Přepis pořadu Jak to vidí - 24.9.

Jak to vidí Prof. Richard Hindls

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Příjemný den, je středa 24. září. Pořad Jak to vidí právě startuje. Vy ho slyšíte v premiéře. Samozřejmě je pro vás nově připravena i repríza, poslouchat můžete před půlnocí. No, a co vás dnes čeká. Tak máme pro vás zajímavá témata tak, jak je vybral a tak jak věci kolem nich vidí rektor Vysoké školy ekonomické pan Richard Hindls, dobrý den přeji.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Dobrý den.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Budou volby. Ne, že bychom se začali zabývat volbami, ale je tu jedna velmi zajímavá věc. Nejenom kolem voleb se vyskytuje, a to jsou nejrůznější průzkumy. Cokoliv se uděje, tak do druhého, do třetího dne nabízí některá z agentur průzkum a najednou jsme do toho zahrnuti my, kteří mnohdy ani netušíme, že se nás něco týká. Co kdybychom se zastavili chvíli právě u těchto průzkumů?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Hezky jste řekl nejrůznější průzkumy, protože my většinou vnímáme průzkumy politických preferencí, oblíbenosti politiků, reakce veřejnosti na různé situace, ale toto je ve skutečnosti spíše taková třešnička na dortu pro ty agentury, pro těch několik agentur, několik málo agentur, které se průzkumy veřejného mínění zabývají. Mnohem častější, a teď je to vaše slovo, nejrůznější jsou nejrůznější průzkumy v oblasti spotřebitelských postojů, různých vlivů reklamy nebo důsledků reklamy. Firmy si oťukávají, co se na trhu děje, jak na to spotřebitel reaguje, a asi bychom také neměli zapomenout na třeba konjunkturní průzkumy, které provádí Český statistický úřad a které mapují takovou spíš náladu manažerů, podnikatelů, firem, jak dokáží tito lidé reagovat nebo co si myslí o ekonomickém vývoji. Dělají se různé průzkumy očekávání. Takže on je to takový široký svět. Já docela rád s oblibou používám větu, že žijeme ve světě úsudků. Ono vlastně na všechno, na co se podíváte, vždycky, vždycky nějakým způsobem je jenom odhad, no, ale má to také své technické stránky a je potřeba k tomu přistupovat s určitou znalostí, protože ten výsledek, který se objeví v novinách. Teď mě docela zajímavě sleduji spíš z pohledu své profese jako statistika. Vývoj preferencí ve Spojených státech, to se nás tak jako týká asi méně než třeba naše volby, ale na druhé straně je to asi absolutní světová špička politická, volby ve Spojených státech. Tam si můžeme všimnout jedné věci, že ten rozdíl je velmi malý, že teď po nominačním sjezdu republikánů se pan McCain dostal vlastně o dva procentní body nad svého rivala, nevím, jestli se neobjeví ještě třetí kandidát, a toto už je takové, ty dva procentní body, padesát jedna, čtyřicet devět, jak jsem někdy před deseti dny četl, to už je taková věc k úvaze, protože ty průzkumy v sobě samozřejmě skrývají jistou chybu. Ono se často objevuje pojem statistická chyba. Já se přiznám, že s tím pojmem mám trošku problém, protože klasická matematická statistika takhle chybu nedefinuje. Ona má různé názvy pro různé chyby. Já teď tady nebudu posluchače tímhle zatěžovat, ale řekněme, že ta statistická chyba, která je takhle prezentována a dává něco ke dvoum procentům, je, je chybou, která vlastně může klidně otočit ten výsledek. Takže klidně možná, že to není padesát jedna, čtyřicet devět, ale ve skutečnosti třeba úplně obrácený poměr ve prospěch pana Obamy.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ostatně i u nás před volbami se to takto vyvíjelo a nakonec ta čísla, ta pravá čísla byla jiná.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
