Přepis pořadu Jak to vidí - 15.4.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Dobrý den. Vítejte při poslechu naší stanice, tedy Českého rozhlasu 2. Provázet vás bude až do 12 Pavel Kudrna. Řadu zajímavých hostů vám představím v průběhu dopoledne, řadu zajímavých námětů, témat k povídání, spousty písniček, to bezesporu. Jako první přišel do studia, do pořadu Jak to vidí profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Pane profesore, moc vás zdravím, dobrý den. Dobré dopoledne.
Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré jitro.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
My jsme se naposledy viděli v pořadu Jak to vidí, když byla vyslovena nedůvěra vládě. Vy jste vzplál tady u nás přímo nekřesťanským hněvem. Zdalipak za ten měsíc jste žil něčím podobným, ještě jste se tím trápil, nebo naopak už se objevila nová témata?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak já myslím, že můj hněv nebyl nekřesťanský, to byl spravedlivý hněv a ten můj hněv na lidi, kteří tohle to způsobili, ten pád vlády a diskreditaci naší země uprostřed našeho předsednictví, ti mě skutečně rozčílili. A ten můj negativní vztah trvá. Na druhé straně ale opravdu nemohu říct, že bych v posledních týdnech žil především českou politikou. Jednak z důvodů, že mám před sebou velmi náročnou cestu do Spojených států, na kterou se musím připravovat, a především to hlavní téma pro mě byly Velikonoce. Takže z důvodu duševní a duchovní diety a zdraví minimálně už sleduju to, co se děje na politické scéně. Ale do těch Velikonoc jsem byl ponořen opravdu hluboce. Jednak proto, že pro mě vždycky ty Velikonoce znamenají nejdůležitější dny roku. A také proto, že mám na starosti velmi živou farnost a tam všechno to, co je spojené s Velikonocemi, obřady, přípravy na křest 44 mladých dospělých lidí a všechny další povinnosti s tím spojené taky člověka naplňují.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Když vezmeme Velikonoce jako takové, tak bychom je mohli rozdělit matematicky na takové 2 části, respektive na 2 skupiny lidí, kteří se k Velikonocům nějakým způsobem staví. Jednak je tu skupina lidí, kteří je opravdu považují za svátky, za svátky, řekněme, duševní. A pak je tu skupina lidí, kteří považují jakékoliv svátky u nás vlastně za dny volna. O čemž svědčí ty nekonečné kolony, práce na zahradách, práce kolem domů, kolem chat. Myslíte, že to jde dohromady, že to jde skloubit, nebo vás to mrzí?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, mně je samozřejmě vždycky hrozně líto lidí, pro které třeba ten Velký pátek je prostě normální pátek. Já si pamatuju, že ve době, kdy jsem ještě nebyl věřícím člověkem a byl jsem na cestě, hledal jsem, tak mě přece jenom oslovila ta kulturní dimenze Velikonoc. Nedovedl jsem si představit Velikonoce, aniž bych slyšel Dvořákovu Stabat Mater, Bachovy Pašije. A taky jsme s přáteli hodně chodili do galerií a procházeli jsme všechna ta umělecká díla, která se vztahují k Velikonocům. Takže i tohle to kulturní vyzařování Velikonoc je, myslím, ohromným pokladem a je mi líto lidí, kteří vůči tomu nejsou otevřeni. Na druhé straně já jsem byl požádán v tomto roce, abych podpořil petici, aby byl Velký pátek státním svátkem. Já jsem to udělal, protože jsem si říkal - no, dobře, tak to je něco, co si asi stát může dovolit, svátků máme relativně málo. Pro lidi, kterým Velikonoce duchovně nic neříkají, tak to bude svobodný prostor, který naplní pobytem v jarní přírodě, nebo to bude velmi výhodné pro rodiny, když děti mají volno ve škole, tak ať si užijí ten čas s rodiči. A pro nás věřící to bude příležitost se nějak hlouběji zastavit nad tím tajemstvím těch svátků. Já sám jsem si bral, a