Přepis pořadu Jak to vidí - 22.5.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný začátek pátečního dopoledne s datem 22. května přeje Zita Senková. Začíná Host do domu, začíná jeho první půlhodinka. Naši pravidelní posluchači vědí, že je to komentování událostí kolem nás Jak to vidí a v něm vítám a budu se ptát Jak to vidí Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni. Dobrý den.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Témat, o kterých lze mluvit, je mnoho, vy jste vybral několik z nich, začneme dvěmi summity Evropské unie, respektive summit Evropské unie a Číny, který skončil včera v Praze. Další summit Evropské unie s Ruskem, ten včera začal v Chabarovsku. Co ten první, co přinesl, hovořilo se o také tom neurologickém bodě nebo o tom politicky citlivém tématu v lidských právech?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Tak pokud vím, lidská práva a ta tématika zazněla, jenže realita vztahu Evropy a Číny nebo vztahu vyspělého světa a Číny, tím myslím i Spojených států, tak se samozřejmě v tomto, zvláště v tomto krizovém roce odvíjí od jiných témat a to, co se začíná nějakým způsobem posunovat a rozehrávat, tak je otázka nových vah ve světě, v některých kruzích, které sledují zahraniční politiku, tak se objevil nedávno termín /nesrozumitelné/, to znamená, jako máme /nesrozumitelné/, tak to znamená Spojené státy a Čína, jako dva možná nejsilnější subjekty, které budou do budoucna určovat víceméně chod světa. A Evropa, Evropská unie musí a chce takové tendence vyvažovat, pokud nemá být irelevantní, pokud nemá sama sebe odsunout na koleji obrovského zajímavého kulturně hodnotného území, které je však, co se týče vlivu spíše území minulosti, než budoucnosti. Takže já bych samozřejmě rád, aby významnější část zaujímala právě tématika lidských práv, zejména situace v Tibetu, ale Číňané prostě vědí, jaká je jejich cena a řekl bych, že aspoň tak mi to líčili lidé, kteří mají možnost s nimi více komunikovat, s tou čínskou elitou, nikoliv politickou, ale intelektuálně ekonomickou, tak po nich tématika lidských práv prostě steče, oni řeknou, ano, dobře a teď můžeme mluvit o těch obchodech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bod číslo dvě je byznys. O summitu s Čínou se hovořilo o takovém jako o usmiřovacím summitu, právě ten loňský ztroskotal po té loňské roztržce. Vidíte v tom teda nějaký posun, že se vůbec teda odehrál, někde jsem četla komentář Nuda v Praze.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Je to tak trochu, je to tak, je to víra z pragmatismu a hledání vzájemného nějakého přibližování se vůbec pragmatismus a real politika se posledních několik let se změnami vah ve světě a teď zvláště s rokem krize, prostě velmi vkrádá do mezinárodní politiky, dá se zjednodušeně říct, že ta 90. léta, kdy bylo velmi mnoho dobré vůle, ekonomika rostla, byla taková euforie rozpadu biopolárního světa, takže se nepodařilo dostatečně v té velké mezinárodní politice využít, já si myslím, teď už je do jisté míry, zvláště v roce krize, trochu pozdě na to snažit se využívat nebo použít tu příležitost a prostě obávám se, že realita nutí světové politiky, včetně prezidenta Obamy nebo vedení Evropské unie k tomu, aby šli za tím jakousi pragmatickou cestou, hledali nějakou, nějaký konstruktivní /nesrozumitelné/, nějakou konstruktivnější notu, protože prostě to vymezování se není v této chvíli dostatečně možné pravděpodobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A lze říct, pane Pánsku, s kým je těžší pro Evropu jednat, jestli je to Čína nebo Rusko?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
To nevím, já u těch jednání nesedím, ale dovolím si jistou hypotézu, já si myslím, že důležitější, protože nejjistější a /nesrozumitelné/ a potenciálně nebezpečnější je jednání a vztah s Ruskem, než jednání a vztah s Čínou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak uvidíme, jak dopadnou jednání v Chabarovsku. Mně se moc líbila jedna poznámka v ruském listu, který napsal, že místo summitu Chabarovsk, i těch devět časových pásem a zima, už jaksi má symbolizovat i to ochlazení vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Těžko říci, no, tak realita je taková, že Evropa samozřejmě cítí sídlící ambice Ruska, Rusko také zcela nezakrytě deklaruje, mluví již několikátým rokem o