Přepis pořadu Jak to vidí - 25.9. (Nadační fond "Umění doprovázet")

Český rozhlas 2 - Praha i dnes pokračuje v představování nenahraditelné práce charitativních organizací a sdružení. Ve pátek byla hostem pořadu "Jak to vidí lidé dobré vůle" zakladatelka Nadačního fondu "Umění doprovázet" Hana Haráková. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Přepis pořadu Jak to vidí lidé dobré vůle s Hanou Harákovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krásné páteční ráno vám přeje Zita Senková. Vítám vás u poslechu dopoledního vysílání Prahy, dopoledního vysílání Hosta do domu. Startujeme jako vždy naše první půlhodina mezi půl devátou a devátou, nebo pokud nás posloucháte v repríze po třiadvacáté hodině, tak víte, že startujeme pořadem Jak to vidí lidé dobré vůle. My představuje tento měsíc v září právě velmi zajímavé, užitečné a prospěšné organizace, instituce, sdružení. A já jsem moc ráda, že dnes mohu u nás přivítat paní Hanu Harákovou. Dobrý den.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Hana Haráková je zakladatelka a předsedkyně správní rady hospicového Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v České republice. Srdečně vás vítám, paní Haráková. My si budeme povídat právě o vašem nadačním fondu o paliativní péči v České republice. Velmi důležitá věc, často opomíjena, málo diskutovaná. Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné bytosti, neopakovatelné bytosti. Co vás osobně přivedlo založit Nadační fond právě na podporu rozvoje hospicového hnutí v České republice? Jaká byla ta vaše cesta?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Myslím si, že je to moje životní cesta, když se tak zpětně dívám za svým životem, tak v podstatě jsem došla k závěru, že od samého dětství jsem asi byla předurčena v této práci, nebo k tomuto poslání, protože moje maminka pracovala v domově důchodců a já jako asi desetiletá holka jsem za ní chodila po škole, neříkám, že často, ale občas jsem se setkala s tím, že prostě při vchodu do domova důchodců vedle prostě mrtvé tělo na vozíčku přikryté jen tak prostě prostěradlem. A já jsem to vnímala už tenkrát jako ta desetiletá holka, jako něco, co prostě není důstojné tomu člověku, co prostě by se takhle nemělo asi stávat. A to jsem si na to vlastně zpětně vzpomněla teďko, když už prostě dělám tuto práci. Pak jsem dlouho pracovala v ziskovém sektoru a v jedné velké elektrárenské společnosti tady v Čechách, kde jsem právě měla na starosti PR a sponzoring této společnosti nebo pracovala jsem v oddělení sponzoringu, kde jsem právě byla na straně té, co rozdává ty dary těm potřebným. A po určité době potom jsem měla možnost pracovat, přišla jsem do neziskového sektoru, takže jsem vlastně získala zkušenosti i z té oblasti, kde zase byly potřeba ty peníze pro ten neziskový sektor. A právě, když jsem pracovala v jedné nadaci české tady poměrně velké, tak jsem se dostala k problematice paliativní péče a vůbec hospiců. Pracovala jsem jako koordinátorka zahraničních projektů a právě jsem posílala lékaře z České republiky do Salzburgu na semináře. Každým rokem byly vlastně vyhlašovaná různá témata a právě v době, kdy jsem v této nadaci pracovala, tak bylo vyhlášeno jako jedním z témat paliativní léčba. Přiznám se, že do té doby jsem vůbec nevěděla, co to je hospic, vůbec jsem nevěděla, co to je paliativní léčba. Dostaly se mi do rukou právě knížky paní doktorky Marie Svatošové, zakladatelky českého vlastně hospicového hnutí v České republice, a musím říct, že jsem je přečetla jedním dechem a velmi mě tato problematika zaujala a jsem cítila, že prostě je to nějaká moje cesta dál. V té době potom ještě přišla vlastně i osobní životní zkušenost, protože v té době jsem pracovala v nadaci, tak můj tatínek měl vážné zdravotní problémy a já jsem se nakonec rozhodla, protože