Přepis pořadu Jak to vidí - 21.9. (Nadační fond INKA)

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A v tuto chvíli Český rozhlas 2 Praha pokračuje v té krásné cestě dobré vůle v pravidelném pořadu Jak to vidí, kdy představujeme nejrůznější nadace a nadační fondy, zkrátka organizace, které nějakým způsobem pomáhají potřebným. Dnes to bude nadační fond Inka, a tak mi dovolte, abych ve studiu přivítal jednak předsedkyni nadačního fondu a zakladatelku celé organizace paní doktorku Olgu Vilímkovou. Dobrý den.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Dobrý den.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A také Fanny Puntac. Vysvětlete, paní doktorko, prosím, to je studentka, která se vlastně do Čech a do České republiky dostala díky působení vaše nadace, viďte?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Ano, Fanny má a měla kmotru, která ji podporovala na studiích už na střední škole, když ještě Fanny studovala v oblasti Sicuani Cusco, potom chodila dva roky na vysokou školu v Cusco a dostala stipendium české vlády a teď teda tady se učila v Poděbradech rok česky a začíná studovat zemědělství.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Fanny, i vám dobrý den.

Fanny PUNTAC
--------------------
Dobrý den.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Tak, za malou chvilinku se k vám dostaneme, ale teď, jestli dovolíte, paní doktorko, otázka samozřejmě na vás. Jak to všechno začalo a kde vy jste se poprvé dostala do Peru?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Poprvé to bylo v roce 1994 s horolezci, ale začalo to všechno, myslím, mnohem dřív, protože od dětstvím jsem četla knížky o indiánech a vždycky jsem tak nějak inklinovala k těm Andám.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Máte pocit, že to člověk může mít krvi, i když se narodí v Evropě a že ho to na to místo přivede?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Myslím, že jo, protože člověk má nějaké touhy a ten život potom už to tak nějak zařídí, že se můžou i realizovat.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Já myslím, že vaše první knížka se jmenuje Učitelkou v Peru. To je knížka, která popisuje to, o čem si dnes vlastně máme povídat, protože to byly ty začátky. Vy jste Peru poznávala jakým způsobem, a jak jste se tam začala vracet coby učitelka?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Já jsem jezdila do Peru od toho roku 94 celkem pravidelně. Já sama jsem učitelka, učím tady na vysoké škole a když jsme měli prázdniny, tak jsem využívala toho volna také k tomu, že jsem jako průvodkyně jela do Peru a pak jsem zůstávala nějaký čas s indiánskými přáteli. A v roce 2001 jsem tam učila jako dobrovolná učitelka na základní škole v oblasti Cusca, to byla vysokohorská škola. Bydlela jsem tam prostě rok v té jedné vesnici a z toho potom vyplynuly nějaké aktivity pro indiánské děti a založili jsme tedy nadaci.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Vy to říkáte všechno tak, že to bylo úplně jednoduché, žádný problém. Už jenom ten začátek indiánští přátelé, jak jste se k indiánům dostala a získala si jejich důvěru?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Já nevím, to přijde prostě samo. Já myslím, že když člověk má zájem o indiány, tak automaticky prostě ta zpětná vazba je taková, že oni jsou velice srdeční, přátelští, takže se skamarádí člověk celkem snadno.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Musela jste v něčem jaksi dát do pozadí své evropanství, abyste jim porozuměla za ty léta, protože sama říkáte, to už je víc jak 10, skoro 15 let vašich cest?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
To určitě, a pořád se s tím setkáváme v nadaci doteďka, že například, když tam byl nějaký problém, tak ještě nedávno mi řekl ten náš koordinátor, my to vyřešíme mezi muži a mezi Peruánci. Takže člověk si musí uvědomit, že je tam prostě na návštěvě, i když dělá nějaká nadační aktivity pomoci a já sama jsem nikdy nechtěla jako vnášet do Peru nějaké naše evropské zvyky, spíš jsem tak pozorovala a člověk se musí snažit se přizpůsobit, to ano, velice.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Byla to velká změna ten nápad, nebo od nápadu k realizaci od toho momentu, kdy jste tam jela jako dobrovolná učitelka na dovolené, k tomu založit nadaci?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, to byla šílená změna, protože ta nadace má teď za těch 8 let, co ji děláme, tak má tolik a je do toho zakomponováno tolik i českých škol a těch českých kmotrů, že mi to absolutně změnilo život.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říká v dnešním Jak to vidí doktorka Olga Vilímková, předsedkyně nadačního fondu a zakladatelka nadačního fondu Inka.
Abychom představili praktickým způsobem práci nadačního fondu Inka, můžeme se obrátit na ve studiu přítomnou studenku Fanny Puntac. Fanny, vy jste z jaké oblasti, kde jste žila v Peru?

