Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 5. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Já vás vítám, dobrý den.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké události nás inspirovaly k dnešnímu zamyšlení? Alternativy k víře i řešení vlny uprchlíků. Dobrý poslech. A než začneme náš rozhovor, monsignore, jedno důležité upozornění pro naše posluchače. Webové stránky Českého rozhlasu Dvojky dostávají novou podobu, takže už nenajdou formulář, kam mohli vkládat dotaz. Nicméně připravujeme novou komunikační aplikaci a nadále můžete, milí posluchači, využívat e-mailovou adresu pro dotazy na naše hosty. A ta zní: jaktovidi@rozhlas.cz. No a kdy už jsme začali tak netradičně, tak pokračujme podle hesla: výjimka potvrzuje pravidlo. Vašimi postřehy z kultury, monsignore. Jak jste si užil Pražské jaro? Pokud se nepletu?

Čtěte také

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No tak teď jsem opravdu mlsal. Viděl jsem několik koncertů během Pražského jara. A chtěl bych jenom říci, stále se mluví o Rusku, o jeho politice, o Putinovi a tak dále, a najednou Pražské jaro ukáže trošku jiný rozměr také Ruska. Protože v rámci Pražského jara tady hostovala Petrohradská filharmonie, mimochodem výborný tedy orchestr a já jsem rád, že jsem konečně slyšel na vlastní uši dirigování Jurije Těmirkanova. Což je vynikající ruský dirigent. Petrohradská filharmonie hrála Šostakoviče, a to jsem jako velmi rád, já Šostakoviče mám rád, protože ten jeho osud je takový opravdu zvláštní a je to vynikající tedy skladatel. A potom tedy na závěr Pražského jara hrála liverpoolská filharmonie, kterou řídil kdysi také Libor Pešek a tentokrát teda řídil mladý ruský prezident Vasilij Petrenko. Tak já mám hlavně radost, že je tady prezentována ruská kultura na velmi vysoké úrovni. To opravdu mě potěšilo. Jinak jakoby největší zážitek jsem měl tedy z italského orchestru, to jsem byl překvapen. Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Za dirigování Antonia Pappana. A opravdu tedy Verdi v jejich podání, druhá symfonie Sibelia, to byl pro mě zážitek. Osobně já neviděl zdaleka všechny koncerty samozřejmě a nebyl jsem všude účasten, ale to, co jsem tedy slyšel, tak tento orchestr mě mile překvapil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Pražské jaro zahajovala Má vlast úplně poprvé v podání německého orchestru severoněmeckého rozhlasu.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, vynikající myšlenka. To myslím, že opravdu nějak tak souzní s tou snahou, že jsme Evropané a že musíme překonat nějaké ty nacionální pocity, jo, že musíme vidět ten svět opravdu, když se globalizuje, trochu jako vcelku. A i tohle je takový krok kupředu, že můžeme žít tedy spolu, aniž musíme pořád ještě pěstovat nějaké napětí nebo reminiscence z minulosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně říká se o kultuře a umění, že také může být tím mostem. Třeba i to tak vidíte mezi...

