Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 20. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je geolog Václav Cílek, vítejte.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Chudoba v souvislostech, její kořeny, historie, příčiny, vnímání, řešení, jak bojujeme proti chudobě a lze ten boj vyhrát? Především těmto otázkám se dnes budeme věnovat. Ve švýcarském Davosu začne zítra Světové ekonomické fórum. Chce se tam hovořit nejenom o západních ekonomikách, sociálním podnikání, klesajících cenách ropy, ale také, myslíte, bylo by jedno z těch hlavních témat chudoba?

Čtěte také

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, s tou chudobou to je jako zvláštní. Já vlastně teďka vnímám tu diskusi o té svobodě toho slova a vzpomínám si na takový citát Chestertona, který říkal o anglických gentlemanech, že na školách se učí nelhat, ale ne říkat pravdu, jo. To znamená, oni nelžou, ale to říkání pravdy Chesterton považuje za to, když mluvíte jako z pozice jako celýho světa nebo celosti, to znamená, když dáváte jakoby úplnější informace o stavu světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mlžíme, co se týče chudoby?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Není to otázka mlžení, je to otázka ignorování těhle těch témat, jo. Stejně tak jako, že jo, zase se neustále jako ignoruje nebo hodně se ignoruje téma těch křesťanů vlastně v Sýrii a v Iráku a leckde jinde, ale to by byla prostě jako, pravděpodobně jako jinej pořad. Já jak nemám moc času, tak já sleduju vždycky pár jako vybraných zpravodajských kanálů, většinou teda z ciziny, že jo, a hodně mě zaujalo koncem roku obrovská diskuse v Americe na téma potravinové poukázky, jo, protože se ukazuje, že v té Americe na těch potravinových poukázkách závisí skoro 50 milionů lidí. Velmi jako, jako teďka jako vás jako úplně zamrazí a řeknete si, jak to, jo, Amerika, takhle bohatá země. A teďka se to dorazilo takovou zprávou, která vyšla začátkem prosince minulého roku, to znamená je poměrně čerstvá, v Anglii, je to zpráva takový jako meziparlamentární komise, ale jsou to dobrovolníci, která se jmenuje něco jako Nakrmit Británii, nulová strategie hladu pro Británii, Skotsko, Wales, teda Walesko, a Severní Irsko a vlastně tam na začátku té zprávy zjistíte, že se jim jedná o boj s hladem, jo, nikoliv s chudobou, protože my chudobu můžeme definovat mnoha různými způsoby, ale pak je tam vždycky ta oblast té hluboké chudoby, jo, a tam už, tam už třeba nemáte na topení nebo na vodu nebo na jídlo, tam už je, to už je jako vlastně otázka jako, jako hladu. No, a teďka jak prakticky všechno, co se děje na tom Západě jako vyspělejším, než jsme my, k nám přichází s určitým zpožděním vlastně několika let, že jo, tak já jsem si vlastně začal uvědomovat, kdy k nám prostě přijde nebo víc se rozšíří vlna chudoby, protože já už teďka od českých sociálních pracovníků, kteří fungují třeba na severní Moravě, prostě slýchávám, že přijdou domů k nějakýmu člověku a v ledničce je prostě jeden jogurt, jo, protože víc jako, jako nemá. To znamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je dobré se dívat trošku víc intenzivněji na západ od nás, kde říkáte nebo když říkáte, pane Cílku, že ty jevy k nám s jistým zpožděním tedy přicházejí.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Přicházejí. Ano, a oni vytvářejí určitou strategii. A teďka jako hrozně zajímavá je historie té chudoby, protože já možná rovnou skočím do 16. století, protože někdy po roce 1520 začínají velké celoevropské diskuse o chudobě. A ta diskuse se vede naprosto moderním způsobem, jo, to znamená, buďto máte ty chudáky, který vlastně nechtějí pracovat, že jo, zneužívají sociální dávky a já nevím, co všecko, anebo naopak ten chudák je příležitost jako našetřit si na spásu, na milosrdenství tím, že ho podporujete, a teďka teologové se od samého začátku vlastně rozrůzní, říkají ano, ale dávat musíte rozumně, protože tím darem můžete poškodit toho lenocha, kterej bude ještě víc lenivější a tím pádem i sami sebe. Ale co je za tím? Víte, jako 16. století je obdobím velký, velkého