Fanny PUNTAC
--------------------
Já pocházím z Cusca, já jsem z vesnice, která se jmenuje Zadči.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Mimochodem, to jak krásně mluvíte česky, to je výsledek ročního studia, jenom roku?

Fanny PUNTAC
--------------------
No, já jsem přijala 8. září minulého roku a teď jsem asi 9 měsíců v Praze. Já jsem byla dřív v Poděbradech asi 10 měsíců. No, tam jsme se učili.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Poznala jste před tím vaše kmotry, nebo lidi, kteří vám nějakým způsobem pomáhali při studiu třeba finančně ekonomicky?

Fanny PUNTAC
--------------------
Já jsem poznala moji kmotru, moji kmotru Olgu, ale dřív nepoznala.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Paní doktorko, vracím se k vám s otázkou, jak tedy vlastně funguje ten základ toho kmotrovství, kdo a jak se může obracet v tuto chvíli a tak dále?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Kmotři jsou buď teda jednotliví Češi nebo rodiny nebo jazykové kurzy, jsou to i třídy, jsou to školy a mohou podporovat jedno konkrétní dítě jako třeba tady Fannynka byla, a to částkou 6 tisíc korun na základní škole, ale těch dětí máme málo...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To je roční částka?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
To je roční částka, ano, nebo 8500 korun na střední škole.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To je ten současný stav, ale od čeho jste začínali, protože to je přece jenom dlouhá doba k tomu, kam jste se dnes dostali?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, ty začátky vypadaly úplně jinak, protože když jsem založila nadaci na začátku roku 2002, tak jsme samozřejmě neměli žádné kmotry, ani žádné peníze.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A jaký byl ten plán, co jste vlastně chtěli jako nadace dokázat, nebo kde jste chtěli působit?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Chtěli jsme pomáhat indiánům ve vysokých horách v Andách a chtěli jsme jim dát příležitost, aby mohli chodit do školy, aby mohli získat nějaké vědomosti a aby mohli zlepšit potom život indiánů na venkově.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Jste v kontaktu s indiány, kteří nějakým způsobem třeba vůbec nejsou zasaženi nebo jenom minimálně vlivem civilizace, anebo tohle už jsou skupiny indiánů, kteří žijí klasickým způsobem života s civilizací tak, jak ji známe my a sama Fanny říkala, že vlastně Cusco už je dneska evropské město?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, my jsme v kontaktu jak nadace jenom s indiány, kteří znají takzvaný ten civilizovaný způsob života. To znamená, že oni sami jsou v kontaktu, řekněme, třeba s peruánským městem, třeba prostřednictvím obchodu. Když jsem se tak toulala po Peru, tak ano, člověk se dostane do míst, kde civilizace zasáhla jen velmi málo, ale v těch oblastech nadační fond Inka nepůsobí.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A k vaší práci učitelky, jak vlastně ta výuka probíhá nebo spíš neprobíhá, když nejsou dobrovolníci?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
V Peru nejsou žádnou čeští dobrovolníci, protože indiáni si to nepřejí. Oni říkají, že to je pro ně těžké, když je tam nějaký Evropan a vlastně jenom pozoruje.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A vy jste, promiňte, tam jako učitelka působila, takže vy jste měla výjimku svým způsobem?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, mě hodně pomohla peruánská ambasáda, protože peruánská vláda mi opravdu poslala umístěnku a poslali mě do jedné té vysokohorské vesnice. Já jsem si tehdy jenom přála, aby to byla vesnice, kde se mluvčí kečua a kde se zachovávají staré tradice třeba náboženské.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
No, jaké byly ty první kontakty toho potkávání se a možná i těch kontaktů toho poznání se navzájem indiáni a vy?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Byly dobré. Pro mě to nebyla první cesta do Peru. Já už jsem tam v té době jezdila 7 let, trochu jsem uměla jazyk kečua, jim se líbilo, že mám barevné oči a mně se líbilo, pro mě to bylo prostě romantické, že jsem mohla být s indiány. Takže od začátku ty kontakty byly přátelské.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A jak jste se učila učit indiány, protože to asi je úplně jiný způsob než evropské školství, nebo má to něco společného, ten Komenský je v základu všeho?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, škola hrou, jasně. Ale já tady učím na vysoké škole a tam jsem učila na základní škole, nota bene, indiánské děti v jednotřídce. Škola byla bilingvní, my jsme prostě oťukávali. Ale oni jsou tak vnímaví indiáni a tím, jak tam nejsou žádné jiné informace, žádný jiný zdroj, třeba rádio nebo televize, tak oni prostě do té školy chodí hrozně rádi pro to, aby se tam něco dozvěděli a ten vztah mezi námi byl, já nevím, jako máma a děti, spíš než učitelka a studenti.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Fanny, jaký obor jste si vybrala vy, co vlastně jste chtěla studovat a kde se učíte nebo kde studujete v Praze?

