Přepis: Jak to vidí Václav Cílek - 2. října

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je pan Václav Cílek, geolog, filosof, spisovatel, dobrý den. A také autor Atlasu pískovcových skalních měst. Tak začneme u toho pískovce, pane Cílku, jakou roli hraje v naší krajině a nejen v naší. Vy jste nedávno vlastně měl takovou pískovcovovu výpravu.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Pískovce jsou důležité pro to, protože stavby a sochy z pískovce jsou typické v podstatě pro celé Čechy. I v těch místech, kde ty pískovce se nevyskytují a z českých pískovců byla postavena nebo v českých a saských jako z pískovců bylo postaveno část Drážďan, Hamburku, Berlína a dokonce pískovce z labského údolí byly vyváženy až do Dánska, do Kodaně. To znamená, my jsme jako s tím s pískovcem spjati, jednak jako s přírodou od těch Prachovských skal a Českého ráje, až po ty všechny vlastně sochy, které mám. Já si často uvědomuju rozdíl, mezi mramorem anebo pískovcem, jak ten mramor umožní takovou jemnou modelaci, takovou antickou, takový jako realismus. Líbezný nebo dramatický, tak ten pískovec většinou vyžaduje jak je hrubý nebo jakou zkratku, expresy. To znamená, samotný materiál vlastně jako médium vám určuje, jak to umělecké dílo, ty sochy na Karlově mostě, když to takhle řeknu, na nás budou působit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se podíval, mimo jiné do Hořic. Tam je vlastně proslulý kámen, pokud se nepletu.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Ano, jeden z našich nejslavnějších pískovců je v Hořicích, vřele doporučuji za návštěvu, nad Hořicemi je malinkatý vršíček, je to vršek svatého Gotharda, je tam jeden kostelík původně románský, bývala tam zázračná studánka, nebo aspoň pověstná studánka, a na hřbitově je obrovské množství náhrobků, a já se zase procházel ty náhrobky a zvláštní věc je ta, že když máte náhrobky z první poloviny 19. století, takové ty biedermayerovské, tak mají vždycky takový ten úsměv, jakoby ten vztah lidí ke smrti byl jiný, zatímco v tý druhý půlce 19. století a zejména tedy do toho 20. století se hodně objevují náhrobky, kde je vyjádřeno jako žal, hoře, zdrcení zármutkem, je tam doopravdy vidět jasný psychologický posun. Zároveň na vrchu Gothardu je pískovcový vstup na nový hřbitov a to je něco, co vlastně kdyby to bylo na pražském Slavíně, tak je to jedna z ikon Prahy, je to obrovský, nádherný, víceméně nějaký novorenesanční, když je to z pozdního roku 1900 vlastně vstup, je to takový jako maloučko zapomenuté místo, vedle je tedy park se sochami, ale jako nejkrásnější je ta část s tím kostelíkem a s tím starým hřbitovem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vypadá to, na té polské straně?

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Ano, odtud vlastně můžete jet dál do teplického skalního města na Adršpach, to jsou takové jako velmi krásný, ale jako hodně známý části pískovcových oblastí. Velmi hezké jsou Broumovské stěny a zejména teďka když je mlha, tak je tam taková ta barokní kaple Dienzehoferova zvaná hvězda v podobně jako hvězdy, ta tam stojí na místě, které bylo daleko vidět, takže skrze tu hvězdu a skrze lucernku, která nad ní plála, se orientovaly povozy, aby trefily vlastně přes tu zvednutou vestu, to znamená to strmé údolí těch Broumovských stěn. A o kousek dál se dostáváte do těch Gor Stolovych, do Stolových hor na polské straně, to prochází naprosto průběžně a tam je hrozně příjemné to, že ty pískovce jsou dosahují výšky až okolo 900 metrů nebo dokonce nad 900 metrů. To znamená, jsou to jedny z mála pískovců, pak je to ještě na děčínském Sněžníku, které mají podhorský ráz, se zakrslými borovicemi, takový dokonce něco mezi klečí a borovicí blatkou a na té polské straně ono tam někdy bývá dost turistů, protože Poláci jsou velcí turisté a těch hor mají méně než my, tak je jednak samotný masiv těch Stolových hor s dalekými výhledy, jsou to takový úplně jako rorajman, my to připomíná někde ve Venezuele, ty