vím, že si mnoho lidí bere věřících na tyhle ty svátky volno, aby je prožili jako takové intenzivní zastavení v roce. Protože tím, že křesťanství u nás není většinovým fenoménem, tak to má taky svoje velké výhody, že vzrůstá počet lidí, kteří to křesťanství berou opravdu niterně, opravdu velmi vážně. Vidím to zvlášť mezi mladými lidmi, kteří třeba chtějí strávit skutečně ty svátky meditativně, ponorem, někteří dokonce odjíždějí do některých klášterů, aby tam jaksi zažili tu krásu té velikonoční liturgie v plném rozsahu. Takže jaksi tohle to by vlastně mohlo vyhovovat všem. Na druhé straně ale musím říci, že o těchto Velikonocích jsem trošičku zapochyboval o té petici. Já jsem strávil částečně ten Velký pátek jednak s těmi hledajícími lidmi, s těmi vždycky děláme takovou netradiční Křížovou cestu do přírody, a potom s těmi lidmi, kteří v kostele prožívají intenzivně ten duchovní obsah tohohle dne. Ale přece jenom jsem taky chodil po ulicích a viděl, jak naprosté většině lidí přece jenom tenhle ten sváteček, to je na člověku vidět, jestli je to den, kdy je srdcem v tom velikonočním dramatu, nebo jestli je to prostě takový den, kdy prchá na chatu. Tak jsem si najednou říkal - a zasloužíme si to jako stát takovýhle svátek?

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já bych, pane profesore, do toho vašeho uvažování přečetl pár názorů z Internetu. Já jsem právě k tomuto tématu našel takovou velice bouřlivou diskusi. Já ji budu číst, tak jak je. Myslím, že křesťanovi nevadí vzít si případně den dovolené, nevěřící, cituji doslova, ať si škubnou, stejně jim to oči neotevře. Další. Je to sice pravda, ale bude-li svátek, bude to lepší. Moji rodiče při Popeleční středě projevili názor, že na Velikonoce by měli mít volno jen křesťané, ostatní by měli chodit do práce, církev by se rozrostla. Nejde o kvantitu, ale o kvalitu. A ještě jedna poznámka. Petice je dobrá věc, ale v tomto případě mi přijde, že není důvod zakládat petiční výbor. Otázka Velkého pátku se stejně bude na půdě Poslanecké sněmovny řešit a podle zkušeností z jiných peticí ve vládě kdo ví, zda-li nějaké podpisy občanů pomohou. Pár názorů lidí.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já všechny tyhle ty názory respektuju, protože si myslím, že co na tom může být cenné je ta debata o tom, která by mohla vést k věci, kterou já považuji za strašně důležitou, říci, co pro nás vlastně to křesťanské dědictví jako pro národ a společnost vlastně znamená. Já si pamatuju, jak už jednou proběhla o tom debata, jak tam ti poslanci vystupovali, jak je vlastně absurdní jako oslavovat něčí smrt a tak dále. Bylo vidět, že vůbec jaksi ten obsah těch Velikonoc a smysl té Kristovy oběti a tak dále, že to je úplně minulo. Tak jsme země, kde jeden z našich bývalých ministerských předsedů jednou do televize na otázku, kdo napsal bibli, říkal, že Ježíš Kristus. Takže jaksi ta vzdělanost je tady pozoruhodná. Ale já si skutečně kladu otázku, jestli si to jaksi zasloužíme, jestli konec konců ti, kteří stojí na té druhé straně, proti té petici, nemají taky svůj kus pravdy. Že my křesťané si můžeme vzít to volno a proč vlastně na tom mají parazitovat lidé, kterým ty svátky neříkají vůbec nic. A protože my z velké části, ta evropská společnost, rozšířil bych to dokonce, parazituje vlastně na tom křesťanském dědictví, žije ze spousty hodnot, které tahle ta tradice přinesla, Haberms, velmi levicový filozof, nedávno řekl - demokracie, svoboda, práva, individua, lidská práva, to všecko vyrostlo z toho křesťanského dědictví. To všecko ostatní jsou postmoderní žvásty. A u nás přece jenom lidé, kteří žijí z tohohle kulturního přínosu, a musel bych udělat velké přednášky, abych to