Fanny PUNTAC
--------------------
Já tady budu studovat na zemědělské univerzitě a budu studovat zemědělství.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Vy jste říkala, paní doktorko, tuším tropické zemědělství obor, viďte?

Fanny PUNTAC
--------------------
Ano.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A vy nějakým způsobem chcete se vrátit třeba domů, anebo chcete zůstat v Evropě?

Fanny PUNTAC
--------------------
Ne, já bych chtěla se vrátit do Peru, protože v Peru potřebujeme lidi, aby udělali hodně pořádek.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Máte nějaké kontakty třeba i na univerzitě v Limě, nebo je to čistě vaše aktivita, vaší nadace to, že Fanny může studovat tady u nás v Čechách?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, bylo to tedy stipendium české vlády od ministerstva zahraničních věcí a ministerstva školství. Nemáme kontakty v Limě na univerzitě, ale naši studenti, protože rostou, takže z těch asi 800 studentů, co mají podporu kmotrů, už jich je dneska 40 na vysokých školách, ale všichni jsou kromě Fannynky jsou na vysokých školách v Peru, v Cuscu nebo v Sicuani.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Osm set...ano.

Fanny PUNTAC
--------------------
Já taky jsem byla na univerzitě v Cuscu jeden rok a půl.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Osm set kmotrů, to je ten současný stav. Jak složité bylo a jak se to vlastně dělá, jak se ty informace šíří tak, abyste získávala zvlášť i vlastně v tom svým způsobem konkurenčním světě nadačním získávala nové kmotry pro vaše studenty a děti?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Víte, já nevím, jak to dělám. Kmotři k nám chodí sami, my nemáme nikde žádné reklamy, ale fakt je ten, že za těch posledních 7 let já jsem udělala víc než 500 besed a výstavek o životě indiánů v Peru a ti kmotři se prostě vždycky potom nějak objeví. A taky jsou kmotři často známí už těch stávajících kmotrů, zvláště ti kmotři, kteří byli v Peru a zažili tu reakci svojí rodiny, tak ti potom, ne že by oni posílali, ale jejich kamarádi se na nás obrací.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ale oni vlastně spolu mohou nějakým způsobem komunikovat, viďte, i v průběhu roku. Ta možnost vidět jednou za čas nebo když si člověk zaplatí svým způsobem dovolenou v Peru a potká se s tou rodinou, ta je výjimečná, ale ta komunikace je průběžná?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Píšou si.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
O čem si tak píší, nebo jaké jsou informace, je to jenom posílání vysvědčení a pravidelných známek?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, to taky, ale spíš si píšou prostě o tom, co zrovna dělají. Čeští kmotři píšou o tom, jaká mají zvířata, posílají i fotografie, aby děti viděly, jak tráví svůj běžný život i ten český kmotr a peruánské děti píšou o tom, že je třeba zima, že zrovna sázejí brambory, že byly na pastvě a že mají novou lamu. Takové praktické věci.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A ten jazyk, to je španělština, nebo se Češi učí kečua?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, jazyk je španělština, ale hodně Čechů se začalo kvůli tomu učit španělsky, takže my máme dneska asi dvě třetiny kmotrů, co opravdu komunikují španělsky.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Působíte i jako svérázná jazyková škola.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Motivujeme.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říkají naši dnešní hosté v pořadu Jak to vidí, který je v tomto měsíci věnován nadacím a nadačním fondům a našimi dnešními hosty jsou Olga Vilímková z nadačního fondu Inka a jedna ze studentek Fanny Puntac, která tady v Praze studuje zemědělství.
Český rozhlas 2 Praha vás v tuto chvíli svým způsobem opět přenese do Jižní Ameriky, do Peru společně s Fanny Puntac a doktorkou Olgou Vilímkovou mluvíme o práci nadačního fondu Inka. Fanny, jak vy jste poznala práci nadace, nadačního fondu a v čem je důležitá podle vás Peruánce?

