Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 18. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je geolog Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jsou příčina 500leté dominance západní kultury a její současné stagnace. Jaké trendy budou formovat našich 25 let. Je možné a proč, že nedávná finanční krize tak silně ovlivnila Západ, ale Čínu jen minimálně. Především těmto otázkám se budeme dnes věnovat. Včera jsme si po celé republice připomněli 25. výročí sametové revoluce ...

Čtěte také

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
I vy vo tomhle tom chcete mluvit? Jo. Já jsem doufal, že se tomudle všemu jako vyhneme a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vždyť to víte, pane Cílku, že ...

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Že se tomu vyhnout nemůžeme. Já jsem se těšil, my jsme byli v sobotu, že jo, s kamarády jeskyňáři v cínovém dole Jeroným ve Slavkovském lese, kde došlo k objevu nových prostor, pak v masivku Krudum, kde je takovej jako zázračnej kopec a pod tím jsou ruiny prostě nádhernýho románsko-gotickýho kostela a vy na mě se Zemanem. Tak, tak povídejte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pročpak se Zemanem?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, protože to k tomu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Sklouzne dřív nebo pozdějc jako, jako dřív ke Klausovi a tak ..., dobrá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, jaký máte dojem, pane Cílku z těch včerejších vzpomínkových akcí, ale i protestů?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Heleďte se, já to jenom mohu říct osobně. Já jsem se vlastně snažil ničeho se nezúčastnit a to proto, že se snažím víc se dívat, nebo spíš mě to víc táhne do přítomnosti a do budoucnosti. Nicméně tato přítomnost zrcadlí minulost. I provedl jsem včera večer po sledování zpráv jako sebezpytování, abych si uvědomil vlastně jaký, jaká je moje pozice, že jo. Já jsem za toho socialismu dokázal nevstoupit do komunistické strany, ale držel jsem se v té šedé zóně, když vypukla ta sametová revoluce, tak jsem jezdil se studenty za, za horníky a hutníky a roznášel jsem revoluci. Po 14 dnech jsme měli společné vystoupení s Karlem Zichem, kdy on zpíval /nesrozumitelné/ a já jsem pochopil, že revoluce pro mě skončila. I vrátil jsem se dolů na geologie, kde jsem doma. A až dosud to bylo jako docela perfektní. Ale pak v pozdějších letech došlo k něčemu, čemu já, co já bych nazval buďto ukradená revoluce, nebo kontrarevoluce. Jo, to znamená, ta revoluce byla dělaná v tom, jakože chceme mít tu svobodu, to volný dýchání, ale taky slušný vztahy mezi lidma a slušný zacházení. A tu kontrarevoluci já vidím v okamžiku, vidím ji v okamžiku opoziční smlouvy, kdy jasně všechny tyhle ty ideály, nebo skoro všechny jsou dány stranou a nastupuje ten reálnej byznysplán. Politika jako způsob, jak jako vydělávat peníze. A tehdy mám pocit ukradení té revoluce a zároveň jsem jasně vnímal, že někteří z těch lidí, kteří tu revoluci ukradli, ji budou teďka oslavovat, protože koneckonců na ni profitovali víc. Takže jsem jako z těchto důvodů jsem byl jako velmi, jako zdrženlivý, sám pro sebe jsem si říkal, že do žádné další revoluce už nepůjdu, jo, vona je furt permanentně na spadnutí, jo, to, že včera lítaly vajíčka, neznamená, že za půl roku buď nebudou lítat dlažební kostky. To jako, to je, jako důležitý si uvědomit. Ale voni ty dlažební kostky budou asi dřív lítat ve Francii, si myslím, protože zadlužená francouzská vláda hodně hovoří o změně sociální politiky. To znamená menší sociální dávky a já se domnívám, že dřív nebo pozdějc, že lavírují na úzkém ledě a že dřív nebo pozdějc to