zdůvodnil, na to tady není prostor, tak přece jenom necítí odpovědnost za tu tradici a staví se k ní někdy nesmírně nepřátelsky. A kladou si vlastně otázku, k čemu vede to odkřesťanštění společnosti, co vstupuje do toho uvolněného prostoru, vstupuje tam skutečně něco kvalitnějšího, něco, co nabízí nějakou lepší alternativu pro lidi, něco, co může víc morálně inspirovat společnost? Já o tom trošičku pochybuji. Víte, mě jaksi naplňují mnoha otázkami, mě naplňuji taková ta agresivní reakce mnoha lidí na cokoliv, co se týče náboženství, křesťanství, samozřejmě zejména církve, kterou dostávám každou chvíli. A já si říkám - odkud se tohle to vlastně bere? Jsou to často lidé, kteří s tou reálnou církví nemají absolutně žádné zkušenosti. Když jim řeknete - a vám někdo ublížil, vám církev ublížila, znáte nějaké křesťany. Počkejte, známe Nováčkovi tam ve 4. poschodí a to jsou vlastně strašně slušný lidi a tak hezky vedou ty děti, ale ta církev, víte. A teďka najednou vidím, že v tom jejich povědomí zůstává něco, co do nás pumpovala ta komunistická propaganda. A na to nasedl prostě ten mediální obraz, který se soustřeďuje jenom ... více méně jenom na ty skandální věci. A najednou si říkáte - kdyby někdo takovýmhle způsobem se třeba díval na české dějiny, vybral z nich taky někdy pěkně temné chvíle, Přemyslovci vyvraždili Slavníkovce a z husitství by se vzalo jenom to násilí a ty strašlivé spanilé jízdy, tak by z toho museli vyvodit, že český národ je tedy banda krvelačných, násilím posedlých ... posedlého kmene a to by byl asi trošku nespravedlivý obraz. No, podobně nespravedlivý obraz je i na ty dějiny křesťanství, z kterých se vytrhne prostě pár věcí bez kontextu. A jaksi obviňovat třeba dnešní církev a dnešní křesťany z inkvizice a těchto věcí je stejně absurdní jako obviňovat dnešní Židy a dnešní Římany z ukřižování Ježíše Krista. Takže já si myslím, že tady nějaká rozprava vlastně o tom, aby lidé poznali, vůči čemu vlastně protestují. Protože když já to čtu, že jo, ten jejich obraz církve a ten jejich obraz náboženství, kdyby desetina z toho byla pravda, tak já jsem tedy naprosto na jejich straně, něco takového já bych musel naprosto odmítnout. Ale tam často není, a na druhé straně samozřejmě je tady taky odpovědnost církve a křesťanů, zda i v tom zúženém prostoru, který přece jenom mají, ty média se opravdu spíš zajímají o ty skandály, ale jestli i v tom zúženém prostoru dovedou tyhle ty hodnoty přesvědčivě prezentovat. Mně se zdá, že dneska křesťanství a církev může více oslovit ty lidi vzdělané, otevřené, přemýšlející, taky to jsou lidé, z nichž se rekrutuje hodně těch dnešních konvertitů. To jsou lidé, s nimi já hodně pracuju. Ale ty lidi, kteří příliš neuvažují, tak ti holt přebírají taková ta hesla, ta klišé, která jsou okolo. No a máme za těchto okolností, kdy tyhle ty obrazy, předsudky, stereotypy, klišé jasně dominují v tom veřejném mínění, máme vlastně tím Velkým pátkem jakožto státním svátkem deklarovat, že se k té křesťanské tradici hlásíme? Máme nato právo? Tak to je ta moje pochyba.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já bych dovolil si na to reagovat. Vy jste říkal, že křesťanství oslovuje lidi vzdělané a tak podobně přemýšlivé. Nemohou se v tuto chvíli urazit třeba velmi vzdělaní lidé, kteří se nehlásí ke křesťanství?