Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková - 17. října 2018
Hostem byla politoložka Vladimíra Dvořáková.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu ‚Jak to vidí‘ vítám politoložku Vladimíru Dvořákovou.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesorky Vysoké školy ekonomické se zeptám například na to, jak velkou politiku ovlivní dojednané koalice ve velkých městech; zda úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí rozvrací rodiny a jak vůbec v Česku fungují mechanismy na ochranu před násilím? Má bezdomovectví regulovat ústava? Dobrý poslech. – Česká diplomacie má tři a půl měsíce po jmenování vlády konečně plnohodnotného ministra zahraničí. Stal se jím Tomáš Petříček, bývalý asistent původního kandidáta sociální demokracie na tento post europoslance Miroslava Pocheho, kterého prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat. Jak to vnímáte, paní profesorko? S Miroslavem Pochem by nový ministr rád spolupracoval například v oblastech evropské politiky, konzultoval s ním právě naše místo v EU. Proč to vlastně nemohl být pan Poche? Víme to?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Moc to nevíme. Samozřejmě mohou být lidé, kteří mají výhrady vůči panu Pochemu a asi najdou i nějaké zdůvodnění, zároveň víme, že ta volba sociální demokracie, ten návrh, trochu souvisela s vnitropolitickou situací v sociální demokracii, a i vlastně v tom, jak se hlasovalo, jestli tedy má vstoupit nebo nemá vstoupit do vlády. Bylo to politické rozhodnutí; nemyslím, že by byl pan Poche nějaká katastrofa v čele Ministerstva zahraničí. Tam byl spíš problém, že zde vznikl precedent a vlastně naprostý zmatek z hlediska jmenování toho ministra zahraničí, protože my nevíme, jestli pan premiér tedy dal návrh na pana Pocheho a ten byl odmítnut. V ten moment měl zřejmě dát kompetenční žalobu, aby bylo jasné, jestli pan prezident vůbec může návrh pana premiéra odmítnout nebo nemůže. Zároveň ovšem to, co se objevilo v tisku, a říkám, je to velmi nejasné, tak on zřejmě dal dva návrhy nebo dvě alternativy, což už je taky Kocourkov, který by se prostě dít neměl. To rozhodnutí by určitě mělo být nějak jasné. To, že v tuto chvíli bude jmenován ministr zahraničí, je důležité, protože je důležité, aby někdo stál v tom čele rezortu, a uvidíme, jak bude nový ministr vlastně fungovat a pracovat. Jinak zahraniční politika je v kompetenci vlády. Není to ani jeden ministr, který by ji dělal, není to ani premiér, který by ji dělal, a není to ani prezident, který by ji dělal. Samozřejmě vláda jako celek nese odpovědnost za celou formu politiky a ta politika musí být v souladu samozřejmě i s dalšími politikami, které ta vláda přijímá, takže to je velmi podstatné. A ta snaha nového pana ministra, kdy říkal, že se budou více scházet i s panem prezidentem, aby se hovořilo stejným hlasem, to je samozřejmě v pořádku a je dobré, aby si věci vyříkali předem, abychom neměli zvláštní obraz v zahraničí, že každý činitel si děla svoji vlastní politiku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nyní mluví naše diplomacie, paní profesorko, kolika hlasy?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že mluví nejrůznějšími hlasy. Myslím si, že velmi podivné bylo, jak najednou začínal pan premiér jezdit po Evropě před těmi obecními a senátními volbami. Skutečně v tomto směru nebylo jasné, jestli to je něco, co odpovídá vlastně vládním představám, jestli to je něco, na čem se i ta vládní koalice svým způsobem shoduje. Takže komunikace určitě, ale platí, že za vlastně formování zahraniční politiky nese odpovědnost vláda jako celek, a je dobré, když někdo opravdu to ministerstvo řídí, než když je tam někdo jenom na chvilku jako zástupce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se pan Petříček prosadí, řekněme, vůči trojici prezident, šéf sněmovny a premiér?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že záleží na tom, jak pan Petříček bude schopen vyjednávat ty věci i na vládě, jakým způsobem budou schopni vyjednávat ty věci třeba v zahraničněpolitických výborech Parlamentu, to je také velmi důležité; jak dalece bude schopnost nastolit jasnou koncepci, se kterou ta váda bude souhlasit, a komunikace s panem prezidentem by skutečně měla vycházet z těch ústavních principů a z toho, kdo je odpovědný za zahraniční politiku jako celek, ale zároveň samozřejmě prezident reprezentuje stát navenek, takže není možné, že by bylo úplně jedno, jaké má pan prezident názory.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Trošku to ale vypadá, paní profesorko, jako kdyby vždy s novým ministrem přišla nějaká nová koncepce. Jaká je tady vůbec kontinuita české zahraniční politiky? Ty priority jsou přece dané nebo by měly být (nějaká linie).
