Přepis pořadu Jak to vidí - 12.3.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Naším hostem v první půlhodince dnešního dopoledního vysílání Českého rozhlasu 2 Praha je profesor Václav Pačes, předseda Akademie věd České republiky. Buďte vítán, dobrý den.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Pane profesore, nemůžeme dnes začít ve čtvrtek 12. března jinak než právě tématem, připomenutím 10 let, které dnes uplynou od našeho přistoupení do vojensko-politického uskupení, a to spojení vojensko-politické zdůrazňuji, Severoatlantické aliance. Jak jste vnímal ten okamžik před 10 lety?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak já samozřejmě jsem to vítal a myslím si, že je to ohromná taková bezpečnostní pojistka pro nás, zejména pro nás Čechy, kteří jsme v minulém století 2krát zůstali takoví, nechci to nějak jako dramatizovat, ale opuštění a bez pomoci při těch těžkých chvílích v roce 39 a v roce 68. Ale při té příležitosti jsem si uvědomil a uvědomuji si to stále víc a víc, že podle mého názoru, já do toho tak nevidím, ale podle mého názoru NATO vlastně hledá svoji novou identitu. NATO, Severoatlantická aliance, já bych řekl dokonce transatlantická aliance, to je tam ten důležitý prvek, vznikla a byla orientovaná vysloveně na ten bipolární svět. Byla tady Varšavská smlouva, Severoatlantická aliance, byly vysloveně proti sobě a byly tak budovány. To se úplně změnilo. I když dneska jsou tady všelijaké rozmíšky s tím Ruskem a tak dále, už to není Sovětský svaz, už to není přece jenom ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Rozmíšky, to říkáte hezky.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak asi to je trošku ... já jsem se nedávno právě v souvislosti s tou energetikou, že jo, jsme dělali takové analýzy těch možností ovlivňování politické situace u nás a vůbec v Evropské unii Ruskem, ale to sem nepatří. Já jenom tím chci říct, že se domnívám, že třeba rozšiřování Severoatlantické aliance a vůbec její další směřování je, myslím, předmětem teď určitých analýz, nebo mělo by být, protože orientace Severoatlantické aliance a její mise, její úkoly se podle mého názoru totálně změnily a je otázka, jestli se tomu ta struktura přizpůsobila. Dneska se hodně mluví o tom, že to je zejména hráz proti terorismu. Ale terorismus je něco tak vágního, je to něco tak neuchopitelného. V tom bipolárním světě dřívějším bylo všechno jasně definováno, to dneska není. A nejsem si úplně jist, jestli NATO ... jestli na to NATO reaguje. Já jsem byl před, já nevím, kdy to bylo přesně, začátkem 90. let, ještě těsně než jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, tak jsem byl ... reprezentoval Českou republiku v takovém tom jejím výboru pro výzkum a vědu. To nemělo s vojenstvím nic společného, byly to projekty vysloveně vědecké, které šly mimo země, které byly členy Severoatlantické aliance. A tam jsem si právě uvědomil takovou určitou možná i bezradnost jednak s tím rozšiřováním, protože bylo jasné, že to bude nejenom Česká republika, ale že to rozšiřování půjde dál a dál. Teď se uvažuje o dalších státech. Je otázka, kdo by měl přistoupit. Takže ano, je to výborné, že máme tady tuto záštitu. Určitě ten transatlantický aspekt je velice důležitý, nakonec dneska tam znovu vstupuje do toho Francie, která ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To je právě důležitá otázka, jestli si myslíte, že prezident Sarkozy zvolil ten moment naprosto přesně z hlediska dialogu o novém poslání NATO, nebo jestli je to spíš pohled dovnitř do Francie.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