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Národy?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Pro mě kultura, já už jsem to několikrát zdůraznil. Já rád poslouchám takzvanou klasickou hudbu, je v podstatě cesta k Pánu Bohu, obdivuji génia těch skladatelů, obdivuji často génia těch interpretů a zároveň opravdu hudba nezná hranic. Takže to je opravdu takový velmi zdravý protitrend, proti tomu vymezování a izolování se od těch druhých. Tak to bych řekl asi tak k tomu Pražskému jaru. Jistě, že by se dalo říci více, ale já nejsem odborník, ale jsem rád, že jsem si mohl smlsnout a že jsem si vymezil čas a opravdu tedy jsem se potěšil a vždycky jsem s takovou velmi dobrou náladu se vracel na Hradčany do svého bytu a ještě jsem si tak jako pískal některé ty melodie, než jsem spát. A potom bych chtěl zdůraznit, že jsem před časem byl v Bruselu a tam mě potěšilo, že ti zaměstnanci z Čech a Slovenska, kteří pracují v různých úrovních institucí Evropské unie, že také tam mají divadelní spolek, který se jmenuje Jen tak. A já jsem shlédl během své velmi krátké návštěvy v Bruselu frašku od Georges Feydeau Dámský krejčí. Tato hra se velmi často hraje v pražských divadlech a bylo to velmi dobrá úroveň. A tak jako mě těšilo, ta, to nadšení těch herců a hereček, ale musím jako říci dobrá úroveň. To nebyla nějaká šmíra, tam nebylo přeříkávání a někteří ti herci musím říci, že by možná mohli hrát i někdy v profesionálních divadlech. Takže jen tak dál a jsem rád, že i naši zaměstnanci v Evropských unií, unii, že dovedou také mít smysl pro kulturu a že se dovedou tedy bavit i jiným způsobem, než jenom trávit třeba čas, že jo, v nějakých exkluzivních místech nebo v exkluzivních restauracích, že něco udělají taky pro kulturu. Tak jim přeji a opravdu jim fandím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud se nepletu, monsignore, tak vy jste tam také křtil a biřmoval?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, já jsem tam křtil, biřmoval, protože já mám na starosti české katolíky v zahraničí, v Bruselu je tedy duchovní správa Slovenska, ale chodí tam také tedy Češi, zaměstnanci Evropské unie a je to výborná komunita a musím říci, že jsem se tam cítil velmi dobře a že ta slavnost byla taková povzbuzující, lidé pozorní, strávil jsem s nimi nějaký čas a rád na to vzpomínám a těším se, že pokud se dožiji, tak příští rok, že bych tam zase jel znovu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle nejnovějšího průzkumu Religiozity lidstva, který prezentovali sociologové z Gallupova ústavu, se k nějaké formě náboženského přesvědčení přihlásily dvě třetiny respondentů. Nejvíce jaksi náboženskou zemí je Thajsko. Tam se za věřící považuje 94 % obyvatel. Na místě druhém je Arménie. Z našich sousedů vyniká Polsko, kde je věřících 86 %. V Rusku označilo se za věřící 70 %. A v Česku, jestli byste si tipnul, 23 % respondentů. Toho průzkumu se přihlásilo k víře. Já vím, že vždy ty průzkumy bereme s jistou rezervou, ale jak vy to vidíte?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
S Čechy je to složité. Jen ne církve, jen ne instituce a samozřejmě i velká výhrada vůči křesťanství, které velká část naší společnosti vůbec nezná, co je podstatou křesťanství, ale neřekl bych, že Češi nejsou věřící. Oni pěstují takzvané alternativní duchovno. To zase podle jiných tedy průzkumů poměrně velká část Čechů nějakým způsobem se chce dotknout nadpřirozena. Jen ne se jako vázat a rozhodnout si sám a hlavně, aby to byl zážitek. A jak jsou tady rozšířeny, že jo, důvěry v kartářky, okultismus, spiritismus, astrologii, léčitelství, kolik lidí užívá amuletů, kolik lidí dá na takzvané věštce. Víte, tak to je obrácená strana, protože, když řekneme víra, tak to musíme tedy