Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 12. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Já vás vítám, dobrý den.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež František se pokusil shrnout desatero principů, které by mohly lidem pomoci k lepšímu životu. Co doporučuje?

Čtěte také

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak já bych si dovolil nejdříve tedy ocitovat těch 10 principů a u některých bych se potom zastavil. Je to vyjádřeno tak civilně, že se mi zdá, že to může přijmout člověk, který o křesťanství nic neví, nebo i člověk, který se hlásí k jiné náboženské tradici, nebo i člověk, který se nehlásí k žádné náboženské tradici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekněme, promiňte, je to vlastně takové desatero štěstí, spokojenosti, mohli bychom říct?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl spokojenosti a klidného prožití pozemské pouti a dání smyslu svému pozemskému putování. Ta první zásada je: žij a nechej žít. Já se ještě potom k tomu vrátím. Ta druhá zásada, kterou vyslovil: rozdávej druhým kousek sebe, životem postupuj klidně, zdravý způsob trávení volného času, neděle je svátek, důstojná pracovní místa především pro mladé lidi, respekt k přírodě, nebuďme negativní, respektujme víru druhých a pracujme pro mír. Mně se zdá, že tenhle ten souhrn vyjadřuje opravdu všechno to podstatné, co vytváří hloubku lidského života, co mu dává směr, co mu dává pevnou půdu. Mně se zvláště líbí některá ta vyjádření. Žij a nechej žít. Víte, každý jsme v pokušení si přetvářet ty druhé k obrazu svému. A právě František tím chce říci, že máme toho druhého brát jako partnera, že ve vztahu nemá být nějaký diktát, nebo snaha ovládnout, nebo dokonce manipulovat. Samozřejmě to neznamená, že člověk se nemá postavit proti zlu, pokud něco zlého ten druhý činí, ale na druhé straně opravdu mu dát volný prostor a podporovat jeho důstojnost, protože důstojnost lidské osoby spočívá mimo jiné v tom, že má svobodu a může se svobodně rozhodnout. Tak takhle ta zásada se mi tedy opravdu velmi líbí. Potom: životem postupuj klidně. Před chvílí jsme spolu tady mluvili, že jo, jak ten život je uspěchaný. Jak všechno musí být jako rychle hned a tady v podstatě František říká, že jo, postupovat dopředu člověk by neměl stát na místě, ale v životě bez ohledu na svůj věk nějak tak jako lidsky růst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy mě, promiňte, napadá, kam vlastně tolik pospícháme všichni.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No právě. Ten život je příliš krátký a člověk potom, když se ohlédne za sebou, tak najednou zjistí: tohle jsem minul, tohle jsem minul, tady jsem byl zbytečně, tady jsem se nechal zbytečně zlákat tím, nebo oním. Jo? A nakonec zjistí, že opravdu ke spokojenému životu potřebuje hlavně dobré mezilidské vztahy. A zároveň nějaký klid a pokoj srdce. A on právě tady říká: postupuj dopředu s přívětivostí, pokorou a klidem. A samozřejmě člověk může být v tom zranitelný, protože dneska se hlavně zdůrazňuje manažerství, buď manažerem, všechno řiď, v podstatě mezilidské vztahy, to je firma, to musíš prostě všecko mít jako zmáklé. Ale ono do toho osobního života, ani společenského života nelze přece jenom jako vkládat takový ten manažerský způsob. Dneska, já když jako čtu o těch manažerech, tak je mi jich líto, protože si říkám, jaký oni vlastně mají soukromý život. Potom musí jet jako na Havaj, potom musí jet někam jako zase adrenalin, aby se odreagovali a v podstatě, to já neříkám, že to nejsou schopní lidé, ale na druhé straně se mi zdá, že ten jejich život může být taky tak jako dost prázdný na jedné straně, že jo, sláva, uznání, respekt a na druhé straně najednou lidsky, co ti lidé jsou? Já se vždycky musím smát, že jo, i u nás se to praktikuje, takzvaný teambuilding, jo, to znamená vyhradit si čas a teď hovořit jaké by ty vztahy měly být. Buďto v člověku je, že toho druhého vnímá, že si ho váží, anebo to v člověk jako není. Ale takové ty umělé zasedání, tak umělá setkání, to se mi tak jako zdá opravdu, že to úplně není ono. To se dneska tak jako prosazuje ve všech vztazích, ve všech organizacích včetně církve. A tak já myslím, že tohle je dobré si tak uvědomit. Postupovat dopředu s přívětivostí, pokorou a klidem. Nemyslet si, že jsem mistr světa, i když jsem ve vedoucí funkci, že svět jako zanikne, pokud jako já udělám nějakou chybu. Nezanikne, svět půjde dál. Potom velmi se líbí: nebuďme negativní. Protože to myslím, že je slovo i do dnešní doby, do dnešní naší společnosti. Lidé jsou tak jako rozčarováni. Ne všichni. Stěžují si, jistě jsou různé obtíže, takhle jsme si to nepředstavovali, to já jako slýchávám velmi často. Ale přece vždyť je něco tak krásného ve světě, nejen tedy příroda, ale člověk se setkává s tolika vzácnými lidmi, takže já musím říci, že samozřejmě také prožívám jako negativní setkání, někdy nepříjemná setkání. Ne vždycky se setkám s lidmi, kteří jsou mi sympatičtí, ale vedle toho vždycky převažují takoví jako slušní lidé, kteří se neprosazují a vždycky najdu jako mnoho negativního každý den v té své běžné práci, která taky ne vždycky je zajímavá, protože se musím pohybovat v hromadách papírů a podepisovat a doporučovat a tak dále. Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umíte si, prostě monsignore, promiňte, najít vždycky nějaký ten pozitivní bod, který převáží nad tím negativním?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ne vždycky dejme tomu toho pozitivního za ten den je více, ale vždycky je tam něco pozitivního a musím říci, většina těch dnů je více toho pozitivního než negativního. A nemám zavřené oči a nežiju v nějakém skleníku. Setkávám se s lidmi a úmyslně si teda nechávám prostor tedy i do prostředí, které zrovna není jako lákavé. Jo, takže vím o čem mluvím. Takže nebuďme negativní, to se mi velmi líbí a potom se mi líbí, když tady František říká: respektujme víru druhých. Že pokud člověk opravdu svoji víru žije, tak to stačí a je to přitažlivé a právě víceméně František říká: není cesta přesvědčovat toho druhého o své pravdě, přemlouvat, nějak ho jako tlačit k obrácení, ale sám něco jako vyzařovat. A já zase mohu říci, ze své osobní zkušenosti, že mě opravdu oslovilo v životě mnoho lidí, z nichž něco jako vyzařovalo. Nebyli to třeba ani intelektuálové, byli to třeba i lidé, kterých si nikdo tak jako nepovšiml, ale člověk v jejich přítomnosti se nějak jako cítil dobře a když něco řekli, tak bylo poznat, že za tím stojí. To je veliké slovo od papeže. Protože oni už mu to někteří vyčítali, že najednou opomíjí, že přece naše poslání je jako přesvědčit, že jo, o té pravdě. Já jsem rád, že jsem křesťan a jsem rád, že jsem katolík, ale todle to vyslovení mě osvobozuje a uvědomuju si hlavně dluhy vůči sobě, vůči své víře, že také mám jako tendenci přesvědčit a samozřejmě za ten poměrně už dlouhý život leccos jsem zažil, mám určité zkušenosti, mám určité mechanismy myšlení, takže když přistupuju k tomu druhému, tak si troufám říci, že leckdy dovedou argumentovat, ale přitom jako moc, jako nevyzařuju. Takže todle je pro mě veliké poučení. Já jsem tedy za to vděčný, že to řekl František. Ne, že bych se chtěl jako za něj krýt, ale je to pro mě taková výzva, jak se dneska říká a pozvání trošku také přemýšlet o sobě. Tak to bych jenom tak chtěl zdůraznit na tom takzvaném desateru, které vyslovil, protože přirozeně další takovej důležitý moment je: neděle je svátek. A víte, kolik dneska je diskusí o tom a v podstatě společnost nechce o tom slyšet, aby alespoň na některé dny byly zavřeny supermarkety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy si o tom myslíte?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, já zásadně v neděli nechodím kupovat a už se mi dvakrát v životě stalo, že jsem měl úplně prázdnou ledničku, přijel jsem po bohoslužbách domů a opravdu jsem neměl co na talíř. Ale řekl jsem si, je neděle, kupovat nepůjdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nešel jste?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
A nešel jsem. Jo? Ze zásady. O tom celkem nikdo nevěděl, ale myslím si, že by opravdu prospělo slavit tu neděli, jako den klidu, jako den, kdy mám čas na ty druhé, kdy si tak jako dovedu pohovořit, komunikovat, protože František tady mimo jiné také mluví: zdravý způsob trávení volného času ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Aby ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono to vlastně všechna ta jaksi doporučení, která bychom mohli asi vytesat do kamene, jdou napříč vírou národy. V podstatě jsou propojené, spolu souvisí.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Jsou propojené. On je velmi dobrý pedagog.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Aniž to dlouze komentuje, tak je to naprosto jasný, tato propojenost. Takže ta neděle by měla vyčnívat z celého toho týdne. A bohužel to se tedy neděje. A já myslím, zase záleží přirozeně na každém z nás, nebudu odsuzovat ty druhé, kteří smýšlí jinak, ale sám se tedy snažím opravdu nějak tak si vytvořit chvíle klidu, pokoje, kdy s těmi druhými opravdu komunikuji, nejen tedy, že nějak s nimi hovořím. Protože on může být hovor a hovor. Že jo? Protože někdy člověk jenom chrlí slova, nebo přes ta slova vyslovuje svou náladu a víceméně ho nezajímá, co ten druhý zrovna prožívá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky umění naslouchat, že? O kterém jsme už několikrát hovořili. Když jste, monsignore, se zmínil o té toleranci, respektive i o tom doporučení papež Františka - žít a nechat žít. Tak ukázat odlišnou kulturu a vychovávat k toleranci měl za cíl jeden projekt, který připravili, dva roky ho připravovali studenti a odborníci z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, projekt s názvem Muslimové očima českých školáků. Ale ministerstvo školství nakonec dalo od toho ruce pryč. Stěžovali si prý na to někteří rodiče. Ten projekt vlastně nakonec by se do něj i pár škol zapojilo. Jak tedy přiblížit jinou víru? Jakým způsobem?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já bych teda podpořil tento projekt. Přirozeně vznikly by z toho zvláštní výstupy, byla by to asi mozaika názorů, mozaika postojů, ale ta mladá generace by se měla seznamovat s tím, že lidé patří k různým náboženským tradicím, tady se především myslí přirozeně na islám a my jenom slyšíme o muslimech v souvislosti s těmi nekalými činy, s násilím, agresivitou, válkami a víceméně velmi málo víme o historii islámu, velmi málo víme o jejich posvátné knize Koránu a já bych dokonce zapojil do základní výuky také alespoň letmé seznámení právě s islámem, s Koránem, s dějinami, protože když chybí informace, tak samozřejmě to je živná půda pro předsudky, pro fanatismus, pro nevoli, dokonce jako pro nenávist. Takže naopak já myslím, že tahle ta anketa by leccos mohla ukázat, co by vyplývalo z neznalosti, z předsudků, z ovlivňování rodin, ale možná, že by tam zazněly i zajímavé podněty. Nepodceňujme ani ty žáky, ty mladé lidi, protože mnozí z nich jsou velmi nadaní a myslí vlastní hlavou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem k islámu se podle posledního sčítání lidu přihlásilo 3 700 osob v naší republice. Vlastně je toto náboženství, nebo jeho příslušníci této víry najdeme spíše v jiných zemích západní Evropy.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, protože muslimové ze země takzvaného třetího světa, kteří hledají azyl v Evropě, tak většinou cílovou stanicí jsou státy na západ o našich hranic, ať už je to Německo, Francie, Velká Británie, Španělsko, nebo Itálie. Jistě, že to soužití není jednoduché, ale právě je předcházet důležité předcházet tomu, aby až jednou i sem ti lidé z třetího světa přijdou ve větším počtu než dosud, tak aby ta společnost byla trošku připravená. Nejhorší jsou předsudky. Neznamená souhlasit, neznamená se ztotožňovat, ale na druhé straně znalost pomáhá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden z těch bodů toho desatera, v uvozovkách, spokojenosti zněl: aktivně usiluj o mír. Tak se můžeme podívat vlastně na dění na východ od nás. Státy Evropské unie mimochodem dnes na Rusko uvalí další sankce, Moskva je označila za nezákonné a nespravedlivé. Jaký je váš názor, monsignore? Jednak na sankce možná i na tu celkovou situaci?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já se sankcemi souhlasím a dost mě jako zaráží, jak se pořád o tom diskutuje a pořád vidíme ty bolístky. Přirozeně zásadní postoje něco stojí, stojí občas oběť. A mohou ty sankce, pokud budou uskutečněny, pokud to tento napjatý stav bude trvat, tak mohou přinést i určitou újmu našemu hospodářství, ale rozhodně nebudeme hladovět a rozhodně to stojí za to, bránit demokracii, bránit stabilitu a bezpečnost i tohoto prostoru, jehož součástí je náš stát. My bychom měli myslet trošku v širších souvislostech a nejenom ze dne na den, co zrovna to bude stát. A musím říci, že mě mrzí postoj některých představitelů našeho státu, kteří právě populisticky stále lavírují, jejich postoj je naprosto nečitelný a tím ztrácíme důvěryhodnost. A ono je jasně třeba se postavit té agresi i tímto způsobem, který samozřejmě může bolet, není stoprocentní výsledek, nebo úspěch, ale stojí to za to, alespoň se o tom pokusit. Takže já s tím souhlasím. Nejsem žádný válečný štváč, nejsem ani namířen proti Rusům, já si ruské kultury velmi vážím a přečetl jsem kde co z ruské kultury, sleduji i současnou ruskou literaturu, jejich kultura hudební je obrovská, ale rozlišuji tedy mezi Rusy a mezi současnou politikou ruských představitelů. To je třeba si také uvědomit. Takže, když člověk, teď jsem zrovna podepsal jednu petici, týkající se Ukrajiny, na podporu, tak rozhodně tedy rozlišuji mezi současnou politikou, mezi Rusy jako společností, jako kulturním národem a neznamená, když člověk nesouhlasí s postojem představitelů Ruska, že je protiruský. Jo? To chci jenom říci na vysvětlenou. Takže abych se dostal znovu k tomu začátku. Já pro ty sankce jsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A argument, monsignore, že zatím se neprokázala ta účinnost, nebo ten efekt? Nebo naopak, někteří zase vidí právě v těch sankcích možná, že vedly až k tomu příměří.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že oni tu účinnost budou mít. Protože víte, je zajímavé, dcera Vladimira Putina žije na Západě, ruští oligarchové, kteří podporují Vladimira Putina, mají uloženy peníze v západních bankách. No a pokud se tyto účty zmrazí, pokud ti oligarchové samozřejmě nebudou moci rozvíjet dále svoji činnost, no, tak to bude mít také vliv tedy na tlak, na Vladimira Putina, jeho nejbližší okolí a zároveň, když se zmrazí vztahy, když se najdou jiné cesty energetického přísunu, jak ropy, tak plynu, tak samozřejmě to má potom důsledky i ekonomické. Takže to není jenom tak hození flinty do žita.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rád byste se, monsignore Malý, zastavil u dvou osobností. Asi bychom mohli zavést i minirubriku: Neznámí hrdinové. Tou první je Jan Rybář, katolický kněz pronásledován pro svou víru a životní postoje v 50. letech za normalizace.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já právě dnes jsem si vybral dvě osobnosti, o nichž stojí za to se zmínit. To nejsou mediálně známé osobnosti, jedna žije, jedna už odešla na věčnost. Vy jste zmínila, ano, jezuitu pátera Jana Rybáře, který je dnes výpomocným duchovním v Trutnově, je už to člověk letitý, je mu přes 80 let, ale člověk jako velmi čilý. A člověk velmi moudrý. A mně se líbí, že on oslovuje ty druhé jednoduchostí a praktičností. Víte, to je podobné jako papež František, který jistě by také mohl mluvit jako velmi učeně a nedělá to. A zrovna tak tento velmi chytrý a vzdělaný muž dovede oslovit právě tím, čím jako sám žije. A ovlivnil mnoho lidí. On měl taky jako život, který nebyl jednoduchý. Jako mladý novic v jezuitském řádu v roce 50, když byly řády zlikvidovány, tak také prožil nějaký čas v internaci, potom sloužil v PTP v 60. letech, byl odsouzen na 2 roky do vězení, tam byl tajně vysvěcen a zachoval si rovnou páteř a dělá mezi dělníky. A tento člověk si jako nedělá nějaké iluze, že musí to nebo ono, ale právě tam, kam je postaven, tam okolo sebe šíří takovou atmosféru klidu, pochopení a hlavně vnímavosti pro potřeby všedního dne. A to lidé jako velmi oceňují, protože dovede tak jako pomáhat velmi nenápadně a zároveň dovede ty lidi inspirovat, že stojí za to, nějak žít i v těch ne vždy snadných podmínkách. Pohybuje se teď v pohraničí, před tím byl v Rychnově nad Kněžnou a já si tohoto člověka velmi vážím. A znovu tedy opakuji jeho jméno, je to páter Jan Rybář, jezuita.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tou druhou osobností, dovolte jenom navázat, je Jindřich Pokorný, překladatel, esejista, který už bohužel není mezi námi. Vy jste ho vyprovodil na poslední cestě.