No, já panu prezidentu Sarkozymu moc jako nerozumím, se přiznám. Myslím si, že dělá ve smyslu teda Evropské unie poměrně medvědí službu těmi svými jednak prohlášeními a aktivitami. Myslím si, že my jsme to určitě museli pocítit tady. Ale prosím, to je možná jenom epizoda. Uvidíme. Určitě je to krok pozitivní v tom smyslu, že takový ten antiamerikanismus, který se v Evropě hodně šíří a který možná vidíme částečně dneska už i u nás, ale je daleko, daleko větší právě ve Francii, zejména teda ve Francii, tak si myslím, že tohle to je dobré znamení, že snad tomuhle tomu už bude konec.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ještě jedna otázka k Severoatlantické alianci. Myslíte si, že namnoze jako Česká republika vnímáme i povinnosti, nejenom ta práva, která nám vyplývají z naší účasti v NATO?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak samozřejmě občané, teď myslím naše společnost, je na tohle to hrozně citlivá, protože jsme byli ve varšavském paktu, byli jsme vlastně nesvéprávný stát a byli jsme okupováni. Čili všechny tyhle ty věci tady mají ... a historické reminiscence další tady určitě hrají jakousi roli v takovém tom povědomí celospolečenském. Ale myslím si, že vlády všechny si dobře uvědomují, že naše členství v NATO je velice důležitý závazek a že ten závazek má v sobě mnoho povinností, které je třeba dodržovat, které stojí samozřejmě peníze. Možná dokonce někdy i životy. Ale takový je svět dneska a já nevidím ani u jedné rozumné politické strany z těch parlamentních stran, že by nějak tohle to zpochybňovaly.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Také se hodně zdůrazňuje právě ta důležitost zakotvení České republiky těch 10 let v Severoatlantické alianci s otázkou amerického radaru. Ať už rozhodne americká politická administrativa jakkoliv, tak to zakotvení, evropské zakotvení v NATO je tu a samozřejmě je důležitější.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
To určitě. Já musím říct, že mně to dělalo poměrně dost problém. V těch začátcích, kdy se začlo o radaru mluvit jako čistě o americké iniciativě a o čistě bilaterálních vztazích americko-českých a americko-polských v tom případě, tak jsem s tím měl problémy, dokonce jsem i o tom mluvil někde, snad dokonce v rozhlase, když se mě ptali ... tenkrát byly prezidentské volby a byl jsem dotazován na leccos, tak skutečně pokud by se Severoatlantická aliance například nevyjádřila nejenom svou podporu, ale úmysl, že celá tato protiraketová obranná strategie bude součástí Severoatlantické aliance, tak by s tím skutečně byly určité problémy, si myslím, aby to zůstalo jenom na té bilaterální úrovni americko-české. To ale už dneska je za námi. Dneska tady je jednoznačná podpora Severoatlantické aliance tomuto deštníku, navíc i se počítá s tím, že to bude začleněno do té celkové obranné struktury NATO. Jak to dopadne, teď nevíme, samozřejmě je tam nová administrativa, ta přináší přece jenom mnoho změn. Já jsem překvapen kolik, možná se k tomu ještě dostaneme. A teď je třeba prostě vyčkávat. Ale znovu říkám, já si myslím, že jakmile Severoatlantická aliance bude chtít, aby se někde vybudovaly nějaké základny, tak pochopitelně je ... ten stát je pořád, ať jsme to my nebo Poláci nebo kterýkoliv jiný, je suverénním státem. Musí se o tom velice hluboce uvažovat, musí se to analyzovat, musí o tom být diskuse veřejná. Ale prostě závazky se musí plnit.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
K otázce vlastně odstranění dlouholetých omezení výzkumu embryonálních kmenových buněk prezidentem Barackem Obamou už za malou chvíli ve vysílání Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Jen připomínám, že to dnešní Jak to vidí reprízujeme také večer od 23 hodin a 5 minut a všechny pořady najdete jak ve zvukové podobě v našem rádiu na přání, tak si je můžete přečíst také v doslovném přepisu hned následující den na našich webových stránkách.