růstu ekonomiky. Je to období velkého růstu měst, která se zdvojnásobují, a my to většinou vnímáme jako růst, ale vlastně se často jednalo o to, že venkov byl nesmírně chudý a začal být přelidněný. A z toho přelidněného venkova v okamžiku, v tom 16. století začínají takové ty klimatické oscilace, že jo, tak v okamžiku, kdy nebylo co jíst, doopravdy ta situace nebyla snesitelná, tak chudáci proudili do města. A teďka přinášeli s sebou neklid, zpočátku byli vnímáni jako chudáci většinou, přinášeli s sebou neklid, přinášeli s sebou nemoci, jo, v té době Evropa už měla zkušenost jako moru a rozvíjí se doopravdy jako celospolečenská diskuse nad tím, že je nutné centrálně pomoct. To znamená, jednotlivá města třeba dávají těm chudákům známky, že smějí žebrat nebo nějaké potvrzení, že mohou prostě dostat jako jídlo, takže je to začátek centralizovaného boje s chudobou a po těch 500 letech jsme zhruba na stejné úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy, pane Cílku, že ten problém je vlastně nechci říct možná až odvěký, pouze se prohlubuje nebo modifikuje tím, jak se mění ta naše doba?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, někdy těch chudáků je víc a jindy těch chudáků je míň, víte. A dneska ta situace toho současného světa není taková, že, já nevím, třeba na Kolínsku nebo na Opavsku, kde byl poslední středoevropský hladomor relativně nedávno, koncem 19. století, že jo, by ty lidi přišli do města. To dělají tak maximálně ty bezdomovci, protože by se neuživili, že jo, na venkově, ale dneska je to tak, že do toho města přicházejí ty chudáci z těch jiných zemí, z toho Blízkého východu, kterej je, kde jsou doopravdy zase ohroženi víc tím klimatem. Nechci se dneska moc bavit o politice, jo, protože právě abysme zůstávali v takovém tom možná ještě základnějším nějakým jako poznání světa, a to jsou ty zdroje, to je ta voda a to je to, to je to podnebí. Ano, víte, já, to bylo ještě dávno před Charlie Hebdo, jsem vnímal takové ty demonstrace proti islámu, jak byly třeba v Drážďanech a podobně, právě ve světle toho, jestli se nejedná kromě toho odvěkého soupeření islámu a křesťanství taky vlastně o to, že ti bohatší lidé odmítají ty chudáky, protože mají tu historickou zkušenost, že to je problém vždycky, jo, že jsou to ty nemoce, kriminalita, jo, to všechno je popsáno, je to hrozně zajímavý vlastně, naprosto moderním způsobem v těch pramenech z toho 16. století. Takže možná jako i v těch demonstracích já vnímám tenhle ten sociální prvek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem se podle vás liší ta chudoba, řekněme, v renesanci, o které jste se zmínil, a ta současná?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Asi v počtu lidí. Víte, když jdeme od toho vrcholného středověku někdy až do toho 19. století a vnímáme výpočty, kolik lidí bylo chudobných, ono to hodně závisí na definici, tak jako já bych řek, že skutečně jako chudobou bylo pravidelně ohroženo víc jak 20 % městské populace v těch minulých stoletích. Z chudoby bylo vyloučeno zase tak jako maximálně 20 % populace a někdy za špatných let nebo za válečných let to byly možná až dvě třetiny populace, které se nějakým způsobem doopravdy musely starat o to, aby bylo co jíst a čím topit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U nás, když se podívám do statistik, tak je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením 15,4 % obyvatel. Ukázala na to nebo to byl i jeden z důvodů, proč se konala koncem roku Národní potravinová sbírka. Tam se pro lidi v nouzi vybralo 173 tun potravin.