vyústí v nepokoje v arabských čtvrtích totiž ve Francii. Takže tam já se bojím, jako ne této naší hry, jo, ne toho našeho happeningu, ale tam já se bojím skutečnýho konfliktu, teda uvnitř, uvnitř západní civilizace. No a takže já jsem dneska zastánce tiché revoluce, to znamená spíš přicházet s nápadama, s myšlenkama, nebo rozšiřovat nějaký prostě, pokud to vůbec jde, jako sféru poznání nebo reflexe toho, co zažíváme a toho, co jsme zažili, abychom si lépe a s menšími ztrátami uvědomili tu cestu dopředu, kterou nikdo z nás nezná teda je nutný říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane Cílku, že ta tichá revoluce už začala?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Tichá revoluce už začala. Určitě i viditelným důsledkem jsou volby. A kdyby to byly jenom volby v té České republice, že jo, tak to je takový jako, tak to není tak úplně průkazný, ale oni jsou to vlastně volby na Slovensku, v jiných, v jiných evropských státech a ty volby, proto já si myslím, že se posouváme do nějaké fáze, dejme tomu, páté republiky, jo, že čtvrtá republika byla ta nějaká po sametové revoluci a že teďka nastává něco jiného. A to něco jiného pro mě je to, že lidé si uvědomili, že mnohé věci za ně vlastně ty politici neudělají. Protože už jedou v takovým tom byznysschématu, když to teda řeknu velmi, nevím jestli elegantně, ale tak jako zastřeně teda, jo, a že pokud oni sami nevstoupí do politiky, takže to nikdo za ně neudělá. A tohlecto si začínají lidi uvědomovat, myslím, že prakticky všude v Evropě. A to, co schází, ale vlastně tomu budoucímu směřování, je ta myšlenka. Jako na čem to založit, jo? Jako v 19. století by to byl jazyk. To už teďka jako dost dobře nejde, už ta čeština je jako stabilizovaná. Dál by to byl, byla určitě ta česká krajina, že jo. Pak dál česká kultura. Jenže ta se nám tak nějak proměnila v tu, v tu kulturu globální jako víceméně. Jo a pak by to byly ty pojmy toho národu a vlasti a ty v tédlecté chvíli, po těch desetiletí zneužívání všech těchhle těch pojmů, zpolitikaření těchto pojmů, vlastně neumíme dost dobře uchopit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, pane Cílku, co bude formovat, jaké trendy těch dalších 25 let?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dalších 25 let podle mého názoru bude, budou formovat u nás nebo v Evropě nejvíc dva faktory. První faktor je ten, že Evropané pracují čím dál tím méně. Jo, právě jsme chtěli hovořit o tom Niallu Fergusonovi, který, významný americký historik, působí dneska na Harvardu, který napsal knížku, která mezi tím vyšla i v Češtině, jmenuje se Civilizace. A on v té knize Civilizace se zabývá tím, jak je možné, že kdybychom si vzali Evropu 1400 a Čínu roku 1400, tak jako co bychom viděli. Viděli bychom v Číně byrokratickou centralizovanou vládu, jako lidi, kteří dělají velké lodě, se kterými se vydávají na dálkové plavby, lidi, kteří vymyslejí nové technologie a rozvinuli střelný prach, papír, to nemusím todlecto jako vopakovat. A kdybychom se podívali na Evropu roku 1400, tak je slabá, je rozhádaná, jo, Francie málem kolabuje, válčí s Anglií, těžko se vzpamatováváme z příchodu epidemií, epidemie přišly kromě jiného taky proto, že v Evropě byl periodicky hlad, jo, takže kdyby tehdy ratingová agentura měla posuzovat Čínu a měla posuzovat Evropu, tak na Evropu by si nikdo nevsadil ani zlámaný pěťák. No, ale vo necelých 200 let pozdějc už ta situace je úplně jiná. Jo, naprosto miniaturní Portugalsko, jo, dokáže ovládnout Brazílii, angol..., prostě vobrovské jako obrovské vlastně koloniální říše. A Niall Ferguson se zabývá těmi několika faktory, které tu evropskou civilizaci vytvořily. A teďka, abych ještě odpověděl na tu