Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 24. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. V "Jak to vidí" dnes vítám profesorku Vladimíru Dvořákovou, politoložku. Dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozornost upřeme na školu a společnost. Kde hledat kořeny agrese a hrubosti? Kdo nás a kde vůbec učí empatii? Co očekávat od inkluze, a proč ji někteří tolik kritizují? Rozpoznáme, podle čeho ..., takzvané "predátorské časopisy"? Tak vypadá naše nabídka. Ministryně školství Kateřina Valachová vyhověla kritikům a umožnila školám dvouletý odklad přijetí nového systému. Ten by měl, nebo má zajistit, aby se i do běžných tříd přijímaly děti například s lehkým mentálním postižením nebo autismem. Co říkáte jednak tomu odkladu, paní profesorko? Je dobře, že se inkluze odkládá? Raději později, než špatně?

Čtěte také

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak to určitě. Já jsem ráda, že se to odložilo a doufám, že to ale neznamená, že to usne a že se to nebude konat, ale že se ty dva roky využijí na to, aby opravdu se zkontrolovalo, jestli všechny věci jsou zajištěny, aby bylo dostatek finančních prostředků pro asistenci, aby opravdu to bylo dořešeno. Ona inkluze samozřejmě už na některých školách probíhá. Není to to, že by to bylo zcela něco nového, ale samozřejmě, pokud by se to zavádělo jakýmsi způsobem i trochu jakoby vnucením, tak opravdu ty školy, pokud na to nemají vytvořené podmínky a ten stát je nedá, tak v takovém okamžiku ta inkluze může nadělat více škody, nežli užitku. Takže za ty dva roky, myslím si, že je to docela rozumné rozhodnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě ono ředitelé škol i kraje jako zřizovatelé volají po tom, aby se to vlastně pořádně připravilo, jinak za těch stávajících okolností prostě se obávají, že by to nezvládli. Proč je ale, řekla bych, dokonce nárůst kritiků a není to jenom pan prezident, který takzvané inkluzivní vzdělávání nazývá nezdařeným experimentem?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak kritici jsou asi z nejrůznějších důvodů. Já si myslím, že musíme rozlišovat kritiky, kteří vycházejí třeba i z řad odbornosti, z odborníků, nebo kteří znají konkrétní situace na školách a říkají: Podívejte se, za těchhle a těchhle podmínek ta inkluze třeba není dobrá. Zvažují se i různé přístupy, do jaké míry ta inkluze je možná, koho je možné zařazovat, koho už ne, jak dalece to prospěje i tomu jedinci, který je nějakým způsobem postižený, zeslabený, jak dalece to prospěje společnosti. To jsou naprosto legitimní otázky a to je věc, která by se měla diskutovat mezi těmi odborníky. Potom já bych řekla, že často ta kritika je v tom vlastně, a teď nechci říkat konkrétně lidí, ale je mnoho lidí, kteří u nás vůbec nevnímají, že by měla existovat jakási solidarita a solidaritu já teďko neberu jako rovná se sociální dávky. Solidarita toho, že prostě jsme si vědomi, že jsou lidé různí, různě nadaní, že jsou lidé, kteří mohou být tělesně s různými tělesnými schopnostmi a tak dále a že jsou lidé mladí a staří. My máme, obrovsky se u nás vytratila jako empatie vůči stáří. Vlastně je to takové to pohrdání těmi starými lidmi. Komu je nad padesát, tak vlastně už sem vůbec nepatří, ty, mnohdy pocit, že prostě tohle to všechno si děláme my, ale ti, co tady byli předtím, byli nemožní, neschopní, nemluvě o lidech starších, kteří nad těch padesát tedy, lidech, kterým je k osmdesáti, kdy jsou vnímáni jakoby, že jsou až na obtíž, nebo co by ještě chtěli? Tadyhle nikdo nemá tu empatii s nima mluvit, pomalu jim třeba vysvětlovat některé věci, chápat jejich nejistoty, strachy. Tohle to je v této společnosti poměrně rozsáhlé a já mám pocit, že stejná skupina lidí, která vlastně nechce slyšet na to, že toto by se mělo změnit, že by se mělo nejenom sledovat ten