rozlišovat, jestli opravdu tedy víra v rámci nějaké instituce, v rámci nějaké náboženské tradice, anebo tedy taková nějaká touha po nadpřirozenu, a to je vlastně taky víra, protože když věřím kartářce, prosím vás, to jsou podvody, to jsou nesmysly, ale samozřejmě i docela významné osobnosti, já nebudu tady jmenovat, dozvěděl jsem se tak jako bokem, že dají na to, co kartářky. Nebo okultismus, spiritismus, dokonce podle nějaké statistiky z roku 2011 asi 700 tisíc našich obyvatel se přiznalo, že věří v nadpřirozeno. Samozřejmě já jsem velmi opatrný k těm statistikám, ale je to poměrně velká část. A já se s tím tedy setkávám. Víte, i křesťané, kolik křesťanů třeba věří v astrologii, jakoby postavení hvězd ovlivňovalo můj úděl, to úplně je taková degradace lidské osobnosti, protože já jsem opravdu hrdý na to, že se mohu svobodně rozhodovat a vůbec jako nehledím na to, jestli konstelace hvězd taková nebo onaká. Nebo tak jako vyvolávat nějaké jako duchy. To je zase taková ta touha, že jo, dotknout se něčeho. Takže je to velmi zajímavé, že opravdu tímto způsobem to náboženství v tom nejširším slova smyslu se znovu jako vrací. Protože ještě před několika desítkami let v podstatě byly prognózy různých sociologů a futurologů, že náboženství a potřeba náboženství úplně zanikne, protože bude takový jako materiální blahobyt, sociální uspokojení a podobně. A ono je to naopak. Nakonec...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč ale, promiňte, hledáme, nebo řada lidí hledá alternativu k tomu duchovnu.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak já bych řekl, že lidé cítí nějak tak podvědomě, že dobré materielní zajištění, že ještě nepřináší úplné uspokojení, protože buďto tedy lidé také trpí sociálně, nebo zase mají nadbytek, ale že je tam nějaké jako prázdno. A zároveň ono to člověka jako láká, protože dnes když se člověk dozvídá o těch úžasných teoriích, hypotézách třeba astronomů, no tak najednou si uvědomuje, jak je tedy maličký a jak to vlastně je. A já myslím, že opravdu část lidí si klade ty otázky. Jakou na ně hledá odpověď, nebo nalezne odpověď, to už je jako jiná věc, ale prostě se něčeho dotknout, co člověk nemá úplně ve své moci. Já myslím, že člověk to, co má ve své moci, že ho nudí. Za čas nějak mu se otráví, že chce ještě někam dál a najednou jakoby není nějaké východisko. Tohle já vidím jakoby zdroj toho hledání. Já jenom to konstatuji, ale musím říci, že někdy, protože lidé jsou celkem upřímní vůči mně a někdy v takové dobré víře, mně tak jako svěří, já samozřejmě nikoho nesrážím, nějak tak se snažím naslouchat, ale je to neuvěřitelné, jaký takový někdy duchovní chaos v hlavách lidí je. Já to nazývám duchovní konzumismus, jako je materielní konzumismus, tak dneska je duchovní. Zážitek, něco co mě vytrhne z té všednosti. Víte, to jsou takzvané ty adrenalinové sporty, je to v podstatě jenom snaha dostat se z toho všedního, z toho, co se nějak jako opakuje. A někteří to hledají právě v tom alternativním duchovnu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkají vám třeba, monsignore, když se vám svěřují lidi, proč se třeba neutíkají k víře, k církvi třeba tam nehledají něco, co je pro ně dobré, ale hledají to třeba v izoterice, ezoterice a podobně?