No, je také zajímavé, že oni v sobě ty průzkumy skrývají i určitý prognostický potenciál nebo jak to mám nazvat, protože veřejnost, nerozhodnutá část veřejnosti někdy vnímá tyto věci jako takový možná malý návod přiklonit se k jistému vítězi nebo k tomu, kdo bude mít ..., ale to jsme stále v oblasti těch průzkumů politických. Daleko častější jsou ... pro a neviditelné. Pro nás neviditelné jsou průzkumy, které probíhají na úrovni firem. Firmy zkoumají, říká se takové základní marketingové pravidlo. Chceš-li výrobek nebo nějakou službu prodat panu Novákovi, dívej se na svět očima pana Nováka, a právě do těch očí je potřeba se nějakým způsobem dostat a ty průzkumy, které dneska agentury provádí, tak se týkají především právě nejrůznějších postojů spotřebitelů. Jenom pro zajímavost, já jsem si někde zjistil, že v registru ekonomických subjektů byste nalezl přibližně asi sedm desítek nejrůznějších firem, které v nějaké podobě poskytují nebo provádí průzkumy trhů, poskytují určité informace o chování zákazníků nebo o vlastnostech nějakého výrobku prostě a podobně. A mezi nimi samozřejmě je takových osm, možná deset těch špičkových, já je tady nebudu jmenovat, abych jim nedělal reklamu, ale prostě jsou to takové ty agentury, jejíž názvy asi téměř každý posluchač zná, které už mají, bych řekl, evropské parametry, které se kontrolují, kontroluje se kvalita jejich práce, tazatelská síť. Kontroluje se způsob zadávání otázek, jejich vyhodnocování. Mají pevnou statistickou metodiku analýzy dat a já si troufám říct, většinou už mají kořeny mimo Českou republiku tak jako ostatní firmy. Čili jsou někde lokalizovány úplně někde jinde a tady mají třeba své pobočky. Takže z tohoto pohledu, si myslím, že ta práce jejich je kvalitní a přispívají prostě k dobrému, dobrému, k dobré orientaci firem. Možná stojí zato říct, že řada diváků asi viděla slavný film Rain Man, tam se název jedné agentury objevuje. Je to jedna z největších agentur. Tak tu snad jmenovat mohu celosvětové sítě. Je to agentura Nielsen a tam je taková ta velice hezká scéna, kterou já třeba studentům připomínám, že téměř každý takový film viděl, kdy, kdy pan Hofman, který hraje jaksi toho, toho, toho autistického, tu autistickou postavičku, vlastně stojí v telefonní budce s Tomem Cruisem, který někam volá a říká ..., pak je takový ten rozhovor. Říká toto: "Teď nemůžu. Na půl čtvrtý jsem si dohodl něco u Nielsena." A pak tam ta scéna je trošku v tom filmu rozvedena, tak to je taková slavná vlastně prezentace jedné z firem. Co je zajímavé třeba zase z toho negativního hlediska, u nás samozřejmě ty průzkumy mají poměrně krátkou historii, že jo, protože do roku 90 nepřipadaly v úvahu ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
To bylo jasné. Tam to bylo jasné, ano.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Čil, ale potom se to postupně dostalo do povědomí. Ty firmy jsou kvalitní, musím říct dneska těch lidí znám nebo prostě dovedu si představit jejich práci a dneska je jiný takový problém nebo jeden takový jeden z problémů, který já nikdy trošku vidím, délka třeba toho rozhovoru. To je situace, kdy, která je třeba ... Pokud vás někdo z něčeho zpovídá, z vlastností nějakého výrobku nebo, tak obvykle, protože odpovídáte často ve spěchu, tak ta délka rozhovoru, která bývá často delší než dvacet minut, už může být trošku na závadu jaksi zřetelnosti a brilantnosti vaší výpovědi. Ve světě jsou obvykle ty průzkumy kratší. Řada průzkumů se provádí třeba i telefonicky. U nás bývají často delší než dvacet minut ty rozhovory a to už potom třeba na ulici může být určitý problém. Neměli bychom také zapomínat na to, že těmito věcmi se nezabývá zdaleka jenom komerční sféra, ale že jsou to také záležitosti z oblasti státní správy, Český statistický úřad, ministerstvo práce a sociálních věcí, řada dalších provádí také velmi sofistikované průzkumy, třeba průzkumy výdajů a příjmů domácností, což je velice důležitá informace pro to, co utrácíme, co jíme, kolik za to vydáváme a tak dále. Tam jsme napojeni na jaksi, bych řekl, metodiku evropských rozměrů nebo světových parametrů. Většinou ty metodiky jsou velmi podobné a ty průzkumy už v nás, u nás mají poměrně dlouhou tradici stejně jako celá česká státní, československá státní statistika. Takže z tohohle pohledu řada lidí si řekne třeba: "Mě se nikdo na nic nezeptal. Jak se to může vědět. Odkud se to ví." Tak já zas bych těm průzkumům tak docela trošku i fandil, i když bych je rozhodně nepřeceňoval.