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Víte, já mám někdy obavy, že je to ještě o trochu horší, že žádná nová koncepce nevzniká, protože žádná předchozí neexistovala. A to mi připadá možná ještě horší. Každopádně my máme jisté mezinárodněpolitické zakotvení, to je, jsme členy EU, jsme členy NATO, to jsou dvě klíčové věci, které jsou dlouhodobé a v nichž bychom se měli pohybovat jako v tom základním rámci. To neznamená nějakou absolutní poslušnost a očekávání, co kde někdo řekne v Bruselu a my okamžitě reagujeme, ale v tomto prostoru bychom měli být i aktivní, měli bychom být schopni hovořit o svých zájmech v rámci těchto skupin a snažit se komunikovat i s dalšími členskými státy. To je nesmírně důležité i v rámci Evropy, aby bylo jasné, že jsme stát, který vlastně vidí nějaké své vlastní cíle, ale zároveň vidí i ten celek té EU a je určitým způsobem schopen jakýchsi nadhledů a vyjednávání a dosahování kompromisů, což k politice patří.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co pro nového šéfa rezortu zahraničí znamená fakt, že strana, která ho nominovala, sbírá jeden debakl za druhým, sociální demokracie? Mimochodem úřad šéfa diplomacie vedl dočasně právě šéf ČSSD pan Hamáček, ministr vnitra... Bude mít nyní více času třeba na hledání východisek z toho pokračujícího propadu strany? Viděli jsme to nyní ve volbách.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Samozřejmě pro sociální demokracii, pro její celkové postavení ve vládě, to není úplně dobrá situace v momentě, kdy si uvědomují, že potřebují řešit vnitřní otázky a že ta strana vlastně je skutečně v krizové situaci. Tomu se ani nedá říct špatná situace, ale je v krizové situaci a potřebuje nějaké řešení, aby se dostala zpátky, řekněme, jako významný hráč té politiky. Tam bude hodně záležet na tom, jak se sociální demokracie bude schopná v té vládě chovat, jednat, prosazovat své věci. Jde také o to, aby nehrála tu roli, která, myslím, jí často připadala, takového otloukánka, zejména právě tím, že jí nebyl jmenován ministr za nejasných okolností. To je jedna věc, která jistě zeslabila sociální demokracii jako takovou. To znamená, musí se obnovit jako svébytná síla, která prostě prosazuje a má jisté priority, a naopak některé věci... Nyní se třeba jedná o tu privatizaci Carga na Ministerstvu dopravy, což jde proti programovému prohlášení... Tak být zásadní a trvat na těch věcech, na kterých se dohodli i za cenu třeba vyostření konfliktu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude tím krizovým manažerem Jan Hamáček?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že pan Hamáček by mohl mít šanci. On sám o tom hovořil i v tom smyslu, že říkal, že možná to, že se snažil ty různé proudy spíše moderovat než řešit ty konflikty, tak si uvědomil asi, že ta politika by měla být jiná. Já mám spíš obavy, aby sociální demokracii nechtěli zachraňovat ti, kteří se přímo podíleli na tom jejím rozkladu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vládní strany v senátních volbách propadly. Ještě nikdy se nestalo, aby nejsilnější vládní strana byla v Senátu tak slabá. Horní komora Parlamentu se stala baštou opozice. Bude nyní Senát plnit svoji roli vyrovnávače sil v zemi?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Senát je takto koncipován a nemá být koncipován jako komora, která brání vládnutí nebo která brání přijímání rozhodnutí, ale je to koncipováno jako komora, která zvažuje některé věci, dává je do širšího povědomí. Třeba pokud vetuje zákony, není velký problém to veto přehlasovat, ale má to většinou ten význam, že se začne o ten problém zajímat i širší veřejnost, že se to dostává do veřejné diskuze. A pak samozřejmě má tu roli, aby zabránil, řekněme, změnám v ústavě, které by vycházely vstříc jedné mocenské skupině, která by si tím chtěla třeba zajistit lepší podmínky pro své vládnutí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pan prezident Miloš Zeman velký význam nebo roli Senátu nevidí, alespoň v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál na adresu Senátu řekl, cituji: „Instituce, které voliči nevěří a kterou pohrdají, je podle mého názoru hodná zrušení.“
