Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 14. dubna 2017

14. duben 2017

Hostem byl Václav Malý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu svátečního vydání pořadu Jak to vidí na Velký pátek. Mým hostem je pan Václav Malý. Dobrý den, vítejte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světící biskup pražský se zamyslí nad podstatou a poselstvím Velikonoc, nad rolí rituálů ve společnosti i příčinami ideové nevyhraněnosti lidí. Příjemný poslech. Pane biskupe Malý, jak přemýšlíte o velikonočních tématech, jak vnímat svátky, které mnozí věřící vnímají jako svátek povýšení Kříže.

Čtěte také

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dnes je Velký pátek, kdy si křesťané připomínají ukřižování Ježíše. A já bych se tak trošku chtěl zamyslet právě nad významem kříže. On, jak je dneska zobrazován, tak ve skutečnosti takový nebyl ten tvar, protože ta břevna byla spojena do písmene X. A myslím, že nás může upozorňovat, jednak to jedno břevno ukazuje nahoru, tudíž vertikála, to druhé břevno je rovné a ukazuje horizontálu, tedy náš život, to naše prostředí, a zároveň to ukazuje i trochu dál, že člověk není závislý jenom na smyslech, ale že člověk dostal také rozum, může uvažovat, má svědomí a může tedy nějak tak přemýšlet i dál na ty věci hmotné, viditelné, uchopitelné. To myslím, že je docela důležitý symbol. A samozřejmě důležité je také, že tento symbol není sám o sobě, ale že si připomíná ukřižování konkrétní osoby - Ježíše. A tady bych chtěl zdůraznit, proč já beru vážně Ježíše, protože on přijal bezmoc, jo, na tom kříži ten odsouzenec už neměl žádnou šanci, protože tam ho čekala jenom bolestná několik hodin trvající smrt umírání, a právě Ježíš tuto bezmoc přijal. Dneska žijeme v době, kdy se říká, prosadíme se. Je důležité dosáhnout svého cíle. A když já už jako nic nemohu, tak má cenu vůbec ten můj život? A to si často kladou lidé, i kteří jsou odsouzeni na lůžko, lidé nevyléčitelně nemocní, a tohle jde něco proti proudu, že člověk může si zachovat svoji důstojnost i tehdy, když mu ubývají síly, když takzvaně není produktivní, když už je jenom odkázán případně na pomoc těch druhých. A tohle je dobré si uvědomit. A v tom já vidím veliké poselství toho dnešního dne pro všechny lidi. Potom Ježíš skončil na kříži a neodvolal to, co hlásal. Neměnil tedy své názory podle toho, když musel přinést oběť, nějaké těžkosti. A zase je dobře, tak víme, jak ve světě to dnes chodí, že se hodně přizpůsobujeme většinovému smýšlení, že neradi nějak vybočujeme, že nejsme ne vždy ochotni pro své přesvědčení přinášet i různé nepříjemnosti. A ten Ježíš zůstal takový po celý život, a to myslím, že je také docela si dobré uvědomit a že je takové pozvání i pro nás, jak my na to jsme se svým přesvědčením, ať už je takové, nebo onaké, ale jestli neměníme své názory podle momentální situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A lze v tom spatřovat i jakousi v tom poselství Velikonoc, v tom příběhu cestu k vnitřní svobodě, vlastně lze z toho kříže vyčíst smysl života?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, to je výborná otázka. Já vždycky zdůrazňuji právě, když mluvím k lidem v tento den na Velký pátek, že je to vrchol projevu svobody, že člověk dovede přijmout bezmoc, že nemůže nic, ani se pořádně hýbat a může si zachovat svoji důstojnost a že toto přijme bez jakéhokoliv stínu nebo stopy nenávisti, nelibosti, zatrpklosti, začpělosti. Ano, je to vrchol svobody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vede, pane biskupe, cesta k pochopení křesťanství právě přes pochopení Velikonoc?