blízkém zahraničí, to, co se děje, je vlastně rozdělování jakýchsi nových sfér vlivu, toho se ostatně týká i otázka radaru, kdy Rusko, Rusku nevadí radary jako něco, co by pro něj bylo bezpečnostním ohrožení, radar také prostě nevzletí a radar není útočná zbraň. Rusku radar vadí jako definitivní potvrzení sféry vlivu NATO a Spojených států ve střední a východní Evropě a možný přesah do těch šesti států, to znamená, Bělorusko, Ukrajina, Moldávie a těch tří zakavkazských států, takže jaksi v tom prostředí mezi Evropskou unií a Ruskem začíná docházet k většímu pnutí, to je jasné, protože Rusko chce znovu obnovit v podstatě svůj vliv na oblast bývalého Sovětského svazu a ty země, které se staly samostatné, které jsou někdy mezi Evropou, naneštěstí nebyla schopna nabídnout nějaký jasnější scénář toho, co je čeká. Takže ta možnost třeba partnerství nebo eventuálně po dalších deseti letech, my jsme také čekali čtrnáct let na vstup do Evropské unie a vlastně to byla velmi dlouhá doba. Jenže Evropa toho není schopna zejména proto, že není ve své zahraniční politice jednotná, že přijímání nějakých zahraničně politických rozhodnutí je velmi složité, není schválena Lisabonská smlouva, takže Evropa ukazuje tomu prostoru sice jakoby symbolicky signálně vstřícnost, o tom byl také summit východního partnerství v Praze, ale vlastně nenabízí těm zemím nic moc konkrétního, takovým příkladem může být vízová politika, zatímco Spojené státy, Kanada nebo Austrálie mají úplně běžné a samozřejmé a pěkně fungující mechanismy, jako je studuj a cestuj nebo pracuj a cestuj /nesrozumitelné/, tak Evropská unie nic takového není schopna nabídnout. Takže pro někoho třeba z Ukrajiny je snazší jet do Spojených států nebo do Austrálie než do zemí Evropské unie, vízová politika je nesmyslně nastavená, teoreticky by měla odradit třeba nějaké nekalé živly a lidi s nekalými úmysly pro jako ke vstupu do zemí Evropské unie a Schengenu. Opak je pravdou, protože oni si, a jsou to ..., většinou vysoko příjmoví lidé si vždycky zajistí to vízum, pro ně to není problém, ten poplatek, který je relativně vysoký, třicet, čtyřicet euro za vízum, ale naopak je to blok pro mladé lidi, kteří jsou v těchto šesti zemích jakousi nadějí do budoucna, že ty země nespadnou zcela pod vliv Ruska, ty mladé generace vzhlížejí k Evropě, k Evropské unii, zajímá je, jak to tady vypadá, ale mají problém se sem dostat, je pro snazší cestovat do Ruska, které nabízí bezvízovou politiku, anebo právě třeba do těch Spojených států, než do zemí Evropské unie, takže my sice něco verbálně říkáme, že nás to zajímá, snažíme se vyvažovat vliv Ruska, zejména v těch šesti zemích, ale nenabízíme téměř nic konkrétního, kdežto Rusko nabízí spoustu konkrétních věcí, včetně cestování, možnosti práce pro ruskojazyčné menšiny, vydávání ruských pasů, to znamená, buduje si ty své páté kolony v těch šesti zemích a penze, protože tady jde skutečně o rozdělování sfér vlivu mezi Ruskem a Evropou, porostou pravděpodobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je třeba i tato politika Ruska, jak jste teď o tom mluvil, určitou odpovědí na, řekněme, nedokonalý zatím projekt východního partnerství?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Tak projekt východního partnerství byl teď oznámen, ale když nemyslíme jen tuto novou iniciativu, ale všeobecně vztah Evropy k, myslím tím Evropské unie ke svým východním sousedům, a to už je třetí iniciativa za patnáct let, tak samozřejmě, Rusko nepoužívá jenom jaksi svoji autoritu, své obchodní a ekonomické nebo energetické nástroje, ale taky tu svoji softpower a toto je ta měkká síla, to je ta možnost cestování, studia, práce a další věci, kterými se snaží samozřejmě získat, získat vliv v těch zemích a uvidíme. Já myslím, že reálná politika je taková, že nelze se tvářit, že Rusku a Evropě nejde o to, kdo bude mít větší vliv v které zemi, taková je realita a teď se o ten vliv začíná naplno soutěžit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak uvidíme, jak to dopadne, podle poslední zprávy se hovoří o tom, že Ukrajině a Rusku opět hrozí nový spor, mělo by jít ohledně, ten spor by se měl týkat skladování plynu na Ukrajině, takže třeba je zaděláno na další témat v Jak to vidí. Šimon Pánek, dnešní host pořadu Jak to vidí na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha.