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Samozřejmě v mnohých případech se zdá, že je ideální, pokud se zruší něco a zjednoduší se proces přijímání rozhodnutí. Většinou je to cesta do pekel, protože to omezuje takovou tu diskuzi v demokracii, nevyvažuje to moc a dává to příliš velkou moc jednotlivcům a vlastně přechody od demokracie k nedemokracii většinou začínají tím, že se jakoby zjednodušuje vládnutí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak českou politiku změní výsledky komunálních voleb, hlavně to vyjednávání o radnicích?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
My samozřejmě uvidíme spíš, jak se to promítne potom v těch výsledcích vládnutí na těch radnicích, protože i podle toho lidé hodně hodnotí společnost a politiku. Popravdě řečeno, poměrně velká důvěra vůči starostům ukazuje, že lidé se o tu místní politiku docela zajímají a vnímají, jestli podmínky pro život, kde bydlí, se zlepšují nebo zhoršují, což si myslím, že třeba pro mnoho Pražanů byl důvod, proč nehlasovali pro hnutí ANO – protože tam viděli tento vážný problém. Ale zároveň to, že se vytváří koalice někdy i trošku bizarní a hodně i napříč politickým spektrem, vlastně není nic negativního, protože nejhorší je v momentě, kdy vláda a opozice se vnímají jako úhlavní nepřátelé s cílem zničit jeden druhého. Jestliže na těch radnicích pak vznikají koalice přes různé skupiny lidí, které spolu komunikují a které se nevidí jako ten úhlavní nepřítel, ale vidí toho druhého jenom jako člověka s trochu jiným pohledem, s jiným názorem, tak to společnosti může spíše pomoci nežli uškodit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ukázaly volby mimo jiné i to, že o úspěchu zdaleka nemusí rozhodovat investované peníze v kampani?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že to bylo hodně překvapivé, a vlastně před volbami se hodně hovořilo o těch sousedských večeřích na sídlištích, které přesahovaly ten rozměr toho běžného volebního guláše, asi tak bych řekla, ale ukazuje se, že skutečně se aspoň částečně zohledňuje, jak dalece ti lidé mají třeba něco za sebou, jakým způsobem ta strana, pokud je to strana, vytváří i pocit, že někam směřovala, že dělala něco pozitivního. Samozřejmě se promítnou ty negativní zkušenosti z toho předchozího vládnutí, promítá se do toho samozřejmě i celostátní politika, to nesporně také, ale ukazuje se, že jenom velký marketing a spousta peněz, pokud je to vyprázdněno, tak vlastně nefunguje.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Všímáme si tedy spíše těch osobností, těch lidských příběhů nebo nás zajímá ideologie?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
To bych ani neřekla. Je to vždycky mix a záleží, kdo k těm volbám přijde. To je první věc, že ta účast nebývá veliká. Takže záleží na tom, jak nás co ovlivní bezprostředně, ale je to asi podobně, jako když vám někdo dělá reklamu na jogurty a vy pak máte hroznou chuť si ten jogurt koupit, protože jste pod vlivem, ale koupíte si ho jednou, dvakrát, třikrát, ale říkáte si, ono to vlastně není nic moc. Takže i to se nějakým způsobem projeví, i ten politický marketing má svoje limity, ale musí za tím něco být. Na druhou stranu, já už jsem to někde říkala, třeba při volbách do Senátu mi bylo velice líto, že neprošel pan Libor Michálek, který z hlediska takového civilizovaného nastavení institucí u nás pro omezení korupce udělal obrovský kus práce, ale to se vlastně nakonec nezohlednilo a voliči rozhodli. Byl proti němu silný populární kandidát jiný a toho voliči zvolili. V tomto směru ta práce, která byla odvedena, se vlastně nepromítla do výsledků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče účasti, ta byla opravdu nízká. Premiér Andrej Babiš právě s poukazem na tu nízkou volební účast navrhoval zavedení jednokolového systému. Bylo by to prospěšné?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já bych byla pro ten, jak se tomu říká, australský systém, to znamená, takové to hlasování, kdy člověk dává své preference, koho na prvním, na druhém místě, a vede to k tomu, že ti kandidáti, kteří jsou zvolení, tak by měli být vlastně ti, co jsou přijatelní pro širší skupinu. Nemusí to být ti nejpopulárnější v daném obvodě, ale zároveň třeba někdo proti nim je velmi silně, to znamená, nepolarizují společnost. Tento systém by se mi líbil. Čistě jednokolový, jako je ve Velké Británii, si myslím, že by spíš vedl k nárůstu populistických apelů, což možná mnozí politici by byli docela spokojeni.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Česká ženská lobby podala trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy na katolického kněze Petra Piťhu za jeho výroky o úmluvě Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na