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Obama hodlá chránit vědu před politikou - napsal list Washington Post ohledně odstranění dlouholetých omezení výzkumu embryonálních kmenových buněk, o které se prezident Obama zasloužil vlastně v posledních dnech. Vy už jste, pane profesore, profesor Václav Pačes je naším hostem, připomněl i pro vás poměrně velké, razantní změny v politice Spojených států, ať už dovnitř nebo navenek. Zůstaňme u vědy, která je vaší doménou. Laik se samozřejmě zeptá, jak to ve Spojených státech vypadalo za éry prezidenta Bushe, to se skutečně tyhle pokusy nesměly dělat, nebo šlo jenom o to, že na ně nešly ze státu peníze?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Ano, tam je to tak, že ve skutečnosti většinou tyto zákony, netýkalo se to teda zrovna těch embryonálních buněk kmenových, ale většinou ty zákony se týkají právě jenom těch veřejných prostředků, které teda nejsou potom na ty projekty, například projekty ... to byly různé projekty v genetice, které se nesměly prostě dělat po určitou dobu. Ale soukromé firmy zpravidla ... pro ně toto omezení neplatí, pokud to není vysloveně zákonem upraveno. Já co vím, tak ve Spojených státech opravdu z toho bylo zděšení, protože tam ty ... ta pravidla byla velice tvrdě nastavena a embryonální kmenové buňky tam ve skutečnosti teda využívány ... používány k experimentu nebyly. To se teďko změnilo, protože bez uvolnění bylo jasné, že Spojené státy by velice zaostaly ve velmi nadějném ... nadějné oblasti biologického a biomedicínského výzkumu, který může mít zásadní aplikace v medicíně. Já jsem to čekal, abych řekl pravdu, že toto bude jeden z prvních kroků směrem k vědě, které prezident Obama udělá. To se také potvrdilo, že se tohle to uvolnilo. Já si vzpomínám, kdy to bylo, někdy, myslím, v roce 93 jsem pobýval ve Spojených státech a v té době tam vlastně bylo nepřípustné imunizování králíků do packy, museli se imunizovat jenom do uší. A důvod byl ten, že ten králík když je imunizován do packy, tak si po té pacce chodí a zanítí se mu ta imunizace a ono ho to prostě trošku bolí. Ale ta imunitní odpověď je daleko silnější, než když se imunizuje do ucha, kde to necítí. A leckdy bez tohohle toho vůbec ta imunizace je neúspěšná. Já si vzpomínám, že tenkrát skutečně někteří Američané chodili, nebo jezdili dělat tyto imunizace do také Československa tenkrát. Tuším, že někde ... já teď přesně nevím, někde na severu Čech byla nějaká taková farma, která měla chovy těchto experimentálních pokusných zvířat, králíků, kde se to běžně dělalo. To je samozřejmě etická záležitost. Vůbec v oblasti experimentování s živými modely, zejména tedy se zvířaty, samozřejmě s primáty, to všechno je mimořádně citlivé. Já si myslím, že je třeba dbát na určitou legislativu, ale ta musí být rozumná, ta musí být taková, aby chránila zvířata před nesnesitelným trápením pochopitelně samozřejmě. Ale tam, kde se jedná o experimenty, které ve skutečnosti nic tak nesnesitelného nepřinášejí, je to něco, co my lidé úplně běžně máme, různé škrábance nebo různá mírná zranění, zrovna to zanícení na patě, na chodidle a tak dále například, takže tam je třeba to prostě uvolnit. No a teď zpátky k těm kmenovým buňkám. Víte, jakékoliv zákazy stejně k ničemu nevedou. Protože pokud nejsou globální a pokud není "policie", která to bude tvrdě stíhat a sledovat, tak tohle to je tak významný pokrok a tak důležité experimenty, že ony se někde dělat budou.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Samozřejmě se o tom v Americe vedou velké diskuse, ale na druhou stranu věda už je vlastně dál, protože dnes už to nejsou jenom embryonální kmenové buňky, které mohou pomoci zastoupit ty důležité buňky, vědci už došli dál.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Došli dál, ano. Ukazuje se, že buňky, které jsou prakticky totožné s těmi embryonálními, lze získat z buněk neembryonálních.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Třeba kožní buňky.