Přepis pořadu Jak to vidí - 21.7.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné dopoledne, pěkné úterý 21. července. Teď mám dělá společnost pořad Jak to vidí a Daniela Brůhová. Se mnou ve studiu sedí Juraj Liška. Pěkný den.

Juraj LIŠKA
--------------------
Hezký den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Sportovec, autor několika knih a také milovník Jižní Ameriky. My s vámi budeme cestovat za kávou, do Kolumbie, možná se podíváme i jinam do Jižní Ameriky. Začít bychom měli tím, že vy jste studoval v Bogotě a tam asi vznikla ta vaše láska, která k Jižní Americe trvá. Kdy jste studoval v Bogotě?

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano, takže v roce 2000 jsem využil nabídku kolumbijské vlády a dostal jsem se na postgraduální pobyt do Bogoty. No, a dostal jsem stipendium na jeden rok, na dvanáct měsíců, no a pak se mi tam povedlo si to ještě prodloužit na dva roky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dva roky jste tam žil, španělštinu jste tedy vypiloval. To je asi velmi důležité umět španělsky, když člověk jede nejen do Kolumbie, ale možná vůbec do Jižní Ameriky?

Juraj LIŠKA
--------------------
Tak hlavně jsem to vypiloval až tam, musím říct, protože ty moje základy byly velmi chabé a když jsem chtěl na univerzitu, tak opravdu jsem začal úplně naruby, že nejdřív jsem měl slovní zásobu a pak jsem doháněl horko těžko gramatiku, ale šlo to, protože ty Kolumbijci a vůbec Jihoameričané jsou skvělí lidi a věnují se vám a chtějí naslouchat. A pokud se chcete učit jejich jazyk, tak oni to ocení a tím pádem jsou ještě lepší a ještě vlastně ten vztah je vřelejší.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni budou komunikativní, to jsou takové jižní národy, kdybychom to brali z toho evropského pohledu, je to tak?

Juraj LIŠKA
--------------------
Jsou, tak ono Evropané, kteří tam žijí, tak všichni říkají, že jsou takzvaní abladores, vlastně takoví mluvící mluvčí, mluvčí, že hodně mluví, hodně napovídají, tak ono už samo o sobě, že jo, ty národy jsou...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jste tam studoval v Bogotě?

Juraj LIŠKA
--------------------
Tak já jsem tam studoval geografii, protože já jsem tady vystudoval zeměpis, tělocvik, no a pak jsem hledal možnosti, nastoupil jsem na postgraduální studium tady na přerovské fakultě a hledal jsem možnosti, jak odjet do Latinské Ameriky, protože moje specializace byla právě Latinská Amerika. No a povedla se ta Kolumbie, protože před tím jsem byl v Peru, byl jsem ve Venezuele, v Ekvádoru, Bolívii a chtěl jsem, hodně jsem chtěl tu Kolumbii.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A Kolumbie tedy vás zaujala z těch jihoamerických zemí nejvíce?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak to je země, kde se pořád něco děje, tam prostě každý den je to atmosféra, každý den je dobrodružství až opravdu to je i co se týče kulturní mozaiky politický, historický, tak opravdu ta Kolumbie patří mezi nejzajímavější v Latinské Americe a nejenom s ohledem na tu kulturu, ale taky s ohledem na přírodu, protože opravdu ta Kolumbie je velmi bohatá, protože má Pacifik, má Karibské moře, má Amazonii, má Orinoko, má tu andskou část, co se týče přírodního bohatství těch přírodních regionů, tak nemá v Jižní Americe konkurenci.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Kolumbii byste nám doporučoval všem. Jedině asi dobrodružným povahám, protože skutečně tam se, myslím nejen ta politická situace, ale i mnohé věci mění den ze dne.