jsme neměli moc dobré zkušenosti se zacházením v nemocnici, tak jsme nakonec se s bratrem rozhodli teda doprovodit tatínka vlastně domácí péči až do konce. Musím říct, že to bylo období na jednu stranu strašně těžké, protože samozřejmě vám odchází blízký člověk, ale na druhou stranu mě to velmi posílilo a opravdu mi to dalo hodně do mé další práce, nebo prostě to byl takový přelom vlastně v mém životě a po smrti tatínka jsem začala jezdit jako dobrovolnice do Hospice svatého Štěpána v Litoměřicích. Jezdila jsem tam pravidelně každý týden a téměř rok. Takže i tam jsem měla možnost vlastně doprovázet zase další pacienty a musím říct, že na toto období vzpomínám velmi ráda. Bylo to něco, co mě obrovsky naplňovalo. Musím říct, že každý ten člověk vlastně je opravdu osobnost, neopakovatelná osobnost. Každý z nás vlastně opravdu jsme tady jeden a neopakovatelný a prožila jsem tam spoustu krásných chvil. Opravdu ten hospic není o tom smutku jenom, ale je to i opravdu o té radosti. Pokud ještě ten člověk je schopný, tak jsme s nimi pracovali, batikovali jsme prostě šátky, trička, peklo se cukroví na Vánoce, zpívalo se, slavily se čarodějnice, opravdu, tam je ten program pestrý. A ta práce dobrovolníka je tam prostě obrovská, obrovsky důležitá, protože třeba když nefunguje ta rodina, tak za tím pacientem chodí ten dobrovolník a věnuje se mu a prostě ten člověk se necítí sám. Důležité právě u hospice je to, to umění doprovázet, aby ten člověk nezůstal sám. Téměř všechny lůžka v hospici jsou jednolůžková, to znamená s přistýlkou, to znamená, že každého toho pacienta tam může doprovázet nejbližší člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste nám přiblížila, paní Haráková, tu vaši osobní cestu právě k založení nadačního fondu, umění doprovázet i vaše zlomové okamžiky ve vašem životě, ve vaší rodině. Mohli bychom určitě říct, že tím hlavním motivem je důstojnost a láska, kdybychom to takhle přeložili. Přijde mi, že to hospicové hnutí, nebo přijde mi, je to fakt, je to relativně velmi mladé v České republice. První hospic byl založen v roce 1995 v Červeném Kostelci. Vy už jste zmínila paní doktorku Marii Svatošovou, zakladatelku hospicového hnutí v České republice, která je také vlastně členkou vašeho nadačního fondu. Jenom dodám, že vlastně umění doprovázet jste založila společně s manželem panem Bohumilem Harákem. Mně se také moc líbí vaše motto, to je krédo, což bychom mohli mít vlastně jako krédo každý den, když se probudíme, já ho zacituji: "Když může pomoci, pomoz. A nikdy na to není pozdě." Určitě se k této myšlence budeme vracet. Ten první moderní hospic ten se datuje historicky Británie, Velká Británie 60. léta. Jak vy se díváte na tu současnou situaci v Česku, co se týče právě hospicového hnutí i paliativní péče?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Tak já si myslím, že od toho roku 95 se udělal velký kus práce, protože když si vezmeme dneska vlastně v České republice existuje již 12 lůžkových hospiců a já mám velkou radost, protože příští týden právě ve středu 30. září jedeme do Chrudimi, kde se otevírá již třináctý, další teda lůžkový hospic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je pokrytá Česká republika co do hospiců?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Česká republika je pokryta téměř, myslím, že chybí v Libereckém kraji a teď si nejsem úplně jistá, ale samozřejmě ještě máme před námi hodně velkou, hodně velký kus cesty. Mám radost i z toho, že v podstatě v té dnešní době už se paliativní medicíny učí také na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Dokonce existuje atestace, že lékaři si vlastně mohou udělat atestaci na paliativní léčbu a opravdu vlastně se zlepšují a studují neustále prostě novinky v oblasti paliativní péče a tak samozřejmě se také učí