ztracený světy, ty vyzdvižený plato a je tam jiný život a jsou tam rozsedliny a fantastické tvary pískovců, je to velmi krásný. Potom hned takhle o pár kilometrů vedle je oblast, která zasahuje u nás a to jsou oblasti skalních hub. Zase my jsme tam byli v tomhle tom počasí, kdy je tak jako mlžno, proházíte lesem, ve kterém jakoby vyrostly pět, osm, deset metrů vysoké skalní houby, kterých je tam několik stovek a působí to tak úplně jako surrealisticky, zase jako máte pocit jako z jiné planety, a ještě na té polské straně je to třetí významné pískovcové místo. Ono jich je hodně, ale já to takhle zkracuju, a tomu se říká Bledné skály, to bledné znamená bloudivé. A je to takový jako labyrint poměrně nízkých skalek, které jsou od sebe vzdáleny třeba jen půl metru nebo jen metr, takže se a jsou často převislý a dole je voda, ale jdete po nějakých haťových chodníčkách, takže to docela jako dobře jde, takže se vlastně prodíráte bludištěm malých skalek, malých skalních hřibů a zase máte jako pocit, že nejste v tomto světě, jako že jste doopravdy někde jinde. A ještě co pro mě bylo moc hezké, já už jsem si to ověřil teďka poněkolikáté, že když projdete tohle tou divočinou těch Stolových hor a zamíříte dolů, do těch Vambeřic, kde je tam velká barokní bazilika od Zenhofera, už tady je na polské straně, tak ten dojem z té přírody a z toho barokního pojetí světa se vám tam nějakým způsobem jakoby spojí. Já to neumím dost dobře popsat, ale jako měl jsem pocit,že toto poutní místo jsem lépe prožil díky tomu, že jsem šel přes ty hory a že potom i ty hory, že něco jako z posvátnosti toho místa, což je doopravdy to baroko takový to, že padlo i na tu krajinu, která k tomu poutnímu místu vede. Takže se mi doopravdy osvědčilo tohle to propojení. Jinak na té české straně soubor těch devíti nebo deseti kostelů od toho Dienzenhofera od obou Dienzenhoferů, kteří jsou často v krajině, každý kostel jiný, takže tohle je ta slavná broumovská skupina kostelů, která také stojí za pozornost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto nádherně podněcuje fantasii, jak vás poslouchám, pane Cílku. Hovoříme tedy o svým způsobem takovém pískovcovém euroregionu, protože máme Česko, sever, Polsko a také Českosaské Švýcarsko.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Českosaské Švýcarsko je podle mého názoru nejvíc monumentální krajina, jakou u nás máme. Jako ještě se mi líbí třeba monumentalita údolí Hoře pod Doupovskými horami. Ale česká krajina, on to už říkal ten pošťák v těch Čapkových pohádkách: Kam jdete, všude je to hezký. Takže česká krajina ať poškozená a tak dále, je přeci jen líbezná a malebná, ale většinou je malá, velikosti dosahuje jen někde. Takže typické je právě Českosaské Švýcarsko. Velký zážitek, vy jedete do Nakléřovského průsmyku, to je část Krušných hor mezi údolím Labe a vyšším hřebenem Krušných hor, to je to místo, kudy šly všechny ty armády a vedly kupecký cesty. A z toho Nakléřovského průsmyku dole ještě většinou jako je mlha, vidíte jednak panorama Milešovky a Kletečné, ale rozeznáte i Hasenburg, což mě jako překvapilo, takže vidíte hluboko do vnitrozemí. Já se nedivím, když se ten Kašpar David Fridrich, že ho to táhlo podívat se, co je ještě za Milešovkou dál, až k tajemnému městu, aspoň pro Němce v 19. Století, k tajemnému městu k Praze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že i Andersen Hans Christian se někde toulal právě tou krajinou a možná jedna dvě pohádky také inspiraci našel v tomto kraji.