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Například z kožních buněk. Ale víte, pořád to ještě není úplně takové, alespoň podle mých informací, já přímo nepracuji v této oblasti, tak nejsem tak možná detailně informován, ale pořád ty embryonální kmenové buňky jsou materiálem, který je nejvýhodnější. A ve skutečnosti jsou to buňky, které stejně se musí nějak, a teď možná použiju ošklivé slovo, ale musím ho říct, musí se nějak po nějaké době likvidovat. Vzpomeňme si, co bylo ve Velké Británii, když měli mrazáky plné embryí lidských z těch asistovaných reprodukcí, kde zpravidla je oplodněno ve zkumavce více buněk, implantuje se do dělohy jenom 1 nebo 2, já to přesně nevím, jak se to dělá, ale velká většina se jich zamrazila a nechala se prostě v mrazáku. A teďko najednou jich bylo tolik, co s nimi? Co dál? Jsou to živé organismy, nejsou to živé organismy, jsou to už lidé, nejsou to už lidé. Podle mého názoru biologa prostě jsou to běžné buňky, které ... tak jako bakteriální buňky nebo jako buňky při operaci nějaké se prostě mohou podle mého zlikvidovat. Ony mají dědičnou informaci pro celý organismus, ale to má každá tělní buňka. To má každá buňka, bílá krvinka to má. Čili když se řízneme a teče nám krev a utřeme to kapesníkem, tak jsme rázem zlikvidovali mnoho tisíc nebo milionů dokonce potenciálních jedinců. Takže je třeba se na to dívat velice rozumně.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říká profesor Václav Pačes v dnešním vysílání pořadu Jak to vidí v programu Českého rozhlasu 2 Praha. O vědě teď trochu jinak. Zákon 130 říká, to je hlavně metodika hodnocení vědy, teď prošla sněmovnou, je tedy poslána do Senátu. Jaký je názor vás jako předsedy Akademie věd na podobu toho zákona?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak v tom zákonu přímo není ta metodika hodnocení, tam jsou 3 takové důležité body. Jedna je to snížení těch rozpočtových kapitol na vědu a výzkum z 22 na 11, to je velice pozitivní čin, druhá je zřízení technologické agentury, to je taky velice pozitivní. Z toho budou financovány projekty aplikovaného výzkumu, kde podmínkou bude spoluúčast soukromého kapitálu, soukromého sektoru, tedy firem, které také do toho budou vkládat své finance. Na rozdíl od Grantové agentury České republiky, která už funguje a která podporuje to, čemu se někdy tak trošku vágně říká základní výzkum. No a 3. bod důležitý je právě to, že by se měly dělat rozpočty pro, řekněme, ministerstva, pro Akademii věd, pro grantové agentury a tak na základě hodnocení vědy. A to je největší problém. Pokud metodika hodnocení nebude správná, tak to může naprosto mít devastující účinek na naši vědu. Bohužel v tuto chvíli skutečně ta metodika není dobrá. Nedávno bylo i v novinách o tom z nejrůznějších stran takové trošku zděšené názory, protože ačkoliv ta metodika evidentně je špatná, tak už se začíná aplikovat na rozpočet roku 2010 a ukazuje to naprosto špatný dopad na financování. Já teda celou tu reformu, která je právě zakotvena v zákoně 130, respektive v jeho novele, tak já ji podporuji, já myslím, že je velice to rozumné. Došlo tam k určitým politickým kompromisům, tak jak to vždycky bývá. Ale jestliže nedojdeme opravdu k mechanismu hodnocení a k metodice hodnocení, které bude transparentní a zároveň spravedlivé, tak to bude mít špatný dopad.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Já se vždycky ptám, pane profesore, na to, jestli není možné čerpat ze zkušenosti někde z venku, kde samozřejmě už tohle nějakým způsobem je dáno. A proč vlastně hledáme jakousi stále 3. cestu, která by zohlednila spojení technických, přírodních, humanitních věd, když tyhle věci samozřejmě už jinde nějakým způsobem fungovat musí.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