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, to byl takový, promiňte mi to slovo, pěšák v šíření kultury. Do roku 1989 člověk, který se velmi angažoval v samizdatu, angažoval se ve Skautu a vynikající překladatel. Jak z děl Voltaire, Huga, básníka Rilkeho, přeložil Cyrana z Bergeracu, potom přeložil ty eposy /nesrozumitelné/ které potom zhudebnil Richard Wágner jako opery. Tedy člověk obrovského rozhledu, ale zároveň dělník všedního dne. A byl také v rozhlase v roce 1968, pak jako byl vyloučen a angažoval se a víceméně on je jedním z lidí, který má zásluhu na kontinuitě naší kvalitní kultury během toho temného čtyřicetiletí, ale on nezůstal stát ani po roce 1989 pokračoval. A byl tedy předsedou takzvaného Kolegia pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání. To myslím, že už samo o sobě stojí za to se nad tím zamyslet, tak i tomuto člověku já vyslovuji obrovský dík, protože o těchto lidech by se mělo vědět. To nebyly mediální hvězdy, nebo nejsou mediální hvězdy, ale přesto udělaly pro duchovní a kulturní kontinuitu naší společnosti mnohem více, než mnozí, kteří jsou třeba více známí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se pan Pokorný zamýšlel nad úlohou veřejnoprávního média. Našla jsem v rozhovoru, který kdysi poskytl pro Lidové noviny, tuto úvahu, nebo názor, cituji: "Na masmédia, hlavně na veřejnoprávní rozhlas a televizi, se po mém soudu vztahuje onen Schillerovský požadavek morálního ústavu ještě víc než na divadlo. Chrlit kýč statisícům posluchačů a diváků v dávkách stovek a stovek minut denně je nemorálnost, o níž se výmarskému klasikovi ani nesnilo." Tolik citace.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, to je tak krásně vyjádřeno. To já bych vůbec jako nedokázal. On uměl francouzsky, německy, latinsky, to byl člověk obrovsky širokého rozhledu a já jenom před rokem 89 přirozeně jsem o něm slyšel, také jsem se s ním asi jednou, nebo dvakrát setkal a jsme rád, že tohoto muže jsem alespoň trochu poznal a jsem rád, že takovíto lidé si zachovali rovnou páteř. Protože to byl člověk, který mohl udělat kariéru ve filosofii, v právech a věnoval se práci, která rozhodně nebyla snadná. Víte, ono roznášet samizdat, překládat a zároveň ty překlady okamžitě si schovávat, aby při prohlídce Státní bezpečnosti to nebylo zabaveno, to psychicky zrovna nebyla příznivá doba pro nějakou soustředěnou práci a on přesto tohle to dokázal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme teď přejít k jednomu vlastně z nejvíce sledovaných momentálně filmů polské produkce, který jste shlédl a který vás oslovil.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, je to polský film, který má název Ida, režíroval ho režisér Pawlikovski. Je to černobílý film, nádhera. Málo slov, žádné efekty. Konečně takové osvobození, protože dnes člověk vidí třeba i kvalitní filmy, ale jsou tam takové ty všelijaké efekty, barevnost a tak dále. Já to nepodceňuju. Tohle je opravdu soustředění na ten děj. Jedná se o jeptišku, já jsem to předem nevěděl, takže to neříkám kvůli tomu, že tam vystupuje mladá jeptiška, která navštíví svoji tetu, což je prokurátorka, která v 50. letech byla sekernicí, jsou obě tedy Židovky a v podstatě ta teda ji vede na místo, kde byli zavražděni její rodiče Židé. Protože ti lidé z vesnice, kteří skrývali ty rodiče, tak potom dostali strach a ty rodiče zabili a zakopali je v lese. A právě je úžasný moment, když tato dívka s tou tetou a s tím, který zabil ty rodiče, přicházejí tedy do toho lesa na místo, kde ty její rodiče byli zabiti. A ta dívka se potom tedy vrací do kláštera, není tam žádný soud, není tam žádné moralizování, vynikající výkon té představitelky, jmenuje se Wanda, té prokurátorky, ale i výborný výkon té mladičké dívky, která hrála tu jeptišku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je vlastně amatérka, zatímco představitelka té Wandy je známá polská herečka.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Výborný film a takový osvěžující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak a dokument Dvořák si necháme na příště.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Monsignore Václav Malý, světící biskup pražský, host dnešního Jak to vidí. Děkuji vám za to a přeji krásnou, krásný ...

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já děkuji za příjemné chvíle ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víkend.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
A přeji posluchačům příjemný víkend. Děkuji. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Na slyšenou v pondělí se těší Zita Senková a komentátor Deníku Ivan Hoffman.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.