tvrdý úspěch, ale že by se mělo mít ohled a vnímat i tu jinakost, ale vnímat právě ty různé dispozice těch, těch jednotlivých lidí, takže ty jsou vlastně největšími odpůrci té inkluze, protože oni mají pocit, že patří, on je to trošku ten sociální darwinismus, oni mají pocit, že prostě oni patří k těm skvělým, vyvoleným, chytrým a přece někdo, kdo je takový jako ne tak dokonalý, jako si oni myslí, že jsou oni, tak přece jim nebude bránit v jejich skvělém rozkvětu, a to je, myslím, bohužel stav této společnosti a s tím souvisí i ten pohled řady lidí na inkluzi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde se naučit empatii, paní profesorko?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, empatie se právě učí do značné míry tou inkluzí. Já si vzpomínám, když jsem poprvé vyjížděla na Západ, a možná lidé z mojí generace si to vzpomenou také, takže si říkali: Teda tady mají tolik postižených lidí, jako lidí na vozíčku, lidé mentálně postižených, kteří se pohybovali po ulicích a podobně, protože u nás byli ti lidé zavřeni v ústavu a staral se tedy o ně jakoby stát, zabezpečoval ty základní věci, ale dále vlastně ten kontakt s tou společností byl velmi malý a ta inkluze by měla umožňovat, aby vlastně zejména v tom období té socializace, v období, kdy se vytváří ty základní vnímání, vytváří se ta základní vnímání světa, to znamená, předškolní a školní věk, zejména základní školy, tak aby si vlastně ty děti uvědomovaly, že ne všichni jsou na tom stejně a naučily se vlastně i s těmi lidmi, kteří jsou slabší, jednat. To znamená, neprojevovat přehnaný soucit, který mnohdy je víceméně na škodu, ale naučit se brát ty lidi tak, jací jsou a brát jejich dobré stránky a vlastně naučit se s nimi žít v tom kolektivu. Samozřejmě děti dokáží být velmi kruté, to všichni víme, proto ta inkluze musí být velmi dobře připravena, včetně přípravy pedagogů, včetně asistentů, kteří budou k ruce a včetně škol, které budou mít nastaveny věci, aby signály, které by ukazovaly na něco nedobrého, dokázaly včas rozpoznat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co argument, paní profesorko, že inkluze školství jen uškodí, protože zabrzdí jak rychlejší, tak i pomalejší děti, které by v těch specializovaných zařízeních dostaly lepší péči?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já samozřejmě si myslím, že je nutné si říci, které děti mohou se toho účastnit a kdy jim to prospěje a kdy jim to neprospěje. To si myslím, že je prostě ..., nemůže být něco někdy šmahem. Musí to být na specialistech, aby řekli: V tomto případě ano, v tomto případě nedoporučujeme. Záleží na rodině, záleží i na rodinném zázemí. Ale ten rozvoj právě s pomocí asistentů, víte, my jsme moc inkluzi neměli, ale přesto řada z nás si vzpomene a dodnes je to, že při tý výuce je prostě taková jaksi glajšaltace, prostě jako všichni dělají totéž. A tak jako ty, co jsou schopný, se pak začnou nudit a zlobí, tím pádem mají ... často velice schopné děti mají veliké problémy s chováním, jako, jako na škole a ty, co jsou pomalý, mají neustále pocit, že mají jakýsi neúspěch a že jsou prostě špatný a že se na ně všichni dívají jako na neúspěšný. S určitou pomocí, i právě s pomocí těch asistentů, s přípravou, s nastavením toho systému by mělo býti možné, aby se vlastně nějakým způsobem rozvíjely všechny ty děti. Vůbec to není jednoduché, a proto říkám, tyto věci musí být velmi dobře nastaveny a musí být taky zaplaceny. Dopad ale na společnost by to potom mělo mít nejrůznější, protože my ty děti vidíme i v jiných věcech, ono, dobrý, někdo je výborný v matematice, v jazycích, takřka ve všem, ale třeba je nemožný v tělocviku. Někdo jiný, kde může třeba některé jiné dítě být, být úspěšné, ale některé může mít zajímavé vnímání vlastně i třeba výtvarné, nebo zajímavé vnímání hudební, anebo být prostě jenom člověk, který je hrozně milý a usměvavý a přináší pohodu. My bychom měli se učit vnímat ty lidi, že to není jenom ten úspěch, teďko jsem a pak budu úspěšný a budu mít firmu a budu mít peníze a koupím si jachtu a odjedu někam. Prostě ten život by měl být vnímán jako v jiných hodnotách a k tomu ta dobře nastavená inkluze, znova opakuji, dobře nastavená, by měla pomoci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná si umět také představit sebe samého na místě toho jiného člověka.