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Já se nedivím, tohle to je krajina, která jako inspiraci vzbuzuje, když se podíváte na východ, tak na obzoru vidíte Ještěd, vidíte Ralsko, kus jako Lužických hor a když se podíváte k severu, tak už uvidíte, jak velká pískovcová pláň se sklání ke Königsteinu dál k Pirně a pak už jako tušíte, že nastanou německé nížiny a že vlastně, že kdyby bylo lépe vidět, tak dohlédnete až někam k Severnímu ledovému oceánu. Takže jako hrozně pěkný rozhraní úplně jako jiný pohled, člověk chodí po těch Čechách a ty pohledy jako ty pohledy jako sbírá, ale tento pohled na Čechy, kdy vidíte zároveň i tu druhou stranu do toho Německa hodně překvapila hrozně se mi líbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obě strany česká i německá, respektive saská, to Krušnohoří usilují nebo společně podívají nominaci na zápis Seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Já se tomu vůbec nedivím, já jsem byl nedávno poprvé na Köngisteinu, což je zase místo, které bylo dlouhou dobu součást českého království, první zmínka z doby Václava I., Němci se do dneška chlubí, že tam pobýval Karel IV., že nechal jako rozšířit ten Königstein. Vůbec mě jako přijde, jak ty krajiny přesahují, jak neznají ty státní hranice, že prostě jako je hloupost považovat za naše krajiny jenom to, co končí státní hranicí. To jako doopravdy, pokračuje dál, pokračujete dál, třeba na jihu do toho Waldviertelu, nebo ve východních Čechách do Klodzka anebo tady do kusu Saska až o Míšeň, která také byla česká. Takže na tom Königsteinu oni se chlubí tím Karlem IV. Co to je? Je to takový jakoby obří suk, který je 200 metrů vysoký, ze strany labského kaňonu je krásně vidět do údolí Labe, je tam několik fází opevnění, většinou tedy od 30leté války nebo od 16. století, mladší takže z těch středověkých partií není vlastně vidět nic. Jsou odtud nádherné výhledy právě směrem do labského údolí na děčínský Sněžník a na hřeben Krušných hor. Mně to přišlo být jako taková perla. Další podobná perla je kromě toho Eubien, který také leží 5 až 7 kilometrů za hranicemi, tedy směrem do Lužice a to je také místo naprosto jedinečný. A my bychom se na tyhle místa neměli dívat jako na místa německá, ale na místa společné historie, na místa která dílem patří k nám samotným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se v našem povídání dostali do Saska, do Krušnohoří, tak na německé straně průzkumné vrty nedávno potvrdily bohatá naleziště cínu. Je to region, kde se těžilo stříbro, uhlí, celá řada dalších nerostů. Jak vy vidíte, pane Cílku, budoucnost hornické profese?

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Ono se to celé odehrává okolo komodit. Komodity, to je něco, co je určeno jakostí, procenty obsahu železa nebo zlato 24 karátů, nebo určitou kvalitou pšenice. Komodity jsou v zásadě trojí, to znamená, nerostné a potom energetické suroviny a potom potraviny. U nás máme v podstatě těžíme hlubinným způsobem právě jen to uhlí. Jsou nějaké drobné výjimky, dobíhá uran, a takže budoucnost hornictví u nás závisí zejména na uhlí. A co s stalo s uhlím? To je také zvláštní věc, víte, asi za celý vývoj situace současné, včetně Dolu Paskov. Já jsem na Dole Paskov fáral před několika lety, pamatuji se, jak v hloubce skoro tisíc metrů byla sloj velice kvalitního černého uhlí až antracitu, které měla méně jak metr. A já jsem si tehdy jako kladl otázku, jak je vůbec možný, když vidíte, kolik železa, výztuže, ten transport, a tisíc metrů nahoru, jak vůbec ekonomicky je tohle to jako zvládnutelné. Tehdy to bylo zvládnutelné kvůli Číně. Čína je dneska největší světový těžař, ale také zároveň dovozce uhlí. Uvádí se, že Čína spotřebovává 48 % jako vytěženého uhlí spotřebovává tedy 50 % cementu, 40 % mědi. Kdyby nebylo obrovského rozvoje čínské infrastruktury po roce 2000 někdy až 2002. To je takový velký zlom, tak pravděpodobně myslím, že Pskov by byl zavařený krátce po roce 2000. A teďka dochází k tomu, že ty komodity mají určitý cyklus, někdy se tomu říká super cyklus a to spočívá v tom, že máte období třeba obnovy po válce nebo velkého rozmachu, třeba v Americe, takový jako záchvěvy vysokých cen komodit jsou 1860 a 1870 a souvisí s rozvojem USA. Další velké výrazné zdražení komodit je rok 1922. Je to oprava Evropy po první světové válce. Těch prvních několik let jste vůbec rádi, že jste rádi, takže se nastartuje taková ta nová doba s nějakým zpožděním. Podobně i po druhé světové válce