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano. Také Velikonoce jsou prvními svátky, které byly už záhy připomínány během dějin církve, zatímco slavení Vánoc bylo až mnohem později, protože to je jádro křesťanství. Velikonoce právě tím křížem potom připomínkou Ježíšova vzkříšení tnou do živého a vyjadřují podstatu působení a života a závěru života Ježíše z Nazareta. A ještě k tomu kříži bych řekl následující. Ježíš na tom kříži řekl, že odpouští všem těm, kdo ho na ten kříž dostali. To se zdá jako slabošství, odpuštění někdy se zdá, že nepatří do našeho života, že do našeho života ani nepatří na druhé straně omluva. A tady jasné znamení, že člověk nemusí zemřít, i když ponížen, v nějaké nenávisti. V tom je tedy svoboda, o níž jsme předtím mluvili. A zároveň, že každý má šanci i v tom posledním okamžiku svého života nahlédnout svůj život a zemřít nějak smířen a v pokoji. Jak máme v bibli, tak vedle Ježíše na kříži byli dva lotři, a ten jeden řekl, ano, já jsem na tom kříži, teď to parafrázuji, za špatný skutek, já si to uvědomuji, kdežto tady vedle mě je ten, který je nevinný, který se ničeho nedopustil. Dovedl si uvědomit, že špatně jednal, a bylo mu slíbeno, že ještě ten den bude s Ježíšem v ráji. Přeloženo do civilního jazyka a, myslím, zase oslovující, že člověk může i v posledním okamžiku svého života nahlédnout a získat takový pokoj srdce. Tak podle mě ten Velký pátek je košatost výzev a myšlenek, i když je to spíše pro křesťany den takový vážný, tak já naopak v tom vidím obrovskou naději, obrovské osvobození člověka z pout, jeho sebezahleděností, jeho sebestředností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže máme hned několik poselství, mohli bychom říct, zejména toho Velkého pátku, ale vůbec celých Velikonoc. Jak už jste říkal, jaké si to vnitřní osvobození, obětování, odpuštění. Ostatně Kristus při večeři říká, největší lásku má ten, kdo za své přátele dává život.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, ale k Velikonocům patří i Bílá sobota, kdy si připomínáme ve večerních hodinách Ježíšův povstání k novému životu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte na mysli triduum.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Velký pátek a Bílá sobota.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obřady plné symbolik.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Na Velký pátek je taková série modliteb během toho obřadu v katolické církvi a že tam došlo v posledních desetiletích k pozitivním proměnám, protože pro křesťany dlouhá staletí postoj k Židům byl velmi složitý, tady nebudu myslet na všechny ty nespravedlnosti, ta napětí po celé dějiny křesťanství, ale chci jenom říci to, že v těch modlitbách na Velký pátek je prosba za Židy, aby zůstali věrni své smlouvě, kde získali desatero, když Mojžíš mluvil s Bohem a daroval Bůh desatero vyvolenému národu. Že tady nejde o to, jako donedávna ještě v těch modlitbách zaznělo, aby Židé poznali Ježíše jako spasitele, ale že naopak je řečeno, aby zůstali věrni své smlouvě, která jim byla dána. To je veliký posun, na to, si myslím, zapomíná. Teď neberu ty kontexty politické a společenské státu Izraele, ale vztah křesťanů a Židů, a to myslím, že je velmi cenné si uvědomit, že právě na Velký pátek toto zaznívá, protože po dlouhé dějiny křesťanů právě mnozí smýšleli, Židé zabili Ježíše, ale to byli jenom někteří, kteří o tom rozhodli, ale rozhodně to nebyla kolektivní vina židovského národa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohli bychom teda říct, že Velikonoce jsou především jednou velikou nadějí.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jsou velikou nadějí, protože právě po té vážné chvíli kříže přichází zvěst, že Ježíš žije, že překročil práh smrti, ale ne do prázdna, do temnoty, ale že jeho postoj byl přijat bohem, dárcem života, a že bůh je tedy dárcem života a že tato naděje spočívá v tom, že každý člověk je pro boha tak cenný, že může překročit práh smrti. Nemůžeme více o tom říci, protože to se neodehrává v časoprostoru, to je pro nás tajemství, ale ta boží věrnost a zároveň naděje pro každého člověka, pokud jedná v duchu kříže, jak jsme o tom uvažovali. A to je poselství Bílá sobota, která je symbolizovaná tou svící velikonoční, že se rozsvěcí a v průvodu se vede do chrámu, že člověk potřebuje pro život světlo, že člověk není odkázán na sebe sama, ale může ve světle Ježíšovy cesty kráčet dál. A i když lidé třeba neuznávají Ježíše jako podstatnou postavu pro svůj život, ale pokud jednají v jeho duchu, tak právě mají tuto naději na nový život. Takže zase je to poselství Bílé soboty. Já chápu, jako pozvání pro všechny, aniž někdo je nucen přesně tedy zachovávat to, co my křesťané se snažíme zachovávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Platí to pro celou, řekněme, sekulární společnost?