Juraj LIŠKA
--------------------
No, určitě bych to doporučoval, a to z důvodu prostýho, že tam nejsou ty davy turistů ze Spojených států, z Německa a tak dále, že opravdu ta země ještě dýchá tou svoji atmosférou. Když jedete do Peru, já nechci teď hanit nějakou zemi, ale když jedete do těchto turistických zemí, jako je Peru, Venezuela, tak tam máte zástupy, tisíce, tisíce turistů a ta Kolumbie má kouzlo v tom, že můžete naleznout regiony, kde vůbec bílí lidi nebo turisti zatím nebyli, nebo se nedostanou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ovšem předpoklad je dobrá znalost španělštiny a možná tedy i znalost některých místních lidí, kteří vás provedou. Není to tak?

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano, určitě, je to na prvním místě španělština. No a na druhém místě je to asi respektování těch místních zvyklostí a jít na doporučení, prostě když místní řeknou ne, nedoporučujeme, tak radši se tomu vyhnout. Ale opravdu, když má tam člověk zázemí, kontakty, tak se dostanete všude a musím říct, že všude i bezpečně dá se cestovat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkal, že vaše specializace zeměpis, tělocvik. Ten tělocvik vás tam přivedl k zajímavému sportu sandboarding. Můžete říci, co to je?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak je to něco jako snowboarding, ale na písku zjednodušeně řečeno, a to začalo, protože jsem sportovec a snowboardoval jsem a tam jsem se dostal na jednu exkurzi geografickou pod jednu sopku, která byla ledová, zaledněná, Nevado del Ruiz taková nejznámější. No, a já jsem tam místním studentům, spolužákům i těm profesorům vysvětloval, že tady, když na to tak koukám, tak by se tady provozovat i snowboarding. A oni, ty jsi blázen, vždyť to je v pěti tisících, tam nic nevede, dva, tři dny šlapání. No, ale pak to byla taková výzva, to jsem vsadil s jedním spolužákem, že to dokáži. No, a pak to začalo, že jsem odjel do Čech, přivezl jsem snowboardy a začalo to dobrodružství na snowboardu. No, ale na těch ledovcích to bylo opravdu adrenalin, bylo to komplikovaný, musel jsem ty Kolumbijce oblíknout, stany jsem musel přivézt, spacáky a tak dále, protože tam není žádná infrastruktura na těch ledovcích. No, a protože to bylo komplikovaný, to jsem nemohl dělat tak často, tak vznikl ještě jeden projekt, že bych ty stejná prkna využil na písek. No a tím začal ten vlastně sandboarding ten projekt.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Aha, tam jsou písečné duny tak vysoké, že se z nich skutečně dá sjíždět?

Juraj LIŠKA
--------------------
V Kolumbii jsou i pouště, ale převážně na severu, ale tohle to bylo hned u Bogoty, a to jsou takové suché sprašové oblasti, jsou to svahy s větším sklonem, kde opravdu se to dalo používat ty prkna jako na písku. A ještě, když se ta skluznice mazala olejíčkem, no, tak to jelo podobně jako na sněhu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolumbijci tedy tento druh sportu vůbec neznali?