No, ale víte, ono to vlastně vyřešeno není nikde na světě. Úplně upřímně není.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A ten nejlepší model není přenositelný k nám?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Je. Je. To je to, co akademie už 2 roky nabízí a byli jsme teď vyzváni a řekli nám - když jste s tím pořád tak nespokojení, tak teda nám řekněte, jak by se to mělo dělat lépe. My teď jsme ustavili a ustavujeme takovou skupinu lidí, kteří teda by se na to podívali a trošku odborněji, než jak to zatím bylo děláno, bychom dělali nějaký protinávrh. Tam jde o to, že samozřejmě taková ta naukometrická kritéria, to znamená ... ono se tomu říká importové faktory a vacitace, ale zároveň patenty ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Zůstaňme v češtině.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Zároveň patenty, to už každý rozumí. Nějaké ty průmyslové modely a tak. To všechno je dobré, to by se mělo do toho dát, ale jeden ten člověk, který tohle to vypracovává, říkal, že tady má být hodnocení, které automaticky bez zásahů lidského mozku, lidské ruky ukáže, kdo kolik má dostat peněz. No, není to možné, protože jaký je rozdíl mezi jednou knihou a druhou knihou? Kolik práce se dalo do té knihy nebo do té? To ta kniha, která má 5 stránek bude stejně hodnocena jako kniha, která má 300 stran? No, tak prý to uděláme podle počtu stránek. No, ale to je přeci úplný nesmysl. Kniha o 300 stránkách může být naprostý paskvil a kniha o 20 stránkách může být naopak vynikající dílo. Čili my se domnívám, že není jiné cesty, než aby na základě těchto kritérií existoval panel odborníků, pokud možno také zahraničních, které prostě potom rozumně se na tu celou věc podívají a právě tyto věci budou reflektovat.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha už několik dní vysílá svůj nový cyklus Ztráty a naděje, který je zaměřen k lidem, našim posluchačům, kteří nějakým způsobem už pocítili dopad anebo velmi citlivě vnímají dopad celospolečenské a celosvětové situace. Pane profesore, vy chcete o tom také mluvit ze zajímavého úhlu pohledu a to je vlastní zkušenost, nebo někdo z nejbližších?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak ano, my jsme ... než jsme si sem sedli k těm mikrofonům, tak jsme chvilku si spolu povídali a také přišla řeč na to, jak se u nás žije takovým těm opravdu starým a leckdy osamělým lidem. A můj dojem je, že ve skutečnosti naše společnost teď je velice tak orientovaná jednak na ten konzum, to samozřejmě třeba mně se to nelíbí, ale s tím se nedá nic dělat, každý jsme jiný. Ale myslím si, že jsme civilizovaná země přece jenom přes těch 40 let, které jsme zažili, do roku 90 a tak dále. Jsme tady ve střední Evropě, jsme součástí nějakého civilizačního procesu dalšího. A že není civilizace a kultura možná bez toho, aby se společnost přece jenom lépe starala o své seniory, o lidi, kteří přispěli této společnosti, pokud na to měli síly, a teď je třeba se o ně starat. Je to drahé, je to nákladné, pořád se o tom mluví. Ale je to zapotřebí ty peníze na to získat a dobře to zorganizovat. Já bych nechtěl žít v zemi, kde by se mi dařilo dobře, kde bych viděl, že právě těm seniorům našim, kteří jsou bezmocní často, se prostě daří špatně. Mně by taková země nevyhovovala. Já sám jsem si to uvědomil. Já mám maminku, které je 96 let, bude jí teď 97. Musím to zaťukat, je v dobrém stavu, žije sama, sama se o sebe postará, její byt je jako klícka.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To je spíš výjimka v tomhle věku.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