ten velký růst cen, k němu dochází až v roce 1952, potom k dalšímu, pak ceny stagnují, myslím, že většinu 20. století ceny komodit, teďka se zase budeme bavit o tom uhlí, energetice a o kovech, klesaly, dokonce se uvádí, že v reálných cenách ten pokles byl za celé 20.století možná až 70 %. Pak přichází ropné šoky 70. a 80. let, ty rozkolísají situaci, pak se zase ceny nějakým způsobem stabilizují a v tom roce 2000 nebo 2002 následuje nejvyšší jako nejrychlejší růst cen, vůbec za tohle to sledované období u komodit. Zdá se, že je to vlastně tažené Čínou. Já to nechci zahltit číslama, ale ono je to tak, že budujete nějakou zemi, budujete metro a železnici,takže spotřebováváte velké množství cementu a velké množství železa a pak v určité chvíli třeba pražské metro je dobudovaný a tak tu a tam otevřete nějakou novou zastávku. Takže v určité fázi budování, to je ten komoditní cyklus, najednou se vybudují kapacity, je hodně horníků, a už je mnohem menší odbyt vlastně. Takže typický příklad se uvádí, že Spojené státy americké, tuším rok 1974 spotřebovaly nějakých 600 kilogramů železa na hlavu a rok, dneska jsou na nějaké třetině tohoto množství, protože sice USA se nějakým způsobem neustále rozvíjí,ale už to hlavní je hotovo. Naopak Čína v roce 1974 spotřebovávala, měla jako zhruba spotřebu 20 nebo 30 kilogramů na hlavu a rok, nic. Dneska má nějakých 450 skoro 500. To znamená, křivka v USA je klesající, protože společnost je hotová, křivka jdoucí v Číně teĎka je strmě stoupající, ale zastavuje se. Zastavuje se, protože jednak infrastruktura je hotová a jednak ona se ta čínská města hrozně zadlužila, takže se bojí dalších velkých investice. Neustále se bude investovat dál, protože přibývá lidí a ti musí někde bydlet, ale to hlavní, zdá se, že je za námi a nebo že vlastně brzo Číně dojde dech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych se s dovolením obrátila. To jsou všechno ty zajímavé a důležité souvislosti. Vývoj vlastně těch globálních cen komodit. Ale kdybychom se vrátili na Ostravsko, tak se hovoří vlastně o tom, jestli má cenu, co se týče Dolu Paskov, prodlužovat agonii, ale když hovoříte o tom vývoji cyklickém, můžeme také hovořit o agonii, kde máme jistotu, že se ta situace za pár let nezmění? Můžeme zcela vyloučit, že se ta těžba jednou vrátí nebo nevrátí?

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Víte, ta situace je hrozně zejména v energetice nevyjasněná. A je nevyjasněná proto, protože zemní plyn byl poslední dva roky zlevňoval, nyní začíná zdražovat opět. To znamená, de facto, cena plynu do značné míry ovlivňuje cenu uhlí, protože mám-li budovat tepelnou elektrárnu, tak se rozhoduji nad tím nebo oním. Dál vůbec není jasné, jak to bude s emisními povolenkami, jak to bude s uhlíkovou daní. A těchhle těch, a také se neví, jak to bude s jadernou energetikou, takže těch neznámých ve hře je velké množství a to vede k tomu, že investoři čekají, protože dneska je hrozně jednoduché se splést, vrhnout se na plyn a on zdraží. Nebo vrhnout se na plyn, počítat s tím, že se zdraží, ale on zdraží mnohem víc, protože ho potáhnou ceny ropy kdykoliv může dojít k nějakému kolapsu nějakého státu, Írán, Irák, je k ohrožení těžby a rozjede se vlastně ta panika, nebo naopak vlastně se může ukázat, že mnohem lacinější bude vyrábět tu elektřinu v dostavených jaderných blocích. Ale výsledek téhle situace, tohoto váhání je to, že se málo investuje do technologií a kdykoliv potom dojde k tomu, že se zvýší poptávka, tak nějakou dobu trvá vlastně než tu poptávku zejména v tom hornictví jste schopni jak to uspokojit, takže výsledkem doopravdy teďka je taková ta, jak si nevím rady s mnoha věcmi, tak v tý energetice je příliš mnoho neznámých, ceny plynu, ceny jádra nebo jaderné energie a ekologie, zvláště tedy po zprávě IPCC, takže se čeká. A máme uhlí černé a hnědé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou roli hraje nebo hrají tato černé a hnědé uhlí právě v surovinové politice státu?