Juraj LIŠKA
--------------------
Byla to novinka. No, a s tím jsem i zasáhl média, nejdřív tištěná média v Kolumbii, protože jsem přišel do jedné redakce a řekl jsem, že tady provozuji nový sport snowboarding a následně i sandboarding. No, tak přineste fotky a tak dál. No a pak se to stalo velkým hitem, publikovali to v mnoha časopisech a novinách. Pak jsem zašel ještě do místních televizí, takže jsme natočili i dokumenty, to mi udělalo velkou reklamu, no, a mohla tam začít, já jsem to pojmenoval Česká snowboardová škola v Kolumbii.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A ta tam funguje dodnes?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, ta už nefunguje, ta fungovala asi dva roky po mém odjezdu ještě, takže do roku 2004 fungovala, protože to pak převzal můj kolega Oliver Schmitd z Německa. No, ale pak to skončilo, protože už nebyl, on už nebyl tím sportovcem, spíš byl fotografem a už se tomu nechtěl dál věnovat. Ale když tam například jedu, tak mi známí, několik známých se ještě v roce 2006, 2007 domnívalo, že jsem pořád žil v Bogotě, protože ty dokumenty pořád běžely kolem dokola, takže já jsem tam s někým jsem si i psal e-mailem, nebo jsem tam přijel, ale ty jsi neodjel někdy. A jak to, vždyť já už od roku 2002 tady nejsem. Protože pořád tě vidíme v těch dokumentech v televizi. Takže to bylo takový žertovný.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Juraj Liška o Kolumbii. Cestujeme po Bogotě a po Kolumbii a posloucháte Český rozhlas 2 Praha.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Na adrese, internetové adrese www.rozhlas.cz/praha najdete pořad Jak to vidí, který právě posloucháte, anebo si jeho reprízu můžete poslechnout dnes po třiadvacáté hodině. My cestujeme po Kolumbii, pro mě velmi exotické zemi, která ovšem je spojena rozhodně s kávou, tedy lidé, kteří pijí dobrou kávu, tak Kolumbii a káva to je téměř jedno, pane Liško. Co kávové plantáže, navštívil jste v Kolumbii?

Juraj LIŠKA
--------------------
Tak ono žít v Kolumbii nebo jezdit do Kolumbii a nedostat se do kontaktu s kávou, to je věc nemožná. Takže opravdu, když jste v Kolumbii, tak ta káva z vás dýchá. Jsou tam kávové banky, jsou tam obchody, jsou tam restaurace, jsou tam vynikající kavárny, takže všude tu na vás ta káva dýchá ze všech stran a opravdu já jsem měl tu možnost ty plantáže navštívit, a to z toho důvodu, že mí spolužáci nebo i profesoři na mé univerzitě, kde jsem studoval, tak částečně měli své kávové plantáže, protože v současnosti je to v Kolumbii vlastnit kávovou plantáž, i sebemenší, je taková prestiž. Takže i ti movití lidi, Kolumbijci, i když se tím nezabývají, tak chtějí vlastně aspoň políčko kávové plantáže. A tam, kde se pěstuje káva, tak to je takové nádherné území a ty bohatí Bogoťané si tam staví své chaloupky. Takže takové to druhé bydlení, chalupaření není doménou jenom České republiky, ale i opravdu od té střední vrstvy v Bogotě téměř všichni vlastní nějakou usedlost, nebo nějakou chaloupku a většinou právě v těch oblastech, kde se pěstuje káva. Takže já jsem měl možnost tady ty usedlosti kávové navštěvovat. V Kolumbii se tomu říká takzvaná finca, finca cafe tera, takže já jsem pravidelně jezdil do těchto finec.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč je to prestiž mýt alespoň malé kávové políčko?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, protože Kolumbie je postavena na kávě. Ještě v 19. století Kolumbie znamenala jenom kávu, to byl veškerý hrubý domácí produkt z kávy a ještě 50. léta 20. století opravdu ta káva tvořila snad 40 % hrubého domácího produktu Kolumbie. No, a oni tu kávu považují za svůj národní rostlinu, plodinu a národní vlastně nápoj.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jako v Česku se pije pivo, tak v Kolumbii se pije káva. Je to tak?