Posloucháte Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, připomínám, že pořad vysíláme vždy od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině reprízu. Přepis pořadu i jeho zvukovou podobu najdete na webu Českého rozhlasu 2 Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha. No, a zájemci si mohou přímý přenos, naše živé vysílání dopřát také ve vizuální podobě, Šimon Pánek už se hezky usmál do naší webové kamery. Stačí kliknout. Máte naladěn Český rozhlas 2 Praha, host je Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni. Podívejme se společně na finanční krizi, respektive na její dopady právě v oblasti, která je vám nesmírně blízká, a to na pomoc rozvojovým zemím. Jak se promítá ta současná situace?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Já bych to s dovolením rozdělil, tu vaši otázku, jednak dopad samotné krize na obyvatele nás, tady ve vyspělých zemích a obyvatele právě rozvojových zemí, samozřejmě, že krize je významná pro spoustu lidí, dotýká se nějakým způsobem téměř každého z nás, dotýká se velmi, velmi drasticky, spousta lidí, kteří přišli o práci, a to často v regionu, kde o tu práci přišlo hodně lidí najednou, v regionu, který byl třeba závislý na jednom nebo dvou podnicích nebo mikroregionu, přesto přese všechno nechci to zlehčovat, tak pro nás tady znamená krize problém vyjít, problém se standardem, problém, kde ušetřit, ale neznamená existencionální ohrožení, neznamená skutečné životní nebezpečí, pro mnoho lidí v rozvojových zemích a ty počty se pohybují mezi sto a tři sta miliony, bude znamenat nebo znamená již teď krize, propad z hladiny rodiny, která je schopna jakžtakž se o sebe postarat, to znamená, má nějaký rodinný rozpočet a věnuje tak sedmdesát až osmdesát procent toho rodinného rozpočtu na potraviny, na základní potraviny, ve chvíli, kdy příjem takové rodiny spadne třeba o polovinu, což se může během krize stát, tak ta rodina se dostává pod hranici hladu a vlastně fyzického nebo životního ohrožení. V tom vidím největší rozdíl, že přes všechnu krizi a nepříjemnost a psychické aspekty, které se ztrátou zaměstnání a s velmi nejistou budoucností se váží, tak to pro nás neznamená životní nebezpečí nebo zdravotní či fyzické ohrožení, proto si myslím, že vyspělé státy by měly své závazky, které vícekrát zopakovaly na půdě OSN, na půdě Evropské unie při různých summitech, naposledy při Radě ministrů evropské, která jednala o rozvojové pomoci, tak by měli své závazky dodržet. A jestliže jsou schopny vygenerovat desítky a stovky miliard euro a dolarů pro oživení vlastní ekonomiky, tak by neměli zapomínat, že tam jsou řádově menší ale závazky a potřeba pomoci, která kdyby se teď v době krize ještě snižovala, tak by to bylo velice, velice špatné, bylo by to, řekl bych, velmi nemorální ve chvíli, kdy lidé v těch nerozvinutých zemích začínají znovu bojovat, i ti, kteří se dostali z nějaké pasti úplné chudoby a tak dále, začínají bojovat s tím, jestli to zvládnou nebo nezvládnou, takže stručně řečeno, když si člověk vzpomene na jakoukoliv českou pohádku, tak ten, kdo byl tím kladným hrdinou, tak byl chudý člověk, který se rozdělil a ne boháč, který se rozdělil. My jsme na tom teď nejspíš hůř nebo určitě hůř jako vyspělý svět, ale neměli bychom zapomínat na to, že i teď se máme rozdělit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže nepodepíše se ta současná krize nějak dramaticky na přerozdělování té pomoci.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Zatím to vypadá, že ne, zatím to vypadá, že ne a většina států opakuje, že dodrží své sliby a své závazky a teď v té těžké chvíli prostě necukne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Šimon Pánek, dnešní host pořadu Jak to vidí.