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl, že je veliká neinformovanost, neznalost a předsudky. To jsou dva základní zdroje tohoto postoje a někdy je jako velmi těžké lidem vysvětlit třeba podstatu křesťanské tradice. Zároveň je to strach se vázat. To vidíte u mladé generace, jak se jako lidé nechtějí vázat, jak si jako chtějí pořád jenom vybírat. A člověk, když se váže, tak si také něco odřekne. A to je docela takový jako zajímavý rys, že lidi dají na různé guru, ale aby si jako odřekli nějak tak jako dobrovolně a stále se rozhodovali, a teď myslím to odřeknutí třeba i v té změti těch duchovních nabídek, tak to je velmi těžké. A zároveň dneska se dá hodně na zážitky. Na jedné straně racionální doba i nové technologie, které jdou mílovými kroky kupředu, to je něco úžasného, úžasné vědecké objevy, úžasná medicína, další cesty, ale na druhé straně jakási iracionalita, která má tak jako vyrovnat tuhle tu racionalitu, to myslím, že jako je třeba vzít v potaz. Takže ta doba, já bych řekl, že se zase vrací k náboženství, i když v takové podobě, s kterou já nesouhlasím, ale pro nás křesťany je to výzva ne odsuzovat, ne zesměšňovat, ale nějakým způsobem pochopit a snažit se, dejme tomu, s těmi lidmi vejít do dialogu a možná, že někdo přece jako zaslechne, že tohle není jako pevná půda pod nohama.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cítíte tedy, řekněme, jistý dluh i církve, aby vlastně se více, nechci říct, otevřela, nebo aby více dokázala přilákat lidi?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já nemohu mluvit za druhé, nemohu zevšeobecňovat, ale sám cítím velmi tento dluh. Protože málo platné, člověk už má nějaké šablony a už se mi tak jako nechce z nich vycházet a i když myslím, že pořád ještě si zachovám jistou otevřenost, tak přece jako jakási zbytnělost i ve mně je. A už člověk jako tak nerad se dává na nové cesty, ale nic jiného nám nezbývá, než toto nějakým způsobem přijmout. Ne souhlasit, ale s jakousi noblesou a kultivovaností přijmout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Ludvík Klimeš v e-mailu poukazuje na to, že vlastně v těchto dnech probíhají v Praze Dny víry. Cituji dál z e-mailu: "bylo radostné vidět mnoho mladých lidí, kteří vyšli do ulic a předávali radost druhým. Jen je mi trochu líto, že veřejnoprávní sdělovací prostředky to moc nezaznamenali." Co i o tom myslíte, pane biskupe?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, to byl návrh a idea pana kardinála Duky právě takzvané Dny víry teď na přelomu května a června a myslím, že je to velmi dobrý počin. Vyjít prostě do toho terénu a nabídnout, aby se lidé mohli jako seznámit. Velmi se osvědčila takzvaná Noc kostelů, ta už má jako několikaletou tradici a lidé na to slyší. Takže oni ti Češi nejsou úplně tak hluší. Jen je třeba k těm Čechům tak přistupovat jako ke kočičce, trošičku pohladit a příliš jako ty Čechy hned nezavazovat. Víte, ale z toho vyplývají určité důsledky pro váš život. A my na to někdy jdeme obráceně, že máme jako nároky. Z mého hlediska oprávněné nároky, ale na druhé straně záleží na tom způsobu, abychom opravdu se dostali do té pozice nabídky, nejenom, abychom vystupovali jako moralisté, kteří hned chtějí nebo ono. Takže ty Dny víry, já jsem rád, že pán píše o tom tak pěkně a opravdu bych řekl, že bohužel sdělovací prostředky celkem mlčely. Ale to je obrovský počin. Víte, když se sejde několik lidí, kteří se neznají, kteří věnují určitý čas, že jdou na nějakou tu akci, kteří tam nehlučí, kteří nedělají nepořádek, tak to myslím, že jsou takové pozitivní jevy, o nichž by se mělo jako více psát a ne pořád v těch zprávách, mě už to otravuje, že jo, furt jenom tragédie, furt jenom nějaké krimi. Ano, to je součást života, ale ne celá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V San Salvadoru byl blahořečen arcibiskup Oscar Arnulfo Romero. Během, i během občanské války v této zemi se zasazoval za utlačované, za chudé, za sociální spravedlnost, což ho nakonec, monsignore, stálo život. On byl zavražděn v roce 1980.