Přepis: Jak to vidí Vladimír Plesník – 6. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech prázdninového vydání pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Český rozhlas Dvojka dnes zamíří do Německa, a to s novinářem a znalcem této země Vladimírem Plesníkem, redaktorem deníku Právo. Dobrý den, vítejte.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německo jste projel křížem krážem, několik let jste tam pracoval, pravidelně se tam vracíte. Je vůbec ještě, pane Vladimíre, něco, co vás tam překvapí?

Čtěte také

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Vždycky mě tam překvapí. Už to tak občas tipuju, že to frází chodí, že vždycky vás něco překvapí. Já můžu dát třeba historku k dobru, která to velmi dobře charakterizuje. Já jsem předloni odjížděl z Berlína z hlavního nádraží a tam mám moc rád jednu prodejnu, kde prodávají ryby ze Syltu, z toho ostrova boháčů, velmi kvalitní. Já jsem tam rychle pospíchal, koupil jsem si tři žemle a ta prodavačka mi říká: "Ale vy jste nějakej rozlítanej?" Říkám: "Ano, to je pravda, mi jede za dvanáct minut vlak." Doběhnul jsem do vlaku a zjistil jsem, že mám jenom ty žemle dvě. A představte si, ta prodavačka zavřela krám, nelenila, přišla a tu třetí žemli mně dodala za dvě eura třicet a našla mě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I to patří k Německu. Já si také teď spontánně vzpomínám, když jednou vlastně jel vlak z Lipska do Drážďan místo původní hodiny asi čtyři, protože tam došlo na trati k nějaké havárii. Nejenom že vlastně v tom vlaku jsme neustále měli pravidelné hlášení, co se děje nebo proč stojíme, jak to asi bude vypadat, ale pak začali roznášet čokoládky, pak vodu a nakonec se rozlévala káva.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
To je přesně ono. To je jedna z těch věcí, která si myslím, že charakterizuje to Německo, a to sice, že pořád to zůstává ten starosvětský svět, kde se o vás postarají a kde jako turista opravdu dostanete to, co Němci říkají tím nepříliš pěkným souslovím "Geldleistungen", to znamená, co dostanete za své peníze, tak tam je to pořád, ty služby jsou na vynikající úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ještě byste řekl právě k té kvalitě služeb? Co tam jako návštěvník turista nebo i třeba na služební cestě, protože i to tvoří vlastně značné procento těch příjezdů, co ji charakterizuje?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já bych řekl, že zaprvé to odpovídá rozmanitosti Německa. A zadruhé že i ty jednotlivé kraje, že to není nic /nesrozumitelné/. Když jste v Bavorsku, tak opravdu dostanete "bavorský" druh služeb. To znamená malinko odtažitý, ale všechno prostě klape na minutu. Když se dostanete nahoru do Hamburku, který už je přece jenom trošku šmrncnutý tou Skandinávií, a ten Hamburk trošku má blíž ke Kodani nebo ke Stockholmu než třeba k Berlínu nebo Drážďanům, tak dostanete trošičku takovej už všechno jako lehčí, volnější, prostě ten charakter služeb vy podle místa, kde jste, poznáte tu zemi i v těch službách. Ale to nechci nějak shazovat, protože ta úroveň je tam opravdu výjimečná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K jaké oblasti máte vy nejblíže?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já mám rád teda Německo jako takové. A tahle otázka je trošku, jako kdybyste se mě zeptala, kterého...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které z dětí...