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já, když vezmeme průzkumy jako takové, kam třeba patří zjišťování Českého statistického úřadu? Přijde nějaký dotazník. My vyplníme, kolik máme aut, garáží, manželek.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak pokud máte na mysli sčítání lidu, které se teď připravuje už velmi horečně a blíží se vlastně rok 2011, takže zhruba za dva a půl roku někdy v nějakém únoru nebo březnu roku 2011 se zase budeme sčítat, tak tam samozřejmě, on už teď bude mít trošku jinou podobu, ten dotazník, protože řada věcí už zase z našeho života vymizela. Daleko více do toho šetření vstoupí, vstoupí, řekněme, i elektronická podoba nebo jiný způsob sběru dat. Nicméně toto šetření je svým způsobem ojedinělé, protože když bych teď si dovolil použít odborný termín, patří mezi šetření vyčerpávající, kdy je vlastně nabídnuta odpověď každému z nás. Statistický úřad ovšem provádí celou řadu jiných šetření a provádí je jak mezi podniky, tak mezi jednotlivci, a pak skutečně třeba v tom šetření domácností dostanete takový deníček, kde vypisujete svoje příjmy a výdaje, hlavně výdaje a z nich potom někdo stanoví, jak vlastně vůbec vypadá naše struktura výdajů. Já jsem rád, že Vysoká škola ekonomická také se podílí v odborné práci komisí na statistickém úřadu, že vlastně máme možnost do toho malinko promluvit a stejně tak do řady dalších šetření, a tak se prostě dovíte, že třeba výdaje na bydlení už u nás dneska dělají čtvrtinu rozpočtu průměrné domácnosti, což už je třeba docela dost, protože vždycky jsme si říkali, že bydlíme levně, už nebydlíme levně, jako čtvrtinu, čtyři koruny z deseti, čtyři koruny z osmi, čtyři koruny z dvanácti korun zhruba nebo ze čtrnácti korun už vydáte na bydlení. To je docela dost, dvacet pět korun ze sta.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Samozřejmě tak, jako to v podnikání bývá, je dobrý zedník, špatný zedník, tak mohou být dobré průzkumy, špatné průzkumy, ale mně se stalo, že mi přímo domů na telefon, nemluvme ani o tom, jak získávají telefonní čísla, jak se kolikrát obchoduje s údaji, tak mi volala právě agentura, která zjišťovala, chtěla evidentně tedy zjistit, které rádio člověk poslouchá. Já jsem lehce zalhal, protože mě zajímalo, jak takový průzkum probíhá. Řekl jsem, že nedělám v médiích ani v reklamě a musím říct, že jsem z toho byl velmi rozčarován, protože já jsem zcela vlastenecky nahlásil samozřejmě naše stanice Český rozhlas 1, 2 a 3. Oni pro ně neměli kolonku a dopisovali to a celý ten průzkum směřoval k tomu, že chtěli slyšet jméno jednoho konkrétního rádia. Co si o takovém průzkumu máme myslet?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Samozřejmě když je někde v sedmdesát agentur a osm jich tvoří nějakou nebo deset jich tvoří nějakou elitu, tak samozřejmě informace, zboží jako cokoliv jiného a zboží může být kvalitní, nekvalitní. Ty velké agentury, ty špičkové agentury, které vlastně k nám zamířily ze světa nebo se tady nějak etablovaly, oni mají také vlastně určitou povinnost v rámci sdružení v evropském prostoru, Esomar se to jmenuje, mají určitou povinnost provádět vlastně si navzájem kontrolu, to znamená kontrolovat si způsob zpracování těch dat, tazatelskou síť, metodiku, kterou používají, software statistický, který používají. Oni se tím vlastně jakoby navzájem ujišťují o určité kvalitě. Často třeba v těch dotaznících ty kvalitní agentury mají takzvané kontrolní otázky. Čili je vidět třeba, že vlastně pokud na ni neodpovíte úplně dobře, že možná ten průzkum neprobíhal tak, jak měl, že tam mohlo dojít k samovyplňování třeba tím tazatelem a podobně. To volání po telefonu, no, samozřejmě asi tam byl určitý účel zjistit, co je a co