Přepis pořadu Jak to vidí - 25.2.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Nádherný den a dobrou náladu vám přeje Pavel Kudrna, který vás bude provázet dnešním dopolednem, tedy od této chvíli od osmé hodiny třicáté minuty až do dvanácté. Mám pro vás řadu zajímavých věcí, celodenní téma, věnujeme se meteorologii, vyslali jsme kolegu s reportážním mikrofonem, který pojede do Komořan, nabídne vám dva živé vstupy, dvě reportáže z tohoto místa, dozvíte se, jak se předpovídá počasí, máme pro vás Rodinného lékaře, dnes budeme sportovat, no, a potom v setkání s Martinem Gebauerem si budeme povídat o dopravní výchově dětí. Máme pro vás jednu akci a reportáž do této hodinky, která vám vyvolá minimálně husí kůži na zádech, jak se říká, ale to už bych předbíhal, to bude hodinu před polednem, takže pěkně postupně. Pořad Jak to vidí, pravidelné setkání s osobnostmi, které komentují události dnů a nabízejí i pohled zcela netušený a v premiéře vám dnes rád představuji člověka do pořadu Jak to vidí, kterým je profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie, pan Tomáš Halík. Dobrý den přeji.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré ráno.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak držím palce, aby pořad Jak to vidí byl vaším dalším domovem, příjemným domovem. A datum vám přímo nahrává, 25. únor, řada výročí, co ve vás toto datum vyvolává a také středa.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak nejdřív vzpomínku na to jako dítě, jako školák mé generace, vzpomínku na nástěnky, vítězný únor a vzpomínku na jeden rozhovor s mým otcem, který si mě jednou jako kluka vzal do své pracovny a navázali jsme takový chlapský rozhovor a ta mi vysvětlil, že ten vítězný únor byl vlastně velikou porážkou svobody a demokracie v naší zemi a zároveň uložil, abych tohle to ve škole nevykládal. A 25. únor je letos také kulaté čtyřicáté výročí smrti studenta Jana Zajíce, který následoval Jana Palacha. A pro mě dneska ta středa 25. únor má ještě zvláštní smysl, protože je to Popeleční středa, to je významný den církevního roku v křesťanském kalendáři, zahajuje čtyřicetidenní postní období přípravu na Velikonoce, tedy období sebrání kázně, sebeomezení, tento den je den přísného postu, je to něco jako ten den pokání v židovské tradici jom kipur, u nás v naší akademické farnosti U nejsvětějšího Salvatora po mnoho let ten den slavíme popelec umělců, to je tradice, která vznikla za první světové války, kdy v pařížské katedrále Notre-Dame byla sloužena mše za umělce padlé ve válce. A od té doby vždycky v jednom kostele velkých evropských metropolí se slouží mše za umělce a je to spojeno vždycky s nějakým setkáním s umělci. A u nás už potřetí to bude přenášet i Česká televize na druhém programu, vždycky předchází nějaký literární hudební večer, potom tedy ta bohoslužba s udílením popelce a potom ještě takové neformální setkání. I když to spojení toho dne pokání s tím světem umění bylo vlastně a hodné, se dá říci, mě stále napadá, že v tom je určitá souvislost, protože to pokání je vlastně výzvou ke změně smýšlení, k tomu, aby se člověk na sebe podíval jinak, nově, sejmul ty masky. A umění nás také učí se dívat na sebe a na svět nově, tvořivě, z jiné perspektivy, umění nám dává možnost participovat na zkušenosti druhého člověka, podívat se z jeho perspektivy. A já si myslím, že právě v té době postní je taky velká příležitost zahlédnout to, co si často zakrýváme, co na sobě nechceme vidět, tu stínovou stránku své osobnosti.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeci jenom den pokání v té dnešní době, kdy se snažíme, jak bych to řekl, uhájit holou existenci, kolikrát teď mám namysli ekonomickou v té době finanční krize, skutečně se zastavíme v tento den, skutečně se zamyslíme, přeci jenom ten pokrok nezastiňuje trochu tyto, tyto tradice?

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Samozřejmě jak kdo, že, protože mnoho lidí rádo participuje na jedné části toho křesťanského roku, to je masopust, že.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
To je to sympatické období ...