ženách a domácímu násilí. Pan Piťha se ve svém svatováclavském kázání proti přijetí úmluvy důrazně postavil a mimo jiné řekl, že by vedla k přijetí dokonale zvrácených zákonů proti tradiční rodině. Autory obvinil z inspirace nacismem a marxismem. Pana Piťhu podpořil také kardinál Dominik Duka. Podle sedmi křesťanských církví není dokument potřebný a přínosný. Je nebo není, paní profesorko? Asi bychom možná mohli říct, co vlastně úmluva chce.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Ta úmluva v zásadě se dotýká otázek ochrany žen proti násilí, případně i ochrany dětí proti násilí, ale i ochrany seniorů. To znamená, vytváří větší nátlak na to, aby jednotlivé státy se zabývaly i touto otázkou a bránily rozšiřování toho násilí. Ono se to týká třeba i ženské obřízky, což se stává problémem i v některých západních zemích, kde je větší komunita lidí přicházejících z islámských zemí. Ne všude ta ženská obřízka je, ale u některých těch výrazně zaostalejších skupin, nebo nábožensky silnějších, toto existuje, a to jsou všechno věci, kde je snaha, aby ty státy tomu vlastně bránily. Jde třeba i o donucení ke sňatku. Toto v mnoha zemích funguje. Řada států to už přijala, podepsala.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třicet tři.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Je to velké množství. Mimochodem vlastně na Slovensku toto bylo, tuším, přijato už v roce 2014 za konzervativní vlády Ivety Radičové.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vůbec první zemí, která ratifikovala tuto úmluvu, bylo Turecko.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Což je také zajímavé a u toho Turecka je to obzvlášť důležité už jenom kvůli, řekněme, nějakému vývoji. Ale tam třeba, když se to dotýká vynucených sňatků, které se mohou objevovat, tak to je i vážný problém, který musí řešit Německo v souvislosti s tureckou komunitou, která na jeho území žije. Takže jsou to věci, které mají vlastně posílit důstojnost člověka. Mají posílit ochranu této důstojnosti, vnímání člověka jako lidské bytosti, která v některých případech, případech, kdy jde o slabší lidi, znovu říkám, je to zaměřeno na ženy, na děti, na seniory, se to vztahuje... Lidé, kteří nemají šanci na tu ochranu, tak ten stát by tomu měl věnovat větší pozornost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč si tedy pan Piťha myslí to, co zaznělo v tom kázání? Myslíte si, že po přijetí té úmluvy by došlo k nějakým změnám, které by vedly k nějakému rozpadu nebo jinému pohledu na tradiční rodinu? Jenom ještě připomenu, že Úřad vlády připravil seznam, kde vedle sebe postavil mýty a fakta. Mimo jiné uvádí, že úmluva nemá smazat biologické rozdíly mezi muži a ženami, ale ty společenské, ale také, že nechrání jen ženy, ale i ostatní, ostatně, jak jste už podotkla, vyzývá i k ochraně mužů a seniorů a třeba vůbec není pravdou, že by měla zakázat Velikonoce.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Opravdu jsou tam používány, jak se moderně říká, alternativní fakta, která nejsou pravdivá, a využívá se to velmi silně propagandisticky. Jde o to, co si představujeme pod tradiční rodinou. Ono nejde jen o ten spor, který může být, jestli manželství mohou mít homosexuálové nebo pouze heterosexuální páry, ale on ten problém je mnohem hlubší. Tam jde o to, jaké je postavení muže a ženy v tradiční rodině. A ta istanbulská dohoda vlastně dává a velmi silně klade důraz na rovné postavení těchto lidí, na rovné postavení i žen z hlediska možnosti zaměstnání a zapojení. To znamená, nejsou to ty tradiční tři K, jak se říkalo v němčině, nebudu to říkat v němčině, ale v češtině – děti, kuchyň a kostel. Tyto tři věci, krásné postavení ženy. A já mám obavy, že v této kritice té istanbulské dohody se projevuje tato vize tradiční rodiny, kterou chtějí ochránit, a je zajímavé, že mnohé proudy, a ne vůbec všechny, z církevních hodnostářů, mnozí jsou kritičtí, ale že mnohé proudy vlastně tou svojí vizí o postavení žen se velmi blíží tomu, jak je to třeba vnímáno v islámu. Přestože jsou velkými kritiky islámu, tak ve své podstatě k ženám udržují toto tradiční postavení ženy jako někoho, kdo má specifickou roli v té rodině a neměla by ji přesahovat. A to si myslím, že je v 21. století velký problém.