Juraj LIŠKA
--------------------
Určitě, i když velké kávové firmy teď přiznávají, že pití kávy hlavně v Kolumbii a v těch pěstitelských zemích je na ústupu, takže ti si lámou hlavu, čím to je, protože když navštívíte ty vesničky, tak ano, tam všichni pijí kávu na snídani, na oběd několikrát, ale už v těch větších městech ta mladší generace už tu kávu pít nechce a místo toho, že jo, chce pít ty různé moderní nápoje.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Limonády a tak dále. Já jsem se ptala, jestli jste navštívil kávové plantáže. Je to asi dřina vypěstovat kávu a vyprodukovat takový jeden pěkný pytel dobrých kávových voňavých zrn?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak v Kolumbii to dřina je veliká, protože ta káva se pěstuje na těch prudkých svazích centrálních, Kordiller zejména, a opravdu ty stromy těch svahů jsou veliké a už jenom dostat se do těch oblastí, protože ta nejkvalitnější káva, jak Kolumbijci tvrdí, se musí pěstovat ve výškách 1200 až 1600 metrů nad mořem. No a někdy je jediný dopravní prostředek mula nebo nějaké zvíře, někdy se tam nedostanete ani speciálními jeepy, které tam jezdí v těchto oblastech, takže opravdu je to dřina, je to dřina vysadit tu kávovou plantáž někde v těch výškách 1200 1500 metrů nad mořem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechno se dělá rukama. Představuji si, kdyby to bylo u nás, jako kdybychom kávu pěstovali na Sněžce.

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano. Na rozdíl od těch jiných pěstitelských zemí, které poslední dobou navštěvuji, třeba Vietnam, Brazílii a tak dále, tak opravdu ta kolumbijská káva se pěstuje pořád stejně, už několik století se tam nic nezměnilo, protože tam je zejména ta ruční práce. Opravdu se tam stroje nedostanou na ty prudký svazy a v tom je to kouzelný, to má ta kolumbijská káva velké kouzlo a oni ještě tvrdí, když, aspoň všude v bedekrech se píše, ta kolumbijská káva nejkvalitnější, nejjemnější, tak oni tvrdí, že opravdu, aby ta káva byla tak jemná, tak kvalitní, tak musí se pěstovat v těchto výškách, jak už jsem tady zmiňoval. No, ještě k tomu pití mě teď napadlo, jestli můžu. Tak jak jsem přišel na univerzitu, tak jsem byl velmi překvapený, protože na těch státních univerzitách všude ve všech salonech, přednáškových síních, ve všech kabinetech profesorů všude je k dispozici káva. Tak to jsem tedy zapomněl zmínil a opravdu, když jsem jel do Kolumbie, tak jsem se domníval, že jedna, dvě kávičky denně maximálně je tak správně. Ale když jsem přijel do té Kolumbie, tak si po půl roce jsem konzumoval šest, sedm, osm šálků kávy denně, takže tam je to úplně normální.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A spal jste dobře?

Juraj LIŠKA
--------------------
Spal jsem dobře.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je to káva skutečně kvalitní, jemná, jak se o ní říká?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, zdá se být, zdá se, že ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ke kávě patří i jídlo. Jaká je kultura jídla v Kolumbii?

Juraj LIŠKA
--------------------
Tak kultura jídla, jak to shrnout stručně, jasně, tak hlavně oni nemají kulturu omáček. My, jak jsme omáčkoví, tak to tam není, takže oni většinou suchý jídla. A takovým nejčastějším, nejběžnější, jestli jste na vesnici nebo ve městě, tak jsou to prostě pečená masa, že jo. Hlavní hovězí maso tam je doménou, takže hodit rychle na gril, upéct. Ale co je zajímavý, tak vždycky musí přijít hodně příloh. To mě teda vyhovovalo, že nikdy není jenom jedna příloha, hlavní příloha tam je rýže a banány. Ale banány ne jak to my známe ty sladký, ale banány na vaření to je to platano, které se peče naslano, takže ono se to připravuje jako placka, tomu se říká patacones, nebo se připravuje jenom opečený na oleji, takže vždy přijdou přílohy a vždycky nesmí chybět fazole nebo čočka.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže luštěniny, rýže, banány?