Pokračuje pořad Jak to vidí, dnes si v něm povídám se Šimonem Pánkem, ředitelem společnosti Člověk v tísni. My se dostáváme k tématu dalšímu, a to je etická výchova. Ministerstvo školství chce právě trošičku vnést pořádek do výuky a chce dát, respektive výuce etických pravidel určitý systém. Etická výuka by se měla v rozvrhu objevit od 1. září. Takže kromě češtiny, matematiky a dalších předmětů by se měli čeští školáci učit a diskutovat s pedagogy třeba o diskriminaci, o slušném chování, o násilí nebo o nevěře. Jak se na to díváte, vítáte tuto iniciativu? Ono někde, promiňte, dnes vás pustím ke slovu, ta etická výchova se už někde učí, ale právě někde se učí, někde ne, takže by se to mělo vlastně sjednotit.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Samozřejmě, že ji vítám, ostatně jaká snaha pracovat se školami a pomáhat pedagogům a školám, aby mnohá z těch témat, která jste jmenovala, mohly nějak dobře a efektivně komunikovat se svými studenty a žáky, tak tím se zabýváme v Člověku v tísni dlouhá léta, my máme dokonce dvě takové sekce, jedna se jmenuje Varianty a ta nabízí široké spektrum učebních materiálů v průřezových tématech a mezi průřezová témata kromě vzdělání k lidským právům etického vzdělávání nebo vzdělání ke vztahu k životnímu prostředí patří samozřejmě i otázky globálního vzdělávání, humanitární pomoci a tak dále. A druhá ta naše sekce se jmenuje Jeden svět na školách, a to je použití dokumentárního filmu právě v těchto tématech jako něčeho, co je dobrým vstupním nebo odrazovým můstkem pro ta témata. Já mám u toho, co jste říkala, samozřejmě trošku obavu, že jestliže hodina etiky, to znamená, toho, jak bychom chtěli, abychom se chovali, bude zařazena mezi matematiku a tělocvik a bude to vypadat tak, že se řekne a teď vám, děti, budu půlhodiny říkat, co je správné a co je špatné. Tak speciálně u těch náctiletých, kteří si hodně potrpí na to být free cool a in, to znamená, nezadat si tato témata se od nich budou odrážet a pokud se nepodaří najít právě různé způsoby, jak se dostat pod tu na povrchu jakoby frajérskou slupku, kterou prostě náctiletí mají, tak si myslím, že ta úspěšnost bude hodně nízká. Já bych ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba bude, promiňte, etika cool.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Třeba bude etika cool, ale to moralizování a etika je přece jenom trošičku o nějakém moralizování. Když se jen tak vysvětluje, tak prostě obávám se, že mladým lidem přesně tohle to není milé, aby jim někdo říkal, jak mají žít a co je správné a co je špatné a tak dále, oni si potřebují prostě tu cestu najít sami, anebo to mají z rodiny, což je samozřejmě vždycky lepší, když ta rodina je příkladem, ale já bych ..., jednak to samozřejmě vítám a jednak si myslím, že bude potřeba, aby to nebyla jen tak výuka na základě jedné knížky, ale aby to bylo hodně kreativní právě proto, aby se pedagogové dostali pod tu slupku free cool. A jak už jsem říkal, ta právě třeba použití dokumentárního filmu, přes dva tisíce škol v České republice využívá některé z těch našich produktů, to znamená, využívá ty filmy, sady k tomu, nějaké řízené rozhovory, taky výborným způsobem, jak se pod tu slupku dostat, mladí lidé mají emoce, velmi silně je prožívají, naopak jejich život je především emotivní. A právě třeba na startování emoce na základě nějakého příběhu, něčeho, co vidí, s čím se mohou ztotožnit, tak je výborným vstupním vlastně bodem pro to o té problematice diskutovat. A druhá věc, bylo by dobré a existuje to vlastně v tom plánu zavádění průřezových témat, aby otázky etiky a morálky byly vlastně ve všech předmětech, kde mohou být, aby na to nebyla jenom ta půlhodina a teď si budeme říkat, co je dobře a co je špatně, ale aby to vstřebávali žáci a studenti přes všechna, všechny různé příklady, přes historii, přes informace o politice, přes geografii, přes prostě řadu dalších předmětů, nedovedu si to přesně představit třeba v chemii, ale při nejmenším v části předmětů to může být průřezové téma a myslím, že když to bude pod povrchem a nebude to prvoplánově právě to dobré špatné, tak to může působit často silněji, než ta vyčleněná hodina, ale jinak chápu, proč s tím ministerstvo přichází a myslím, že je to správně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo k tomu vedla vlastně, řekněme, morálka v tísni, dalo by se říct, to byl takový ten spouštěcí faktor. My máme ještě pár minut, dostáváme se k tématu celodennímu, a to je takové téma, já jsem si nejdřív myslela, že vás nebude až tak zajímat, ale vlastně vy jste mi pak nahrál, vy jste totiž vystudovaný biolog a také skaut, jak jste prozradil. My dnes se věnujeme kritické situaci takzvaných velkých šelem v našich lesích, protože přes dlouholeté úsilí ochranářů vlastně ty výsledky snah o opětovný návrat do přírody zatím nejsou tak slavné, takže se ptáme vlastně, proč tomu tak je, komu chybí vlastně v našich lesích takový vlk nebo rys a medvěd, co vy na to?