vaši otázku, jeho podle mého názoru základní pozorování je to, že kdy se zamyslíme nad evropskou kulturou, tak se nám derou, já nevím, do hlavy taková ta jména Johann Sebastian Bach, jo, nebo prostě Picasso, nebo Dostojevskij, jo prostě ti vel..., ta velká kulturní díla. A von říká: to není v těch velkých kulturních dílech, to je v institucích. Jo, takže my, když chceme zjistit, jaká bude naše budoucnost, tak stačí, abychom se teďka podívali, jak funguje Evropský parlament, nebo jak funguje Ředitelství silnic a dálnic a z tohoto historického pohledu fungování institucí my můžeme vnímat, jaká bude naše budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vedlo k růstu Evropy?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
K růstu Evropy, podle Fergusona vedlo nějakých 6 hlavních faktorů. A především je to ta soutěživost. Ta kompetice, se postupně možná dostanu ke všem, ke všem z nich. A ta kompetice se projevuje třeba už jenom tím, že existují univerzity, že univerzity se přetahují o profesory, že postupně vznikají cechy, že kolem nás máme měšťany, celé to původně začíná, ale soupeřením, nebo spíše rozdělením moci mezi církví a panovníkem, ale postupně se to prostě rozvíjí tímhle tím jako dalekosáhlým způsobem. Na druhém místě Ferguson, já teďka řeknu zkráceně a pak se můžeme když tak vrátit k těm jednotlivým místům, věnuje, jmenuje vědu. Jo, von říká 1683 Turci se stahují od Vídně, nikdo jak netušil, že Osmanská říše od této chvíle začíná upadat, jo, protože ten nemocný muž, to bylo to Rakousko, to nebyla, to nebylo ty, to nebylo to Turecko, jo a Ferguson vidí důvod třeba, že existovali lidi, jako Isaac Newton, že prostě začíná se jako dovopravdy, že ta věda, přemýšlení o přírodě, vytváří předpoklady třeba pro nové typy vojenství, pro lepší kanóny, lepší pevnosti, ale zároveň také vzniká nový způsob mezinárodního práva, uvažování o způsobu vedení války, nové typy lodí, jo, takže je to, není to jenom vojenská věda, ale jsou to vobecně přírodní vědy, které pomáhají v tom rozkvětu Evropy. Na třetím místě, to je docela jako překvapivá věc, ale v podstatě logická, on má majetková práva. Takže v okamžiku, kdy máte jisté, že ten dům patří vám a že ten pozemek patří vám, tak se snažíte něco odevzdat svým dětem, takže pracujete na tom, začínáte dovopravdy jako, jako myslíte to vážně. Jo, možná pak se vrátíme k tomu, k tomu politologickému experimentu na těch obou Amerikách, nebo já to vlastně řeknu rovnou a ono to bude hned jasnější. Máme Severní a Jižní Ameriku, obě byly osídleny, nebo dobyty, nebo kolonizovány zhruba ve stejné době a z toho Jižní Amerika byla kolonizována Hispánci a Severní Anglosasy, když to teda takhle hodně zjednoduším. Byla tam i další etnika. A teďka, jaký byl rozdíl. Španělé vedli tu kolonizaci Jižní Ameriky jako vojenskou výpravu s cílem získat zlato. Jeli, jeli na lodích, byli tam v podstatě jenom vojáci, bylo velice málo žen, takže Španělé si pak brali domorodé ženy, měli jiný vztah k domorodým etnikům, ale bral..., ale jako víte, Jižní Americe zůstalo něco vojenského a kořistivého, to jsou ty junty, to jsou ty, to je to znárodňování, to jsou ty, jo, a to je jako, kdyby tam byl ten vtisk už toho Pizara a Corteze, od samého začátku. Naproti domu do Severní Ameriky jely celé rodiny. A jely z Francie, že jo, jely z Anglie, z Německa. Jely většinou ze zemí, kde, které byly přeplněné, kde bylo hodně lidí a kde bylo málo půdy. A ty lidi tam jeli proto, aby pracovali, aby získali půdu, aby získali vlastně pozemek. A tak se vlastně nastartovala úplně jiná tradice. Jo, v jednom případě ta, ta kořistivá válečná junta, znárodňování, na druhé straně ta tradice pracovat na svém. A k tomu pracovat na