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano, vždycky přijdou dvě, tři přílohy a vždycky přijde hodně zeleniny, hodně zeleniny, luštěniny, a to mně teda vyhovovalo, protože ten talíř je velmi pestrý a když chcete i do chudých oblastí, tak si říkáte, jak jsou tam ti lidé chudí, nemají peníze, že jo, žijí někde, plechová střecha a někde nějaký bambusy a tak dále, ale všude, i v těch chudších čtvrtích, opravdu na to jídlo si potrpí a když jíte i s těma chudýma, tak opravdu neodcházíte s prázdným žaludkem. To já jsem jim vysvětloval, vy říkáte, že jste chudí, ale takhle já nejím ani v Čechách. Takže opravdu v Kolumbii se jí velmi dobře, zdravě, protože opravdu tam ta příroda je tak bohatá, že všude, všude to tam roste, hlavně ta zelenina, ovoce. Ani po dvou letech mého pobytu v Kolumbii jsem se nenaučil pojmenovat všechny ty ovoce a ty zeleniny, které se tam běžně konzumují.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže i ovoce je jako příloha k hlavnímu jídlu. Co polévky?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, polévky taky samozřejmě, ale někdy polévky se tam používají i jako hlavní jídlo, protože opravdu oni tam vaří ty husté polévky, kdy hodí, kdy tam nasází všechno možné a opravdu ta polévka plní funkci hlavního jídla.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže někdy je hlavní jídlo jenom polévka.