komunikovat s těžce nemocným pacientem, protože to byl vždycky velký problém, jak to tomu pacientovi říct. Zda vůbec mu to říct. Já si myslím, že vůbec není dobré, když prostě ten lékař s pacientem nemluví na rovinu, když mu neřekne prostě stav jaký je, to považuji za opravdu velkou lež a i třeba rodina, když jako dělá, že je všecko v pořádku a že se ten pacient uzdraví, tak to si myslím, že by nemělo být, že to není správné, protože já si myslím, a máme i projekt takový prostě vědomí blízkosti smrti, a poznala jsem to i se svým tatínkem, ten člověk, který umírá, tu chvíli vycítí, vycítí. A když mu potom vlastně všichni okolo lžou jako budete to dobrý a ty se uzdravíš určitě, tak prostě se cítí určitě podveden, a to si myslím, že není správný, takže si myslím, že ta komunikace s tím pacientem je opravdu důležitá, jak to tomu pacientovi sdělit. A to ti lékaři doposud moc jako neuměli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste zmínila ten opravdu velmi speciálně vyškolený personál v hospicu. Poskytujete služby nejenom té medicínské, ale také psychologické i duchovní. Možná byste nám mohla trošku ještě přiblížit, co všechno, jaké služby poskytuje, jak je o pacienty, o lidi postaráno?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Tak na rozdíl třeba od nemocnic, tak o pacienta v hospici je postaráno nejen po stránce tělesné, ale samozřejmě řeší také jejich potřeby psychické, sociální i spirituální, pokud teda pacienta vyžaduje. Takže v hospici se vlastně stará o pacienta celý odborný tým, včetně teda lékaře, zdravotní sestry, ošetřovatelky, sociální pracovnice, psychologa a funguje zde vlastně i duchovní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hospicové hnutí a Nadační fond na podporu rozvoje hospicového hnutí v České republice, umění doprovázet v dnešním Jak to vidí lidé dobré vůle představuje zakladatelka a předsedkyně správní rady tohoto nadačního fondu paní Hana Haráková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí lidé dobré vůle, posloucháte Český rozhlas 2 Praha. Se mnou ve studiu je paní Hana Haráková, zakladatelka a předsedkyně správní rady Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v České republice nadačního fondu Umění doprovázet. Vy už jste nám přiblížila, jak vypadá hospicové hnutí v České republice. Připravuje se otevření třináctého hospicu v Chrudimi. Možná bych se ještě vrátila trošku na začátek, ačkoliv už z toho vyplývá, jak teda z poslání tohoto hnutí, jaké jsou ty cíle nadačního fondu?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Nadační fond Umění doprovázet má takové tři hlavní cíle. Samozřejmě ta nejdůležitější je finanční i materiální podpora těch hospiců a v současné době právě se řeší velké škrty dotací, takže si myslím, že budeme mít hodně co dělat. Ale kromě toho samozřejmě taky je naším velkým cílem je právě propagace nebo zlepšení informovanosti veřejnosti o hospicích a vůbec hospicovém hnutí v České republice, protože přestože teda hospice v České republice existují od roku 95, tak to povědomí veřejností stále je poměrně ještě nedostatečné, a to zejména právě tam, kde hospic zatím chybí. Já osobně jsem se často setkávala s tím, že vůbec lidé neví, co to je hospic, často si to pletou s LDN, nebo prostě s nějakým zařízením, které je pro bohaté pouze. Jo, takže ráda bych také přispěla k tomu vlastně trošku rozšířit obzory, aby ta paliativní péče a vůbec vlastně ten hospic byl dostupný vlastně všem lidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím si vysvětlujete, paní Haráková, že to povědomí je tak nízké? Určitě to teda souvisí s propagací, ale jsou ještě třeba jiné důvody?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Určitě, myslím si, že to je vůbec i přístup...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Reflexe ve společnosti.