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, to je jednorázová akce. Víte, těch 15 %, já nevím, jestli to odpovídá skutečnosti nebo ne, protože to je doopravdy metodika výpočtu, ale ručím za to, jenom co vím ze své zkušenosti, že těch chudých lidí kolem nás přibývá. On se tím pěkně zabýval polský diplomat, že jo, a politik Bronislaw Geremek, on napsal knížku, která vyšla i u nás pod titulem Slitování a šibenice, a on tam má kategorii stydliví chudí. A to jsou lidi, který potkáváme každej den, který občas doopravdy téměř nemají co jíst, ale stále ještě někde bydlí, chodí prostě v čistých, byť postarších šatech, a my vlastně nevnímáme až moc prostě, jak jsou chudí. To znamená, část, součástí naší kulturní identity je být úspěšný. To jsme si navykli pod vlivem těch Američanů a kdo je chudej, jako není úspěšnej, že jo, takže u nás je taková tendence tu chudobu skrývat. A ono vlastně není co skrývat, protože ono se často nejedná o selhání těch lidí, ale o selhání toho systému. A k té renesanci, prostě jako důležité je, že v okamžiku velkého ekonomického růstu a technologického růstu společnosti v tom 16. století se vám zvyšuje počet chudých. A Británie nebo USA, jo, mají něco podobného. To znamená v okamžiku, kdy se třeba v Británii, já nevím, třeba za 30 let zvýšil hrubý národní důchod dvakrát, tak jim mezitím vzrostl i počet chudých, a to, když to řeknu ošklivě, i v bílé populaci. To znamená nejenom mezi přistěhovalci, tam víc ještě, jo. No, takže ono to vypadá tak, že vedlejším, zase možná říkám teďka příliš jako striktně, ale já to takhle řeknu, že vedlejším dopadem nebo vedlejším důsledkem ekonomického růstu společnosti je zvyšování počtu chudých lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná už jste na to částečně odpověděl, pane Cílku, proč se čím dál více lidí tedy propadá do chudoby? Jak si třeba poradili s tímto fenoménem v již zmiňované renesanci a dnes? Jak umíme bojovat proti chudobě?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ukazuje se, že je to problém v podstatě zmírnitelný,k ale nikdy ne plně řešitelný, protože ta diskuse se právě zacyklí na tom zneužívání sociálních dávek a na tom milosrdenství, když to řeknu takhle, ale potom je jako nutné doopravdy s tím něco dělat. Ta britská zpráva, to Feeding Britain, Nakrmte Británii, je instruktivní v tom, že hledá prostředky. Jednou z nich jsou právě ty banky prostě s potravinama, jo, v sousedním Německu jich funguje trvale, tuším, že tisícovka, jo, možná dneska už víc. To znamená, už se nejedná o jednorázovou akci, ale už se jedná doopravdy o koordinovanou akci. A teďka do té koordinované akce se zapojují společnosti, třeba v Británii je to Tesco, prostě tam když viděj, že jim ty potraviny začínají procházet, tak je darují, jo. Ještě z toho mají určitou reklamu a tím pádem i ty okolní řetězce jsou nuceny jako přejít na tenhle ten humanistický diskurs a vlastně ta celá společnost se zlepšuje. Další věc, proč hodně lidí upadá do chudoby, je zase ta dluhová mentalita. To znamená ukazuje se, Britové ukazují, že tím, jak lidi nemají našetřeno, nemají ten polštář, nemají tu zónu, která jim prostě pomůže něco jako překonat, tak v okamžiku, kdy nemají peníze, si musí začít pučovat na ty lichvářské úroky. To je, prosím vás, jako doopravdy sociální problém, podle mě téměř kriminální problém všude v Evropě. Britové navrhují dvě věci. První věc je zavíst do školy povinnou ekonomickou výchovu, která by byla směřovaná nejenom na tom, jak porozumět ekonomice, ale jak se nedostat do problémů. To je jako první záležitost. A druhá věc je, že by mohly existovat státní banky nebo státem podporované banky, které by na rozumný úrok pučovaly těmhle těm chudým lidem i s tím, že prostě část těch peněz jako ztratí, ale vždycky je lepší to zkusit nejdřív jako pomocí, aby ty lid si mohli sami, než je mít na pracáku další roky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co navrhujeme my u nás v Česku? Jakou my máme pro to strategii?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já nevím, jo. Já jenom vím v týhlec tý chvíli, protože těch strategií je zřejmě hodně a ne ke všem se člověk jako dostane. Já jenom vím, že chudoba, jo, začíná být problémem i v České republice, přestože máme díky té bývalé homogenní socialistické společnosti i jako hodně málo chudých, jo, to je, jako to je jako furt jako dobrá věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale těch 15,4 % je docela vysoké číslo, řekla bych.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano. Podle jiných metodik, že jo, máme mnohem míň chudých než třeba, já nevím, v Německu, vyspělejším..