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, samozřejmě a ono někdy ti rodiče, kteří jsou prostě, i to, že mají pocit, že prostě najednou to jejich dítě se bude stýkat s někým, kdo se jim moc jako nelíbí, já myslím, že trochu někdy přemýšlet, co by člověk dělal, jak by reagoval v momentě, kdyby neměl to štěstí, že má zdravé děti a řešil to. A mám spoustu známých, který mají třeba zdravé dítě a postižené dítě, a najednou měl pocit, že, že vlastně nemůže jít nikam s tím postiženým dítětem, nebo že není, že vlastně je ta společnost nepřijímá, ani ti dětští kamarádi toho sourozence to nepřijímají. Tak to je strašně těžká situace. A tohle, kdyby si někdy někdo trochu promítl sám do sebe, tak by to možná pomohlo, stejně jako by asi prospělo, kdyby si někdo promítl, že někdy mu bude třeba sedmdesát, osmdesát, devadesát a jak bude chtít, aby se k němu lidé chovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Případ šikany učitelky na pražské průmyslové školy není ojedinělý. Ty ostatní jen nemají vlastně tragický konec. Hovořilo by se vůbec o tom, paní profesorko, pokud by nedošlo k této tragédii?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak téma šikany je samozřejmě téma, které se diskutuje, i když možná více v odborné veřejnosti. Už se tím zabývá i ministerstvo, vím, že byla řada opatření přijímána jak nastavovat vlastně prostředí proti šikaně. Samozřejmě jistá míra šikany se vždycky někde vyskytovala. Je potřeba jenom vědět, že je nutné na to včas zareagovat, že je nutné pracovat i s těmi dětmi a že je především nutné, a to je asi možná nejdůležitější, aby ten kolektiv vlastně těch, ten, těch dětí dospívajících, ty, co šikanujou, aby je odmítl. Mně se docela líbilo, když tam někde v televizi pak nějakej student jako je označil ne příliš lichotivě, nebudu opakovat, ale prostě jako, že tohle jsou lidi, kterými my vlastně pohrdáme. A to je jedna z těch nejdůležitějších věcí, protože šikanu většinou dělají lidi, kteří mají mindrák a kteří se snaží si dokázat, jakože jsou silní a vybírají si k tomu nějakého jedince, o němž se domnívají, že je slabý a což pravděpodobně i v případě nemocné starší učitelky je, je prostě objekt, který samozřejmě se bránil. To je jedna věc, jako, řekněme, vždycky asi najdeme nějaké jedince, které, kteří se mohou chovat takto. Je důležitý za prvé, aby ta atmosféra v tý třídě byla taková, že tohle to odmítne, že vlastně pohrdá těmi lidmi, kteří se takovýmhle způsobem chovají, pak tam musí být systém, který na to okamžitě upozorní v zárodcích a ta škola je schopna už v zárodcích to řešit. Ale jinak to odpovídá, víte, i stavu společnosti. A nejde o jednu školu, kde, nechť se prověří, jak to měli nastavený a jestli mohli reagovat, ale podívejte se třeba jenom běžné pořady, takové ty pořady, který jsou v médiích nebo v televizi, kde cílem je vlastně naštvat protivníka, vytočit ho, dostat ho do nějaké jako špatné situace, ponížit ho, zesměšnit. A to vidíme, ať už se týká leckdy vaření, třeba oblíbené pořady, které se sledují, kde prostě základní rovina je ponížit někoho, ukázat, prostě dostat ho ..., no, lidi se potom takhle chovají, takovej je pocit, že se má chovat šéf ke svému personálu. A bohužel, co je mi líto, on se takto často chová. Takže mnohdy to vidíme, prostě tohle to hrubé jednání, ale i ty