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Schází se celá rodina u toho jídla, potrpí si na to, aby si skutečně poseděli i dobrého jídla, anebo to zhltnou jako my v poklusu?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, to právě, že ne. Já si myslím, že opravdu ti Kolumbijci si hodně na tom potrpí, a to bylo překvapením, když jsem odjel na první geografickou exkurzi vlastně s tou fakultou, a já jsem studoval na státní univerzitě a většinou ty státní univerzity tam jsou spíš studenti z těch nižších a středních vrstev, ale na co si oni potrpěli, opravdu pravidelně se muselo zastavovat, když byla dvanáctá hodina, tak opravdu přesně za pět dvanáct se muselo zastavit před restaurací, jíst. Když jsme snídali, přesně v sedm hodin snídaně. No, a když jsme někam spěchali, nestíhali jsme, tak já jsem říkal, ale co tak budeme jíst ve dvě hodiny, ve tři. Ne, ne, tady prostě ve dvanáct hodin a mají opravdu, nemají na to deset, patnáct minut, ale dát si tam pracovní schůzku někde na obědě, tak to znamená tři, čtyři hodiny obědvat, komunikovat, takže všechno v klidu, pijánko a i když jsem tam pak pracoval, vlastně jak jsem si tam rozjížděl tu moji agenturu cestovní, tak opravdu v Bogotě stihnete maximálně dvě pracovní schůzky. Jedna dopoledne, takže jíte od osmi do jedenácti, do půl dvanácté a pak hned navážete další schůzkou na oběd. To je velmi příjemné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Od dvanácti do čtyř nebo do pěti. To je skutečně velmi příjemný rytmus. Dá se přitom vůbec podnikat při takovém rytmu?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, je pak ta změna, když přijedete z Jižní Ameriky sem, tak opravdu je to velmi tvrdý, když se musíte naučit tady těch schůzek musíte dát podstatně víc, abyste se uživili, ale tak žil jsem tam dva roky. Mí známí, kteří tam žijí delší dobu, tak už sami tvrdí, že už by si tady na tu evropskou kulturu nezvykli, ale tak já jsem se nějak tak přeorientoval.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To říká Juraj Liška, autor knihy Kolumbijská triáda a také knihy Káva putování za tajemství kávových specialit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Po Kolumbii cestujete s Českým rozhlasem 2 Praha a Jurajem Liškou. Mě zaujalo, když jste říkal, že Kolumbijci mají chaty jako v České republice, ovšem ke každé chatě patří taková menší kávová plantáž. Je to chataření tam velmi podobné jako v Česku? Nebo jak vypadá taková chatička u obyčejné kávové plantážičky?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak podobné myslím, že není, protože tam ještě všude převládá takové ty koloniální zvyky, co se mi hrozně líbilo, že opravdu už i střední vrstva, a ta střední vyšší hlavně a pak ta vyšší opravdu na těch svých usedlostech mají své služebné, takže tam jsou takoví ti lidi, ty chudší lidi z té vesnice, které se o ty chaloupky starají. No, a když tam přijde, tak máte všechno vlastně připravené, takže ta Kolumbijka se nemusí starat o nějaký vaření, praní, žehlení a tak dále, tak na to mají to svoje služebnictvo. A protože tam ta pracovní síla je velmi levná, tak i ta střední vrstva, která například v Bogotě pracuje, tak si může na tý vesnici dovolit mít služebnou. To je taková velmi příjemná záležitost na rozdíl od těch našeho chalupaření, kde ženy po týdnu uštvané, že jo, jedou na ten víkend a v neděli zase všechno balí a v noci připravují se na pracovní týden. A další příjemnou záležitostí je, že když je to už ta vyšší vrstva, tak většinou tam pracují už jenom chlapi, takže oni se dokážou o tu rodinu postarat a ta žena nemusí po nocích...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta jenom vychovává děti, anebo se stará jenom sama o sebe?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak to je taky trošku komplikovanější. To je na delší vyprávění. Ale opravdu tím, jak z té vyšší, jak ti muži zajišťují rodinu a tak dále, tak opravdu ta žena se může starat jenom o ty děti a musím říct, že jak tady panuje doména, že ti, co mají hodně peněz nebo mají rozjetý byznys a tak dále, takže nemají vychované děti, tak tam je to právě naopak, že ti lidi, co dělají byznys, mají peníze, tak opravdu ty ženy mají čas na své děti a já jsem nesetkal s rodinou, která by byla bohatší a že ty děti by byly nějaký rozmazlený nebo nevychovaný, a to mi právě vysvětlovali tím, že ta manželka nebo ta matka se opravdu o ty může starat, dohlížet na tu výchovu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je velmi zajímavé, počet dětí, jaký je v Kolumbii? Je to bohatství mít více dětí?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak už ne u těch moderních rodin v těch městě Bogotě a tak dále, v Chile tam už je ten životní styl podobný nám. Ale na těch vesnicích tam je to opravdu, tam se nezměnilo, ty děti, to jsou vícepočetné rodiny, pět, deset i patnáct dětí. No a zrovna v té zóně kávy je to takový zajímavý příběh, že vlastně tam ty ženy, které pracují na těch kávových latifundiích na těch plantážích, tak se může stát, že většinou těch žen je tam míň a že to je tvrdá chlapská práce, takže se stává, že ta žena není vdaná, ale má děti o dvou, třech, čtyřech chlapech.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Skutečně?

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano, takže to je zase takový ten sociální neduh, co tam panuje. No, a já jsem se o tom zmiňoval i v knížce, je to taková zajímavá věc, že opravdu žena jde, nějaká služebná, že jo, má dítě má od jednoho chlapa dvě děti, no a pak když chlap si najde jinou, tak vlastně žena musí jít zase na nějakou jinou kávovou plantáž, tam zase se zaměstná a může se stát, že opět se dostane do kontaktu na rok, na dva, na tři s nějakým tím dělníkem, tím sběračem a zase s ním má dvě, tři děti.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A ta žena se stará o ty děti sama, tedy ekonomicky je to na ní?

Juraj LIŠKA
--------------------
Ano, stará se ekonomicky, stará se sama, anebo vypomáhají pak ty majitelé té plantáže.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když vás tak poslouchám, tak si říkám, že ty sociální nůžky musí být v Kolumbii velice rozevřené. Je to znát, když se přijede do té země?