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také, promiňte, máme i takzvané pracující chudé, lidi, kteří pracují, chodí denně do práce, odvádí daně, a přesto vlastně žijí od výplaty k výplatě.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já jsem si jenom povzdychl, protože prostě ty lidi jako znám a vím často jako, v jakejch jsou problémech, a vlastně vůbec nevím, jak tomu jako pomoc. My jsme se mnohokrát na tohle to téma prostě jako bavili, že magistrát města není líný dát půl miliardy za sportovní halu, jo, a že tyhle ty peníze by byly využitelné jako mnohem lepším prostě sociálnějším způsobem. Ano, je to prostě tak velké kontroverzní téma už od té renesance s dlouhodobým řešením, že politikům se do toho příliš moc jako nechce, iniciativu přebírají nevládky všude v Evropě, jo, to je jako zajímavé. Naštěstí ty nevládky posléze si vybudují nějakou pozici takovou, že, že zasahují i do toho, i do té vlastně státní politiky. Ale stále já se nemohu zbavit toho šoku prostě ze zprávy, která v Británii, v té bohaté Británii prostě žádá takový typ společnosti, aby tam nikdo neměl hlad, jo. To bylo nemyslitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď hovoříme o chudobě materiální, známe ale také i chudobu duchovní, pane Cílku.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Známe, známe. Víte, ona se teďka chystá nějaká kniha o chudobě, budou to psát částečně teologové, profesor Ambros, takže doufám, že se o tomhlec tom dočteme víc. Pro mě ta duchovní chudoba je způsobena teda řadou faktorů. Především jako západní státy vlastně už jako nepotřebujete Boha, nepotřebujete nic moc duchovního, protože už prostě máte ty sámošky a já nevím, sociální a zdravotní pojištění. Ale hlavní příčinu, jo, já to zase řeknu svými jako laickými slovy, já ... dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ty příčiny duchovní chudoby nebo z čeho pramení?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Daří se nám dobře, takže se nemusíme starat o jiný, řekl bych, systém, který nám dává psychologickou stabilitu, a to je typicky náboženství, kromě toho, že nám dává nějaké vyšší prostě myšlenky. A nemusí to být náboženství, může to být určitá forma kultury, taková ta, která dává útěchu a krásu. A já ten hlavní důvod téhle té naší současné chudoby duchovní vnímám v rychlosti doby. A víte, byli jsme teďka v Jeruzalémě a jak jsme si nahrávali ty všelijaké zvuky těch různých poutníků, tak jsme si nemohli nevšimnout, že ty hodně staré církve, jako Habešani nebo Syřani, mají hodně dlouhé bohoslužby, třeba tříhodinové. A je to doopravdy proto, že řečeno tedy slovy středověkého filozofa, jsou nějaká vnější světla, která pomalu pronikají do vás, tam máte nějaká vnitřní světla, nějak se otáčí třeba jako sluneční soustava, Boëthius Manlius, a to, co pomalu vpustíte dovnitř, jo, že to světlo to je kontemplace, to usebrání je pomalé, je pomalejší než světlo intelektu, takže to chce čas, než dostanete zvnějšku, jo, obrazy, divadlo, hudbu prostě nějak jako do sebe, a tam jsou nějaké hlubší emoce, mezi které patří třeba spokojenost se životem, jo, nebo takový jako usebrání, jo, nebo takový, takovej jako mít jako kontakt sám se sebou, jo, tak a tam to nějakým způsobem ty světla na sebe naráží nebo já nevím, co dělají, jo, a vzniká nějaká nová situace, a to je ta vnitřní situace, je tam nějaká možná vnitřní pravda, kus, která je společná všem. Říká to, říká to Bonaventura teda tohlec to, jo. Takže já tu chudobu vnímám tak, že jsme zahlceni informacemi, která po nás vlastně sklouzávají, a nemáme čas na vnitřní život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak souvisí ta duchovní chudoba s tou materiální, pane Cílku? Pokud souvisí.