další jako, nějaký ty vily a já se na to moc nedívám, tak jenom občas, občas někde jsem zahlídla: Máte návštěvu a vaším cílem je prostě, která vás pohostí a vaším cílem je prostě jim říct, jak jsou naprosto nemožní za tu práci, co udělali. Tohle je model chování, který nastavujeme ve společnosti, který lidi vlastně, i ti lidé, kteří se ve společnosti moc nepohybují, nechodí třeba ..., tak prostě vidí, že takhle se mají chovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale, paní profesorko, přece nějaká výchova, to rodinné prostředí, zázemí, které většina z nás prostě má?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, samozřejmě, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, jestli nechceme i od té školy až příliš, aby nás vzdělávala, vychovávala k empatii, k toleranci?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já jsem teďko třeba mluvila o tom prostředí, který je mediální a musím říct, že některé pořady na veřejnoprávních médiích mi nepřipadají, že by byly úplně ideální a vedly ke zvyšování kultury jednání, diskusí a řešení problémů, ale nemluvě o, o teda některých těch soukromých. Ale samozřejmě, že ta rodina také je, nebo je úplně ten základní, ten vidí, jak se chová matka, otec k sobě, jakým způsobem vlastně se řeší problémy, ale my vidíme i do značné míry krizi tý rodiny. Ono je to začarovaný. Oni prostě přicházejí ti mladí lidi i s určitým modelem chování a pak se to aplikuje na ty vztahy. Kdy je souboj o moc, teďko souboj rodinné vztahy, nemluvě o tom, že jsou tam ještě peníze, tak to už je úplně katastrofa v těchhle těch, anebo, když nejsou peníze, že jo, tak to je taky úplná katastrofa, protože to celý sociální napětí se do toho promítá a vlastně jsou to modely a způsoby chování a řešení konfliktů, přičemž jako konflikt a rozdílné názory je něco, co by mělo být běžné a co by vlastně se mělo, já už zase říkám, učit, ale mělo by se to prostě nějakým způsobem zvládat. Buď se to může odkoukat od rodiny a každý z nás, kdo zažil rodinu, která je pohodová, kde prostě věci se řešily normální, tak z toho žije vlastně dodnes, no a tam, kde prostě a rodina selhává, tak podle mě prostě jsou to věci, které se musí řešit už v předškolním období.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umíme, dokážeme spolu hovořit slušně, paní profesorko, ve společnosti? Umíme argumentovat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já si myslím, že pořád ještě existuje hodně lidí, kteří argumentovat umějí a kteří ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíše chtějí?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
A chtějí a se kterými se dá slušně jednat. Já se snažím nejednat s lidma, kteří nejednají slušně zatím, pokud si mohu vybrat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou autoritu podle vás požívají pedagogové?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, trošinku to záleží i na každém pedagogovi. Prostě je učitel, kterýmu by se neodvážili ti žáci udělat vůbec nic a nemusí k tomu používat fyzické tresty a je učitel, který je vnímán jako slabý. To je jako v každém kolektivu. Prostě ti lidi, co mají ty mindráky a chtějí šikanovat, tak si dokážou vytipovat vždycky ..., i v tý třídě vždycky nějaký ten slabý článek, někoho, kdo si není jistý, někdo, kdo má nějaký problém. Takže tam to záleží na učitelích. Samozřejmě postavení učitele tady tím, že mnohdy nemá podporu tý rodiny, mnohdy, že ta rodina jako jde proti němu a tu jeho autoritu ještě snižuje, tak je to horší, platový zařazení, všechny tyto věci, ale na druhou stranu zase i ten učitel se musí sám snažit tu autoritu prostě si vytvářet a většina mladých lidí nakonec přijme učitele, není nikým navedena, který něco umí, který dokáže zaujmout, který dokáže vlastně ty studenty chytit a já prostě znám spoustu skvělých mladých lidí, kteří prostě se nadchnou pro spoustu otázek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od roku 2005 existuje takzvaný program minimalizace šikany. Absolvovalo ho více než sto sedmdesát škol, proškoleno bylo přes dva tisíce pedagogů, existují také programy na prevenci řešení šikany a v této souvislosti se objevuje otázka, jestli by se budoucí pedagogové měli už třeba na těch školách, kdy oni sami ještě studují, nějak zabývat, jak třeba přistupovat k šikaně, jak ji třeba už v zárodku zastavit?