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já samozřejmě tím neříkám, že ti lidé, kteří se nehlásí, že nejsou vzdělaní a tak dále. Já samozřejmě velmi respektuju lidi, kteří jsou jiného názoru, samozřejmě jsou i lidé, kteří se hlásí třeba i k jiným náboženstvím a prožívají je dost hluboce. Ale chci ukázat, že ti lidé, kteří dneska přicházejí ke křesťanství, tak jsou lidé, kteří často to dělají na základě své svobodné volby. Konec konců jaksi se obrovsky změnila ta motivace lidí v kostelích. Zatímco před 1, 2 generacemi tam byli lidé z určité části, z dost velké části, kteří cítili, že je to něco, co se má, co se sluší, co se očekává, tak dnes jsou tam lidé, kteří jsou tam ze svobodné volby. I ti lidé, kteří byli vychování v křesťanství, tak vlastně si musí nějak v dospělém věku zase zvolit, protože je tady spoustu jiných alternativ, které si můžou klidně zvolit, aniž by byli za to jakýmkoliv způsobem perzekuováni. A to je samozřejmě dobře. Já si vážím toho křesťanství svobodné volby. A dokonce si myslím, že tím má také velikou šanci ve společnosti, protože ... samozřejmě existují taky lidé, kteří žijí vlastně takříkajíc anonymně ty křesťanské hodnoty, kteří z nějakých důvodů nemají k tomu církevnímu křesťanství důvěru. A někdy se nedivím, někdy to církevní křesťanství se neprezentuje způsobem, aby je mnozí lidé mohli brát vážně. Někdy to skutečně není věrohodné. Takže tito lidé často žijí vlastně ty hodnoty desatera, žijí ty morální hodnoty, mají určitý vztah ke křesťanské kultuře. To je třeba respektovat. Já myslím, že i s těmito lidmi ... já se snažím právě tyto lidi nějakým způsobem oslovit. Ale takovou nějakou zásadní alternativu tady moc nevidím. Jsou samozřejmě lidé, kteří jsou inspirováni těmi východními spiritualitami, ale nedávno jsem mluvil s jedním zajímavým buddhistickým učencem ze země, kde je buddhismus kulturně doma, tak říká - víte, ti vaši západní buddhisti to nejsou žádní buddhisti, to jsou křesťané, kteří vlastně z toho křesťanství odloupli tu část církevní, tu část, která jim nevyhovuje často, odloupli z toho i ty morální nároky a nechali z toho jakousi křesťanskou mystiku, o níž si myslí, že je to buddhismus. Takže i tohle je něco, co je třeba zvážit. Já si samozřejmě vážím lidí, kteří mají jiný názor, kteří k tomu došlo na základě nějakého přesvědčení a tak dále, ale často s těmi oponenty, zvlášť těmi agresivními oponenty, s nimiž se setkávám, tak tam to skutečně není kryto nějakým poznáním, tam jsou to ty emoce, tam jsou to ty klišé.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha nabízí posluchačům pořad Jak to vidí, ve kterém se prezentují názory našich hostů, prezentují si je sami. No, řekněme, před několika lety, no, utíká to hodně rychle, by bylo nemyslitelné, kdybyste tady takto seděl a říkal to, co říkáte.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To skutečně.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přesto myslíte si, že oslovíte lidi, přesvědčíte je? Vy jste říkal, mluvíte k lidem různým samozřejmě, patrně se je snažíte jakýmsi způsobem přimět, nebo nabídnout jim vaši víru.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jo. podívejte se ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Myslíte, že se ty řady budou rozšiřovat, nebo naopak, jak budou třeba starší občané umírat, že bude ubývat těch křesťanů? Protože přece jenom mezi nimi je většina věřících.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Myslím si, že ne, myslím si, že spíš bude ubývat ateistů. Z demografického důvodu. Protože ti lidé, kteří skutečně přijali ten zcela alternativní životní styl, to nevaž se, užij si, život je především pro to, aby si urval, co můžeš, tak tito lidé se často neváží rodinným svazkem a často nemají děti. Tito lidé více méně vymřou.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Protože vy jste říkal, že bude ubývat ateistů.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já si myslím, že ateistů tohohle typu, kteří prostě věří na to užij si, urvi, co můžeš.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přibývá partnerství, žijí spolu už spousty lidí u nás bez manželství třeba.