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Určitě musí nějakým způsobem souviset, protože se objevuje zároveň nebo se objevuje, objevuje se vedle sebe. Ano, já myslím, že to je tím, že tím, jak dáváte důraz na ty vnější věci, tak dáváte příliš velký důraz na peníze, jo. Teďka to není proti penězům. Peníze jsou skvělá záležitost. Ale v okamžiku, kdy se něčemu věnuje příliš velká pozornost, alkoholu, penězům, nebo já, abych to zase nepřehnal, že jo, tak, tak se vám jako právě jako deformuje ta, ta pozornost, ty důrazy, důrazy na ten život. Já to řeknu jinak, jo. Mnoho diskusí v současných médiích se týká toho, kde ušetříme, jaké peníze jsme ztratili, ale velmi málo diskusí je třeba právě o, o tom, kdo jsou Češi, jaká je naše sociální struktura, co si myslíme, kam směřujeme, co bychom chtěli, jo. To znamená, my se víc teďka věnujeme těm ekonomickým záležitostem než těm sociálním. A ty sociální záležitosti nás, by nás prakticky určitě vedly jak do sféry kultury, tak do sféry náboženství. A může to být osobní náboženství, jako neorganizované, jo, může, můžou to být právě takový jako, jako, řekl bych, bohatý život nebo můžete si pak vybrat ze stromu, který má mnoho větví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to období, řekněme, duchovní prázdnoty se nějak jako cyklicky opakuje?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Indové v to věří. Já jsem teďka jako v diskusi právě s člověkem, který věří na to období Kali Yuga, že jo, to znamená takový to období toho zmaru. Říkaj, že oni jsou si, nejsou sami si jisti Indové, někdo říká, to skončí za 70 let a jiní Indové říkají, to skončí za 420 tisíc let. Takže není v tom žádná jako žádná shoda, ale oni používají pěknou metaforu, které teda věří jako doslova, a to je to, že jsou období, kdy celá planeta je dál vzdálena od svého od nějakého svého středu nebo od duchovního středu. A v okamžiku, kdy jste hodně daleko od toho středu, tak ztrácíte tradici, ztrácíte hodnoty a ztrácíte právě schopnost poznání. A oni říkají ano, v takovém období sice už ten člověk nebo to lidstvo nebo ta společnost jako celek není schopná jako třeba ve středověku toho duchovního poznávání, ale je stále schopna uctívání, je stále schopna jako přilnout srdcem k něčemu dobrému, jo, a takže je tam jiná strategie pro tohlec to stávající období.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se tedy vzdalujeme, najdeme cestu zpět, pane Cílku.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, určitě. Jako ty světy jsou pravděpodobně cyklické. Nebo řekl bych to jinak. Většina civilizací většinu minulých tisíciletí prostě věřila tomu, že se střídají cykly, že svět nějakým způsobem začíná, nějakým způsobem končí a že ten konec je to obrácení, ta transformace. I to slova katastrofa znamená to, že když jdete vlastně kružnicí, tak přijdete na začátek té kružnice nebo může to být spíš spirála v našem pohledu a dáváte se vlastně na další cestu, jo. To znamená, je tam nějaké transformační období, ale ta cesta zpět se pochopitelně najde vždycky, ta tady je odjakživa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde v tom, řekněme, mezidobí hledat a najít oporu?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já si myslím, že to každý ví a že to je vlastně v tom klidu, jo. Kéž bychom to teda dokázali, kéž bych to dokázal já sám. To znamená, zklidnit ten život, jako omezit kontakty, omezit počty mailů, což často jako, jako nejde, že jo. Omezit telefony, udělat si dny, kdy jste sama nebo s rodinou nebo v přírodě, jo. Vymezit si odpoledne na dobrou výstavu třeba, jo, nebo na dobrý koncert. To znamená, já myslím, že to začíná těmito malými kroky a postupně vlastně zjistíte, jestli vás baví víc klasická hudba nebo jazz nebo já nevím prostě. Nebo jaké divadlo, no, tak za tím pomaloučku jdete podle toho, k čemu máme dispozice a kam vás tam, kam vás povaha táhne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mě ale například trápí ta materiální chudoba, že se vracím vlastně na začátek?