není. Rádio to má daleko těžší. Jednak je rozhlasových stanic víc než televizních, jednak u televizních průzkumů, já jsem se sám měl možnost kdysi podílet nějakým posudkem na těch peoplemetrových šetřeních, tam je to objektivnější, protože ten peoplemetr jaksi zcela nekompromisně za, zachytí frekvenci, kterou máte na svém přijímači. Na druhé straně já sám někdy s oblibou a tak trošku s humorem říkám, že sice možná řada lidí má puštěnou určitou stanici, ale při žehlení ji příliš nevnímá. To jsou Vratné lahve trošku, že jo. Čili, čili z tohohle pohledu ani tam nelze přeceňovat ty výsledky. Nicméně určitá objektivita v tom je. A pak jste řekl ještě docela jednu věc, kde se vzalo vaše, moje, jiné telefonní číslo. To jsou takzvané opory výběru, a protože dnes je poměrně přísná ochrana dat, tak by neměly tyto seznamy volně existovat. Měly by nějakým způsobem být regulovány nebo by se dokonce za tyto informace mělo platit a samozřejmě by tam měl být souhlas. Takže já, mě to taky trošku někdy vadí, že jsem taky asi někde vedenej, i když zatím se mi nějak ty průzkumy vyhýbaj.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Co hůř. Nahlásil jsem právě, aby podobné reklamy a tak dále na telefonní číslo nebyly směrovány a naprosto to nikdo nebere na zřetel. Ale musím říct, že ten průzkum, o kterém jsem mluvil, působil velmi komicky, protože samozřejmě sleduji privátní rozhlasové stanice, abych věděl, a tam mi dávali různé slogany z toho rádia a co vám to říká. Já jsem tvrdošíjně nic. A vy to neznáte? Bylo to velmi úpěnlivé. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je pan Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, a já vám řeknu, že od 1. září zveřejňujeme, tedy až po čtyřiadvaceti hodinách, a pokud se jedná o páteční pořad tak až v pondělí, needitované přepisy těchto našich povídání. Můžete je slyšet a také číst nově na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/Praha.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pořad Jak to vidí v Českém rozhlase 2 Praha Richard Hindls dnešní host. Povídali jsme si o statistických průzkumech. My bychom vlastně na toto téma mohli ještě pokračovat, protože se objevuje údaj o naší průměrné hrubé mzdě. No, a dá se říct, že dost často žasneme, kolik všichni bereme a koho se zeptáte, tak toho průměru mnohdy ani nedosahuje. Není něco špatně? Není něco shnilého ve státě dánském?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
No, není. Ono jde spíš o to, co se využije z těch informací. Jak se ty informace prezentují. Samozřejmě ten průměrný údaj, průměrná mzda, která v tuto chvíli činí asi necelých dvacet tři tisíc nebo dvacet tři tisíc korun na každé čtvrtletí, je nějakým způsobem aktualizována ta hodnota. To je takový citlivý údaj pro zhruba dvě třetiny z nás, protože dvě třetiny z nás tuto mzdu nemají. Mají mzdu nižší nebo se třeba dotýkají této mzdy a jedna třetina z nás má tuto hodnotu vyšší, přibližně řečeno jedna třetina a dvě třetiny. Tak samozřejmě řada lidí si řekne, co to je za peníze. Samozřejmě průměr používaný v těchto souvislostech je velmi ošidnou věcí, protože v tom čísle máte zahrnuto velké, velké rozdíly mezi jednotlivými oblastmi v České republice. Máme mezi nimi zahrnuty velké rozdíly ve věku, ve vzdělání. Samozřejmě vyšší vzdělání je vstupenkou na lepší nebo poukázkou k lepšímu platu. Máte velké rozdíly v jednotlivých profesích samozřejmě. Takže z tohohle pohledu ten průměr je velmi ošidný, ale statistický úřad anebo ministerstvo práce a sociálních věcí, ono probíhá těch šetření více paralelně. Já teď nechci tady zacházet do podrobností a ty výsledky se zase tolik neliší, tak oni samozřejmě prezentují celou řadu jiných údajů ještě, protože nejenom průměr, ale můžeme se dočíst také o tom, kde je deset procent nejbohatších, nejlépe placených z nás, jaká je struktura mzdy, já vám ji možná za chvilku řeknu v průměru, zase v průměru, kde je deset procent nejhůře placených, na jakých