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To je lidem sympatické. A ten masopust měl smysl právě v tom, že se člověk připraví taky na ten půst a já si dokonce myslím, že právě v té době ekonomické krize ten, ten post má hluboký smysl, že nám ukazuje tu potřebu se ukáznit, potřebu podívat se na to, jestli některé naše vlastnosti nenahrávají vlastně tomu, co se ve světě děje. No, a myslím si, že je to takové zamyšlení nejenom třeba nad těmi osobními selháními, ale svým způsobem také nad dějinami.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jan Pavel II. zvolil Popeleční středu 2000 za den vyznání historických vin církve.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, tohle byla veliká událost a událost, které mnozí málo rozuměli, to nebyl laciný akt, papež neřekl jenom, je nám to líto, byly přehmaty, tak jako říkali naši komunisté, papež nejdříve otevřel archivy, inicioval celou řadu vědeckých konferencí, kde historici a teologové probírali všechny ty dávné temné a problematické stránky, jako byl vztah k Židům, inkvizice, křížové výpravy a tak dále. A potom učinil to veřejné vyznání, kdy prostě lidstvo i Boha za odpuštění těhle těch věcí, mnozí tomu nerozuměli, napadali ho, jednak říkali, podívejte se, v té veřejnosti, a to platí samozřejmě o nás dvojnásob, kde stejně mají ten příliš černý obraz o církvi, nebylo by vlastně lepší ukázat, vlastně ty její pozitivní stránky z její historie nebo je vůbec možné mít jakési kolektivní pokání, já si myslím, že v tom byla taková hluboká filozofie dějin. Pochopení, že dějiny nejsou něco, co se prostě odestalo a za čím můžeme udělat tlustou čáru, že ta minulost je něco, co nějakým způsobem v nás pracuje, nejenom ta naše osobní minulost, ale život někoho z nás nezačíná v nějakém bodě nula, my si neseme s sebou určitou kulturu a i prostě taková ta duchovní rodina, ať je to národ, ať je to církev, ať je to určitý typ civilizace, nás k něčemu jaksi předurčuje a ono je dobré se na ty věci podívat také kriticky, nejenom očima takových těch sebeospravedlňujících mýtů, národních mýtů, bývalí Čechové, nejsme holubičí národ a tak dále. A podívat se na sebe také očima těch druhých, říká se, že dějiny píší vítězové, ale ono je někdy třeba dát hlas taky těm obětem. A já si myslím, že tohle ten papež udělal a že to bylo velmi ozdravný akt právě na počátku toho druhého tisíciletí, že se rozhodl, aby se pročistila ta dějinná paměť, aby věci se nazvaly a myslím si, že je to takové velké memento bránit se všemu, co by mohlo znamenat nějaké opakování těch selhání. A já se skutečně domnívám, že ty viny nerozpoznané, nevyznané, nenazvané pravým jménem, že jsou takovým jedem v organismu a že je třeba, aby ty věci skutečně byly nazvány.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pavel II. byl velmi oblíbeným papežem a také jeho nástupce se občas se do historie lehce ponoří, ale zdá se, že ne tak šťastně.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak to bychom měli zcela speciální téma, že, teďka s tím popíračem holocaustu a tak dále, ale já si myslím, že i to bylo jakousi příležitostí, aby církev jasně znovu řekla, prostě to, co řekl ten sektář, zatím nikdo v církvi nestojí. Je třeba naprosto jasně vidět ty hrozné věci, které se děly Židům. A je třeba vidět také to, že mnozí křesťané vůči těm věcem tenkrát byli slepí, že tenkrát také uvažovali pořád v takových těch obrazech nepřítele a právě vynikající, že pro katolickou církev a řadu teologů, ty hrůzy holocaustu byly jakýmsi velkým zvoněním a změnit doopravdy ten vztah, vztah Židů. Já teďka za několik dní jedu na velkou konferenci do Krakova, kde bude setkání křesťanských teologů a významných židovských představitelů, máme tam dvě, dva proslovy a doufám, že tyhle ty věci se tam velmi důkladně proberou.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, dnes v premiéře prezident České křesťanské akademie, profesor Tomáš Halík, vy posloucháte pořad možná v premiéře po půl deváté dopoledne, v repríze po třiadvacáté hodině večer.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jak to vidí dnes s Tomášem Halíkem, středu, tu máme za sebou, ale pojďme ještě k datu 25. únor. A stejně jako jste se zastavil u Popeleční středy, určitě máte svůj vlastní pohled na 25. únor, jak ho vidíte?