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Nebo reflexe ve společnosti stále strkat prostě hlavu do písku před smrtí, před umíráním. Musím říct, že za ty 3 roky, co prostě tuto práci dělám, tak jsem se ve svém okolí opravdu často setkávala "Prosím tě, jak to můžeš dělat? Jak můžeš jezdit do hospice?" I prostě opravdu ty názory jako mě se to netýká, soused zemře, ale já prostě ne, já tady prostě budu na věky, přestože teda smrt už v České republice není tak úplné tabu, tak ještě stále si myslím, že existuje hodně lidí, kteří o tom nechtějí mluvit, nechtějí si to jako přiznat, že opravdu tady nejsme na věky. A teprve vlastně ve chvíli, kdy se dotkne rodiny nějaký problém, kdy někdo onemocní z rodiny, tak teprve potom opravdu ti lidé jsou schopni se zajímat o to, jaké jsou možnosti. Nechtějí třeba, aby babička, maminka byla umístěny v nemocnici a snaží se potom získat nějaké informace další, tak teprve v té době to začnou řešit. Ale v podstatě, když jsme zdraví a chodíme do práce, spokojení, tak prostě tuhle tu problematiku stále ještě asi řešit nechceme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My, když jsme se před pořadem jsme si povídali, tak vlastně jste mi řekla hospic rovná se v povědomí. U nás v republice je většinou spojováno, řekněme, s tou starší populací. Ovšem bohužel vlastně to spektrum těch pacientů je velmi široké, dokonce, ale není to zatím v České republice, v Německu znám dětský hospic.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Dětský hospic je také vlastně se buduje, ale já se přiznám opravdu, že to je takové tabu, že hospic tam umírají jenom samí staří lidé, ale bohužel to tak vůbec není a podíváte-li se do výročních zpráv jednotlivých hospiců, tak tam opravdu uvidíte, že ta hranice se neustále jako snižuje a já osobně, když jsem pracovala jako dobrovolnice v hospici v Litoměřicích, tak jsem tam zažila dvacetiletou dívku a vím od paní doktorky Svatošové, že třeba v Červeném Kostelci nejmladší pacient byl tři měsíce, což je teda hrozné, ale na druhou stranu musím říct, že velké díky patří paní právě doktorce, že vůbec přišla s touhle tou myšlenkou, že měla odvahu prostě založit hospicový hnutí v Český republice okamžitě po revoluci, a dneska je tady vlastně 13 hospiců a já si myslím, že jí patří obrovský dík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom se mohli zmínit, chystá se opět Světový den hospice a paliativní péče. Ten bude 10. října?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Ano, 10. října.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké vy připravujete i také akce právě u nás v České republice?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Ano, my se každý rok vlastně připojujeme k této, v rámci oslav teda Světového dne hospice, většinou připravujeme nějaký koncert nebo konferenci a v letošním roce jsme připravili benefiční koncert pana Lubomíra Brabce. Také bych velmi ráda posluchače pozvala na náš koncert. Koná se v sobotu 10. října od šesti hodin, a to v modlitebně Církve adventistů sedmého dne na Praze 5, Peroutkova 57. Vstupné je dobrovolné a já se budu moc těšit, když přijdete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se dívám na vaši webovou stránku, možná by bylo užitečné také posluchačům sdělit, kde mohou najít další informace, pak i odkazy na další webové stránky organizace, které se právě paliativní péčí v hospicovém hnutí věnují.