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ale určitě to je v programech i při přípravě učitelů, o těchhle těch věcech se hovoří a já myslím, že tomu byla věnována velká pozornost v té odborné veřejnosti, takže jako rozhodně téma šikany není něco, s čím by se učitelé nesetkávali. Tam je spíš problém ..., nebo vedení škol nesetkávalo. Tam jsou i doporučení, co se má dělat a jak postupovat a jak, jak ty signály vlastně zaznamenat. Tam spíše jde o to, že u nás je spíše ta tendence, že některé věci my aplikujeme, aplikujeme je, odškrtneme si, že je to v pořádku a dále se tím vlastně už moc nezabýváme, někdy i s pocitem, že nás se to přece nemůže týkat, ale ono se to může týkat úplně jakéhokoli prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden pan posluchač napsal své obavy, aby téma třeba už po jarních prázdninách takzvaně nevyšumělo.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak ono je otázka, jestli to téma vyšumí, jestli se o tom bude bavit společnost. Asi by se tím měla zabývat, ale já si myslím, že hlavně by měla být jako udělaná, řekněme, určitá revize toho, jestli opravdu ty věci jsou dotaženy, jestli na těch školách ta prevence funguje a tak dále. To prostě vždycky, když prostě nastane nějaký problém, tak by měl být ... udělána jakási revize, ale opět nejenom formálně, že jsme seznámili oběžníkem, že teda hrozba šikany a že s tím něco máme udělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K dalšímu tématu nás inspiroval pan posluchač Martin z Opavy, který poukázal na vynucený odchod Václava Štětky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy poté, co upozornil na publikace svých kolegů v takzvaných "predátorských časopisech". Pan Štětka proti odchodu bojoval, neuspěl a alespoň podle mediálních informací měl dostat nabídku z prestižní britské univerzity. Paní profesorko, co jsou to vlastně "predátorské časopisy"?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak já musím říct, že mě na "predátorské časopisy" vlastně upozornil pan Štětka, se kterým já jsem se setkala v momentě, kdy vlastně i na tyhle ty věci začal upozorňovat a my jsme tehdy, já jsem si uvědomila, že to je velmi závažná věc, takže jsme to i projednávali potom na akreditační komisi tak, aby prostě ..., a dali jsme to i do zápisu, abysme upozornili na to, že při posuzování publikačních činností si, se můžeme dostat do situace, kdy prostě nerozeznáme některé věci, a to jest ty podvodné časopisy predátorské, které zabírají a požírají tenhle ten určitý prostor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle čeho to jde poznat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že to je jako tím, že představují nebezpečí, že vlastně likvidují a ohrožují vlastně tu, tu vědu a ty kvalitní časopisy. Ono to souvisí trošku s tím, že prostě ta věda je pořád snaha nějak jako měřit a protože nikdo není moc schopen pochopit, aspoň z těch lidí, co to měří, jestli ten výsledek je dobrý, nebo špatný, tak se to dává do, podle jakýchsi kritérií a to víceméně není jenom otázka ..., u nás vždycky ty kritéria jsou někde lepší, někde horší, ale je to celosvětový. Celosvětově na to reagovalo ... vznik mnoha elektronických časopisů, které se tváří, jakože jsou časopisy založené na takzvaném "peer review", na základě toho, že to jsou