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano. Já myslím, že je třeba se vztáhnout k tomuhle datu a k těm událostem, nejenom takovým tím čistě politologickým, historickým pohledem, byl to výsledek mezinárodního tlaku a Sovětského svazu a tak dále, ale podívat se, že to byl taky den velikého mravního selhání velké části našeho národa. Byl to čas, kdy se ta česká společnost nedokázala ubránit, nedokázala ubránit svoji demokracii a byla to jenom skupinka studentů, která tenkrát veřejně se odvážela protestovat, mnozí se /nesrozumitelné/ těm komunistickým slibům ráje na zemi, i když tenkrát přece každý už měl možnost slyšet o stalinských procesech, lidé to nechtěli slyšet. A byli ochotni věřit komunistům to, co vždycky říkají v době demokracie, zpívají ty krásné písničky o svobodě a demokracii, lidé si neuvědomili, že tohle to je vždycky lež a vždycky kdekoliv na světě, když komunisté přišli k moci, tak zaváděli diktaturu a my jsme byli vlastně jediná země, jediná země v Evropě, kde ve svobodných volbách si většina lidí zvolila vlastně tu totalitu. A to je věc, ke které je třeba se bohužel s pokáním vracet, protože mnohé iluze a mnohá ochota sednout na lep sociální demagogii je v tom naše národě pořád. Ale já si myslím, že není možné jenom mluvit o zlých komunistech, ale podívat se také na to, jakým způsobem demokracie sama sebe prezentuje, jestli vlastně i v té předválečné a krátce poválečné demokracii nebylo mnoho chyb a selhání, které vedly k tomu, že lidé nebyli ochotni se za tu demokracii postavit, jestliže ten prostor svobody je mnohými lidmi zneužíván ke korupci, k demagogii, k jednání, které není zodpovědné, jestli demokracie není dost sociálně citlivá, tak tím se samozřejmě nahrává těm demagogům, tím se nahrává extrémistům. A já si myslím, že tohle je téma, které je strašně aktuální, v tomhle tom roce budeme dělat jakousi, jakýsi inventář toho, co se událo za těch posledních dvacet let, byl nám zase dopřán prostor svobody, podobný stejný, jako za první republiky. První republika mnohé velké věci vykonala, samozřejmě, taky svá selhání, své chyby a je v povědomí českého národa jako velmi významná doba rozvoje demokracie. Jak se budeme vztahovat k těm dvaceti letům, které teď končí a tam je třeba se ptát, jestli ti, které jsme si zvolili, jestli dokázali přesvědčit lidi o hodnotě demokracie, jestli nepromrhali ten úplně nejdůležitější kapitál, který je ještě důležitější, než ten ekonomický totiž kapitál důvěry. A já si myslím, že tady se znovu vracíme vlastně k tomu tématu, kterého jsme se už dotkli té finanční krize. Já se domnívám, že právě na tom začátku té postní doby je možné a je velmi třeba o finanční krizi mluvit trošičku jinak. My slyšíme komentáře ekonomů, v televizi, v rádiu, kterým většina lidí nerozumí, zatím se nás to většiny lidí bezprostředně nedotýká a mohlo by se to banalizovat jako jakási chřipka, která krátce sama neléčena skončí. Já si myslím, že tohle je hrozně nebezpečné bagatelizování té věci, jistě, jedna věc je ta ekonomická, to není memento, i když já jsem věnoval teďka hodiny a hodiny rozhovorů s našimi předními ekonomy, s panem profesorem Švejnarem, Sedláčkem a tak dále, abychom si vyjasnili, to jsou lidé, kteří nespoléhají už jenom na nějaký automatismus trhu, ale ta mladší generace ekonomů už si uvědomuje, že ekonomie také může fungovat v určitém klimatu, v určitém klimatu sdílených hodnot a ptají se, jaké jsou to ty hodnoty. A tady je samozřejmě také prostor pro slovo teologů, filozofů, sociologů.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tomáš Halík, host dnešního pořadu Jak to vidí, posloucháte Český rozhlas 2 Praha, připomínám, nejenom náš pořad ve vysílání, který můžete poslouchat v premiéře, v repríze, jak už jsem říkal dopoledne, anebo potom po třiadvacáté hodině, ale po čtyřiadvaceti hodinách si ho můžete také doslova a do písmene přečíst na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Praha a Jak to vidí, profesor Tomáš Halík naším dnešním hostem. Vy jste říkal, že vlastně bychom to mohli přirovnat tu dobu krize k tomu, že byly masopustní radovánky, masopust, neboli maso pusť, to znamená, užívali jsme si dosyta a pak přichází ten den pokání. Dá se říct, že ta krize je něco podobného?