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, platí to pro celou sekulární společnost, protože je pozván každý. A jedině Bůh vidí do srdce člověka. A cesty jsou různé. Tím já nechci relativizovat svoji křesťanskou cestu, ale zase se snažím to vysvětlit v tom širším obzoru, že člověk by měl kráčet ve světle, to znamená umět se podívat také kolem sebe. A jak už jsem řekl, nebýt jenom zajatcem svých smyslů a zajatcem toho uchopitelného nebo hmatatelného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás, pane biskupe Malý, přivedlo v životě a nejenom během vaší poutě kněžské k lidskému zrání, k růstu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Právě různé životní zkušenosti, kdy jsem musel sám vydat hodně sil, abych si zachoval svoji integritu, kdy jsem byl vystaven nátlaku, abych dělal kompromisy. To všechno mi pomohlo, abych si uvědomil to podstatné pro svůj život. Já přirozeně tu sílu čerpal ze vztahu k Ježíši, o jehož kříži stále mluvíme. A každá ta zkušenost pro mě byla otázkou, jestli si chci zachovat sám sebe, jestli dovedu opravdu přinést pro své přesvědčení nějakou oběť, jestli se dovedu podívat i v těch chvílích ponížení okolo sebe a jestli to nevzdávám nebo nepodléhám pohodlí života. Takže já pořád bych řekl, že zraji, a nechci ani teď ve třetí etapě svého života se jenom dívat zpátky a čerpat z toho, co jsem zakusil, ale otevírat se stále ještě novým podnětům a novým zkušenostem. Teď nemyslím ve smyslu znalostí objemu informací, ale spíše právě toho lidského zrání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Velikonocům předcházela postní doba. Jsme schopni zříci se něčeho?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No tak, žijeme hodně v době, která si klade za cíl prožitky, zážitky, zábavu. Nic proti tomu, pokud je kvalitní. Ale člověk právě je člověkem a opravdu svobodným, když si dovede odříci, teď nemyslím jenom nějaký dobrý pokrm, nějaké dobré bidlo, ale právě i třeba zábavu i to, na co má právo. To myslím, že je nejzralejší svoboda, jaké můžeme dosáhnout. Dokonce i právo na obhajobu. Zase se vracím k Velkému pátku. Ježíš se vzdal i práva na obhajobu, přestože tam sočili vůči němu i na tom kříži, tak zůstal svobodný. Svoboda člověka vrcholí také v tom, když se vzdá práva ve prospěch práva těch druhých. Já nemám právo se vzdát práva druhých, tam mám hájit, tam mám chránit. Ale mohu se vzdát svého práva. A to myslím, že patří také tedy k tomu půstu, že si člověk odřekne i to, na co má právo, co není z morálního hlediska špatné nebo nekvalitní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho mohou, pane biskupe, čerpat tu sílu nebo v čem hledat to světlo, o kterém jste mluvil, ti lidé, kteří nevěří, nevěří v Boha?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak především myslím, že je důležité pro člověka, aby se dovedl ptát, aby nezůstal v pohodlí své ideologie, svého myšlenkového rámce, ale aby si to nechával narušit. A to myslím, že je první krok, když člověk se opravdu dovede ptát, i sám sebe klade do otázky, a nespočine v tom, že si řekne, já už jsem hotov, mě už nic tak jako nemůže očekávat, anebo to očekávání jenom zúží zase do svých nějakých vizí nebo perspektiv. A to je předpoklad, že najednou člověk může také zahlédnout něco, co dosud nezahlédl. Pro mě přirozeně to světlo je ta konkrétní osoba Ježíše, o níž mluvíme, ale pro ty druhé může být právě světlem nějaké setkání s člověkem, který sdělí svoji zkušenost, může to být nějaká situace, ve které člověk najednou narazí a řekne si, co je vlastně podstatou pro můj život? Někdo vidí světlo v nějaké druhé osobě, která je morálním příkladem. To může být velmi, velmi různé. Já to nechci revitalizovat, ale je důležité, aby člověk nespočinul na místě a neřekl si, už dost, mě už to ostatní nezajímá. A aby se z něho nestal ideolog.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou velikonoční svátky příležitostí pro církev, jak oslovit veřejnost, jak se možná přiblížit?