svém, že jo, tam začíná demokracie. Ferguson v podstatě, já jsem to slovo demokracie nikdy neměl rád, protože obsahuje příliš mnoho věcí a příliš jako se tím dá zdůvodnit, řek bych příliš mnoho rozmanitých mechanismů. Ale pokud Ferguson řekne naprosto jasně, že demokracie, to jsou majetková práva, to znamená, že to, co máte, skutečně patří vám a vaší rodině a osobní svoboda, tak z toho vyplyne, že abyste si zabezpečila tyhle ty dvě věci, tak musíte vymyslet takový volební systém, který zabrání znárodňování třeba. Jo, takže pro ty Američany, nebo Severoameričany všech etnik se stala posvátná svoboda, majetková práva a volební systém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovoříme o tom, co vedlo k růstu Evropy. Pro právě, pane Cílku, západní civilizace ztrácí dech nyní?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Myslím, že jsme příliš složití, příliš byrokratičtí, všechno příliš dlouho trvá, jo, teďka nedávno jsem byl na nějaké staré železniční trati s opuštěnými tunely a oni tam nasadili nějakých 12 tisíc lidí a za dva roky ta, v 19. století, tato náročná železniční trať byla postavena. Dneska ani, a aby tak dlouho, prostě by trvala delší dobu. A todle to je situace té, té rychlosti stavení a to vržení těch velkých zdrojů, to je situace třeba současné Číny. Takže první věc vidím v komplikovanosti této společnosti. V neprůhlednosti. Jo, jako tibetský mnich Trungpa říkal, že situace, které jsou jednoduché, jsou čisté. Jo, tak to si myslím, že ta jednoduchost je jako první věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je náš svět příliš složitý?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Udělali jsme si ho příliš složitým. A to z různých důvodů. Právníci si zavedli svůj vlastní právní jazyk, aby byli zaměstnáni, aby nikdo jiný nerozuměl a, a tak dále. To jako, to je, to je jako věc, jako, jako jinačí. Automobily jsou složité a všecko, všecko možné. To znamená prostě pro mě ochrana Evropy je návrat, jako jedna z věcí, návrat k jednoduchosti. Další věc, která teda rozhodně přispívá k tomu, že v té Evropě se něco děje, nějaký ten červ toho rozkladu je ta práce. Ferguson má jako jeden z těch faktorů etiku práce. A to je něco, co vzniklo hluboko ještě před protestanstvím, že někdy to protestanství se vnímá jako ten, ten protokapitalismus. A on ukazuje zajímavý graf, nebo popisuje, kdy naje..., jako jedna křivka je počet odpracovaných hodin a druhá křivka je počet lidí organizovaných v církvích. A ty křivky se navzájem kopírují. A vypadá to tak, že pracovat je hodnota, je křesťanská hodnota a to je ta modlitba a práce. A že obojí na sebe navzájem prostě nějakým způsobem jako souvisí. A tím, že jak ztrácíme obecně hodnoty západní civilizace, včetně toho křesťanství, hned se k tomu dostanu, tak ztrácíme i tu etiku té práce. Pracujeme třeba o 40-50 % méně než v Jižní Koreji, jo, to se jednou musí projevit, prostě, během do 10 let naprosto jako, jako jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změnila se tedy hodnota práce?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, změnila se to, že dneska čím dál tím víc lidí tu práci bere spíš jako nutné zlo, nebo jako zaměstnání, ve kterém je nějakou určitou dobu a že vlastně se realizují jinde mimo práci. Todle to se určitě vlastně v této civilizaci mění. Teďka, jak je to s tím křesťanstvím. Víte, vlastně v té Niallově knize je jedna z věcí, která mě nejvíc zaujala, je historie křesťanství v Číně. Jo, vono tam vždycky bylo pronásledované, dneska tam působí velmi mnoho, zejména protestantů, mnoho jako misionářů, počet praktikujících Číňanů je možná 120 milionů. To znamená je pravděpodobně větší než v Evropě. Ono se mezi tím křesťanství