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já si myslím, že ano, je to doba, kdy končí ty masopustní radovánky, kdy by lidé měli sundat ty škrabošky a podívat se na sebe a na tu celkovou situaci velice střízlivě a v tom duchu pokání. Já teďka nechám stranou opravdu ty ekonomické věci, že jsou tam otevřené otázky, jestli jaksi spásou bude to, že stát bude nalévat peníze do bank, jestli to nepovede k tomu, že naopak bude posílena ta státní a politická sféra, že se ještě hlouběji jaksi prováže s tou ekonomickou sférou, že bude dána ještě větší moc politik a větší šance ke korupčnímu chování a tak dále, ale já se jednak domnívám, že se musíme zamyslet nad tím, jestli to nepovede nakonec k určitému bankrotu státu, k velkým sociálním napětím, které by mohly vyústit do velmi tragických konfliktů, jak uvnitř jednotlivých společností, tak i mezinárodní, nechci strašit, ale tyhle ty věci jsou reálnou možností, proto si také myslím, že například Evropa musí čelit těmhle těm problémů sjednocená. Proto já jsem velice horlivým zastáncem Lisabonské smlouvy a sjednocení Evropy, aby Evropská unie byla skutečně efektivní, protože rozzlobení nemůžeme stát vůči těmhle těm problémům a jestliže se toho sjednocení nebojí spousta států, které jsou stejně malé nebo ještě menší jako my, tak my Češi jistě nemáme býti těmi jedinými chytráky, kteří jaksi vidí ty věci úplně jinak. Já si myslím, že je třeba tady té mezinárodní solidarity, ale druhá věc je, ano, podívat se na každou krizi jako na určitou šanci a tady se domnívám, že je teďka příležitost, abychom si položili otázku, jestli ta finanční krize, a dneska už to zdaleka není jenom finanční krize, je to ekonomická, sociální krize, jestli není vlastně jenom špičkou ledovce a jestli neukazuje nějakou hlubší krizi určitých civilizačních trendů, určitého typu hodnot. Jeden velký badatel, který jako, jeden z prvních vlastně se zabýval tím kapitalistickým hospodářstvím Max Weber, ukázal, že to kapitalistické hospodářství vyrostlo z určitého typu náboženské, konkrétně /nesrozumitelné/ etiky. A taky třeba Adam Smith, na kterého se mnozí odvolávají, se tou frází o té neviditelné ruce trhu byl v podstatě morální teolog a morální filozof, tito lidé si velmi dobře uvědomovali to, na co mnozí ekonomové politici zapomínají, že ten, ta ekonomie a politika vlastně předpokládají určitou biosféru, předpokládají určité klima hodnot. A já se domnívám, že tahle ta krize je prvotně krizí důvěry a krizí odpovědnosti. A že to jsou ty naprosto klíčové hodnoty. Samozřejmě jsou tady viny konkrétních lidí, jsou tady viny těch ratingových organizací a tak dále, ale je tady také vina lidí, kteří chtěli velmi rychle a lacino zbohatnout, kteří si nezodpovědně půjčovali a samozřejmě těch, kteří provokovali tuhle tu tendenci svými nabídkami, svými reklamami, které byly nezodpovědné. Takže hledat zodpovědnost, to je důležité. Najít prostě zodpovědnost i v tom ekonomickém jednání, mít rozum stát tváří v tváří tomu lákání sirén reklam, nevaž se odvaž se, bořit si to či ono.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, dostaneš k tomu dar, plnit můžeš až kdoví kdy, splátky již od a teď vám nabídnou částku, kde budete platit patnáct let osm set korun, ale přeplatíte o sto procent a tak podobně.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Člověk si musí zachovat rozum tváří v tvář tomuhle lákání a tady skutečně je ta výzva k tomu očitému sebeomezení a k tomu, aby člověk věděl, že ne, všechno je v tom, co budu mít a také, co jsem. Já se domnívám, že je čas, aby se třeba přehodnotil určitý styl výchovy, aby lidi začali učit své děti, aby nepřistoupily na to, že jejich cena je v tom, jak drahé oblečení a jak mají báječnou svačinu a tak dále, aby děti byly schopny prostě tomuhle tlaku, který mezi dětmi je dneska strašný, určitým způsobem čelit, že ukazovat, že hodnota člověka opravdu není v tom, co má a že mnozí asi ztratí také to, co budou mít, ale že jedině tehdy, jestliže promítají svoji hodnotu do těch věcí, pak budou totálně otřeseni. A jestliže člověk ví, že je tady něco podstatnějšího v jeho životě, tak tomu nemže být vzato i v těch situacích, v těch sociálních otřesů, pak si myslím, že ohromná šance taky se podívat na ty nemateriální nebo zdánlivě nemateriální aspekty společenského života, například na vzdělání. Bylo by naprosto tragické, kdybychom se postavili k té krizi, tak jak člověk, který si řekne, no, tak kde můžeme ušetřit, tak škrtneme na vzdělání, tolik nebudou protestovat, ale to by byla veliká chyba, tady je třeba ohromná šance v tom, kdyby se spoustu lidem, kteří ztratí práci, nabídl určitý typ vzdělávání, kurzu prohloubení kvalifikace, protože do budoucnosti už nebude platit to, že západ nás bude vyhledávat, protože tady bude laciná nekvalifikovaná síla, ten zájem ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
To se i ukazuje ...