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Mně chybí, mně chybí, já si myslím, že do přirozeného ekosystému středoevropských lesů velké šelmy patří, nejen proto, že tam byly od pradávna, byli tam před člověkem, ale protože hrají významnou roli vlastně v přirozeném chodu ve zdraví toho lesa, zejména ve zdraví populací srnčí a jelení zvěře, které jsou v Čechách a na Moravě dlouhodobě přemnožené, vlastně všechny lesy bojují s tím, že množství spárkaté zvěře je tak velké, že ničí obnovu, přirozenou obnovu toho lesa a právě navíc se zvyšuje nemocnost v těch populacích, sami myslivci jsou nespokojeni, protože bonita těch trofejí, to je to, jak narostou ty trofeje, tak je často nízká, protože těch, těch, toho srnčího a jeleního je hodně a vlastně jakoby klesá kvalita těch kusů, teď jsme se zapletli do terminologie biologicko-myslivecké, ale, takže já si myslím, že by to prospělo právě i přirozeným regulačním mechanismům lesa, všechny ty šelmy si vybírají vždycky kusy, které jsou v nějakém, z nějakého důvodu vlastně nemocné, slabé, není to tak, že by ani jedna z těch šelem zabíjela pro zábavu, prostě úskočně a ze zálohy jsou to živočichové, čili hledají potravu, ale mají velikou právě očistnou roli v těch populacích, zejména té spárkaté zvěře, kterou loví. A jak už jsem říkal, já si myslím, že je tam i otázka jistého principu, a to je to, že ta zvířata prostě do přírody patří a že my jako lidé bychom po těch letech, kdy všechno, co mělo dráp, bylo vybíjeno a naši předkové o tom nepřemýšleli, tak teď máme možnost pomoci tomu návratu, ani jedno z těch zvířat nepředstavuje žádné ohrožení, snad až na nějaké úplně náhodné výjimky, ale na Slovensku za posledních dvacet pět let, nebo jak dlouho, medvěd nemá na svědomí žádnou lidskou oběť, bylo tam několik zranění, ale žádný smrtelný úraz, takže představa, že s návratem medvěda do přírody se musíme obávat jít do lesa na houby, abychom nepřišli o život, je směšná, daleko nebezpečnější jsou české silnice třeba, kde každý rok umírá víc než tisíc lidí a taky nám to nevadí. A taky jezdíme auty a naopak pro ně budujeme víc a víc prostoru a víc a víc cest a tak dále a nezamýšlíme se nad tím, jestli je chceme nebo nechceme. Takže já si myslím, že i z hlediska principiálního a příroda je zajímavá ve své pestrosti, proč je těch šelem tak málo, je částečně proto, že tady nemají dost míst, to se nezmění, ale i částečně proto, že část těch šelem je prostě upytlačena, zabita protiprávně, máme na to poměrně přísné zákony o ochraně přírody, je potřeba je prosazovat a je potřeba kriminalizovat lidi, kteří porušují zákon v tomto případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, mezi Českou republikou a Slovenskem vyroste jakási dálnice pro medvědy, bude to vlastně takový přechod, který má zajistit ten volný, volný přechod vlastně medvědů mezi dvěma republikami. Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni, byl dnešním hostem pořadu Jak to vidí. A já připomínám, pokud byste se k dnešnímu vydání či jiným chtěli vrátit, tak stačí se podívat na naše internetové stránky www.rozhlas.cz/jaktovidi. Šimone Pánku, děkuji vám a přeji a hezký nadcházející víkend a opět někdy na slyšenou.

Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Na shledanou.