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Potřebujeme mít tuto úmluvu podle vás i v Česku? Jinými slovy, řeší naše stávající zákony, paní profesorko, dostatečně problematiku třeba domácího násilí, ochrany žen a možná i rovnost žen?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že asi úplně neřeší dostatečně, respektive možná, že to neřeší ta praxe, že ty zákony se v praxi nedostávají. My potřebujeme třeba i více azylových domů, kam by ženy mohly odejít, nebo kam by mohli odejít i muži, protože to násilí může být i na mužích, a nejde jenom o fyzické násilí, ale mnohdy i o psychické násilí, a to se velmi podceňuje, přitom to psychické násilí nakonec může vést k naprostému zhroucení té osoby, ale fyzicky na ní není vidět vlastně nic. Takže já si myslím, že tato ochrana, ta větší snaha realizovat ty podmínky pro to, aby ti lidé měli kam jít, aby to veřejnost vlastně i vnímala, aby bylo vnímáno, jaké jsou kroky... Mnohdy se může stát, že se to násilí projevuje nejenom na ženách, ale i na dětech a nikdo to třeba nezaregistruje. Takže to jsou věci, které jsou podle mě nutné, a znamená to i přihlášení se k určitým hodnotám, které budou hovořit o tom, že skutečně ti lidé jsou partneři, mají stejná práva a stejné povinnosti, a to si myslím, že je nutné prosazovat, a myslím si, že i církve a víra by v tomto měly hodně napomáhat, protože jde skutečně o ten vztah k člověku, o tu hodnotu toho lidství, která je, a řekněme určitou úctu k člověku jako takovému.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Toho se ostatně týká i naše poslední dnešní téma. Kam jít, to řeší a budou řešit třeba bezdomovci v Maďarsku. Země se stala vůbec první, která zakázala život na ulici prostřednictvím ústavy. Nový zákon, který původně cílil na imigranty, vstoupil v pondělí v platnost. Kvůli novému dodatku bude nelegální spát v blízkosti kulturních institucí či jinak významných míst, což bezdomovce vyžene z většiny budapešťských ulic. Pokud se v noci neuchýlí do útulků, pak je čeká buď povinná práce, nebo pobyt za mřížemi. Policie jim navíc musí zabavit jejich osobní věci. Má se s problémem bezdomovectví vypořádávat ústava, dodatek k ní?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Zaprvé ústava má řešit úplně jiné věci, pokud pomineme potom listinu práv, která je součástí toho ústavního systému, ale není přímo součástí ústavy. Takže to už je první věc, která je hodně zvláštní a posunuje to Maďarsko nějakým způsobem. Druhá věc: Pokud máte tyto věci řešeny v ústavě, tak jste vlastně hrozně málo flexibilní. To znamená, tu ústavu nezměníte. Mnoho věcí, které upravuje, třeba pobyty bezdomovců, reaguje na aktuální stav, na aktuální problémy, dají se řešit určitým způsobem vyhláškami, dají se řešit tím, že se otevře více prostoru pro bezdomovce, zejména v době, kdy jsou velké mrazy a podobně, a nemluvíme o tom, že bezdomovectví jako něco, co existuje... Nemůžeme před ním zavírat oči. Spíš by ta politika měla maximálně řešit a hledat a analyzovat příčiny, proč, z jakých důvodů se lidé ve velkém množství ocitají na ulici. A to je ten klíčový problém, který by se měl řešit. V momentě, kdy ta ústava dává... Nejsem ústavní právník, ale tam ty prvky vlastně přesahují i do osobnostních práv toho člověka – právo zabavit majetek a podobně... Je skutečně velmi silně v rozporu se základními principy svobod, které člověk v demokratickém systému by měl mít.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mluvčí premiéra Orbána říká, že neexistuje žádné lidské právo, které umožňuje žít na ulici, že jsou ulice pro každého a každý musí dodržovat alespoň základní pravidla, a také, že ten zákon není bezcitný, protože maďarská vláda poskytuje na bezdomovectví více peněz než některé státy západní Evropy. Mimochodem pařížská starostka Hidalgová vyzvala k tomu, aby se radnice otevřely během zimních měsíců pro bezdomovce.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Je otázka, kolik vydává peněz a na kolik bezdomovců. Skutečně ten první problém je, proč těch bezdomovců je tolik.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesorka Vladimíra Dvořáková a její postřehy. Děkuji vám za to, na slyšenou.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Na slyšenou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude komentátor Bohumil Pečinka. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.