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Tak je všecko obtížnější, ano, jo. Pak doopravdy ztratíte, řek bych, energii celého života. My to teďka máme jako v příbuzenstvu, že jo, to je, zase nemůžu vlastně mluvit do detailu, jo. Ale pokud jako mladý člověk má třeba hypotéku, jo, a do toho přijdou nějaké prostě rodinné problémy, tak vy vnímáte, že dalších 20 let stráví tím, stráví strachem o to, aby byl zaměstnán a vydělal dost peněz na své děti a na splácení domu a tím pádem ztratí většinu energie, kterou měl do života toho elánu, z nichž část energie byla určena na tu kulturu, na ten vnitřní rozvoj, že jo, na, já nevím, na to vnitřní bohatství, jo, a když bude mít štěstí, tak za 20 let pošramoceně vlastně tohlec to splatí a bude mít pocit prázdnoty, protože nerozvinul tu vnitřní stránku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde právě tito lidé mohou najít nějaký bod, záchytný bod?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, dneska mi dáváte hrozně složité otázky, o kterých já jsem vlastně ani pořádně jako nechtěl vlastně mluvit, protože právě cejtím tu závažnost a tu neschopnost na ně, na ně dobře odpovědět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, to jsou možná ty problémy, o kterých bychom se měli ve společnosti více se jimi vlastně zabývat?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já si myslím, že v tomhlec tom i v tom mediálním životě potřebujeme víc pozitivních postav, takovejch těch kreativních psychologů, srozumitelných filozofů, teologů, kteří nezamrzli v 19. století, ale rozumí současnému světu. A to jsou lidi, kteří mají prostě určitou jako moudrost, určitej nějakej vnitřní prostě statut a jsou schopni tím, čím si oni sami prošli, řekl bych, v tom dobrém nakazit ty ostatní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, pane Cílku, snad to není další těžká otázka, nějaký stmelující prvek v naší společnosti?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ta britská zpráva, to mě jako velmi překvapilo, to Nakrmte Británii, hned na první či druhé stránce jako konstatuji, že se ztrácí tradiční nebo běžný tmel společnosti a že se ztrácí od rodiny už, jo, to znamená způsob, jak lidi drží pohromadě, jak si navzájem vlastně pomáhají. Víte, ono to zase je takový jako klišé, který prostě slýchávám. Asi to doopravdy hodně věcí začíná klidným rodinným životem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to by byl jeden z možných receptů?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, ne. To je určitě naprosto ten základní recept, jo, protože prostě my ty děti, že jo, vnímáme, jak si přináší problémy už do mateřské školky a jak se pak ty problémy prohlubují na základní škole, jak vrcholí v pubertě vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže pryč od konzumu, mamonu zpět k rodině, k těm tradičním hodnotám?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, konzum a mamon jsou skvělý věci. To bysme si měli jako udržet aspoň do určitý míry, ale jenom právě znát tu míru prostě, kdy začínají přinášet, řekl bych, dobro a uspokojení a začínají škodit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy asi uspokojení nacházíte i na vašich cestách, třeba jak už jste se zmínil o Jeruzalémě.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
To by bylo zase jiné povídání. Já mám, já to mám v přírodě a v knihách většinou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak o tichu a jak se točí ticho a jak se vnímá příště s Václavem Cílkem. Já vám děkuji za dnešní rozhovor, mějte se hezky.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Dobrý poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.