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Musíme se vrátit do Ostravy. Ostravské ložisko je z větší části vydobyté a doopravdy to Ostravsko-karvinský revír to k čemu dochází, je víceméně nějaká dobírka. Optimální by bylo, já bych si přál, kdyby tam těžba, třeba v nějakém redukovaném množství, mohla pokračovat další dva nebo tři roky, protože mezitím by se jasněji ukázalo, kam půjdou ceny uhlí, jak jsem říkal, můžou padnout nahoru ale můžou také vzrůst. Analytici v tomhle tom se různí, většina z nich očekává spíš pád cen pro další dva roky, ale v měřítku pěti let třeba už zase počítá s růstem cen, ale nikdo to neví a všichni to přiznávají,že to takhle je, na druhou stranu, doly jsou v rukou soukromého vlastníka, tomu není možné nic předepisovat, ale také jako soukromý vlastník těžko může chtít na sátu, když se s ním nedělil o zisky, aby ten stát se s ním dělil o ztráty, to také není fér. Takže situace v černém uhlí je nevyjasněná. Situace v hnědém uhlí je taková, že my to uhlí potřebujeme jednak na výrobu tepla a na výrobu elektřiny to teplárenství je hodně důležité, protože Česká republika má jednu velkou výhodu a to jsou ty centrální výtopny. To je doopravdy sen tedy pokud by ty výtopny byly v dobrém stavu. Dále se vyrábí elektřina z hnědého uhlí za poměrně nízké ceny a často v zařízeních s nízkou účinností. Já se bojím, aby ta debata nebyla moc technická, ale snadno si představíme, že když nějaké zařízení má účinnost 60 % a to současné 30 %, takže spotřebujeme polovinu uhlí, to znamená,je možné vyrábět elektřinu z uhlí,ale je nutné to vázat na nějaké kvóty, aby nám to uhlí nějak vydrželo a zároveň na účinnost toho zařízení, protože pak může dojít k tomu,že vytěžíme uhlí, spálíme ho v zařízení s účinností 30 %, zůstanou nám doma ekologické dopady a vyvezeme čistou elektřinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stavíme se k uhlí, pane Cílku jako ke strategické surovině? Když se podíváme na naši státní energetickou koncepci.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Víte, zatím se k tomu tak jako moc nestavíme, ale já si myslím, že na vině je zřejmě jako špatná privatizace, která proběhla začátkem 90-let, ale tehdy také všechno vypadalo optimisticky, takže to vypadalo tak, že ekonomika se bude rozvíjet a když nebude uhlí, tak ho holt dovezeme odněkud a ta situace nenastala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem americký investor Jeremy Gredem tvrdí, že světu dojdou potraviny, že zdroje budou čím dál dražší a dražší a nad tím vším se vznáší klimatická katastrofa. Mimochodem investor předpověděl internetovou bublinu, poté bublinu hypotéční. Na kolik a s jakou vážností bychom měli naslouchat podobným predikcím?

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Poměrně s velkou vážností. Oni se pravděpodobně nikdy nenaplní v tomhle tom. Když se podíváte do původní zprávy, tak ta je mnohem vyváženější, ale média z toho udělají tu bernou stránku, kde tedy je slovo katastrofa v každém třetím odstavci. Nicméně doopravdy jako velké nebezpečí tohoto světa jsou komoditní šoky a ty se v první řadě týkají potravin, o tom bychom si zase, jednoduchý příklad, tuším že v roce 2000 cena rýže nějakých 160 až 180 dolarů za tunu. V roce 2008 po šoku z neúrody 1100, maximální cena, pětinásobek. Dneska ty potraviny jsou většinou na dvoj až trojnásobku ceny oproti roku 2000 a komodity jsou většinou na dvojnásobku. Měď je na trojnásobku a podobně. To znamená, v určité chvíli to ekonomika přestává zvládat, dlouhou dobu to zvládá, pak to přestává zvládat. Ano, tomuto světu hrozí prostě komoditní šoky spojené s tou cenovou volatilitou, to znamená s tím, že když něčeho je málo, tak ta cena se přestřelí hodně vysoko nahoru, pak padá a pak zase jde nahoru a celý tohle to kolísání má špatný vliv na investory, protože ti neví, do čeho jdou. Tak radši třeba neopravíte tu teplárnu, nezvýšíte, nemodernizujete, protože nevíte, budou povolenky na uhlí anebo bude dotace na plyn? To znamená, tady je nevyjasněný zejména to ekonomicko-právní prostředí, kolem toho, který trošku zabraňuje té další perspektivě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Václav Cílek, geolog, filosof a spisovatel. Těším se na další návštěvu, mějte se pěkně, na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog, filosof, spisovatel
--------------------
Na shledanou.