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
...z dětí, jestli Vládíka nebo Lucku mám radši. Ale odpovím, když už jsem ji dostal. Já mám rád Berlín, protože jsem tam tři roky žil. A Němci říkají, že musíte ten Berlín buďto nenávidět, nebo milovat. Tam není třetí cesta žádná. A já ho miluji pro ten kosmopolitní duch, pro tu přírodu okolo, pro ty lidi, pro ty možnosti vyžití. A pak mám, se přiznám, velmi rád sever, pobřeží, Frísko, právě Hamburg, Kiel, a dokonce i ty ostrovy, kde třeba žije pouze 18 lidí, a přesto tam je fara, kde tomu faráři ten si objednal varhany a ty varhany mu tam dopravuje vrtulník. Prostě já mám rád příběhy. A i ten sever i ten Berlín je plný těch příběhů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Který příběh kromě té kouzelné historky z hlavního nádraží berlínského vás třeba v poslední době zaujal z Německa?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Občas jsem měl pocit nebo když poslouchám média nebo i náladu tady v naší společnosti, tak bych měl pocit, že prostě ten 1,1 milionu uprchlíků, který přišel, to Německo zničilo, rozvrátilo, připravilo ho o to všechno dobré, v rekordním čase. Je to problém. To nezastírám. Mnoho věcí je tam taky jinak, to taky nezastírám. Ale na tý zemi se jako nijak nepoznamenal. Loni na podzim jsem jel do Frankfurtu, bydlel jsem tam v jednom hotýlku a odešla mi navigace a bylo to asi ve dvě hodiny v noci a já jsem tam ve dvě hodiny zastavil na okraji města policistu a zeptal jsem se, kde je, jak se dostanu do toho hotelu. On mi řekl, pište si to, doleva, doprava, doleva, doprava. Já jsem si to napsal, myslel jsem, že prostě to jenom plácal, aby se zbavil nějakýho otravnýho turistu. Možná že i na mým akcentu poznal, že nejsem rodák. Ale jel jsem doleva, doprava, doleva a dojel jsem tam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kostnice je takový modelový příklad, jak to funguje v německém cestovním ruchu, no, a právě zajímavosti Kostnice u Bodamského jezera probereme hned po písničce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Českého rozhlasu Dvojky a letního speciálu je novinář, redaktor deníku Právo Vladimír Plesník. Nakolik Německo láká turisty z Česka?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já si myslím a mohl bych to i statisticky doložit, že láká čím dál víc, a řekl bych, že to je velmi dobře. A dokonce bych řekl, že to je logické. Po roce 90 všichni jsme chtěli se dostat k moři, k Jadranu, na Mallorcu, do Turecka. Tam, kam jsme nesměli. To se možná už malinko okoukalo nebo přejedlo, je to třeba záležitost hodně mladých lidí nebo lidí s dětmi. A teď se najednou objevují sousední země. A objevuje se třeba nejen Německo, ale i to Slovensko. A najednou s velkým překvapením zjišťujeme, že jsou to mimořádně zajímavé země, kam se vyplatí z řady důvodů jet. To Německo se vyplatí tam jet třeba kvůli tomu, že to má vynikající historii. Když to přeženu. Když zakopnete o kámen, tak ten kámen vám tu historii vypovídá. A druhá věc. Němci tu historii umí zpracovávat. V každé vesnici, opět hovořím s nadsázkou, je muzeum. Na rozdíl od nás oni hodně pořád drží tu rodinnou pospolitost, takže o sobotách o nedělích se opravdu chodí do cirkusu, do zoologické zahrady, do divadla a do muzea. To těm Němcům trochu závidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že mě osobně fascinuje, jak Němci umí připravit různé tématické projekty. Když se podíváme třeba na ten pětiletý, který probíhá, a to je k 600. výročí kostnického koncilu. Ten loňský rok byl právě ve znamení Jana Husu.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