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Ano, tak webové stránky nadačního fondu jsou www.umenidoprovazet.cz, kde najdou teda nejen naše projekty, ale vlastně veškerou naši činnost i jak pomohou pomoci a myslím, že pokud shání informace o hospicích a hospicovém hnutí, tak velmi dobré jsou webové stránky www.hospice.cz, anebo www.umirani.cz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak důležité informace, které mohou být nejenom zajímavé, ale především prospěšné. Ještě bych se vrátila k tomu stavu paliativní péče, paliativní medicíny. Jak vidíte její budoucnost v České republice? Je to samozřejmě hodně propojeno s financemi, bohužel. Ale když třeba i porovnáme, už jsme říkali, že za těch 20 let se v České republice vybudovalo teď teda třináctý hospic v Chrudimi, určitě to není dostačují, nicméně díky zaplať pánbůh za to.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Dostačující to určitě není, ale jak říkáte, zaplať pánbůh za to. Já si myslím, že paliativní péče je u nás již na dobré úrovni. Trošku jsem zděšená, včera jsem večer poslouchala pořad paní Jílkové Máte slovo, kde bojoval náš pan ředitel Huneš z Prachatic a kde byl zastoupen pan ministr Kocáb a ředitel odboru sociálních věcí ministerstva práce a sociálních věcí a bohužel, jak jsme se obávali, tak ty škrty prostě dotací zase odnesou opravdu ti slabí a nemocní. Z 6,8 miliardy korun vlastně ty dotace se plánují na 3 miliardy, což mi připadá opravdu trošku hrozné jo. Ale přesto věřím, že paliativní péče má tady prostě zelenou a že určitě se nedáme, protože v podstatě všechny ty hospice, které tady v České republice vznikly, tak paradoxně vznikly, tak paradoxně vznikly zespoda. Jak říká paní doktorka, je to tak něco jako národ sobě. Opravdu, vždycky jsou tady nalezlí nadšenci, kteří prostě tu hospicovou myšlenku měli v hlavě a prostě neúnavně za tou myšlenkou šli a opravdu se jim podařilo ten hospic vybudovat. Samozřejmě za dotací ministerstva zdravotnictví a nejrůznějších darů a nadací a nadačních fondů, ale já věřím právě, že prostě ti nadšenci tady pořád jsou a že paliativní péče opravdu má zelenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přišel mi e-mailový dotaz od paní posluchačky Heleny, která se ptá, kolik dobrovolníků pracuje pro vás a jestli by se mohla stát dobrovolnicí.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Určitě, určitě, samozřejmě. Máme pár dobrovolníků a určitě máme zájem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je ta cesta pak třeba i pro další posluchače, kteří by chtěli pomoci?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Já myslím, že mě stačí kontaktovat na e-mailovou adresu info@umenidoprovazet.cz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik vůbec máte spočítáno, kolik lidí pracuje v těch hospicích, řekněme, těch profesionálů a i dobrovolníků, lze to nějak?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Určitě, každý hospic to má jiné. Ale myslím, že tak kolem dvaceti dobrovolníků je tak normální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro jeden každý?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Uhm, pro jeden každý. Tam můžou pracovat jak, někdo nechce chodit třeba k pacientům přímo, takže může sekat trávník, může zalívat kytičky, může se starat prostě, může nakupovat pro ty pacienty a pak samozřejmě ten, kdo chodí za pacientem, tak by bylo dobré, nebo většinou prochází psychologickými testy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě posluchače zajímá, jak je hrazena tato služba, jestli to mohu takto nazvat?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
V hospici?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Samozřejmě služba v hospici je hrazena, ale je to vlastně podle teda výše příjmů. Nebudu říkat příjmu důchodů, protože opravdu někdy vlastně je to výdělek, takže je to jenom část toho. Pokud by někoho zajímalo, mám tady třeba vlastně služby, jak se platí služby v hospici v Litoměřicích, aby měli představu, pokud je příjem pacienta do 5 tisíc, tak platí denně asi 100 korun. Od 5 tisíc do 7 tisíc 140 korun a tak dále, takže myslím si, že ta částka není tak hrozná, vždycky se tam dbá na to samozřejmě, aby aspoň třetina