hodnotách, kde je prostředek. O tom tady ještě bude řeč asi. Můžete se dočíst také něco o tom, jak je to v jednotlivých profesích, a tyhle údaje jsou prezentovány. Samozřejmě svět informací, svět sdělovacích prostředků, rádia, televize, noviny, já to beru. Prostě žijeme v hektické době. Tak obvykle víte, jak to je na teletextu nebo ve zprávách se objeví, včera, dnes, ráno, předevčírem Český statistický úřad zveřejnil údaj o průměrné mzdě, která činí v minulém čtvrtletí a teď, myslím, to bylo dvacet dva tisíc osm set čtyřicet korun v tom minulém čtvrtletí. Čili, čili ten údaj je jeden, je rychlý, nicméně pro tu veřejnost trošku jako, bych řekl, mlhavý. Zase na druhé straně, kolik lidí má chuť nebo čas si projet stránky statistického úřadu, tak se doví celou řadu zajímavých informací. Jenom tak pro zajímavost, když už jsme tady o tom hovořili, tak v té mzdě jsou vlastně nejenom vlastní mzda, ta základní mzda, jsou tam další položky, jako jsou prémie, odměny, příplatky za přesčas, náhrady mezd, odměny za pohotovost, za práci v pohotovostním režimu, třeba nejsou tam osobní, ostatní osobní náklady a jenom tak pro informaci a zase je to jenom průměr, že vlastně v té složce mzdy zhruba asi osmnáct procent tvoří prémie a odměny, tak teď se každý může vlastně podívat na svoji výplatní pásku, a to je zase věc průměru, jak on je odměňován a jak je odměňován průměrný český pracovník. Takže ty odměny činí asi necelou pětinu, necelých dvacet procent. Třeba ty odměny za pohotovostní režim činí necelé, necelé dvě promile nebo dvě promile, dvě desetiny procenta. Práce přesčas činí necelé jedno procento v té mzdě. Takže můžeme takhle pokračovat. Co je zajímavé z poslední doby, co mě zaujalo, že Český statistický úřad od roku 09, 209 přistoupí k určitému zpřesnění a prohloubení tohoto šetření především ve dvou směrech. Za prvé ona ta šetření mají svoji metodiku a svoje problémy a nechceme tady zase hovořit do podrobností, ale v tuto chvíli se ta šetření prováděla v podnikatelské sféře u režimu podniků, které mají dvacet a více zaměstnanců a pouze u nepodnikatelských subjektů a finančních zprostředkovatelů se tato informace počítala i u podniků menších než dvacet zaměstnanců, čili bez omezení. Ale česká ekonomika se rozvíjí. Česká ekonomika se strukturuje. Dochází v ní k řadě tendencí a tudíž statistický úřad přistoupí teď k tomu, že bude vlastně zjišťovat skutečně tu mzdu u všech, u všech subjektů. Tím právě dá jakýsi signál, že rostoucí počet menších podniků, malých a středních podniků také je předmětem zájmu a tudíž se tahle informace objeví. Tím pádem se v příštím roce objeví ty informace dvě. Jedna bude ta v té původní metodice, to je často ve statistice ve světě běžné. Ta nová informace bude už v té nové metodice, a pak od roku 2010 už se pojede jenom v tom, v tom novém režimu. A pak v tom šetření má být ještě jeden údaj, větší vliv zkrácených úvazků. To je něco, co my zatím neumíme moc využívat. Může se to týkat třeba mladých lidí, kteří třeba mají dítě. Takže třeba nechtějí pracovat na celý úvazek. Lidí, kteří mají třeba nějaký handicap. My, my prostě toto nevyužíváme. Jenom zase pro zajímavost, to možná posluchače překvapí, z těch všech jaksi pracovních úvazků u nás je pouze pět procent na zkrácený, pět procent lidí pracuje na zkrácený pracovní úvazek. To je docela zajímavé v tom smyslu, že v evropské sedmadvacítce, kam také patříme, toto číslo je osmnáct procent a v evropské patnáctce, v takové té, tom historickém jádru Evropské unie je to dvacet procent. Čili každý pátý úvazek je úvazek zkrácený a s tím také teďkon statický úřad bude ve větší míře kalkulovat. A teď možná ještě tak pár údajů, abychom viděli, že, že těch údajů je více než jenom ten průměr. Tak třebas deset procent nejhůře placených mezd jsou hodnoty, které dosahují maximálně asi deseti a půl tisíce korun. Čili kdo je pod deseti a půl tisíci korunami, patří mezi deset procent zaměstnanců s nejmenší