No a to je navíc výjimka. Navíc já bydlím nedaleko, můj bratr bydlí nedaleko, takže jsme s ní v denním styku. Takže ta problémy mít nemůže, vždycky se o to nějak postaráme. Ale teď si uvědomuju, jak by to bylo, kdyby byla sama úplně, kdyby neměla příbuzné nebo kdybychom žili v nějakých jiných městech nebo dokonce v zahraničí. A uvědomuju si, že by ten její život byl skutečně strašný, že třeba ... ona už samozřejmě vůbec neví, co to je Internet nebo tyhle věci. Najednou jí přijde dopis, že má zaplatit pokutu za to, že nevyužívá Internet. Tak my jsme se na to s bratrem dívali. Nějaká firma, já jí tady nebudu říkat, poněvadž se to nemá, ale prostě cizí rukou vyplněná nějakej formulář, kde se zavazuje, že bude využívat elektronické možnosti telefonu a tak dále. Ona to snad podepsala, i když ten podpis byl takovej podivnej. Byl tam načárán podpis nějakého toho člověka, který za ní přišel. A tam je malá noticka, i když jsem si to ... ona vůbec neměla tu smlouvu, tu jsem si nechal poslat od té firmy. Tak tam byla malá noticka, že když to nebude využívat, tak že zaplatí pokutu. A najednou jí přišlo teda, že má zaplatit pokutu. Ona vůbec nevěděla, o čem je řeč. Já jsem si uvědomil, že například to, co vždycky jsem považoval za trošku přehnané takové, to utajování těch rodných čísel. Já každému řeknu své rodné číslo, tak jsem si uvědomil, že to tak úplně není. Protože já jsem o tomto případu napsal blog na Aktuálně.cz a tam se rozvinula debata, kde se ukázalo, že podobných případů, kdy staří lidé byli napáleni docela legálními firmami přesně takhle jako u mojí matky, tak že jich je víc a že evidentně tyhle ty firmy mají možná přístup k těmto ... řekněme, k rodnému číslu, vědí, jak ti lidé jsou staří, že jsou bezmocní, že jsou úplně v jejich rukou. A takhle prostě je podváděj. Je to nechutné, je to hyenismus a já si myslím, že naše společnost by měla se tomuhle tomu bránit.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Když odhlédnu od toho rozhodovacího momentu státu, nebo jisté solidarity, tak mě vždycky napadá, že ti lidé, kteří tohle dělají a nějakým způsobem vtahují tuhle kategorii těch nejstarších do hry, si neuvědomují, že jednou budou na jejich místě.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
To tak je, to si ti mladí neuvědomují. A doufejme, že se toho nedočkají, doufejme, že situace už bude lepší. Ale znovu říkám, je to nesolidní i v tom smyslu, že celá ta firma nakonec odmítla říct jméno toho podvodníka, který tohle to vylákal od tý mý matky, a vlastně se za něj postavila. Tam bylo načmáráno nějaké jméno, které bylo naprosto nečitelné. Už u nás tento člověk nepracuje a dáváme od toho ruce pryč. A to prosím já jsem napsal tomu řediteli tenkrát, ten mi ani neodpověděl, to taky bylo dobré. Odpověděla mi nějaká baba, která byla její ... její titul byl back office manager. Prostě je to směšný.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Já se s vámi dnes budu loučit jako s předsedou Akademie věd, pane profesore, ale co se to pro vás odehraje, zítra, v pátek 13. března?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Pátek třináctého. Zítra pan prezident Klaus na Hradě bude jmenovat nového předsedu, profesora Jiřího Drahoše, který už byl zvolen před nějakou dobou na sněmu a který se ujme své funkce 25. března, 24. března máme sněm, kde bude dovolena akademická rada, to je ten exekutivní orgán. A tam prostě se převezme celé to vedení akademie.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Takže zítra z Pražského hradu symbolicky rovnou do ústavu, do laboratoře?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
To ještě ne, protože já vlastně to mám teda do toho 25. března. Naopak teď se to hekticky akceleruje, já musím říct, že teď mám víc práce než kdy jindy, protože jednak musím vyklízet kancelář. To je neuvěřitelné, kolik papírů a všeho možného se nashromáždí za ty 4 roky. A teď jsou tam samozřejmě i důvěrné informace, tak je třeba něco skartovat, vytřídit to, co jde do archivu a tak dále. Takže teď mám hodně práce, ale doufám, že od dubna už to bude lepší.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste si i v tom nabitém programu udělal čas pro Český rozhlas 2 Praha a pořad Jak to vidí. Díky a na shledanou.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Na shledanou.