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Konečně byl blahořečen, protože to je osoba respektovaná v celé Střední a Jižní Americe, v tom španělsky mluvícím teritoriu. To byl statečný člověk. On byl podezříván, že dokonce má blízko k marxismu, byl podezříván, že je příliš levicový, ale byl to pastýř, jaký má být. Protože v Salvadoru bohužel trvala mnoho let občanská válka, od roku 1979 do roku 1992. A když on se stal arcibiskupem, tak ta vládla pravicová junta, která unášela lidi, která zbídačovala obyvatelstvo a on byl opravdu takový ochránce chudých. Každou neděli mluvil, to se poslouchalo v celé Střední a Jižní Americe. Byl to člověk tedy statečný, který rozhodně tedy neviděl na marxismu nějaké východisko, ale ta sociální situace, ta ho vedla k tomu, že se mu otevřelo srdce a oči. Víte, já jsem v Salvadoru byl v roce 2007, když jsem viděl tedy tu bídu, tak to mně úplně jako vyrazilo dech. Tam třeba v Salvadoru je do dnes veliký problém, že jsou tam gangy mladíků, takzvané Manas, kde jako se navzájem vraždí. Představte si, teď zrovna jsem četl před několika dni v jednom cizím časopise, že nedávno denně zahyne 20 mladých lidí. Díky tedy těmto gangům. Salvador má asi 7 milionů obyvatel. Takže ty sociální problémy, problémy tedy s mladými, kteří jsou bezprizorní, kteří nemají žádnou naději, tak se shlukují, ty jsou velké. Já jsem byl dokonce na hrobě Oscara Romera, von byl zavražděn 24. března 1980 v kapli jedné nemocnice. Ten hrob, to je opravdu tedy poutní místo a Salvadořani jsou na něj pyšní. Tak já jsem velmi rád, že František tuto kauzu otevřel, protože musím říci, že jeho předchůdci jako pořád neměli úplně tu odvahu, pořád jako v nich byla taková ta myšlenka, on byl příliš levý. Ale člověk, který se zastává chudých, tak není levý ani pravý, ale je to humanista a on byl křesťan hluboce zakořeněný v humanismu, v srdci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež mimochodem nedávno svatořečil i dvě řeholnice, které se v 19. století narodily na území historické Palestiny. Je to povzbuzení pro tamní křesťany?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Je to obrovské povzbuzení, že dvě řeholí sestry, Arabky, žijící tedy v předminulém století, nebo na přelomu předminulého a minulého století, že byly svatořečeny. To je dobře. František má pro tohle to jako cit, že není soustředěn tedy jenom na jeden světadíl a že se snaží opravdu vnímat tedy ty společnosti a národy, které hodně trpí. A zároveň tedy František přijal představitele palestinské samosprávy Abbáse a připravuje se smlouva Vatikánu se státem Palestina. Dobře víme, že pořád jsou ta napětí, že jo, mezi Palestinci, mezi Izraelem, že mnoho států do dnes jako nesouhlasí s tím, aby z té palestinské samosprávy, aby to přešlo tedy ve státní útvar a Vatikán tedy připravuje tuto smlouvu, kde to bude smlouva mezi Vatikánem a státem Palestina, ale tam bude zakotveno jednak náboženská svoboda, ale ještě lépe svoboda svědomí. To znamená, že bude muset respektovat palestinská samospráva občanské svobody, protože dosud, například, když si křesťanská dívka vezme muslima, tak musí jako přestoupit podle tamních zákonů k islámu. Tak to jako nebude. Proto tedy svoboda svědomí a zároveň uznání Izraele. To je taky jako důležité, protože mnoho tedy Arabů v různých tedy státech neuznává existenci státu Izraele, a to tam bude tedy zakotveno. To je jako velmi důležité a je dobře, že Vatikán má tuto odvahu a nehraje tedy ve svých jenom vlastních zájmech, protože křesťanů v Palestině v současné době je jenom asi 50 tisíc a Palestina dnes má několik milionů obyvatel. Takže to není hra jenom do své kapsy, ale opravdu to je tak nějak podpora, aby ten systém byl nosný a aby ten systém byl svobodný. To velmi cením.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro vás, monsignore, otázka od paní Věry. Cituji: "V Německu se poskytuje takzvaný církevní azyl uprchlíkům, kteří jsou v zemi nelegálně. Je to správné, není to stát ve státě?"