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Je důležité, abychom dovedli těm, pokud třeba přijdou se podívat na ty bohoslužby, sdělit tento význam, aby ta symbolika byla výrazná a sdělná, a myslím, že je důležité opravdu o těch záležitostech mluvit i ve sdělovacích prostředcích, nevyprazdňovat, aby se opravdu z těch Velikonoc nestalo jenom zúžení na Velikonoční pondělí, na vajíčko a pomlázku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V této souvislosti vlastně mě i napadá to, že z Velkého pátku se stal u nás svátek. Bude to mít podle vašeho názoru, pane biskupe, vliv na duchovno v naší zemi?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych to nepřeceňoval. Jsem rád, že bylo schváleno, že Velký pátek je státním svátkem. Tak alespoň vnímavější lidé se budou moci ptát, proč tedy dnes je ten svátek, proč vůbec Velikonoce. Ale zase nemám nějaká přehnaná očekávání. Tady bych viděl důležitou roli také ve škole, aby vyučující se snažili říci, proč jsou slaveny Velikonoce, s čím Velikonoce souvisí. Přirozeně záleží potom na každém, jak to pojme, a záleží také na nás. I teď je to takový střípek, že jste mě pozvala a že tady o těch Velikonocích vůbec mluvíme. Ty Velikonoce prezentovat jako nabídku, jako otevření nějakého pohledu na svůj život, jako otevření pohledu na svoji životní cestu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z hlediska liturgie i křesťanství jsou Velikonoce největším svátkem. My ale žijeme v zemi, kde jsou jako, řekněme, největší svátek vnímány Vánoce.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Nic proti Vánocům, Vánoce jsou radostné. Kéž by celá společnost zažívala Vánoce v okruhu svých nejbližších. Bohužel často se tak neděje. Kéž by opravdu lidé dovedli být spolu, spolu hovořit. Ty Velikonoce zůstávají ve stínu. A je třeba veliké trpělivosti právě vysvětlovat význam Velikonoc a tady, jak o tom mluvíme, tak myslím, že to jsou svátky nadějné, že to jsou svátky, které opravdu mohou přinášet radost, že jsou to svátky života. Nejen tedy připomínka zrození života jako u Vánoc zrození Ježíše, ale právě že jsou to svátky vyjadřující bohatost života, veliký dar života jako takového, nejen jeho počátek, ale jeho celý životní průběh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když v roce 1987 kardinál Tomášek vyhlásil desetiletí duchovní obnovy národa. Co nastalo, když se ohlédneme? Jak byste vůbec zhodnotil ten další vývoj, co se týče právě jaksi duchovna v naší zemi?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak byla to myšlenka, která chtěla oslovit i lidi mimo katolickou církev. Byla koncipována tak, že každý ten rok se mělo připomínat jedno z desatera přikázání, které dostal Mojžíš na hoře Sinaj od Hospodina, a zároveň že bylo spojeno s nějakou postavou světce českých dějin, který byl charakterizován nějakou výraznou vlastností nebo postojem. Přišel rok 1989, začalo se to trochu rozbíhat, ale přirozeně otevřely se nové a nové možnosti a díky bohu za to, takže na tohle desetiletí duchovní obnovy se pozapomnělo, ale zdá se mi, že je velmi aktuelní a že by stálo za to popřemýšlet, jestli by něco nešlo vtělovat i v té nové době z těch myšlenek toho desatera, které nebylo míněno jenom pro tehdejší dobu, ale které je aktuální i teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně v posledních minimálně dvou letech se velmi hlasitě odvoláváme na naše křesťanské kořeny, na naše křesťanské tradice.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Víte, mně se to někdy zdá trochu jako fráze. Já jsem velmi opatrný, protože křesťanské hodnoty znamená umět se seznámit s Ježíšovým poselstvím, něco o křesťanství vědět a zároveň si třeba uvědomit, že vedle těch Vánoc jsou Velikonoce, o jejichž důležitosti teď hovoříme. Takže jsem velmi opatrný, že se to někdy stává floskulí, jenom jako reakce na monumentální společenskou situaci v Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme do Afriky například, tak tam je více praktikujících křesťanů než v Evropě. Můžeme se také podívat do Jižní Ameriky. Zatímco u nás v Evropě je přece jenom křesťanství na ústupu. Co je podle vás příčinou jakési nevyhraněnosti lidí? Zhruba čtyřicet procent prý věří v něco, ale nehlásí se k žádné církvi.