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ale mnohdy nejsou ochotni mít děti. Takže tahle ta skupina, říkám to trošku kun granosalis, jo, s úsměvem, ale tahle ta skupina možná spíš vymře, kdežto křesťané a Romové jsou 2 skupiny, které mají spoustu dětí. Samozřejmě záleží ... takže demograficky jaksi v té další generaci bude víc zastoupeno těch, kteří budou nějakým způsobem vychováni v křesťanství. A samozřejmě je otázka, jestli tito lidé budou umět další generaci tu svoji víru předat. Výzkumy ukazují, že jsou takové 3 typy lidí. Těch lidí, kteří jsou v tý víře příliš jistí, tak ti málokdy ji předají, protože mají tendenci ji předávat takovým autoritativním, dogmatickým způsobem a to samozřejmě má opačný efekt. Ti lidé, kteří jsou příliš nejistí ve své víře, ti ji taky nepředají, protože v tom nejsou věrohodní. Ale ti lidé, kteří jsou si jisti, ale zároveň také jsou schopni připustit ten jiný názor a předávají to křesťanství dialogickým a tolerantním způsobem, tak ti mají opravdu šanci jaksi oslovit lidi a oslovit i ty své vlastní děti. Takže z tohohle důvodu si myslím, že těch lidí možná bude přibývat. Taky si myslím, že uvidíme, jak to bude s tím sebeprofilováním Evropy. Přece jenom snad se nám podaří zakotvit v té Evropské unii a ta Evropská unie se také musí důkladně ptát po svých kulturních kořenech. Přichází sem obrovská vlna migrace zejména z těch islámských států, a tak se musíme ptát také, jestli budeme zcela otevřeni těm vlivům islámu nebo jestli křesťanství vezmeme jako nějaký bojový prapor proti němu, to by bylo taky neblahé, nebo jestli budeme umět najít nějaké spojení těch liberálních hodnot, na které jsme právem hrdi, s tím duchovním dědictvím křesťanství a nabídnout tak prostě tu atmosféru, která i pro ten muslimský svět je něčím, čeho se neděsí. Oni se neděsí ani tak křesťanství, ale děsí se civilizace, která podle nich zradila své vlastní duchovní kořeny a podléhá takovému povrchnímu materialismu a tak dále. No, ten jejich obraz je hodně zkreslený, ale něco také na tom je, na tom úpadku té duchovní a mravní kultury té postkřesťanské Evropy.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, naším dnešním hostem je profesor Tomáš Halík. Pořad můžete poslouchat v premiéře vždy dopoledne od půl 9 do 9, v repríze po 23. hodině.
Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Jak to vidí, pořad Českého rozhlasu 2 Praha. Naším dnešním hostem profesor Tomáš Halík. My jsme vybrali další téma, respektive vy jste vybral další téma k povídání. Já jsem našel pár aktuálních informací. Vydáváme se do Ústí nad Labem, ale nejenom tam. Krajský soud zrušil zákaz pochodu nacionalistů na Střekov, Autonomní nacionalisté totiž podali další trestní oznámení na magistrát i primátora Ústí nad Labem a tak dále. Množí se nám pochody nacionalistů. Vydávají různé důvody k těmto pochodům. A u mnohých je v podtitulu oslava narozenin Adolfa Hitlera.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tohle je samozřejmě děsivá skutečnost, kterou bychom neměli podceňovat. Já se domnívám, že se nemá ustupovat těmhle těm pochodům, ale myslím si, že nelze tyto věci řešit jenom až v té fázi nějaké represe, zákazu a tak dále. Ale že je třeba se vážně zabývat kořeny toho vzrůstajícího nacionalismu a vlastně neonacismu. V tom Ústí nad Labem pravděpodobně se účastní také řada těch neonacistů z východního Německa a tam to začíná být znepokojivá politická síla. Na tom je vidět, jak je strašně nebezpečné nevyrovnat se se svou národní minulostí. Podívejte se, v té demokratické části Německa, na západě, přece jenom ta otázka nacismu a jaksi spolupodílu společnosti na tom nacistickém teroru, třeba jenom pasivním mlčením, byla ohromným tématem. Okamžitě po válce filozofové jako Karl Jaspers si kladli tu otázku jaksi různých stupňů viny, kriminální viny, morální viny, duchovní viny a tak dále. Byla tomu věnována celá řada literárních děl. A lidé byli konfrontováni v muzeích a nejrůznějšími památníky s touhle tou kapitolou německých dějin. A skutečně ty další generace západních Němců jsou, myslím, tak prosyceni tou ideou demokracie a vlastně západní Německo nejvíce se třeba otevřelo tureckým menšinám a opravdu jaksi vyvodilo důsledky z té strašné kapitoly německých dějin. Samozřejmě ta druhá vlna byla až od toho roku 68, až vlastně víc než 20 let po tom, co to nastalo, tak začala ta mladá generace klást ty kritické otázky a znovu se tohle to téma protřásalo v západním Německu. Ve východním komunistickém Německu se tahle věc vůbec neřešila. Ti špatní Němci to byli ti západní Němci, oni byli ti dobří socialističtí Němci, kteří s tímhle tím nemají nic společného. No a samozřejmě ty nezpracované viny minulosti zůstávají a ty symboly, které nejsou takříkajíc duchovně přemoženy, tak se zase v určitých situacích, kdy je mladá generace sociálně znejistěna, tak přicházejí znovu ke slovu. Já si myslím, že něco podobného je u nás s komunismem. Že také jsme se s tím pořádně nevyrovnali a dneska už se zase hlásí komunisté o slovo, že by rádi v těch školách nabídli zase tu svoji verzi dějin a tak dále. Už zase zdvihají hlavy všude. Takže ano, s těmi hrůznými kapitolami těch děsivých režimů, jako byl komunismus a jako byl nacismus, je třeba se radikálně vyrovnávat, stále stavět lidem před oči, jaké hrůzy tyhle ty režimy přinesly. A víte, potom je třeba se ptát, proč ti mladí lidé jsou něčím takovým uhranuti. Přece jenom to znamená, že mnoho těch mladých lidí se cítí duchovně nezakořeněných, kulturně nezakořeněných a sociálně nejistých. Tohle člověka, který má před sebou nějakou smysluplnou, jasnou životní dráhu, tak nemá potřebu někde hajlovat a pobíhat. To znamená, že člověk překřikuje vlastně ... tou adorací toho násilí překřikuje nějaký vnitřní strach. Že to jsou lidé, kteří jsou velmi nejistí, že to jsou lidé, kteří nemají nějaký pevný systém hodnot, tak že se přikloní prostě k nějaké skupině nebo k nějakému symbolu, jako je národ, a to přihlášení se k té skupině od nich nevyžaduje žádné morální nároky. Kdyby se přihlásili třeba k tomu zmíněnému křesťanství nebo nějaké duchovní cestě, tak to na ně klade samozřejmě velké morální nároky. Tohle od nich nic nechce, jenom aby se oblékli do černého, zdvihali pravici a řvali někde a připadali si silní. Překřikovali prostě ten pocit své vnitřní nejistoty a slabosti. Takže já si myslím, že je třeba tyhle ty věci řešit. Samozřejmě taky jsou ty nedořešené romské otázky, samozřejmě je to i otázka prostě soužití s těmito etniky. A tohle to všechno zvláště v severních Čechách se může stát podhoubím hnutí, která není radno podceňovat.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pane profesore, děkuji za návštěvu. Věřím, že se setkáme brzy. Pan profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie, naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí. Připomínám, premiéra dopoledne po půl 9, repríza po 23. No a o den později v tištěné podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Děkuji, přeji vám šťastnou cestu do Spojených států, popovídáme si o tom příště, bude-li to před. Kdy jedete?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jedu dvacátého v pondělí a vracím se sedmého.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak patrně až poté. Děkuji a na shledanou.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Všechno dobré.