To můžu jedině podtrhnout, protože je to opět postaveno na tom, že máte dvě možnosti buďto suchou, fádní jakoby historii, můžete ji podat třeba multimediálně, anebo se to snažit obohatit, vnýst do toho prvky překvapení, což oni dělají. Takže dneska to máte od toho, že se opravdu můžete podívat do domu, kde údajně žil Jan Hus, což je teda v té Hussenstrasse 64. Ačkoliv, a to je taky zajímavé, před dvaceti lety skupina historiků na základě studia účtů v archivech zjistila, že on bydlel opravdu v té ulici, že tam opravdu bydlel do 3. do 28. listopadu 1414, než byl jakoby zatčen, ale že to bylo o kousek dál, že bydlel v domě, který se jmenoval U červené konve, a že vlastně bydlel u jedné bohaté vdovy u Fidy Pfisterová, což byla vdova po bohatém obchodníkovi. Ten dům se nezachoval, ale stojí na jeho místě dům číslo 22. Takže my vlastně máme v jedné ulici dva domy, jedno je to klasické Husovo muzeum i s tím nápisem z roku 1878, který tam byl umístěn při druhé národní pouti, a pak máme ten pravý Husův dům. Můžete se v Kostnici třeba vydat jako cyklista po stopách papeže Jan XXIII., to byl ten avignonský papež, který byl natolik tím koncilem znechucen a měl i rozpory s králem Zikmundem, jakoby pořadatelem toho koncilu, že se rozhodl uprchnout. On prchal v přestrojí za panoše, prchal podle jedné verze 48 kilometrů, podle druhé 64, než ho dopadli Zikmundovi zbrojnoši. A vy si dneska můžete projet na kole cyklotrasu ve stopách prchajícího papeže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vám, pane Vladimíre, socha Impéria, socha v přístavu?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Ta je jedinečná, já jenom pro ty, kdo to neznají, řeknu, že to je vlastně socha, která byla vztyčena na počet prostitutek, protože když se konal ten kostnický koncil, který původně měl být pouze nějak půl roku, nakonec se protáhl na 3,5 roku, tak to město nabobtnalo z 8 tisíc, což už byl na středověk velmi slušný počet, na neuvěřitelných 80 tisíc obyvatel. A podle archivářů tam bylo oficiálně registrovaných, řeklo by se, mělo živnostenský list, 700 prostitutek. Kolik jich bylo na ulicích, to se přesně neví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je taková, řekněme, lechtivější kapitola.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
To, ano, ano, taková mírně bulvárnější. No, a skupina obchodníků a loďařů a hostinských se v roce 1993 rozhodla vlastně tajně vztyčit sochu, kterou dělal osmimetrovou, kterou dělal jeden sochař provokatér, jmenuje se Lenk a která vlastně zachycuje prostitutku, jež v dlaních drží dvě nahé figurky. Jedna ta figurka je Zikmund a druhá je papež Martin V., který vlastně když Zikmund smetl všechny tři papeže a vzal papeže, tak zvolil tohohle kardinála papežem. Teda tím, kdo bude sedět na papežském stolci. Tam je zajímavé to, že vlastně ta socha se i otáčí. A když do ní v roce 2011 udeřil blesk, tak ta socha zůstala otočená zadkem k městu. No, a nebyl by to pan Lenk, kdyby to tak několik dnů nenechal, jako gesto, co si o tom městu myslí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tom koncilu, což bylo největší středověké setkání zástupců katolické církve, bylo překonáno takzvané papežské schizma. Proč se tím centrem stala vlastně Kostnice?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
To bylo velmi jednoduché. Existovaly dvě místa, kde sídlit papež, jedno byl klasický Vatikán, Řím a druhé byl Avignon ve Francii, a protože se hledalo místo, kde by nevadilo ani jedné z těch stran, vlastně na půli cesty a které by bylo logisticky dobře zásobovatelné, které by mělo v okolí dost trestnic, kde by se ubytovali, vlastně dalo by se říct, doprovodné týmy, řečeno dnešní terminologií těch účastníků, tak ta volba padla na Kostnici. A možná zas použiju tu frázi, myslím, že padla dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kostnický koncil je u nás téměř výhradně spojen s Janem Husem. Jak je tomu v Německu?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Tam se to pojímá trochu jinak. Vlastně vychází to z toho, že ten koncil měl trojí poslání. Zaprvé měl sjednotit katolíky. Zikmund byl velmi schopný politik, nebyla to jenom ta liška ryšavá, tak jak je líčen, ale prostě člověk, který v řadě ohledů zdědil geny svého otce Karla IV. a byl to skvělý stratég, on věděl, že potřebuje mít krytá záda před nebezpečím Turků nebo Osmanské říše. Čili chtěl sjednotit katolíky, pokud je to možné, reformovat, to znamená, jakoby zjednodušit tu církev nebo odstranit z ní věci, které nejvíc vadí. A ten třetí bod byl vymýtit kacířství. A u nás, my samozřejmě, protože jsme s tím spojeni nejvíc s tím třetím bodem, tak se klade důraz. Němci to vidí komplexně, nepopírají tu roli Husa, vrací se k ní, už by se nemohlo stát, jako se stalo, že několik set let visel na tom dnešním Husově muzeu hanobící nápis. Na Husa se snaží již prostě pohlížet jako na někoho, z něhož vycházel Martin Luther, ale není a ani nemůže v jejich pojetí dominovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, Martin Luther to bude velké výročí příští rok v Německu, 500 let od reformace.