Fanny PUNTAC
--------------------
V Peru je velmi důležité, aby děti na horách dostaly tu pomoc, protože je to potřeba. Hodně děti nemají takový...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Možnosti chodit do školy?

Fanny PUNTAC
--------------------
Jo, ano.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Jak, paní doktorko, vlastně mapujete ty oblasti nebo s kým jste v Peru v kontaktu tak, abyste věděla, kam cílit pomoc nadačního fondu?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, to dělají peruánští koordinátoři, kteří jsou všichni indiáni a jestli můžu jednu takovou konkrétní příhodu. Teďka, když jsem tam byla v červenci, tak pro mě to bylo velké překvapení, protože já jsem si myslela, že jedeme na výlet a vzala jsem prostě vysokoškoláci z jedné oblasti vlastně na výlet do jiné oblasti, aby se poznali. Tam, kam jsme jeli, to se jmenuje Janaoka a my jsme prostě přijeli do té vesnice nebo do toho městečka Janaoka a já jsem zírala, tam byla obrovská slavnost nachystaná, takže zpívaly se písničky, tančilo se tam, děti přednášely, matky v krojích, byla napečená morčata, a to všechno bylo kvůli tomu, že se kladl základní kámen ke knihovně. Ta knihovna, to my máme takovou taky zase aktivitu, že prostě zakládáme v Peru vesnické knihovny a rodiče nebo teda ti otcové už měli hotové cihly prostě předem, protože bylo období sucha, tak udělali cihly adobe z hlíny nasušené, měli jich tam několik stovek. Říkali mi, teď neprší a je potřeba využít sucha, aby to bylo v září pod střechou. Ta knihovna za ty dva měsíce opravdu už je hotová. Takže to nadšení těch samotných rodičů, že jsou prostě rádi, že jejich děti mají příležitosti například i takové, že mají budovu, kde je ta knihovna, kde si můžou půjčovat knížky, jsou tam stoly, židle, je to vlastně moc pěkná místnost, jsou tam počítače v jedné té knihovně máme už dneska internet, takže děti si budou moci psát se svými kmotry i přes ten internet. Takže ti rodiče jsou takoví, jako vděční za ty příležitosti, že to pak člověka taky teda hodně potěší.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Co vlastně ta knihovna v tom indiánském společenství znamená, nevytváříte tím vlastně jakoby další prvek něčeho, čemu se říká možná jako bod, kde se lidé potkávají, kde spolu mohou komunikovat, jak je to vlastně u indiánů, potřebují tu knihovnu, třeba zároveň vedle toho ten orální způsob předávání informací?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Víte, já bych se v podstatě jako kdysi bývala byla myslela, že nepotřebují, ale...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Tak si to myslím já, proto se na to ptám.