příjmů tomu pacientovi zůstala. A nehledě na to, že samozřejmě v případě nějakých sociálně slabších lidí jako hospic samozřejmě příjmy i tyto pacienty, i bezdomovce, kteří nemají na zaplacení třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se už, paní Haráková, zmínila o tom, že je možné i pro příbuzné trávit ten čas nebo strávit čas to doprovázení se svým, s tou osobou. Je velký zájem o toto doprovázení takhle, že by spolu strávili ty poslední chvíle? Vy jste my dokonce prozradilo, že často dochází opravdu k velmi dojemným scénám třeba usmíření, ale nechám vás povídat.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Já myslím, že to je právě na tom to krásné, že třeba rodiny, které byly dlouho rozhádané, celý život spolu nemluvili, tak vlastně ve chvíli, když ten pacient těžko umírá, ty sestřičky už dneska to prostě poznají, že mu něco chybí, s nikým se nerozloučil, a tak prostě se snaží třeba zavolat bratrovi, rodině prostě, se kterou nemluví, aby přišli. A když přijdou, tak opravdu třeba dojde k tomu smíření a ten pacient potom do několika hodina v klidu a v míru prostě zemře. Takže opravdu tam dojde i k takovýmhle hezkým situaciím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste se zmínila také o tom, že vlastně hospic je určen pro lidi, řekněme, dlouhodobě nemocné, respektive nevyléčitelně nemocná. Ta věková kategorie je opravdu velmi široká, nelze to nějak vymezit. Je to pro lidi, kdy rodina se nemůže nebo i nechce starat, nebo jsou to také samozřejmě lidé i opuštění?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Já bych jenom opravila, že to není pro dlouhodobě nemocné. Jsou to většinou pacienti v terminálním stádiu, většinou teda onkologicky nemocní pacienti. Bohužel v současné době se stává dost často, že třeba z nemocnic posílají pacienty do hospice až na poslední chvíli, to znamená, že jsou tam vlastně týden, den, dva, což opravdu potom není to pravé. S tím pacientem už vlastně ten odborný personál nemůže pracovat a není to ta pravá situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste si vy, paní Haráková, přála jako zakladatelka, předsedkyně správní rady Nadačního fondu Umění doprovázet? Co je vaším přáním, jak zlepšit paliativní péči a vůbec nejenom povědomí, ale i třeba vlastně vztahy mezi lidmi?

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
No, to si myslím, že je hodně důležitý, protože tady dochází vlastně k určitému odcizení, že jo, v České republice dost často rozbité rodiny a myslím si, že to umírání v České republice není zrovna moc dobré, máme hodně co ještě teda zlepšovat a já bych si hrozně přála, kdybych aspoň malinkou částkou nebo prostě něčím malým mohla přispět k tomu, aby se to umírání v České republice zlepšilo, tak vlastně budu mít velmi dobrý pocit a děláme pro to maximum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak díky za to. Já bych se rozloučila vlastně tím mottem, které jsem řekla už na úvod, jednak teda důstojnost a láska, a pak motto i vlastně krédo vašeho nadačního fondu Umění doprovázet: Když můžeš pomoci, pomoz. A nikdy na to není pozdě. Děkuji moc, paní Haráková, že jste si našla čas a přišla k nám na Prahu popovídat o tomto velmi prospěšném Nadačním fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v České republice - Umění doprovázet. Webové stránky jsou samozřejmě k dispozici, já ještě je zopakuji www.umenidoprovazet.cz. Paní Hana Haráková, host dnešní Jak to vidí lidé dobré vůle. Děkuji moc, přeji hodně úspěchů a mějte se hezky.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Já také děkuji moc, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou.

Hana HARÁKOVÁ, zakladatelka Nadačního fondu na podporu rozvoje hospicového hnutí v ČR
--------------------
Taky na slyšenou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.