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Pokud mám ty první informace, tak to pojmou stejně tak jako kostnický koncil. To znamená velkolepě, ale ne nabubřele, věcně a zajímavě. A v této souvislosti mě napadá, jak se chovají Němci k tomu historickému dějství a jak se k němu občas chováme my právě v souvislosti ne s Janem Husem, protože si myslím, že i ten film i to, co u nás k výročí bylo, klobouk dolů před tím, ale k husitství, k tomu, co vlastně přišlo nebo co vzešlo z odkazu Husa, já nejsem proti tomu, aby se věci viděly plasticky, protože se určitě shodneme na tom, že na každou událost můžete mít ne pět, ne deset, ale tisíc výkladů. A dogma je nejhorší, co vlastně těm, tomu výkladu v historii škodit. Ale nelíbí se mně to, čeho jsme občas svědky, a to sice že nedoceňujeme události, vidíme sebe příliš sebemrskačsky. Proč do teďka nebyl natočen modernější zajímavější film o Janu Žižkovi. Jako příklad vezměme si Poláky. Každá polská generace zažije televizní nebo filmové zpracování Sienkiewiczových děl, prostě je to jejich součást dědictví. Na to si nenechají sáhnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, nedaleko Kostnice se nachází ostrov Reichenau, památka UNESCO. No, a právě o tom, jak Němci pečují o své kulturní dědictví, budeme hovořit s Vladimírem Plesníkem po písničce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německo pohledem novináře Vladimíra Plesníka nabízí letní vydání pořadu Jak to vidí na Dvojce. Jak Němci pečují o své kulturní dědictví?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já bych řekl, že výjimečně nebo tak, až to budí obdiv. Pokud vím, tak oni mají 36 objektů zařazených na listinu světového dědictví UNESCO. A už třeba překvapí samozřejmě ten Diapason. Je to teda od místa středověkých až třeba po Siemensstadt, což je městečko, kde žili ve 20. a 30. letech minulého století dělníci, kteří pracovali v berlínské továrně Siemens. A oni vám to opravdu se umí postarat o to, že to výborně prodají marketingově, naprostá samozřejmě jsou školní zájezdy, přičemž většina těch průvodců je velmi kvalifikovaných nebo ví, o čem mluví. A v neposlední řadě oni si tam vnášejí všechno to, co vlastně přináší jakoby do plusu ta globalizace. Čili máte multimediální projekty, můžete si stáhnout aplikace, můžete si stáhnout prostě, dokonce si můžete i ty aplikace na tom smartphonu turisticky sám vytvářet, vybrat si a ty aplikace si můžete udělat něco jako prostě denní rozvrh, itinerář, a v tomhle ohledu bych řekl, že oni jsou hodně daleko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam se rád ještě vracíte? Už jste se zmínil o severu, o milovaném Berlíně, já se připojuji, přiznávám, že mojí slabostí léta je Rujána.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Rujánu mám taky rád samozřejmě, protože když jsem tam jezdíval ještě před rokem 89, kde opravdu jako československá klientela tam byla nepřehlédnutelná a nezanedbatelná, tak jsem tam seděl u těch měst, která nebyla barevná, seděl jsem tam třeba někde u kávy, na kterou jsem musel čekat ve frontě a která byla mimořádně levná a nebyla úplně špatná. A představoval jsem si a říkal jsem si, tady by to bylo tak krásný, kdyby to bylo třeba jako, co člověk znal z televize, jako v Paříži, slunečníky, stolečky, předzahrádky, zeleň, číšník, který k vám přijde s motýlkem. No, a ono to tam všechno teď je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to prokouklo.