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Jako ta knihovna to vůbec nebyl můj nápad, mě k tomu prostě inspiroval indián, když mi říkal, že když mu bylo 6 let, Rubidio, tak pásl na pastvě a neměl tam co dělat, prostě nudil se a říkal, co by dal za knížku. Protože vždycky, když mají prázdniny děti třeba dva měsíce, tři měsíce, tak jdou někam za prací nebo na tu pastvu do hor a on říkal... totéž se mu stalo, když mu bylo 7 a pak ještě 8 let, že byl takhle 2 měsíce, 3 měsíce prostě sám jeden malý chlapec v horách. Říkal, jé, jako knížka, kdybych ji býval měl. A to nás teda inspirovalo k založení první knihovny a ta knihovna mě strašně prostě překvapila, tam se indiány fakt scházejí, nakonec naše starší děti organizují život v té knihovně, malé děti tam chodí psát si úkoly, starší jim s tím pomáhají, mají tam kroužky. Tady zrovna třeba v té Pucamarce mají kroužek dneska šití, tkaní a pletení. Mají tam stádo lam a ovcí, takže ti mladí prostě střídají svoje vlastní lamy nadační.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Komunitní centrum v podstatě.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, je to takové jako kulturní centrum a fakt jako vždycky, když tam přijedu, tak všichni tam, nebo lidé chodí v krojích, protože my teda spojujeme ten nadační život také s obřady uctění matky země, aby se uchovávaly indiánské tradice. Ty střediska fakt žijí.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Vy stavíte knihovny jako budovy a jak je to potom s knížkami, jak se vlastně knihovny naplňují, nebo kde sbíráte to, aby ta knihovna nezůstala prázdná?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, ty budovy staví otcové. Cihly si udělají, kameny taky někde v okolí najdou, takže pro nás jsou to vlastně nulové náklady na tu stavbu, materiál je místní, práce je zdarma, to dělají jako brigády a my teda jako nadace potom platíme třeba dřevěnou podlahu, právě ty stoly, židle, poličky a knížky, a to platíme... my máme ty děti, co mají kmotra, jako s kódy. A když dostaneme na účet peníze bez kódu konkrétního dítěte, tak tyhle peníze právě používáme pro vysokoškoláky v Peru nebo pro ty knihovny.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To znamená, že vaši sponzoři nesměřují ty peníze jenom na konkrétní lidské osudy malých indiánů, ale také prostě pošlou peníze tak, aby nadace s nimi mohla takhle nakládat?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Ano.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Jedna z vašich důležitých aktivit jsou také prospěchová stipendia. O co jde?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
To jsou právě ty vztahy kmotr - konkrétní dítě, kdy kmotr posílá svému konkrétnímu studentovi peníze. My to nazýváme prospěchová stipendia v Peru a děti v Peru začaly říkat, že to je pomoc kmotra. Pro nás to jsou prospěchová stipendia z toho důvodu, že to stipendium nemá každé dítě, ale jenom to, které má zájem o vzdělávání a které se i snaží, což se víceméně může projevit taky ve známkách, ale spíš je to, stipendium je pro dítě, které je prostě bystré a má zájem.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Fanny, obracím se na studentku, která se také díky vaší nadaci dostala do České republiky, Fanny Puntac, vám je 21 let. Jak vnímáte život tady během toho roku, je to nějaké srovnání pro vás s Jižní Amerikou?