mzdou. Naopak deset procent těch nejlépe placených, když byste se chtěl mezi ně počítat, tak byste potřeboval mít asi čtyřicet tisíc hrubého. Říkám znovu, počítají se do toho i různé náhrady, pohotovostní režimy, práce přesčas, odměny, prémie a podobně. Čili kdo má čtyřicet tisíc přibližně, já říkám přibližně ta čísla, tak se může řadit mezi deset procent nejlépe placených a tohle všechno statistický úřad má. Stačí tak možná dvakrát kliknout na myš a dovíte se to. Bohužel takový ten režim zkratky, ten způsob prezentace dat během, během prostě jedné věty ve zprávách nebo na teletextu samozřejmě nás omezuje a tady s tím průměrem musíme pracovat velmi opatrně. A ještě možná jednu informaci. Říkal jsem, že dvě třetiny z nás nemají průměrný plat. Jak se ekonomika rozvíjí, jak stoupá životní úroveň, jak roste mzdová diferenciace, takový pojem poměrně známý, tak toto číslo těch, kteří propadli pod ten aritmetický průměr, roste. Roste, protože vlastně přibývá těch vysokých platů. Oni ten průměr vlastně zdvihají a zasypávají tu dolní část dalšími a dalšími lidmi. V těch vyspělých ekonomikách typu, řekněme, na západ od nás Německo, Británie, pokud vím, se to číslo už pohybuje kolem sedmdesáti procent. Čili sedmdesát procent třeba Němců nemá průměrnou německou mzdu a třicet procent ji má. Tak jsou to takové zajímavé údaje. Samozřejmě pro každého je daleko zajímavější, kolik má on sám, ale statistický úřad ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ani ne tak toho hrubého jako to, co opravdu vám zbyde. Myslíte, že těch několik málo jedinců, těch velkopodnikatelů u nás, jejichž příjem se měří na miliardy, tohle číslo ovlivňuje pořádně?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
No, určitě ovlivňuje. Takhle, pokud hovoříme o mzdě, tam se na začátku říká o tom, že to je hrubá mzda a jaké složky se má, mají. Pokud samozřejmě někdo tyto příjmy získá třebas z, tak teď je to docela nevhodné téma, z podnikání na akciovém trhu, tak tam asi ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Zlaté padáky.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Nebo z těchto, z těchto zdrojů nebo má třebas nějaký majetek, který, který prostě zhodnotil určitým způsobem, tak samozřejmě to není mzda.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Čili nepočítá se to.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Toto ne, toto se definuje přesně jako mzda. Ta, to šetření probíhá dvojím způsobem, buď probíhá jako podnikové výkaznictví, to znamená, podniky vlastně informují statistický úřad o tom, jaký mají evidenční počet zaměstnanců, jaké platy, jaké mzdové prostředky v objemu byly vyplaceny, anebo probíhá strukturní šetření u jednotlivých lidí. Pokud samozřejmě hrou, nechme to takhle v této úrovni, hrou na akciovém trhu získáte nějaký velký profit, tak to samozřejmě není mzda, a to, že jste miliardářem nebo aspoň třeba stomilionářem, tak to se z té mzdyi nepočítá. Na druhé straně je potřeba říci, že vysoký plat už má dneska řada, řada lidí. Zhruba trojnásobek třeba průměrné mzdy už má více jak jedno procento lidí. Takže je tam těch variací víc.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Bylo to nesmírně zajímavé téma, a to jsme se ani nedostali k dnešnímu tématu navigace, satelitní navigace. Předpokládám, že podle ní jezdíte.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Ne, ne, nejezdím. Já jezdím tak málo, že většinou se pohybuji po Praze. Nemám navigaci v autě.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Dobře, s našimi posluchači právě o tomto v příští hodině. Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, hostem dnešního pořadu Jak to vidí. Připomínám, že přepis si můžete po čtyřiadvaceti hodinách číst na naší stránce webové, stejně tak poslechnout si záznam, no, a reprízujeme půlhodinku před půlnocí. Děkuju za to, že jste přišel. Pěkný den, na slyšenou.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Hezký den pro všechny.