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Víte, je to pohodlí a je to vypjatý individualismus. Pohled na sebe sama, co nejvíce se zajistit, co nejvíce i v tom dobrém slova smyslu užívat života a vytrácí se právě smysl, že život nespočívá jenom v tom užívání a že spočívá také i v tom, že člověk dovede pro něco obětovat i své pohodlí i svoji pohodlnost i svoji životní třeba perspektivu. A to myslím, že souvisí právě s celkovou atmosférou duchovní v Evropě. Ano, křesťanů ubývá, protože křesťanství to není procházka růžovým sadem, to je celoživotní práce na sobě sama. To je úsilí, to je závazek. Ne závazek, který svazuje, ale který právě rozvíjí svobodu. Kdežto dneska se svoboda chápe jenom v oblasti práva, mám na to právo, ale už ne tedy v oblasti povinnosti a v oblasti zodpovědnosti nejen vůči sobě, i vůči těm druhým. V tomhle já vidím hlavní kořen odkřesťanšťování Evropy. Jestli ten proces bude pokračovat, to nechávám otevřené. Nerad bych byl nějakým futurologem, ale zatím ta situace není příliš tedy, bych řekl, taková radostná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže si nemyslíte, že by se Evropa nějak v příštích letech výrazněji rechristianizovala v souvislosti s obavami mnoha lidí před islamizací?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Zatím to tak nevypadá a záleží především na nás křesťanech, abychom vydávali dobré svědectví, že křesťanství je opravdu hodnotnou životní orientací. Ale jestli se pro to lidé rozhodnou, to je pro ně pořád ještě otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přední biolog a filozof, emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Vácha vidí základní nebezpečí pro Evropu ve ztrátě životního smyslu. Co tomu říkáte, pane biskupe?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak jak u koho, ale je pravda, že životní smysl nemůže být pořád jenom ve zvyšování životní úrovně, v komfortu. Já jsem rád, že žiji v Evropě. Jistěže užívám mnohých dober, ke kterým společenský, ekonomický život dospěl. Ale život spočívá především ve zralých vztazích vůči těm druhým i vůči sobě. A v tom já vidím smysl života. Navazovat to přátelství, navazovat s tím druhým blízkost a ne v tom, že budu stále tedy zvyšovat svoji životní úroveň, i když samo o sobě to není špatné. A v tomhle vidím ztrátu smyslu nebo posunutí, protože nakonec štěstí nespočívá v tom, co mám, ale kým jsem. A já myslím a často čtu i v různých rozhovorech a slýchávám, že třeba ti lidé, kteří vynikají nad průměru, manažeři, lidé, kteří jsou stále pracující, stále ve fofru, takže nakonec touží po nějaké blízkosti, po nějakém objetí. A v tom já tedy vidím, sekulárně viděno, smysl života, a to co může přinést i ten pocit štěstí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme ochotni jít do hloubky, ke svým kořenům, zamýšlet se nad tím?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Mně se zdá naopak, že od těch kořenů utíkáme, že minulost chápeme jenom něco, co se událo, ale už si neuvědomujeme více výzvy, které jsou symbolizovány konkrétními postavami, konkrétními událostmi. Nejde o to se vracet do minulosti a minulost opakovat, ale zároveň z ní vyrůstáme. A tam myslím, že můžeme najít mnoho a mnoho podnětů a inspirace i pro současnost za jiných společenských, politických i duchovních podmínek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak strávíte ty letošní Velikonoce?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Na Velký pátek teď v posledních letech bývám v Katedrále svatého Víta v Praze, na Bílou sobotu bývám u františkánů Panny Marie Sněžné v Praze, kde každý rok je několik mladých lidí, kteří přijmou křest. To je také takové velmi povzbuzující. Jsou to lidé různě vzdělaní, z různých prostředí. A když vidíte ty rozzářené tváře, tak to je takové pěkné. V neděli bývám v nějakém kostele buďto v Praze, nebo v diecézi. Letos budu v kostele svatého Jakuba, známý barokní kostel v Praze. A v neděli na hod boží velikonoční večer budu mít nešpory společně s kanovníky Metropolitní kapituly u svatého Víta v katedrále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světící biskup pražský Václav Malý. Já vám děkuji za vaše velikonoční zamyšlení a přeji vám, pane biskupe, a samozřejmě všem posluchačům Českého rozhlasu krásné, příjemné a požehnané Velikonoce.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Totéž já vám i všem posluchačům rozhlasu. Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková přeje příjemný sváteční den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová