tom, jak se chová k těm, k těm, kteří jsou v jeho péči.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Tak hlavním, hlavním důvodem je, že vlastně v Česku se převzala kontinuita komunistického práva. Takže teprve od 1. 1. 2006 má právo kontroly a vstupu bez předchozího ohlášení pouze ombudsman.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
A nikdo jiný?

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Ne. No, zřizovatel samozřejmě.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
A teď si připadám trošku, jako kdybych spadla z Měsíce.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Zřizovatel je krajský, zřizovatel buď tedy je to město, obec nebo kraj. Tak ten má právo kontroly, ale ta je vždycky ohlášená.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
A děláte něco pro to nebo existuje nějaká iniciativa, která se stará o to, aby toto se prolomilo? To je přece nenormální stav.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Ano, ale ten stav utajení optimalizuje to, že se situace neřeší.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Paní doktorko, čas se nám nachýlil a budeme muset pro dnešek končit. Ale určitě spolu nehovoříme naposled. A ten problém, kterým jsme se dneska zabývali, stoprocentně přijde ještě mnohokrát v tomto pořadu na řadu.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Děkuji mnohokrát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji taky. To je dnes vše z pořadu středečního Jak to vidí Jana Lorencová a reportéři. Našim hostem byla doktorka Jitka Hoplíčková. Dámy, děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

Jitka HOPLÍČKOVÁ, zakladatelka Nadace pro výstavbu pensionů pro seniory
--------------------
Hezký den. Na shledanou.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Na slyšenou.