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... to už je zřejmé, tam je mnohem, tam jsou mnohem větší zdroje lidí, kteří jsou ochotni za mnohem menší peníz podávat tu nekvalifikovanou práci. Jestli naše země může obstát, tak obstojí jenom tehdy, jestliže tady budou vzdělaní lidé, čili tohle je ohromná šance, jestliže tady jsou lidé, kteří teďka momentálně ztratí práci, tak než jdou do škol, nechť se vzdělávají, nechť si tedy připravíme lidi na tu budoucnost, nevídat se jenom za ten nejbližší roh, ale dívat za ty tři rohy dopředu, být prozřetelní, to je taky součást té odpovědnosti.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jenže ono se to, promiňte mi, lehce řekne, my jsme dělali dokonce takovou anketu, bylo to v souvislosti s ekologií, čeho byste byli ochotni se vzdát, aby ta naše planeta zase nabrala nějaký ten normální směr, i když nejsem vědec, mnozí člení představitelé zpochybňují dokonce mnohé, mnohé věci tohoto typu. A zjistilo se, že nejsme ochotni vzdát se vůbec ničeho, ani ubrat na autě, ani ubrat na zábavě, na jídle, prostě na ničem, čili na kom by měla být ta úloha v tom smyslu, jak teď říkáte.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Každý, kdo je nějakým způsobem autoritou, tak má povinnost tyhle ty věci vidět a jasně říkat, ať jsou to vzdělaní lidé, ať jsou to média, ať jsou to politici, každý, kdo má možnost mluvit k veřejnosti, by neměl říkat takové ty populistické hloupé věci, to, co lidé chtějí slyšet, aby získal ještě větší popularitu a body, dneska musí mít člověk odvahu a zodpovědnost říkat i ty věci, které lidé nechtějí slyšet, ale strašně je potřebují slyšet, my se musíme rozpomenout na tu mravní stránku společnosti a nesmí se to ovšem říkat tak, že to bude nějaké laciné moralizování, je třeba promýšlet, jak to vtělit do toho života, no, a třeba například v té výchově. Ano, i rodiče by měli o tom mluvit se svými dětmi, dal jsem lidem příklad, že jo, učit děti, aby v té škole nepodléhaly prostě tomu, že je hodnota jenom v těch drahých věcech, ukazovat, že hodnota člověka je v něčem jiném, já si myslím, že dneska je a mnozí mi to dosvědčují, taková chvíle, kdy lidé na to trošičku aspoň někteří uvažující začínají slyšet. Ti, kteří na to nebudou slyšet, tak samozřejmě velmi tvrdě narazí, ale snad, snad máme ještě schopnost o těch věcech uvažovat, ano, ten kapitál důvěry mezi lidmi a ta schopnost zodpovědnosti, to jsou věci, které jsou strašně důležité, nemůžeme se dívat na tu ekonomiku a politiku jenom jako na jakési mechanismy, které běží kdesi nahoře mimo nás, i ekonomie je druh určité mezilidské komunikace, i ona je součástí určité kultury společnosti. A kultura má vždycky svůj mravní rozměr. Ano, o těchto věcech je třeba mluvit, je třeba o nich uvažovat a samozřejmě lidé, kteří to říkají, tak také musí jít určitým způsobem příkladem, že, aby bylo vidět, že to nejsou jenom nějaké fráze, ale že je to něco, nad čím ti lidé sami přemýšlejí, jak sami ukázat nějaký jiný životní styl.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak mi dovolte, abych na závěr použil citaci z vás: "Půst je dobou, kdy se lidé učí krotit chtivost, žádostivost, lpění na věcech, závislost." A to je věta, kterou bychom si rozhodně měli všichni pamatovat. Pane profesore, děkuji za návštěvu u nás v Českém rozhlase 2 Praha, našim dnešním hostem v pořadu Jak to vidí byl premiérově profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Tomáš Halík a prezident České křesťanské akademie, premiéra dopadla výborně, těším se na reprízu, na další reprízy, které tady budou následovat. Na slyšenou.

Tomáš HALÍK, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Přeji plodný postní den.