posudky k tomu z té odborné komunity, posuzuje ..., minimálně dva posudky musí být a tak dále, než je článek publikován. A prostě, pokud je článek takhle recenzován, tak má potom určité dopady, že když se to uvede, tak jako škola to uvádí u nás do jakési databáze a na základě toho dostává peníze, jako, jakože je vědecky činná. No a ono, jak začaly vznikat mnohé tyhle ty časopis, tak některé z nich zdaleka teda nebyly jako opravdu skutečně recenzovány a začaly ..., poznají se těžko, i když existuje, v Denveru existuje jakýsi knihovník, který se tím zabývá, prostě analyzuje, má seznam, u nás Karlova Univerzita udělala takový jako omezenější seznam, takže momentálně je možné také ty nejhlavnější asi tam najít. A teď ten dotyčný, který není schopen publikovat něco kvalitního, prostě napíše, ten člověk, na kterýho se upozorňovalo, psal o upírech, dát do časopisu a ten časopis to vydá v angličtině a teďko se uzná, že tohle to je mezinárodní časopis a aby ještě jako ukázala se větší důvěryhodnost, tak se objevuje další praxe, že se k tomu připíše nějaký autor, u nějž se uvede, protože v každých časopisech se uvádí, odkad ten dotyčný je, tak se uvede třeba Cambridge, to byl případ tady ..., se uvede pan X.Y., Cambridge. A vy si řeknete, tak to je divný, toho neznám jako v Cambridge a teď si člověk dá ho do Google, protože jak u nás hledáme, že jo, dáte si to jméno a objeví se vám webová stránka toho člověka, jo, kde jako, co on dělá, jak dělá, co všechno publikoval a čím se zabývá, a pak si říkáte, ksakru, to je divný, mně takovejhle vědec, uniklo mi, že existuje, a pak se podíváte na e-mailovou adresu a zjistíte, že tam není zkratka Univerzity Cambridge, ale že tam je gmail.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste hotová investigat ...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Jako a v tomhle momentě zjistíte, že ta osoba neexistuje, a protože třeba se objevují citační indexy, kdo vás kdy cituje, ale nesmíte citovat sám sebe, tak je ještě dobré potom do některých jako dávat se pod jiným jménem, jako, jako citovat, aby se zvýšily autocitace. A je to, je to naprosto šílený, je to naprosto zvrhlý, nemluvě o neetický věci. Hodně se to rozšiřuje směrem na východní země, které na tom Západě prostě ty komunity se více pohlídají pravděpodobně v nějaký podobě, ale tady ten člověk, který, na kterýho pan Štětka upozorňoval, tak ten si založil tady jakousi univerzitu, tedy jako jménem, že jo, jenom, kterou vlastnil on a vlastnil ji univerzitní servis a univerzitní servis vlastnil také on. A teď přes univerzitní servis a nevím, co jako servis dělal, jsem se dostala na bulharské webové stránky a z bulharských webových stránek jsem se dostala na Roztok u Donu, kde se nabízela jakási výuka "učoba v Čechy", taky tam někde byla a domlouvala se, přímo tam bylo vyjádření Face to Face. A teď najednou si řeknete, kde se pohybujete, kdy už je překročen zákon, kdy není překročen zákon. Samozřejmě jakékoli etické principy, principy vědy jsou pryč. Pan Štětka na to upozornil, je nutné říci, že měl smlouvu na dobu určitou. Já nemohu už jako vstupovat zase do toho, říkat, proč odešel, nebo neodešel, ale každopádně to byl velký odborník s velmi výraznou a kvalitní publikační činností, to jest, nepublikoval v "predátorských časopisech", ale měl na svůj věk a obor, ve kterém ... jako velmi kvalitní výstupy. Jinak ale samozřejmě nikdo nemůže vstupovat do toho, jak rozhoduje vedení fakulty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesorka Vladimíra Dvořáková, politoložka. Já vám děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná i "predátorské časopisy", téma pro zítřejšího hosta v "Jak to vidí", předsedu Akademie věd České republiky, profesora Jiřího Drahoše. Na slyšenou zítra se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.