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Jak se to hrozně změnilo. A těší mě, že řada lidí opravdu v tom Preis-Leistungs našich Čechů a lidí z Moravy, že si spočítali, že se tam opravdu vyplatí strávit dovolenou. Je to naprosto jiná dovolená, možná že pro ty pamětníky, pro ty lidi, který mají rádi tu melancholii, tak to mají ještě jakoby dvojnásobnou přidanou hodnotu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prý tam teď jezdí hodně babičky s vnoučaty. Co myslíte, jaká klišé neopodstatněná, bych dodala, panují u nás, co se týče Německa?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já bych řekl, že přinejmenším se o Němcích říká, že jsou, když to řeknu lidově, studení čumáci, že se s nimi obtížněji navazuje takový ten kontakt, že to není, jako když přijdete u nás do hospody, sednete si k fotbalu a za chviličku už víte, že ten vlevo je Jirka, ten vpravo je Mirek a nalevo že je Dáša. To se vám v Německu opravdu nestane. Ale v okamžiku, kdy ty Němci si vás jakoby pustí blíž k tělu, tak málokde najdete to klišé oddané přátele.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je ještě typické pro mentalitu, ačkoliv to je nepřesná otázka, protože Německo je obrovská země, nesmírně rozmanitá, regionálně i jazykově mnoho dialektů. Je tam nějaký společný rys?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Ano, tak mimo jiné je tam to, co vlastně charakterizuje každého Němce. A je jedno, jestli je to ze severu z Fríska nebo dole z Bádensko-Württemberska. Zaprvé to je navzdory tlaku té doby, navzdory toho, že i oni najednou byli hozeni do toho víru nejistot. Oni zůstávají korektní a přesní. To znamená, že když vám opravdu řeknou, že vlak jede v 8:10, tak opravdu v těch 8:10 jede. Když jsem jel do Norimberku a měl jsem asi osm minut na přestup na vlak, tak jsem ačkoliv je znám, proto chci říct, že je trošku znám, tak jsem znervózněl a šel jsem za průvodčím a říkal jsem, jestli teda počkaj na nás, kdybychom měli zpoždění nebo co se bude dít a on říkal, ne, my nebudeme mít zpoždění, pokud se nestane něco mimořádného. Nic mimořádného se nestalo, my jsme přijeli dokonce ještě o tři minuty dříve, já jsem poděkoval tomu průvodčí a on mi říkal, neděkujte, to jsou německé dráhy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mně se jednou stalo, že se vlak opozdil z Hamburku do Berlína a představte si, na tom, to byla Ostbahnhof východní nádraží v Berlíně, tak na peronu, až jsem se vyděsila, když jsem se dívala z okna, čekali zaměstnanci německých drah, každému cestujícímu se omlouvali a měli lahev s vodou jako odškodnění.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já teda, jestli můžu zase, já mám trošku jinou zkušenost. Já si troufnu říct, že jsem byl jeden z mála Čechů, který zažil kolizi Šinkansenu. Tam to bylo taky velmi zajímavé, protože já jsem jel z Tokia do Hirošimy, tam se 330 kilometrů daleko utrhl v jednom tunelu kousek betonu a spadl na koleje. Oni to zastavili prostě v okruhu 500 kilometrů všechny vlaky a my jsme zůstali stát prostě na poli. A teď nejzajímavější bylo, ty Japonci, jak jsou zvyklí, že ten Šinkansen dojede prostě ne na vteřinu, ale na desetinu vteřiny, tak byli naprosto vykolejený, pro ně to prostě znamenal jakoby konec světa. Já jsem tam viděl Japonku, která jela na svatbu, a telefonovala svým snoubenci, že opravdu stojí Šinkansen na poli rýžovém a on jí to nevěřil. Ale proč o tom mluvím. My jsme měli, do dvou minut nám vynesli zavazadla, do tří minut židličky, který nevím, kde v tom Šinkansenu měli, a do pěti minut jsme měli krabičky s jídlem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam byste se rád v Německu ještě podíval třeba v nejbližším období?

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já bych se hrozně rád ještě podíval letos na podzim do Heidelbergu, a pak pokud to i počasí a náplň dovolí, rád bych se podíval taky do jednoho kraje, který mám moc rád, a to je v Braniborsku Lužice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ať vám vaše plány vyjdou. Vladimír Plesník, redaktor deníku Právo, byl hostem letního speciálu pořadu Jak to vidí na Českém rozhlasu Dvojce. Já vám za to děkuji a přeji vám krásné léto.

Vladimír PLESNÍK, novinář, redaktor deníku Právo
--------------------
Já děkuju a děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.