dovopravdy posunulo do Afriky, jo, do Latinské Ameriky a teďka do Číny. Jako kdysi se posunulo ze Severní Afriky, nebo z Blízkého východu k nám do Evropy. To je, todlecto je hrozně zvláštní věc. A když je zase tako..., provedená taková ta analýza, proč ty Číňané mají vlastně to křesťanství rádi, nebo proč tomu dovopravdy jako dávají takový jako důraz, oni si důvěřují. To znamená, tam je popis takovej, že ty Číňani říkají, já nemůžu věřit skorem nikomu, ale prostě svejm jako, svejm spoluvěřícím z těch církví věřím. Jo, takže jakoby i u nás, nebo na tom Západě ta krize tý církve je ta, že my té církvi vlastně už nevěříme, nebo možná nemáme důvod věřit. To je velmi jako, tohle je, todle je jako velmi taková jako zvláštní podle mýho názoru citlivá záležitost. No a těch příčin by se pravděpodobně prostě našlo víc. Jo, ale je nutné si uvědomit, jo a na to taky Ferguson jako, jako poukazuje, a to je ten zázrak na konci druhé světové války. Jo, všechno je zničený vlastně, svět ovládají na půl vojáci, v mnoha zemích nedochází k žádné denacifikaci, nebo k něčemu takovému a přesto ta Evropa dokáže rychle povstat. To znamená já i přes ten dnešní celkový jako dovopravdy frustraci lidí, jo, jinak se to prostě nedá nazvat a včerejší jako závody v házení vajíček jsou to jenom vlastně dokladem, jako i přes tu dovopravdy vzrůstající frustraci společnosti, která si žije docela jako dobře, vnímám, že jako kdykoliv sem může vpadnout dovopravdy silná, kladná jako nějaká nota, nějaká ta pozitivní evoluce, jak o tom kdysi mluvíval Karel Janeček, i když dneska by to bylo asi možná jinak, než, než on si myslel. To znamená, nic není ztraceno, jo, ale, ale nasouváme se do problémů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S Václavem Cílkem hovoříme mimo jiné o myšlenkách spisovatele Fergusona. O tom, jak uvažuje on o historii. Možná bychom mohli ty myšlenky vtěsnat do věty mimo jiné, že mnoho z toho, co děláme, přinese plody až za desítky let, pane Cílku.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, je to tak. Já jsem si to uvědomil. On tam popisuje poměrně ošklivý příběh, a to je německá koloniální politika. Němci se dostali ke kolonialismu poměrně pozdě a podařilo se jim v podstatě vobsadit jenom Německo, východní Afriku, Tanzanie, Keňa, Uganda, brzy pak ji teda, že jo, předali Britům a potom Namibii. A v té Namibii došlo zase k zvláštnímu a zajímavému jako vývoji situace a to je to, že tam byla povstání proti německé nadvládě a Němci to povstání hrozně krvavě potlačili. A nejenom, že je potlačili, oni začali vytvářet koncentrační tábory a dokonce minimálně v jednom případě, je popisován případ, že vlastně během krátké doby, asi jednoho roku zabili polovinu vězňů, tuším Shark Island, kdy tam bylo 1800 vězňů, oni během velmi krátké doby je povraždili. To jsme po roce 1904 zhruba. A teďka to vypadá tak, že aby Němci dokázali zdůvodnit vlastně, proč tohlecto dělají, tak si pozvali tu vědu, pozvali si eugeniku a začali vymýšlet tehdy, jo zase podotýkám, jsme před první světovou válkou, různé ty teorie těch méněcenných ras. A dokonce to dopadlo tak daleko, že teda v rámci vědy ty černošské ženy, to je popisováno, jak skleněnými střepy čistily lebky svých jako manželů a příslušníků kmene a ty lebky posílaly do Německa na rasové výzkumy. Jo a pak už se nedivíme tomu, že někdy v tom roce 21 se ke knihám o těchhle těch méněcenných rasách dostává Adolf Hitler a začíná je vlastně číst jako, jako s velkým zájmem. A že potom za té druhé světové války to vypadá tak, že ten model, který vyzkoušeli Němci v koloniální, ve své koloniální Africe, začátkem 20. století ve velmi malém měřítku, tak se vlastně rozvinul do té obludnosti toho