Juraj LIŠKA
--------------------
Je to znát, je to znát, že opravdu vy můžete v tom hlavním městě Bogotě žít jako ve Švýcarsku, když jste v té luxusní severní části. Ale pak zase hodinu cesty od Bogoty se můžete vyskytnout úplně v jiným světě, ale to je vlastně doména těchto všech rozvojových zemí a ono se ještě tvrdí, geografové tvrdí, že Brazílie, Kolumbie a Mexiko má nejvíce ty nůžky rozevřené z celé Latinské Ameriky, takže opravdu i ta Kolumbie s tou Brazílií jsou tím známé, že ty nůžky jsou tam.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když odhlédneme od toho sociálního podhoubí Kolumbie, tak vy jste zmiňoval, že je přírodně velice krásná. Co vy nejvíce oceňujete z přírody v Kolumbii?

Juraj LIŠKA
--------------------
No, tak...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste říkal, že sandboardujete na té sopce, na těch dunách.

Juraj LIŠKA
--------------------
Tak tam je úžasný jedna věc, že žijete v Bogotě, tam se žije velmi příjemně, protože Bogota leží ve výšce 2600 metrů nad mořem, to je jako náš, nebo ne náš...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je u nás nemožné.

Juraj LIŠKA
--------------------
To u nás není, ale kdyby jak nejvyšší vrchol Gerlachovský štít, že jo, Československa nejvyšší, takže tam je příjemné klima. Takže tam je celoročně něco jako u nás květen. Úžasné podmínky na práci a tak dále, ale pak hodinu jízdy od Bogoty se můžete vyskytnout v tropech, vlastně na hranici nulové nadmořské výšky a tam máte 30 stupňů průměrně a jsou tam opravdu ty skutečné tropy a zase hodinu, dvě jízdy od Bogoty se můžete vyskytnout na ledovci, což je úžasná věc a tam žije, co jsem poznal jednu Češku, je to doktorka, gynekoložka, která si žije v Bogotě velmi hezky, a ta říká, že má chatičky ve všech ročních obdobích, takže ona má chaloupku v té zóně kávy, kde je teplo, pak má chaloupku v tropech, no a pak má chaloupku pod ledovce. A ona tvrdí, že když chce jít do podzimu, tak jede tam, když chce jít do léta, jede tam. Ta si tam našla všechny čtyři roční doby, tak v tomhle tom je ta příroda je velmi kouzelná, že tam opravdu můžete během několika hodin stanout ve všech vegetačních pásmech, to je něco podobného jako v Peru, že stropu vlastně jeepem jedete až na hranici věčného sněhu a ledu. No a mě tam ještě hodně vyhovovala jedna věc, že když jsme se studenty vlastně měli takový splín, nebo jsme se museli učit, tak jsme nasedli do letadla a letěli jsme na ostrůvek v Karibském moři a prostě tam jsme si užívali neskutečnou pohodičku.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Krásné moře, teplé moře, písečné pláže.

Juraj LIŠKA
--------------------
A hlavně úžasný lidi, úžasný lidi, můžete si naleznout tam ostrůvek bez turistů, kde nezakopáváte, neslyšíte angličtinu a tak dále, takhle v tomhle tom je ta Kolumbie kouzelná, že když přiletíte do Bogoty, tak si můžete po konzultaci s místními vybrat místečko, které vám vyhovuje a v jakémkoli vegetačním pásmu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to bylo pozvání do Kolumbie od Juraje Lišky, který tam nejen dva roky studoval, ale i taky tam zkoušel podnikat. No a myslím, že Kolumbii procestoval skutečně křížem krážem. Děkuji, že jste nás do Kolumbie zval. Kdybyste se měl rozloučit španělsky a popřát nám třeba hezký den a dobrou chuť ke kávě, jak by to znělo?

Juraj LIŠKA
--------------------
/Hovor ve španělštině/, takže jsem řekl, že velmi pěkně děkuji za pozvání a bylo mi potěšením.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nám také, Juraj Liška.