Fanny PUNTAC
--------------------
No, samozřejmě. Tady jde život ještě moc rychle a no, já jsem teď...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Zvykáte si na ten rychlejší způsob života?

Fanny PUNTAC
--------------------
No, samozřejmě, ale je to těžký ještě pro mě, protože jak jsem řekla, že bydlím, já pocházím z vesnice, a to je velký rozdíl.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Mezi životem ve městě a na vesnici?

Fanny PUNTAC
--------------------
Jo, ano.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Můžu do toho skočit?

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Samozřejmě.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Fannynko, že za tebe bych mluvila. Když jsem Fanny přejela, byla teda ty první měsíce v Poděbradech, kde se učila český, tak ty její první zkušenosti byly pro nás velice příznivé, řekla bych, roztomilé, protože se jí třeba líbily učitelky. Líbilo se jí, že učitelka chodí do školy každý den, že přijde přesně, že hodina začne přesně a skončí přesně.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Něco, na co nebyla zvyklá?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Na to nebyla zvyklá. Líbilo se jí, že za ten vyučovací kurz se fakt probere hodně věcí, to znamená, že se každý den naučí něco nového, i když se potom musela odpoledne hodně učit a čeština fakt pro ní byla těžká. Líbilo se jí, že učitelka brala domů na návštěvu, no, Fannynka byla asi oblíbená studentka. Dělaly prostě různé výlety po okolí Poděbrad, tak to bylo pro ni nové.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Jak třeba některé školy nebo rodiče, kmotři organizují v rámci třeba škol českých, kde mají vlastní děti nějaké kontakty, máte spřátelené školy mezi Českou republikou a Peru?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Máme, no. Těch kontaktů je hodně. Já i jezdím právě na besedy do těch českých škol a je to dojemné, protože české děti se velice zajímají o ty svoje kamarády v Peru a ten zájem je konkrétní. Nejenom, že tady třeba na gymnáziu Budějovická, když tam četli poznámku na vysvědčení, že jejich dítě napsalo hezky domácí úkole, ale...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Jejich dítě, to znamená, že celé třídy sponzorují třeba někoho, jo, takhle?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Ano. A říkali právě, tak my mu vzkazujeme tomu našeho enochovi, chválíme ho za to, že hezky napsal domácí úkol, ale musí dělat taky grafy, jinak bude sekec mazec. Nebo v Brně holčička říkala, no, a teďka té naší holčičce, teda zemřela jí maminka i tatínek, dobře, tak ta naše u babičky, ale ona má přece sourozence, tak kde jsou ti její sourozenci. Kdo se o ně postará? A holčička měla slzy v očích, Základní škola Pramínek Brno, a já jsem jí říkala, neboj se, její bratříček taky jako je v péči babičky nebo tety, jako není sám, postarají se o něj. A ona si ulevila a říká, to jsem ráda.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Co myslíte, že může ten vzájemný kontakt nabídnout z jedné i z druhé strany. Myslíte si, že naše děti, o kterých se často říká, že to je ta generace hodně u počítače, a jak už zmíněno i Fanny Puntac velmi rychlý život, že nás to může nějakým způsobem ovlivnit?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, mě překvapuje zájem našich dětí. To, fakt, když přijdete do té třídy, tak tady Praha 8 třeba ty děti to byla druhá třída, co nově vstoupily do přátelství, protože devátá třída ho opustila, tak předali štafetu a děti prostě absolutně nadšené, jako motivované. Jednak se hodně dozví o tom peru, protože si o tom povídají ve škole s paní učitelkou, čtou, ale je tam i ta lidská stránka, že prostě myslí na někoho, kdo třeba má těžší život, než mají tady ty děti, snaží se mu ho usnadnit a taky posílají tu lásku. Prostě posílají vroucí dopisy.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Teď jste řekla těžší život a možná by vám leckdo, kdo v Peru byl, tak by řekl, ono je to relativní, v něčem těžší a v něčem zase jednodušší třeba ve vztahu k přírodě, zdravější a tak podobně, viďte?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
No, tak nedá se říct, že by každý indián v Peru na venkově byl zdravý a šťastný, protože tam jsou prostě ty zdravotní problémy taky velké, ale fakt je ten, že my máme jiné starosti jiného druhu a indiáni zase taky daleko jiné.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Poslední minutka jenom s otázkou. Co nového třeba váš nadační fond Inka připravuje nebo kam chcete pokročit dál, je to jenom o rozvíjení těch stávajících aktivit, anebo plánujete i něco nového?

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Nově plánujeme to, že vysokoškolští studenti v Cuscu přebírají přátelství mezi školami, takže budou jezdit oni sami do těch peruánských školiček a dělat tam různé kroužky a aktivity a budou prostředníkem mezi těmi českými školami přímo oni sami. Jeden student bude mít na starosti vždycky jedno přátelství.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Děkuji vám, děkuju nejen za to, že jste si dnes našla čas, ale samozřejmě, jak říkáme, a nejenom v tomto pořadu, za vaši práci, kterou děláte. Našimi hosty dnes byla doktorka Olga Vilímková, předsedkyně nadačního fondu a zakladatelka nadačního fondu Inka. A také studentka z Peru Fanny Puntac. Vám samozřejmě úspěchy ve studiu, a ať tu nezůstáváte jenom pro bakalářský cyklus, ale můžete si to prodloužit a hlavně ať to všechno potom zase vrátíte doma v Peru zpátky. Díky a na shledanou.

Fanny PUNTAC
--------------------
Děkuji.

Olga VILÍMKOVÁ, předsedkyně a zakladatelka nadačního fondu Inka
--------------------
Děkujeme mockrát.

Logo|foto:Český rozhlas