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych to ocenil, mnoho o tom nevím, to říkám jako předem, ale je to zase výraz vstřícnosti. Ti lidé přicházejí s velmi naivními představami, myslejí, že tady budou mít pohodlnější život, život v bezpečí a přirozeně ono to vůbec jako není tak snadné se včlenit do té evropské společnosti. A tyto instituce chtějí tedy postavit ty lid na nohy, ne aby je podporovali po celý život, ale aby jim umožnili, seznámit se vůbec s kulturou evropských států, zároveň aby jim umožnili se integrovat do té společnosti a zároveň tedy také sociálně začlenit. To myslím, že je velmi důležité, protože tam potom je živná půda pro ty radikalismy, dobře to víme, že jo, že dneska dost lidí jako z mladé generace z různých evropských států podporuje to, co se děje v Sýrii, co se děje v Iráku, dokonce se z nich stávají tedy žoldáci. A tomu je třeba jako předejít. Není to jako snadné. Samozřejmě není to stát ve státě, to není něco ilegálního, ti lidé jsou nahlášeni, ale myslím, že je opravdu tedy křesťanská povinnost ty lidi nějak tak postavit na nohy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč uprchlická krize, ta vlna, která nekončí, naopak spíše eskaluje, tolik rozděluje, jak Česko, tak vůbec členské země Evropské unie? Co říkáte tomu řešení, stanovování kvót, které jsou terčem kritiky?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Víte, my chceme od té Evropské unie brát, ale skoro tam jako nedávat. A nemůžeme to nechat jenom na Itálii, nebo na Řecku, ano, je to složité, dobře vím, že to není jednoduché a najít řešení, to pravdu bych nechtěl být v pozici tedy těch, kdo rozhodují o dalším směřování v této oblasti. Ale na druhé straně je třeba se tedy také podělit a ta kvóta, která je pro nás určena, vždyť ta je jako minimální. Jedná se asi o 1500 nebo 1600 lidí. To přece ta naše společnost unese a zrovna jsem tedy četl dneska nebo včera v novinách, že stejně většina těch uprchlíků je třeba z Ukrajiny, nebo z jiných zemí, tak hledá jako cílovou stanici země na západ od našich hranic. Ale není možno nějak tak potřít nějakou jako solidaritu. A tady se pěstuje ten izrocynismus, my Čecháčci, my přece musíme si nejdřív zajistit to své. Jak znova opakuji, žijeme v globalizovaném světě, jsme členy Evropské unie, žijeme v poměrně bezpečném prostoru, tak je třeba také trošičku otevřít tu mysl a ne pořád si hrát jenom na tom vlastním písečku. A to mě mrzí, že naši politici stále jenom straší případným terorismem, že straší, že jo, že to je nejisté. Místo tedy, aby lidi nějak tak inspirovali k tomu, že solidarita je něco stojí, ale že to stojí za to, že se tedy přidáme k těm, kteří jsou jako solidární. A tady bohužel ze současné garnitury našich představitelů skoro nikdo nemá tuhle tu odvahu. A já když jako někdy slyším ty jejich argumenty, tak je mi to docela líto a stydím se za to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I proto jste evidentně podepsal petici adresovanou nejenom českému premiérovi, ale i představitelům Evropské unie?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, já jsem to cítil jako morální povinnost, podepsal jsem to za sebe, já zásadně podepisuji některé ty petice za sebe, protože jistě i v rámci katolické církve jsou tady různé názory. Já jako dobře vím, že jsou staří lidé, že jsou rodiny, kde sociálně opravdu je to velmi, velmi na hranic, to je mi všechno jasné, ale přece jako 2 tisíce lidí, to nezatíží tu naši společnost, aby najednou ta životní úroveň klesla na nesnesitelnou úroveň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Monsignore Václav Malý, světící biskup pražský a vaše názory v dnešním Jak to vidí. Děkuji vám za ně. Mějte se hezky.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já vám taky přeji hezký víkend. I posluchačům. Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší v pondělí Zita Senková. Hostem Jak to vidí bude Ivan Hoffman. Příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.