Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 7. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je Václav Cílek, geolog a spisovatel. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se, pane Cílku, vrátil z Izraele. K jaru patří Jarní pahorek, jak se říká v překladu Tel Avivu?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ó, Tel Aviv je jedno z nejzvláštnějších měst, které jsem kdy navštívil. My jsme v Izraeli byli 12 dnů, byli jsme se studenty architektury, vedeni tedy profesorem Přikrylem a s konzulatcema Jiřího Kotalíka a Rostislava Šváchy, že jo, a takových těch našich, řekl bych expertů na, na architekturu. Tel Aviv je zajímavý tím, že začátkem, před 100 let, začátkem minulého století prakticky neexistoval, pak začal se pomalu rozrůstat z takové jednak teda arabské vesničky, z přístavního městečka, že jo, to je ta Jafa, nebo Jafo a hned vedle začala vznikat pod britským, že jo, mandátem nejdřív poměrně takový jako malý město o 2 tisících lidech a pak ve 30. letech se Tel Aviv úžasně rozrostl, vzniklo tam okolo 3 tisíc funkcionalistických domů postavených ve stylu Bauhausu, procházeli Tel Avivem architekti, kteří působili u nás v Čechách, nebo kteří tady prostě nějakou dobu žili, nebo z Vídně, jo, a vznikalo tam takové jako malé krásné, jako neuvěřitelně jako moderní město. Pak se ten Tel Aviv rozvíjel a dneska se rozvinul, zejména po roce 1990, kdy do Tel Avivu přišlo velmi mnoho ruských Židů, do něčeho, což, co nevím, jestli není šílené, jo, ono taky Tel Avivu se někdy říká bublina totiž a to znamená do kombinace té krásné funkcionalistické architektury s naprosto šílenými a obrovskými mrakodrapy, které jsou na mnoha místech. Takže máte pocit, že jako, jako, že je tady pokus vytvořit nový Manhattan a všechno probíhá vlastně hrozně rychle, všechno probíhá takovým způsobem, že jste konfrontována jednak s tou velkolepostí toho až pýchou jako rozvoje toho národa, kterej doopravdy téměř ze zemljanek roku 1900 se dokázal prostě vyšplhat stejně jako ta Amerika, prostě k těm mrakodrapům, ale zároveň vnímáte diverzifikaci izraelské společnosti, kdy například izraelští důchodci jsou ohroženi chudobou dvakrát víc než je průměr Evropské unie. To znamená pro mě Izrael představuje něco, jako trošku jako sociální laboratoř, protože to je stát, který je zaměřen na pomoc svým lidem, že jo a vedle právě je ten Egypt, jako nár..., jako stát, který spíš jde proti svým lidem, oba státy mají dejme tomu, jsou sousedi, že jo, mají podobné klimatické podmínky a je prostě jenom vidět, jak různé způsoby vlády de facto na podobném území vedou k různým, k různým výsledkům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jaké kondici jsou ty budovy funkcionalistické Bauhausu, k čemu slouží?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Především Tel Aviv hrozně zarost vysokými stromy, to je něco podobným, když projdete českým sídlištěm, které je staré 20 nebo 30 let a lidi si tam sami nasázeli stromy, tak mnoho těch funkcionalistických budov je naprosto zakryto. Je tam velká tendence k ničení koloniálních budov, které jsou často jako pěkné, ale to je v Egyptě taky, prostě doopravdy to vypadá tak, že architektura je vyjádření určité sociální a politické situace. A když odezní, tak jako odezněl ten kolonialismus, tak dochází k rozpadu jinak poměrně kvalitní architektury. A jinak jsou tam časté dostavby, jo, ta čistá architektura je hodně zvýrazněná tím, že má každý jiný air conditioner, takže jsou takový ty různý prostě krabice nastavovaný na tom, výsledek ale je velice jako pěknej, možná právě díky tý zeleni, že to je, že máte pocit, že to město doopravdy bylo velmi takový jako čistý a příjemný a že to od začátku bylo prostředí hlavně pro evropské Židy, cítíte tam ten německý prvek, jo, protože Izrael, to není jenom střetávání Palestinců, že jo, s Židy, ale to je obrovské srůstání vlastní židovské kultury od těch orientálních Židů až prostě po ty, po ty německé Židy, francouzské, kteří tam přicházeli z moderních předměstí. Bílý Jeru..., bílý Tel Aviv je pokusem vytvořit nový typ společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tel Aviv byl založen v místech, kde bylo vlastně možné vybudovat nejenom zajímavé osídlení, ale také byly tam dobré podmínky pro zemědělství, také blízkost vody. Jak je na tom dnes vlastně vodní hospodářství této země?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já vlastně bych nejvíc dneska chtěl mluvit o vodním hospodářství země. A to z jednoduchého důvodu. Představte si situaci Izraele, který má nějakých, já nevím 20, 22 tisíc kilometrů čtverečních, to znamená je třikrát menší než Česká republika. Žije v něm 8, možná víc milionů obyvatel, směřuje se k 10 milionům během dalších 15 let, to znamená, na třikrát menším území bude žít dejme tomu za 20 let pravděpodobně stejně tolik obyvatel, jako na území České republiky. Jenže dvě třetiny Izraele, jo, nebo víc jak polovina, tvoří poušť. To znamená, těch 10 milionů lidí vy v reálu musíte nacpat na oblast, která je velká jako Středočeský kraj a přitom už teďka Izrael má nadbytek vody a je soběstačný z hlediska potravin z nějakých 90, nebo 95 %. To znamená jasně v tom Izraeli vnímáte, jaký velký potenciál může mít česká kotlina, jak jsme jako mnoho věcí ještě nevyčerpali. Jak je to s vodou? Voda v Izraeli byla vždycky politický problém. V roce 1929, že jo, tam byly velké nepokoje, arabsko-židovské a Britové tehdy, že měli mandát nad Palestinou a tehdy tam přijel lord Simpson, zemědělskej odborník a prohlásil, že vody je v Palestině tak málo, že není možné, aby další Židé přijížděli do Palestiny. To znamená, snažili se Britové už tehdy na základě nedostatku vody omezit prostě příliv přistěhovalců. To znamená už tehdy se to stává, jo ještě dávno možná před tím, tímhle tím politickým problémem. Lord Simpson nevzal v úvahu to, že právě při pobřeží bylo tehdy možné navrtat velké množství sladké vody a založit celé háje, tak přicházeli, že jo, Izraelci a kupovali za naprosto přemrštěné ceny od místních arabských těch efendiů, těch jako velkostatkářů, zemi, která za moc nestála, ale tím pádem ti feláhové, ty nejmenší, jo, ta, tam je zárodek toho konfliktu sociálně teda národnostního, že jo, byli vytlačováni vlastně z té země, která pak patřila vlastně někomu jinému a Izraelci začali vrtat a najednou prostě přehnali to, prohlásili, že ten pobřežní pás může dát víc vody než se myslelo, takže vyčerpali skorem všecku vodu, vtrhla tam slaná voda, takže dneska třeba pásmo Ga..., pod pásmem Gaza už není žádná sladká voda, už je jenom vlastně jako, jako slaná, že jo. Takže tehdy jako začínala řekl bych válka o vodu, která nějakým způsobem pokračuje až do dneška.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně voda, o vodě je zmínka také v mírových smlouvách, z těch novodobých, z 90. let, jak s Palestinci, tak i s Jordánskem.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, jedná se o to, že Jordán je hraniční řeka, těch řek je tam víc. Větší část izraelské vody, zase aby to bylo jasné, pochází plus minus z Golanských výšin, kde jsou mnohem větší srážky a jedná se o vodu z několika málo řek, která se stýká vlastně v Galilejském jezeru, to je čistě izraelské, ale už o kousek dál se Jordán stává pohraniční řekou, takže musíte se vlastně o tu vodu dělit. A právě v roce 1965 Jordánci a Syřani a vlastně taková jako Liga těch arabskejch států, vymýšlela projekt, jak odvést vodu Jordánu, jak to svést na vlastní stranu údolí. Když to teda řeknu jako zjednodušeně a pravděpodobně právě tenhle ten konflikt na vodou byl jedním z hlavních příčinů té slavné 6denní války v tom roce 1967. Takže tam ta situace doopravdy jako velmi jako napjatá. Dneska je situace naopak jako hrozně jako zvláštní. Izraeli se podařilo totiž účinně zvládnout odsolování vody. Uvádí se, že okolo 80 % vody se získává z odsolování a teďka k čemu došlo. Ono došlo k tomu, že jim ty náklady klesly. To znamená původní náklady na kubík vody byl dolar, já nevím, kolik je dneska dolar, 23 korun, prostě něco přes 20 korun a v poslední době, v posledních zhruba 5 letech ty náklady klesají na 40 centů až 52 centů, podle toho, jak se pohybuje, jak se pohybuje kurz, kurz dolaru, to znamená nějakých třeba 10 korun, jo, za kubík vody. Jako ze soli, jako, jako ze slaný vody získávanej, to je v podstatě jako neuvěřitelná záležitost. Jo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Potřebují k tomu, k té, k tomu odsolování i nějaké jiné alternativy existují? Protože asi je to docela nákladná záležitost.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, je to nákladná záležitost. Ty nízké ceny jsou umožněny do značné míry nízkými cenami plynu ze středozemní oblasti. Já jenom chci tady ukázat tu věc, jo, Izraelci nadělali velmi mnoho chyb ve všem, včetně teda vodního hospodářství, nicméně země dneska oproti Egyptu je v naprosto úžasném stavu teda, jo, jako jedete tím předhůřím, že jo, tím zemědělským, tou zemí zaslíbenou a přesto, že Izrael měl jedno z nej, ze srážkově nejchudších zemí, podobně jako u nás, prostě za dlouhou dobu, tak všechno je zelený. Prostě doopravdy jo, jako vysazený stromy i ta země se proměnila během posledních 30, nebo 40 let naprosto jako fantasticky a to díky vlastně vodnímu hospodářství. Takže, no, ale chci jenom jako ukázat, že tadlecta kombinace těch technologií a chytrých opatření a takový věci, že třeba zavlažujete v noci, jo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kapková závlaha také.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... kapková závlaha, v kdejakým parku, když vidíte, když ho připravujou, že jo, tak tam jsou doopravdy, já nevím, 30, 40 centimetrů na hoře Olivetské, v Getsemanu, teďka to teďka dělají, že jo, jo, tak tam jsou takový jako příkopy a v tom jde vedení a tam se prostě pouští ta voda doopravdy po těch kapkách se jako odměřuje. Takže někdy došlo ke navýšení zemědělské produkce na pětinásobek a přitom spotřebovávají stejné velké množství vody jako před tím. To jsou jako doopravdy jako velmi takový jako promyšlený věci, který jsou, já si myslím velkou inspirací, nebo můžou bejt pro Českou republiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče počasí, klimatu, lze pozorovat v posledních letech nějaké změny?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, změny jsou všude. Jo? Já se o tom často bavím s egyptology, už jsme to vlastně tady řešili jako víckrát. Když jste v té Káhiře, jo, já to prostě zopakuju, protože si myslím, že to je doopravdy jako vážná záležitost, tak vnímáte, jak ta společnost je čím dál tím naštvanější a taková jako rozechvěnější a vy to vnímáte v pruhu, který se táhne od Turecka až někam po to Tunisko, kam jsme jako dosáhli takový jako podobně jako u nás ta blbá nálada a očekávání změn, jo, ale u nás je to takový, jako, že bude hůř, ale tam to může bejt tak, že půjde o život, protože nebudou potraviny, nebo voda, jo, nebo, jo, takže tam je to ještě, ještě jako, jako hlubší. Takže já jsem doopravdy se domnívám, že nás nebudou ohrožovat ani tak ty vlastní klimatické změny, ty teploty, ale právě to, jak, jak to máme v hlavě, jak lidi budou utíkat, jaký budou prostě proudy nespokojenosti, jaký vzniknou politický frakce, když sem přijde víc uprchlíků vzniknou třeba radikální strany, politické, jo, to znamená, já to spíš vnímám jako klimatickou psychologii, nebo klimatickou sociologii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Izraeli také, to už je asi jasné i z vašich slov, pane Cílku, neplýtvají vodou. A jak je to vlastně s pěstováním plodin náročných na vodu? Protože s tím si také docela poradili.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano. Víte, ještě se vrátím k tomu britskému mandátu. Tím, jak Britové říkali, že tady není dost vody pro ty Židy, tak ať ti Židi zůstanou v tý Evropě, že jo, tak Židi začali tvrdit, že vody je tam mnohem víc než ve skutečnosti bylo a začali dělat právě projekty, které nebyly příliš vhodné. Bylo to třeba pěstování cukrové řepy, která je hodně prostě, která potřebuje té vody hodně, takže s tím přestali a zůstaly jim nějaké 2 nepoužité cukrovary teda. Pak začali s bavlnou, které, která se dá zavlažovat trošku i brakitskou vodou, ale pak se zase ukázalo, že jinde v Egyptě to umí líp a prostě a laciněji. Takže dneska kupodivuu, kupodivu teda Izrael je víceméně potravinově soběstačný. Je tady ta důležitá věc, že voda je vnímána jako národní bohatství. Jo, já jsem přemýšlel, jak by to bylo u nás, jo, u nás by to asi bylo v té první fázi, že bychom měli, to znamená patří to státu a jenom stát o tom rozhoduje ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, jak my přistupujeme k vodě?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, u nás, že jo, za toho minulého režimu voda byla to národní bohatství, protože všecko teda bylo vlastněno, že jo, jedním státem a pak došlo k té, k té privatizaci, takže jsme to přestali mít jako národní bohatství a tím jsme trošku, nebo hodně moc ve vleku prostě těch firem, které vlastní tu vodu a které jsou zaměřený vlastně na zisk. Jenže kdybysme, kdyby zůstaly jako vodovody, nebo jako vůbec vodní hospodářství v rukách jenom státu, tak ono by to pravděpodobně dopadlo jako na Ředitelství silnic a dálnic, nebo v Lesích České republiky a v dalších firmách, to znamená neprůhledné toky peněz, špatné hospodaření a na, do těchto státních firem by byli dosazováni prostě, řekl bych, podřadní vysloužilí politici. Jo, takže je to, myslím si, že teďka je zapotřebí teda vybudovat, ale ono se to buduje, jak, takovou tu, jako tu občanskou společnost a kdyby bylo možné, aby obce, stát, zase o tom často mluvím, vykoupily nazpátek tu vodu a kdyby byla tady nějaká veřejná kontrola podobná jako snad vznikne, nebo vzniká nad Lesy České republiky a nad těmi silnicemi a dálnicemi, pak si myslím, že je mnohem větší šance, jako racionálnějc uspořádat svět. V Izraeli dochází ještě, prosím vás, k tomu, že se ceny vody snižují. A oni se snižují málo teda a totiž diskuse o odsolovacích zařízeních v Izraeli připomínala diskusi o dostavbě Temelína. Ono to má svá negativa, spotřebováváte energii, vypouštíte hodně slanou vodu, má to svá pozitiva, protože odebíráte stále méně vody, což se teďka děje, z Jordánu, takže tím jako jezero Galilejské, Genezarecké, Kineretské zůstává, teďka se nehýbe ta hladina. Mrtvé moře naopak jako klesá, že jo. Takže ono to všecko má svá, své pro a proti. A Izrael vlastně moc nemluví o úspěších ve vodním hospodářství. A to proto ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doma.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... doma, ano, ano, ano, a to z několika důvodů. První věc je ta, že právě, že jo soukromá firma vybuduje, u nás by to byl Temelín dejme tomu, jo, tam je to odsolovací zařízení a stát jí musí garantovat výkupní ceny určité. Jo a oni dneska právě ty soukromé firmy vydělávají na té vodě hodně, moc. Pak dál, dojde k nějaké distribuci vody, to znamená město platí víc za vodu, než venkov, protože ty farmy a to zemědělství pak by bylo ekonomicky vlastně úplně neudržitelný. To znamená město doplácí na zemědělskou produkci. Potom se vlastně ukazuje, že kdyby se řeklo, že vody je dost, tak lidi přestanou tou vodou šetřit. A v Izraeli probíhaly od 30. let, nebo od 50. let furt ty kampaně, prostě ani, ani kapku vody nazmar vlastně. Jo, takže změnit tudlectu psychologii by bylo v podstatě i nebezpečný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S Václavem Cílkem hovoříme o zkušenostech a postřezích z vaší návštěvy v Izraeli. Když srovnáme ten izraelský přístup i model k vodě, k půdě, k zemědělství, k hospodářství, tak myslíte, že budeme čím dál častěji slýchat slovo pružnost resilience?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, resilience doopravdy definována jako pružnost, jako rozmezí, ve kterém systém může fungovat. Jo? To znamená třeba, když máme lužní les, tak ten může fungovat od tolika srážek do tolika srážek a pak buďto je tam tý vody příliš a uhnijou stromy, anebo je tý vody málo a dojde k nahrazení lesa vlastně něčím jiným. A podobně se mluví o resilienci, o pružnosti u měst, překládá se to někdy slovem odolnost. To znamená resilience je způsob, jak jste odolná vůči změnám. A ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Netýká se to jenom těch ekosystémů samozřejmě.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... netýká se, týká se to, týká se to jednotlivců, jo, týká se to zdraví, nebo duševního zdraví nás všech, týká se to odolnosti vůči civilizačním chorobám, že jo, týká se to měst a týká se to národní resilience, jako, jako takové. Je to jeden jako z velmi jako důležitých, řekl bych, návodů pro budoucnost. Jenže resilience je poměrně drahá. To znamená, aby něco bylo pružné, aby něco bylo odolné, tak i třeba máte víc zásob, nebo máte zdvojené zdroje, že jo, nebo tak. Takže resilience je způsob, který umožňuje rodině, státu nebo obci fungovat za změněných nebo podstatně změněných podmínek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
E-mail a otázka pro vás od pana Martina z Opavy. Rád bych se zeptal, jak vidíte to, že prezident Zeman chce vetovat zákon o Národním parku Šumava. Je to dobře, špatně, nebo jinak? Můžete tuto problematiku vysvětlit pro laiky?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Šumava je mediální téma 20 let? Jo? A vzniklo to pravděpodobně tak, že tam byly velké ekonomické tlaky, nebo skoro určitě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, proč právě Šumava? Není to jediný národní park.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... no, to je otázka. Todle to je jako dobrá otázka, protože o Krkonoších, kde jsou taky velké ekonomické tlaky zejména na výstavbu, nebo do nedávna byly na výstavbu těch různých apartmánových domů a dále, slýcháme mnohem méně. Myslím, že u Šumavy je to tak zaprvé, že mají lidi tu Šumavu hrozně rádi a že kolem jsou města jako, já nevím, Písek, České Budějovice, teďka Klatovy a tak dále, kde doopravdy ty lidi maj dovopravdy jako citovej vztah k tý Šumavě. Zároveň vnímají, jak ta Šumava se proměňuje. Když dneska projedete okolo Lipna, já jsem byl jako votrávenej a říkal jsem si, tak je na čase jezdit do Českého lesa a na Šumavu se jako vykašlat. Další teda to, z čeho jsou jako turisti votrávený, jsou ty cyklostezky, kde teda jde v podstatě téměř o život, někdy, když uskakujete před těma kolama, ten klid tam vlastně nemáte. No a pak je tam velké lesní bohatství a to lesní bohatství plynule přechází do Bavorska, takže, víte, já vám jenom řeknu zkušenost z jednoho města z pily, co mi jako lidi vyprávěli, říkali, my denně tady sledujeme desítky kamionů, který odjíždějí s českým dřevem na rakouské pily a my za..., tu pilu zavíráme, protože prostě nemáme práci pro lidi. Jo? Takže problém Šumavy není jenom ten rozvoj té Šumavy, ale to, že ten rozvoj, že ty peníze jdou jinam. Jo, to znamená, není to šumavský horal, který jako dřív si otevře prostě nějakej hotýlek teda, ale teďka z toho žije on a jeho rodina a dejme tomu kus vesnice, je to nějakej blbej Pražák nebo Holanďan, nebo někdo takovej, kterej tam postaví něco naddimenzovanýho, nebo z Českejch Budějovic, prostě to už je jako, jako jedno a ty zisky nakonec nezůstanou na tý Šumavě totiž. Takže Šumava je dovopravdy jako výbušný téma a já vlastně jsem se v tom přestal orientovat. Já vím, co bych chtěl teda ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prozraďte. Co by z vašeho pohledu bylo pro Šumavu nejlepší?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Z mýho pohledu dovopravdy zhruba třetinu národního parku udělat bezzásahovou zónou a to tak, že by se tam zasahovalo jenom velmi málo, nebo prakticky vůbec ne. Jo? Zároveň teda to chce mít transparentní hospodaření s dřívím. To je vždycky jako, řekl bych, ten kámen úrazu vlastně jako, jako na Šumavě, že jo. Další věc to chce možná víc naslouchat těm starostům, aby se prostě sešli jako starostové, aby dovopravdy vzniknul nějakej konsensus toho, kam má Šumava směřovat, podle mýho názoru radši do měkké turistiky, rozptýlené, menšího měřítka a turistiky pro ty místní lidi teda, jo, nebo tohlecto. Potom si myslím, že v té druhé zóně, má-li být první zóna bezzásahová a máme-li v ní kůrovce, tak v té druhé zóně musíme zasahovat, nebo ve třetí zóně, zasahovat poměrně přísně, aby se dovopravdy jako nerozšířil, jo, ale jako ten den, má tendence by byla, nechat to jádro té Šumavy dovopravdy přirozenému vývoji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Potřebuje Národní park Šumava speciální zákon, o který teď usilují senátoři a obce, nebo stačí ten zákon o přírodě, o ochraně přírody a krajiny?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Upřímně řečeno, já nevím, já bych se na to prostě musel jako dovopravdy podívat z toho legislativního hlediska, ale jenom je mi podezřelé, že teda proč jako zákon o Šumavě a ne zákon o Českém ráji, jo, a podobně. Myslím si, že nějaké systémové řešení, které by se týkalo všech národních parků by bylo možná vhodnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jak říkáte, spíš chce to nějaké systémové řešení.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, než prostě nějaká výjimka. Navíc, člověk u tý Šumavy vždycky tuší, že když někdo něco prosazuje, tak má nějaký vlastní zájem, který je jiný než ochrana přírody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budete tam jezdit i nadále?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No budu, protože pojedu tam zase, dokonce i v květnu, jo, přeci jenom tu Šumavu mám rád, ale jako, spíš už se jako dovopravdy vyhýbám těm jako, jako těm vykřičeným místům a spíš mám jako tendenci směřovat do těch neznámých oblastí České republiky. Jako jsou Lužické hory například, nebo ten Český les, nebo jiná krásná místa, kterých tady naštěstí máme tolik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Václav Cílek, geolog. Děkuji vám za to. Mějte se hezky.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Hostem zítřejším bude Bedřich Utitz, novinář exilový, nakladatel a válečný veterán. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.