holocaustu. A ono je možné ale jít ještě dál, když uvažujeme takhle historicky, že jo. Němci koncem druhé světové války měli hrozně málo pracovních sil. Takže existovala ta funkce těch totálně nasazených. Můj strýček byl mezi nimi a taky, taky zahynul potom na, na nemoci vlastně, jo těch bylo okolo 5 milionů, nebo víc. Takže Němci udělali takovej tu ve snaze vytvořit etnicky čistý germánský stát, tak vlastně vytvořili otrocký stát vlastně multietnický. A teďka, jo, von to Ferguson to takhle přímo neříká, ale co se děje, skončí druhá světová válka, že jo, multietnický stát se jako rozpadne, ale v 60. letech, někdy kolem roku 62 Němci najednou už nechtějí vykonávat ty špinavé práce. A tak jakoby se ta historická paměť vzpomenula na ty gastarbeitery, který tehdy byli otroci totálně nasazený, ale tentokrát oni to dají na jinou jako mnohem lepší demokratickou vlastně roli a začínají si zvát vlastně do Německa znova ty, ty jiné etnické skupiny a s tím výsledkem žijí do teďka. Takže já tím jenom chci říct, že my teďka můžeme tvořit součást budoucnosti, která může dozrát za 30 nebo za 50 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou roli bude hrát, pane Cílku, už jste se zmínil o hladu, migrace a ostatně i klimatické změny?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To je, heleďte se, to teďka není povídání na těch zbývajících několik málo minut, ale v zásadě můžeme říct to, že se všechny tyto věci mění, jo, nebo zesilují. Jak ona migrace, že jo, tak, tak klima, koneckonců vnímáme to i teďka tímhle tím teplým podzimem, který většinou mimochodem indikuje to, že ta zima se nasou..., nasune potom ještě do jara, jo, že bejvá, že a pak to jaro začíná najednou, těžko říct, jak to bude, jak to bude letos. Ano, víte, možná, že část evropských frustrací je spojena s tím, že všichni cítíme, že jsme nad nějakým, v nějakým přelomovým, nebo v nějakým období prostě nějaké metamorfózy, jo a hněváme se. Jo, včera na pana prezidenta, jo, zítra to třeba bude někdo jiný. Prostě ten hněv je tady určitě jako přítomný. Ale česká frustrace může bejt ještě jako jiná. Já si myslím, jestli to není ještě frustrace třeba husitská, jo, rozdělení národů, nebo snaha po velkým ideálu, který pak končí v těch bratrovražednejch bojích, jo, nebo jestli to není třicetiletá válka, jo, další podobná frustrace rozdělenýho národa, národa, kterej vlastně dílem odchází do ciziny, že jo, tam jako mizí, jestli to není frustrace nepovedeného roku 1968, jo, kdy zase nastává určitý obrodný proces a končí to celý podivně. Pak, že jo, ta sametová revoluce, takže možná, že z toho historického hlediska já bych četl tu včerejší událost prostě na Albertově, jako na kumulovanou historickou frustraci, která se projevuje i v této době, ve které se stále máme ještě jako v bavlnce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to prostě ty ještě nedořešené, nevyřešené problémy, otázky, které se s námi táhnou mnoho let, desítek let?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano a oni se s náma zřejmě potáhnou celou historii a pravděpodobně ty nevyřešené otázky vnitřní jsou i motorem kultury. Jo? A zaplaťpánbůh za to, že máme jenom něco, jako ty husity. Kdy bysme jsme měli jako muslimové rozpor mezi Sunnou a Šíiou, anebo kdybychom měli bitvu na Kosovu poli, tak bysme možná k té historii přistupovali s mnohem vět..., s mnohem menším humorem, než s jakým přistupujeme dneska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Václav Cílek, geolog a spisovatel, host dnešního vydání. Děkuji vám za to a přeji hezký den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na názory profesora Jiřího Drahoše. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.